Wau, wau, wau. Popravdě mě nikdy přírodní motivy tolik neoslovovaly, ale tohle je NĚCO.

Asi tě platonicky literárně miluju. Je to trochu něco jinýho, než jsem od Tebe četl, ale cítím tam ten hlas. "Trestat úsměvem" a ta naléhavost... Rád se k tomu ještě vrátím, jako ke všemu tady.

Imprese. Cítím z toho chlad i žár. A oboje bolí. Oboje jinak. A mně se to i tak líbí.

Těšil jsem se na něco novýho. Evidentně (a právem) zacházíš s básněmi jako s perlami. Díky za to. Vidím tam hodně schovanýho.

Na podrážku boty... skvělý

Ach ne. Asi funguje majakovská persona nebo aspoň moje fascinace ním. Jinak jsou to nejisté verše jako mé první batolecí kroky a slova. Ale díky moc za čtení a za vlídný komentář.

Hm hm. Rád bych dodal něco smysluplnýho. Prostě to na mě silně působí, smyslový, smyslný, hezky rámcově přírodně zaobalený.

Jsem Tě měl v oblíbených, ale pak mě začaly štvát ty neustálý notifikace. Teď toho trochu lituju. Ale zas aspoň můžu nacházet zpětně.

Je to trochu protimluv, ale nakonec... "už jen těch dvanáct taktů lhostejnosti, nebo co to je". Moc díky za čtení.

Ou, ATMOSFÉRA a ten nájezd hned v první sloce. Bezvadný. Strašně mi padne ta imaginace

Díky za zastavení!Rem: Ale ne! Knírek ne! Hehe. Moc díky za hezká slova.sluka: Cením už jen to druhé čtení. Skácel u takových mladíčků nikdy nesmí chybět (bohužel). Cucám!

Gora: Díky! 

Hehe, tohle miluju.

Zkusím vysvětlit: Hodně souhlasím s tou mimoliterární čtenářskou znalostí a ošemetností. Popravdě si Odysea taky tolik nepamatuju, pracuju jenom s motivy, který si snad i trochu kroutím podle sebe.Ad. Nerval a Apollinaire – jde především o ta slunce. Řeším tam dichotomie, takže bilá slunce opálených ramen vs. Nervalova báseň El Desdichado: "... et mon luth constellé / porte le soleil noir de la Melancolie" (do překladu se nepouštím). Tady je Apollinaire potom jako Orfeus a zároveň popravčí slunce (poslední verše Zone). No a samozřejmě tam jsou milostný motivy, přeci jen je to věnovaný děvčeti!

Díky za čtení i za komentář, mám z toho radost.

Díky za čtení, bohužel víc momentálně nesvedu: Moc se mi líbí 

Pro mě velice sugestivní. Krásné

Páni, tohle mě oslovuje moc.

Díky za zastavení i za ztracení

((se))

yss, díky za komentář. "Kolem otevřených dveří / kdysi znal jsem malíře" je jednak hra s doplněním slovesa "znát", zároveň jde o záměrnou kontradikci (vlastně jsem ho neznal). "Krásná jako smrt" pro mě tedy chucpe nebylo, ale určitě to tak někdo taky může chápat. V podstatě ta neohrabaná troufalost (jak chápu chucpe) je tam ze všech stran, až na dotyčnou na ulici. Ze strany subjektu jako troufalost pochybovat o malířově počínání (kterému dává naprostý, možná i jediný, smysl ani se nepokoušet něco tak primordiálního zachytit), zároveň ze strany malíře, že vůbec na něco takového pomyslel. Konec je spíš už jakýmsi pokynutím ruky, kývnutím hlavou. A konečně chucpe ještě směrem k druhému básnickému já MIMO básnický svět.

Tohle mi přijde super. Vidím v tom určitou depoetizaci v zásadě vznešených věcí; něco jako zprofanování sakrálního

Mně se to strašně líbí, ale já tomu moc nerozumím. Vysvětlí mi to trochu autor/autorka/kdokoliv do zpráv? Díky

Mně to přijde jako to upřímné, to obávané k vyslovení, a to se mi líbí. "Mihneš se jen tak pod prahem" a "nevztah se vztahem" je fajn. Mluví mi z toho osobní zkušenost, o to silnější slova. Přeji krásné především skutečnosti, sekundárně činy s dotyčným v básni.

Hodně si cením obnovení tradice lidové poezie v psaném textu. Myslím, že to stále, možná dnes víc než kdy jindy, má co říct. A mimo, řekl bych, bravurně provedená trojverší (jako by báseň byla košík haiku) je ve své gnómičnosti báseň významově plná a dobře vypointovaná. Trochu mi připomíná Karla Tomana, a možná proto se mi tak líbí.

Pro zajímavost přepisuji dílko L. Nováka (Receptář, 1992, Praha: Concordia)

Pro zajímavost přepisuji dílko L. Nováka (Receptář, 1992, Praha: Concordia

Pro zajímavost přepisuji dílko L. Nováka (Receptář, 1992, Praha: Concordia

Díky za vlídná slova. Těší mě, že je to takto chápáno, protože to vlastně definnuje záměr i věci "za básní". "Místo stop říkáš Sto" je reference na jednu instruktážní báseň Ladislava Nováka ze sbírky Receptář (s názvem Sto), za jejíž společnou interpretací-uskutečněním též stojí příběh.

Popravdě, i když to mrzí, souhlasím. "Nešikovné" to definuje asi nejlíp. Každopádně i tak – díky za to.

Ne že by to nebylo působivý už na první čtení, ale potřeboval jsem jich víc, aby mě to dostalo. Polytematický a zároveň občas hrubě konkrétní. Fakt bezva.

Silný 

Silný 

Víc takových obrazů ze života.

Díky, toho si cením. A já ho měl za jeden z těch slabších

Jé, díky. Bude to asi spleen. Ale kdybych měl upustit od nějaký metafizyky a tragiky, tak třeba neštovice.

Působivý 

Páni, klidně by se hodilo i do sonetu.

Díky za čtení

Pravda, tady už je to asi fakt trochu moc. Teda... jsem chtěl říct: Mám rozflákanej mezerník na stroji.

Nevím jak Zeandrich, ale za mě je to prostě pauza bez nutnosti uvést další verš. Účinek nechám už hermeneuticky na čtenáři. Ale za nájezd červotočů sázím tipa.

Aru, svatá pravda. Ale jinak jsou to blbůstky. Díky

Kamamura – no něco jsem se zase přiučil od Stoiků, Platóna nebo z deníčku patnáctiletých nebo zkrátka jen tak ze středověku. Za tip díky. Memento mori

Mluví to pravdu... a ještě něco víc. Neskryje.

Tohle je super. Jen ať se rdí

Díky. Pravda, je to taková deníčkovka.

Tohle mě hodně oslovuje.

Super, pěkně vypointovaný!

Moc díky za VĚCNOU LITERÁRNÍ kritiku. Třeba se k tomu ještě někdy vrátím a poupravím, prostě jen tak, pro radost.

Milý pane, dokud nebudete považovat za funkční kategorii, do které bylo dílo přidáno, nemůžeme se zřejmě pochopit. S tím souvisí i (stejně lakonický jako vaše "kritika", nebo spíše "kritička") můj komentář o zákazech. Berete se asi moc vážně, to člověku neprospívá.

Zkuste si přečíst Cesty polemiky (vyšlo to teď nedávno, autorem doc. Luboš Merhaut) – polemiky se postupně stávají osobními, jde přeci jen o osobní stanovisko. Vaše polemika ani literárně nezačala – začala osobním postojem, co by se MĚLO a NEMĚLO. Ach, kéž byste hodnotil metrum, dodržování cézur, literárněhistorickou tradici za tím vším. To by byla kritika literární, ne osobní. Nicméně chápu – základem kritiky je tedy neporozumění. Zde bych dodal, že základem kritiky je "nevůle pokusit se rozumět".

Zřejmě jste nečetl ani předmluvu. Zkuste třeba výbor poezie Imitace imitace, má tam ke konci pěknou studii Juan. A. Sánchez o trendu imitace Petrerky v poezii pozdního středověku – odtud vlastně i ten Garcilaso de la Vega a Isabel Freyre –, pak možná taky budete chápat o trochu víc motivaci za sonetem, za (na dnešní poměry) až pitomými metaforami.

A posledně – jemný, hedvábný psal, že někdo má písmák jako deníček. Ztožňuju se s tím docela dost, jelikož se mi líbí uživatelský prostředí a je to lepší než to mít uložený v telefonu nebo v počítači ve wordu. Bonus je, že si to občas někdo přečte.

Nemám nic proti kritice, vlastně ji i dost uvítám, ale pokud jde o tuhle "pseudokritiku", který si na písmáku všímám docela dost, která se ničím nezmíní o samotném textu, o tom, co se píše, ale ledabyle (ano, stejně jako byl sonet napsán a přidán, to je však něco jiného, ne?) napíše něco ve stylu vašem, Mistře, tak nevím nevím. Zkuste se příště tedy chytit něčeho věcného, a ne vymývání mozku. Přeci jen tím si prošel ve škole tak trochu každej. Ciao

No hrůza!! Zakažme lidem psát tendenční sonety!! Nakažme lidem psát soudobé sonety!! 

Technicky, pokud vím, je hrablo vlastně to samý co pohrabáč, ale možná to máme jen mísní záměnnou variantu. Krom toho na ulici dost lidí používá "zahnutý ocelový silný drát, který slouží na popel, uhlíky, uhlí a škváru" na rozbíjení a "vyklovávání" ledu na a mezi dlažebníma kostkama. Technicky myslím, že je to v básničce jedno.

Hm, pravda. Mělo to kontrastovat, ale zdá se to trochu nekoherentní.

Moc díky. Kamenní ticho je pro mě spíše záležitost asociace a smyslovosti – radši než kamenné. Kamenní mi navozuje malé studené oblázky ("ticho kamenů"), zatímco kamenné je pro mě cosi jako "ticho mezi skalami". Sloveso ani překlep to není. Celkově šlo o vyjádření pocitu, když si za větrnýho podzimu smočíš ruku ve studený kaluži.

Přijde mi, že vyjádřit něco veršovaně, aby to neznělo přitaženě/kýčovitě/ohraně, bývá celkem oříšek. Proto si cením tohoto drahého kamínku.

Jsem ohromen. V kritikách už zaznělo vše.

Stojím před géniem, nebo alespoň před multižánrovou genialitou.

Je to výborný. Hodně se mi líbí!

To mě převelice těší, ale s potěchou raději budu opatrný. I tak, díky za to!

Je to nádherný. Melancholie útočící na všechny smysly.

Hm, a já měl na mysli Kolářovu parafrázi O básnickém umění. Avšak to se tolik snad ani neliší – básnění/válčení.

Musaši, díky. Mistr Sun by básničku asi odsoudil, ale alespoň je prožitá. Za vsuvku k vážkám a motýlům také díky. Fascinující!

To je výborné. "Momentálně, / je zřejmě na ústupu"

strašně moc díky, Aru!

Tak málo tahů a přesto, hle, celý obraz.*

Aru, díky. Je třeba říct, že poslední tři verše nejsou z mé hlavy, ale ze zdi toalet nejmenované undergroundové hospody.

je to krásné

"zůstala slepou" - krásné :-)*

S. F. - moc díky

Stromeček - ach to je mi líto, pro mě to totiž byl velmi silný zážitek. Ale není nad konstruktivní kritiku, že?

Děkuji děkuji mnohokrát. A odkud povědomé?

Děkuji děkuji mnohokrát. A odkud povědomé?

Díky za milou potěšující poznámku nejen literární!

Díky, cením si toho!

Já si naopak myslím, že poslední verš pěkně pointuje to, čeho by se někomu mohlo zdát mnoho. Rámcově hezky uzavírá čtyřverší a ironizuje konce veršů. Konec nás donutí vrátit se i titulu a teprve zde nacházíme příjemné rozuzlení cíleně monotónních rýmu a jakousi "druhou" pointu. Super*

Aru, moc díky. Těší mě, že se líbí.

Nerozumím, ale hezky po tom plynou oči. "domaluj mi ahoj" hezké

Moc hezká imaginace i s prologem. A rozbití syntaxe v sedmém verši? Super* trochu jako Holanovo "Mlčím vás jabloně"

Těší mě, že si někdo všiml, že nejde o portrét ani podobiznu, ale o zátiší. Děkuji

Myslím, že by bylo skvělé to zhudebnit.

Páni. t*

Literární kritik by se možná především měl stát literárním teoretikem a historikem. Nebo alespoň rozumět literatuře. Proto ve mně tato báseň tak rezonuje. Veliké pravdy

Přijde mi zde vyjádřena dvojí skutečnost jedním způsobem na opravdu malém prostoru (v čemž mi poslední dobou dokazuješ, že jsi výborný). //pavučin hvězd// jako metafora s nespočtem konotací. Ambivalence posledního verše (vést, nebo být veden/a?) mě nenechává klidným :) Tip*

Velice zručně komponováno ("aliteračně anaforicko-kataforická" korespondence začátků veršů). Trochu mi připomíná Zábranovu báseň Hrůzy, ale zároveň meditativností je až civilistní. t*

Výborné

Hravé, a vůbec ne pouze "hezké". T*

Podle mě brilantní, až se mi nelíbí, že se v této (mnou domnělé) "narážce" na podobný styl psaní poznávám. Skvělá trojverší a přesahy. Tip*

Podle mě brilantní, až se mi nelíbí, že se v této (mnou domnělé) "narážce", na podobný styl psaní poznávám. Skvělá trojverší a přesahy. Tip*

Hezky vyjádřeno, je vidět "chvějící se ruka" a "polykání slov" (v básni bolesti). Mnoho problematiky na malém prostoru, to se mi líbí. *

@mezimrakyZřejmě.

Moc se mi líbí! Fakt super.

super

Díky, toho si cením.

Je to výborné. Trochu mi to připomíná Oldřicha Wenzla. Krásná práce.

No takový postoj jste tam napsal Vy, ne já. Já jenom napsal, že pokud to neznám, je to pro mě plytké. V názorech se evidentně nesetkáváme. Přeji hodně štěstí. 

Já teda nevím, ale nepřijde mi. Přeci člověk, který není na takové intelektuální a vyspělostní rovině, nemůže rozklíčovat spousta znaků. Tím je tedy báseň pro něj plitká.

Přál sis reflexi na dílka, a tak tu jsem. Sám bych nepřišel na některé z referencí. Dürerovo dílo a život neznám natolik, abych mohl říct, jestli se tam skrývá nějaký konstitutivní prvek výstavbového principu významu. Pokud míříš doopravdy k sonetové formě, možná bych se pokusil opravdu dovést do dokonalosti rytmus, nicméně já opravdu nejsem purista. Dvacet dvojka na mě působí dost konvenčně s mnohokrát obrácenými motivy (což nemusí být úplně špatně). Líbí se mi prostoupený motiv kvílení dvacet dvojky a trojky (hlavně ve zvucích – škoda, že oceán do zvukovosti kvílení není tolik zdůrazněn), ale řekl bych, že sledem tolika různých obrazů tolik nevyzní – mísí se zde barvy, zvuky tříštících se vln, antické náměty (po studii klasických autorů a kultury bych jim možná porozuměl více). Klidně bych si pohrál s nějakou hláskovou instrumentací. Dvacet dvojka na mě často působí nuceně, jak z hlediska rýmu, tak z hlediska metra (viz řečnické otázky a ten jeden přívlastek v postpozici). Dýchá to na mě tak nějak ničím a vším, klidně bych to (a jak rád) označil za klasickou literaturu, a to ve všech (i pejorativních) významech. Nic mě nepraští do nosu a aluze na jiná literární díla, potažmo jiná umělecká odvětví, sice svědčí o vyspělosti a intelektu básníka, ale pro mě jako obyčejného čtenáře je to trochu plytké. Ale nakonec – je tam hezká obraznost, hezká pojmenování a snad chápu poslední verš třiadvacítky jako apel správně. Pokusím se sledovat Tvoji další tvorbu, protože jsem fanoušek rýmů a líbí se mi, že báseň není psána jenom jako hezká rýmovačka.Hodně štěstí.M.

Díky za vzdělávací exkurz, zřejmě nechápu Vaše pojetí lyrična! 

Já teda nevím, jak jste usoudil na základě jednoho srandovního textu, že vím tak málo o poezii, ale díky za konstruktivní kritiku, která se zcela věnuje textu!

Já teda nevím, jak jste usoudil na základě jednoho srandovního textu, že vím tak málo o poezii, ale díky za konstruktivní kritiku, která se zcela věnuje textu!

Děkuji za názor! Někdy se prostě člověk ustřelí. Asi se nic nemá přehánět, že? U, jak říkáte, poetických plevelů to platí dvojnásob.