Já jsem svoji kopiantku osobně potkala už před třiceti lety. Zrovna očuchávala květy třešní a vypadala neškodně... a teď si teda nejsem jistá, jestli nejsem ona... a kde jsem potom já?

Pobavilo b:-) 

Dobrý motto (nebo bojový pokřik) pro někoho, kdo se dlouho odhodlával, spálil za sebou mosty, brodí se po kolena ve sračkách a vidí, že sen, za kterým se vydal je mnohem dál, než si původně myslel...

(vím, o čem muvím :-))) Paleček a tip b:-)

Narriel: ještě jednou, díky.  :-)))

Narriel: Díky!

Narriel: Tak vidím, že jsi si dala festival! b:-))))

Pokaždé, když se pod nějakou povídkou objeví nový komentář po tolika letech od uveřejnění, tak si říkám, jak se sem ten člověk dostal? Měl tip, nebo to byla náhoda? A považuju téměř za zázrak, že to ještě okomnetuje.

Sama tady bývám už jen sporadicky, čas od času nakouknu, něco přečtu a zase tu pár měsíců nejsem. A komentuju opravdu jen výjimečně. :-(

Srašně moc děkuju, že nacházíš, čteš a zanecháváš stopy. Udělalo mi to ohromnou radost. Díky.

Narriel: To by mě nenapadlo, ale jsem poctěna, díky. :-)))

Narriel: Je to tak, někdy ta ohleduplnost bývá značně kontraporduktivní. Až si člověk říká, jestli to je opravdu ohleduplnost nebo jen nechuť řešit nepříjemnou situaci. V každém případě je "obět ohleduplnosti" zbavena možnosti vyhodnotit situaci realističtěji a tedy i možnosti na ni adekvátně reagovat.

Ostrich: Možná je to naopak. Chovala se jako dítě, protože s ní jako s dídětem jednali... ? Protože i její rodiče byli svým způsobem nedospělí ... ? Jak říkáš, generace za generací opakuje blbé vzory.

Oběma moc děkuju za zastavení a zanechání svých dojmů. Potěšilo mě, že se vám povídka líbila. Není snadné o těchle věcech psát, vykřičet všechny emoce a neslkouznout při tom do bulváru. Snad se mi to podařilo. Díky.

Narriel: Je to tak, někdy ta ohleduplnost bývá značně kontraporduktivní. Až si člověk říká, jestli to je opravdu ohleduplnost nebo jen nechuť řešit nepříjemnou situaci. V každém případě je "obět ohleduplnosti" zbavena možnosti vyhodnotit situaci realističtěji a tedy i možnosti na ni adekvátně reagovat.

Ostrich: Možná je to naopak. Chovala se jako dítě, protože s ní jako s dídětem jednali... ? Protože i její rodiče byli svým způsobem nedospělí ... ? Jak říkáš, generace za generací opakuje blbé vzory.

Oběma moc děkuju za zastavení a zanechání svých dojmů. Potěšilo mě, že se vám povídka líbila. Není snadné o těchle věcech psát, vykřičet všechny emoce a neslkouznout při tom do bulváru. Snad se mi to podařilo. Díky.

Narriel: Děkuju za úžasný komentář. 

Pro mě nejlepší povídka za poslední tři roky. b :-) 

No, teorie vyložená vskutku netradičně a zábavně. Ale pro mě (rozuměj pro blbý) bych uvítala i dva tři příklady. Přece jenom nejsme všichni ajnštajni, a člověku je tak nějak lehčeji, když na vlastní oči vidí, že se ta teorie dá elegantně uplatnit i v praxi, že jo... :-)))

Já mám přímo mystický zážitek z dovolený na lesní samotě. Bydleli jsme jen s mužem v roubence uprostřed lesa a před chajdou byla louka vzrostlé trávy. A každé ráno jsme seděli na zápraží, snídali, poslouchali zvuky přírody a koukali na tu louku. A já si asi za pět dní uvědomila, že se ta louka vlní jako moře. No nebudu to natahovat - jedenáctý den můj muž řekl, že v tý louce vidí srny a já mu to nevěřila - než jsem je 13. den uviděla taky.  Srny s mláďaty tam měly jesle. Byly tam samozřejmě od samého začátku. Člověk se jen musel přeladit na jiný frekvence aby je uviděl, a holt to není něco, co by necvičený měšťák mohl udělat za den. 

Tak asi tak. Držím nám pěsti abychom si tyhle zázraky nenechali ujít. :-))))

Ono je strašně těžký, v týhle přemotivovaný době přeprat toho kauče v hlavě co furt mele: "přidej, dělej, víc, rychlejc, líp"... a jen si tak sednou a chvíli - třeba pár tejdnů - nic nedělat. Jako fakt NIC. To pak ani nevíš, kam se máš pro samý zázraky dívat dřív.

Loutce to asi nedojde nikdy. 

To že jsi zjistil, že něco je jinak, než sis dosud myslel, může klidně znamenat, že jsi získal větší nadhled, hlubší nebo obsáhlejší zkušenost a především sebereflexi. Všechno to vidím jako pozitivní posun. Vývoj.

A máš - li obavu, že jsi mohl svými úvahami, dnešní optikou nahlíženo, mylnými, někoho nasměrovat na zcestí, tak tě mohu uklidnit. Z vlastní zkušenosti vím, že každý je schopen vnímat jen ty rady a moudra s kterými už předem vnitřně souzní.

Zajímavé zamyšlení. b:)

Má to nějaké dozvuky i na druhém konci trávicího traktu? Nějakou ohnivou forsáž nebo je to už zcela neutralizováno? Ptám se, protože nemám s podobnými dekikatesami žádnou osobní zkušenost ale hlavně by mě docela bavilo přečíst si pokračování.  b:))))) 

Pochopitelně. Dítě totiž trénuje odpozorované chování rodičů. To si je ovšem jen málokdo ochoten přiznat... 

Přávě jsem ztratila řeč....

Tady jsi popsala moje stavy, které mě pravidelně upoutávaly na lůžko 37 let.

....ale já bych to takhle zlehýnka napsat nedokázala...

Fakt mi to vyrazilo dech.

blacksabbath + Janina6: děkuju za nákuk a milé stopy :-)

Jéžiš! Připomněla jsi mi jednu moji jednodenní lásku.... už jsem na ni dávno zapomněla... 

Křehké, jako pavučina... b:-) 

Všude. Všude tam, kde lze pravdu vidět, pochopit, procítit beze slov... 

To mají pan Vrtiška s Lindou štěstí, že nechoděj spát nahatý. To by z tohoto pak musela být nudistická záhada... :-))) 

Goro, moc děkuju. 

Andrejko, já si z toho nic nedělám :-)) Jsem moc ráda, že se shodneme na tom, že perly jsou fascinující.

annnie, nesmíš to skorovegetariánství brát tak vážně. Vem si příklad z Andrei, té nenarostly žábra jen nějakým trapným omylem, její nejdůvěrnější přátelé, s kterými ze všech tvorů na Zemi rozumí nejlíp jsou bílí žraloci, za všechna zvířata světa by dýchala a podívej, s perlami nemá žádný problém! :-)))))

Gora + 8hanka + ukrytá v máku : děvčata děkuju. Musím říct, že jsem si myslela, že takovéhle malé tržničky, kde většina trhovců má svá stálá místa deset let, je všude hafo... a ono asi ne. O to víc si je budu hýčkat.

Hani, jako všechno v tomto světě i moje "báseň" je poněkud upravená. Ve skutečnosti má Rajčatový Dědek první úrodu až koncem srpna, protože ta rajčata pěstuje venku, tak si pro ně celý léto chodím k Pomalejm. Jejich rajčata jsou sice široko daleko nejlepší, ale na ty Dědkovi nemaj.

64T.B.S + annnie: moc děkuju.

Zmrzla. Viděla jsem ji z mostu a dost mě to řízlo...

Danny + annie + Aru + dievča z lesa: Všem vám děkuju za zastavení, laskavé komentáře i típky.

Annie: speciální dík za upozornění na překlepy, snad jsem tam už nic nenechala... Normálně bych to napsala jako prozaickou miniaturu, ale ten tvůj flíček mě inspiroval zkusit tomu dát "básnickou" formu :-))) 

Náhoda určitě ne. Jsouc poněkud veršoplachá, klikla jsem si v seznamu děl na první, které slibovalo něco jiného, než báseň :-)))

Navnadilo mě to však přečíst si i několik tvých veršů. Pod básněmi ale obvykle své stopy nezanechávám, bo většinou odcházím zmatena.... {:-O

Ach, jak ti rozumím. I u nás elegantní flíčky, nad kterými by Boudník řičel blahem, trpělivě čekají až je sprovodím ze světa. Když to neudělám já, tak nikdo.

b:-)))))) 

Taky jsem si kdysi nalepila fototapetu na strop. Sice jsem nic nevylila ani nepostříkala, ale stejně mi následný úklid ložnice dal zabrat. No, a o půlnoci se tapeta poroučela do mé postele! Sem málem chcípla z toho šoku.

Trochu škodolibě jsem se těšila, že tvoje povídka zkončí nějak podobně. No nic. Nemusím mít všechno. b-:)))

Já na básně nejsem, ale diskuse mě pobavila velmi. b:-)) 

Moc pěkný. b:-) 

Tak ještě že pilot nemusel šúrovat kokpit!      b:-))))))))) 

Ach jo, to je taková nádhera až se mi chce tančit a zpívat. 

Samá příjemná překvapení. Těším se na pokračování.

b:-))) 

Jsem z Hradce, ale víc mi chutná Republika. b:-))

Pěkně to šlape, nic nedrhlo. 

Je to horor, právě jsem si poprskala monitor! Styď se! Kruciš....

b-:))))))) 

e??? 

Tak jsem si pěkně promasírovala bránici! Bravo! b:-)) 

Pobavilo b:-) 

Pěkně se to čte, líbí se mi tvůj pohled na svět, ty drobnosti, kterých si všímáš, i pro mě leckdy překvapivé závěry, které z viděného vyvodíš.

Nejvíc mě oslovili vrabečci. b:-) 

bixley + Jamardi: děkuju za nákuk a milé komentáře. 

Jamardi: moc děkuju :-))

Janina : díky, zkusím sem pár textíků šoupnout

K3 : děkuju za názor. Máš pravdu, pro každého jsou perly něco jiného... - :))

vesuvanka : děkuju za milý komentář, jsem ráda, že jsem vzbudila tvou představivost.

Všem ostatním moc děkuju za zastavení, čtení a tipy. 

Něžně mě rozněžňuje - se mi zdá  poněkud nebratné a až příliš slaďoučké...

Tvé legendy mě vrátily do dětství k hospodářství dědy a babičky,  úplně cítím tu vůni sena, kočičího pelíšku, hnoje, zrajicích jablek...

Úžasně sugestivní! b:-)) 

Tvé legendy mě vrátily do dětství k hospodářství dědy a babičky,  úplně cítím tu vůni sena, kočičího pelíšku, hnoje, zrajicích jablek...

Úžasně sugestivní! b:-)) 

"Zkontroloval, jestli má všechny knoflíky zapnuté...." to mě pobavilo. A dál jsem se na úkor paní Bradleyové bavila čím dál víc. Vtipný a poučný příběh. b:-))

Nebylo. Nejdůležitější je si ten okamžik nebo situaci náležitě vychutnat.

Tak já už jsem tu záhadu vyřešila! Budu muset pozorněji koukat, kdo je autor....

Pro mě teda největší záhada je, že když to záhada je, tak česky, a když to vypadá, že to asi záhada nebude tak slovensky.... - :)))

Milý příběh, který by mohl docela dobře nudit, kdyby nebyl tak fajnově napsaný. b:-) 

lockdowny...

Díky, Jani. Chybka opravena.

Jak jsem k tomu přišla? Vždyť jsi četla ty moje povídky, tak si určitě vzomeneš, že jsem zlatničinu vystudovala a chvíli pracovala jako "krámská" v zlatnictví. Po revoluci jsme si s mým mužem založili miniaturní zlatnickou dílnu, kde pracujeme jen my dva. Navrhujeme a vyrábíme luxusní originály na zakázku. Ale kromě toho musíme dělat sami i to všechno kolem. Letos to bude už 30 let.

Ale ještě větší úspěch je, že jsme těch 30 let 24 hodin denně spolu. Takže na lockdawny máme natrénováno! :-))))

Aru: děkuju za názor, pomoc a tip

Kočkodane: díky, tu genderovou chybku jem už opravila :-))

Odpuštění je strašně těžké, myslím že to málokdo zvládne jen tak sám a bez pomoci.

Jinak si nejsem jistá, jestli tahle vzpomínka je regulérní povídka. Spíš jen námět na povídku...? Ale vím, že příběhy ze života se nepíší snadno.

Za mě dobrý d:-)) 

Ahoj Janinko! I já tě tu ráda vidím! Musím se přiznat, že jsem tě pod tvým zdejším nickem nepoznala. Až teď jsem prozkouzmala tvůj profil a tvá geniální nezapomenutelná báseň Cokoli řeknu mi prozradila tvou identitu. :-)) 

Já se odpovědi nevyhýbám (a to ani elegantně) jen tu prostě nejsem. Velmi zřídka nahlédnu, sem tam něco přečtu, nekomentuju téměř vůbec.

Je mi to moc líto, ale musím tě zklamat. Já teď nějak nepíšu. Nechce se mi, ani nemám nápady. Tak to tady budete muset zvládnout i bez mých výplodů :-)))))

Srdečně zdravím. Teď, když jsem tě objevila jsem zabrousím častěji. 

Fakt nevím co je špatnýho na tom napsat čtení výhradně o ženách a převážně jen pro ženy. Příběhů výhradně o mužích jsou plný regály knihoven a jestli to baví číst i ženy nikoho nezajímá.

Mně se ukázka dost líbí, ráda si přečtu pokračování.

b :-) 

Květy třešní jsou jedlé, zkusil sis z nich uvařit čaj nebo jimi posypat moučník?

Milé jakohaiku b:-)) 

Královsky jsem se bavila! b:) 

Od žvára, přece!  :-))

Jsi jazykový génius!!!!!

No, nádhera! b:)

ty jsi nepřekonatelný ! b:-))))

V hraní si se slovíčky nemáš konkurenta !!!! b:-)))))))))

...a nejsi ty náhodou reinkranovaný Motýl Emanule?

No nic, hodně mi ho připomínáš stylem, bavila jsem se parádně b:-))

všechny příjemné Ufonek nejlepší b:-)

Též gratuluji vítězům, a zároveň se omlouvám, že jsem nehodnotila. Nestíhám číst. :-(

Vigan, potěšení je na mé straně.

Lakrov + Kvaj + Zdenda + Vigan + Fruhling: moc děkuju za přečtení,  komentáře i zajímavou diskusi.

Lakrov: moc děkuju za čtení, komentář i tip.

Jen bych se ráda zeptala:  "...A když si to čtu podruhé, je to najednou něco úplně jiného! ​"  - tím myslíš, že letopočet tomu dal srozumitelný rámec, a nebo spíš  to dává smyls, až když jsi mohla tenhle mikropříběh spojit s mými předchozími povídkami? Díky.

Fruhling: děkuju za přečtení i komentář.

Jen bych upřesnila, že v tomhle příběhu je hrob častějšímu setkávání se spíš na překážku... :-))

Šneček je príma chlap, a tohle je hodně dobře napsaná povídka! b:-)

Vigan, děkuju za krásný a trefný komentář. Vycítila jsi to přesně.

Hrob v téhle povídce je jen rekvizita na které jsem chtěla promítnout jemné předivo v podstatě láskyplných vztahů. Všechny postavy se mají rády, ale aby to mohly dát najevo způsobem, který ti druzí chápou, tak každý musí nějak překročit svoji komfortní zónu... :-))

Od pekelnice z Kyjovska bych teda nechtěla dostat ani násadou od motyky :-O)))))

Marcela. K.: děkuju za čtení a osobní komentář. 

Karle, děkuju za nominaci. 

Ireno, samozřejmě souhlasím : -))

bixley + K3: děkuju za čtení, tipy i milé stopy v komentářích. Mám radost, že se vám povídka líbila. :-)

Hani, děkuju za návštěvu, komentář i tip. 

Stargazer: děkuju za přečtění, komentář i tip.

Mrtvým je to jedno, ale co by řekli ti živí, že jo? Ale myslím, že takhle to vnímáme jen my, co jsme nebyli vedeni ke každotýdenní návštěvě hrobu. Teta Hana v tomhle příběhu to chápe jako opravdové vyjádření úcty a lásky, jediné, které svým milovaným ještě může dát... to jsou prostě ty různé úhly pohledu...

Aleši + Diano :moc děkuju za čtení, komentáře i tipy.

Aleši,  já vím, přemýšlela jsem o tom dost dlouho, ale nenapadlo mě, jak to vyjádřit jinak. Hrob, v kterém je pochovaná moje rodina, je zapsaný na moje jméno a platím za něj poplatky je můj i když tam ještě neležím, ne? :-)

Diano: děkuju za osobní komentář. Jsi první, kdo na tenhle  (ne)vztah k hrobu poukázal, a já jsem moc ráda, že v tom nejsem sama. Ano, mí milovaní jsou ve mně. Pod žulovou deskou jsou jen kosti. 

Ráda si tvoje příběhy čtu, navzdory tomu, že tvoje obraznost občas podráží nohy mé přízemní racionalitě. :-) Ale poznávat tvůj vesmír mě nesmírně baví.

Povídka je nádherná,  i když ten prostředek se dá vyložit skutečně mnohočetně. b:-)

atkij + Vigan + gabi

děkuju za vaše názory. Moc si toho vážím.

Po zralé úvaze, jsem to nakonec upravila tak, že věk vypravěčky není blíže určený.

Gora + Diana + atkij + agáta5 + gabi :  děkuju za čtení a komentáře.

atkij: spešl dík za hrubici, opravím 

K vašim výtkám nemám moc co říct. My jsme takhle vopravdu mluvili - votevři vokno, dej si voraz vokurku, von dělal vostudu... Mně ještě dnes občas nějaké to véčko skočí do pusy ani nevím jak :.)

A ta "absence" emocí mě opravdu překvapila. Já to takhle nevidím, ale je dobře, vědět, že to takhle může působit.

 Díky.

sem se poprskala, porád... b:o))))))))

kávou

Já žeru zeleninový saláty furt a padá ze mě úplně něco jinýho! ach jo...

Nádhera 

Tak snad ti to nevezme vítr z plachet... b:-))))))

To máš těžký,  nezištnost,  moudrost,  slušnost,  vstřícnost a svornost žádné současné politické uskupení nenabízí.... :-(

Všechny tvoje příběhy mají takové zvláštní kouzlo, životní moudrosti, nadhledu, porozumnění.... no prostě nádhera! b:-)