Zaujalo, i když jsem asi pochopila po svém. Mně třeba přijde Měsíc (astrologicky city) jako díra ve skafandru (obrnění se) před citovou újmou, ke které stejně došlo. Nedostupnost – predzimná žena z pralúčov – což je mimochodem překrásný mnohovýznamový obraz. Někdy nápověda prostě chybí, každý máme jiné asociace.

Musaši, bohužel se nevyznám ve stylech a trendech. Pokud považuješ za kultivovanou diskusi třeba konfrontaci dvou zcela odlišných názorů, aniž by došlo k vzájemnému napadání, tak jo, s tím by se dalo souhlasit. Mně se třeba líbíly tvé diskuse s Ysslandiou, které už byly ve značně konfrontačním duchu, ale zdálo se, jako by vám to oběma vyhovalo. Jestli to tak skutečně bylo, nevím. Já třeba nepovažuju za maximální úspěch diskuse dosažení konsenzu, ale už jen to, když vůbec dojde k vzájemnému pochopení obou odlišných stanovisek (aha, tak to myslíš, já zas tak a tak). To je často větší bingo, než stoprocentní názorová shoda. Teď jsi mě třeba navnadila na tu báseň Ysslandie, a zjistila jsem, že se mi obsahově (styl neumím zhodnotit) dost líbí, i když jsem si ji asi vysvětlila poněkud po svém. Takže jsem jí napsala komentář, budeš-li zvědavý, je pod jejím dílem.

To nevím, Musaši, nějak se o to nezajímám, jen se mi líbí třeba Rapsody v kombinaci s Borodinem:

https://www.youtube.com/watch?v=qNPguBobQPY

Bohužel, někdy nemůžeme neotevřít...

Musaši, s kazatelnami souhlas. Ne, nezaspals dobu. Teď hýbe církví kauza, ke které se radši nebudu vyjadřovat, i když i opačná strana má značně jednostranný přístup. Ale když dojde na lámání chleba, ukáže se, kdo zaspal dobu. Těch rozumných je velice málo.

K druhé básni - asi tě zklamu, ale černošský rap se mi líbí, i když jsem spíš na vážnou hudbu. Bílý rap moc ne, možná jak který.

Ráda, Musaši, pokud tady někdy budu. Už mě nic nového nenapadá a kromě toho se tu v poslední době zhoršuje celková atmosféra, vztahy, je mi z toho nedobře, nevím, jestli za to snad může nějaká nešťastná konstelace planet, snad to zase pomine...

Jsem čekala horror a místo "nikdy víc" homonymum:)

Ještě tu chybí něco podobně černohumorného o inverzi a smogu...

Přemýšlím, co je západní korida. Že by západní životní styl, křeč ve spárech - majetnictví, fasáda a uvnitř prázdno? Asi se nechám poddat... Čekání na slunce a najít někoho k mlčení ve dvou je fajn

Jako senrjú super. 

Zobrazils dva hodně rozdílné světy, ten druhý mi přijde přece jen jaksi... svobodnější. I "pouze zvaní" mají své temné postavy a stíny

"Tyhlety mrchy, co zásadně a zcela účelově nosí provokativní oblečení" no pokud ten účel je jen jeden a není to o deset let mladší mamánek...

Nejvíc se mi asi líbí třetí, obsahově mi nečekaně připomněla báseň zvedavce Nič vyrátať sa nedá, u druhé marně přemýšlím - vtipný a výstižný nadpis napověděl a obsahově opět něco připomněl, nejspíš poslední báseň Zajíce Březňáka. A první bych bez tvého komentáře asi nepochopila vůbec - přitom se to zdá být tak jasné. Dodatečně.

Nejvíc se mi asi líbí třetí, obsahově mi nečekaně připomněla báseň zvedavce Nič vyrátať sa nedá, u druhé marně přemýšlím - vtipný a výstižný nadpis napověděl a obsahově opět něco připomněl, nejspíš poslední báseň Zajíce Březňáka. A první bych bez tvého komentáře asi nepochopila vůbec - přitom se to zdá být tak jasné. Dodatečně.

Dneska je to samá hříčka:)

Poslední nechápu. Prosím o vysvětlení pointy.Přijde mi to jen škodolibé. 

Pozoruhodý text o naději i když letí kameny... niekto vo mně dekóduje správu sprítomňujúceho sa nekonečna   ano, něco, co bychom sami nikdy nedokázali, terapie...

Takže konečně zase k věci. Na té SZ není nic, co by se muselo tajit. Prostě jen slušně formulovaný osobní názor. Prezentovaný jako osobní. Bez jakýchkoli urážek a dehonestací. Takže tvá výmluva, Rendle, má jen zamést problém pod koberec. Což se ti úspěšně podařilo.

Zvláštní poezie, působivá, nová... nebo aspoň svébytná

Kéž bys měl pravdu

Působivý náhled na i za tvář:)

Asi by to chtělo jinou kategorii, třeba blbůstku, epigram nebo aforismus, třeba i do upřesnění kategorie, pokud se taková kategorie v nabídce přímo nevyskytuje.

Jo, myšlenka je pěkná, až na to, že v rámci "zvyšování produktivity práce" a "snižování nákladů" těmi úspěšnými průšviháři práci vůbec netřeba rozumět. Když např. celou směnu jen šroubujeme u pásu víčka na zubní pasty, stačí ji jen přežít :-(

Půvabné včetně dovysvětlení, s těmi Hospodářskými novinami jsem to měla vědět... už v době, kdy mě malá dcerka nenechala ani v klidu přečíst noviny:))

O staroslovanském náboženství nic nevím. Mluvím o jungovských archetypech, které prý mají v každém náboženství a kultuře jakýsi ekvivalent. Např. Uma, bohyně matka v hinduismu (upanišada Kéna) je v křesťanství prezentována jako Panna Maria atd.

Ale četla jsem od Grofa Kosmickou hru, o svých setkáních s archetypy tam vypovídají lidé, kteří je zažili v holotropním dýchání, a to v jejich "pokojné i děsivé" podobě. A bylo to fakt děsivé. Moje víra v svobodnou vůli člověka dostala důkladnou trhlinu. Pokud jsi viděla i film v prologu, ten nevypovídá o ničem optimističtějším.

Jasně, Musaši, ale Bůh, primární energie, tao nebo jak se "tomu" všelijak říká, je až za těmi archetypy a hierarchiemi, vůči kterým jsme jen loutkami. Nebo ne? Je možné s nimi vědomě spolupracovat? Kam až sahá naše svobodná vůle, je možné odolat třeba takovému archetypu dravce? 

Zbora: co znamená „pořádně zvednout mandle“? Například když zloděj volá chyťte zloděje? Je konzistentní kritizovat vyhrocenou korektnost a sám jít do opačného extrému, čili v konečném důsledku do ještě vyhrocenější korektnosti? Když je někdo dostatečně inteligentní, dokáže o své „pravdě“ přesvědčit nebezpečně mnoho lidí. Dokud si nepřečtou všechny jeho kritiky a komentáře, které z ohledu k autorům raději neuvádím.

Rendle: tvá báseň byla ironická stejnou měrou k ženám jako k mužům. Když se člověk spravedlivě rozhořčí, paralelně s tím se „spravedlivě“ rozhořčí i ego. A to je pak masakr. Zkus své hojně udílené psychologické rady aplikovat i na sebe, nejen na autory, kteří ti nepadnou do oka.

Karle, co ty všechno nevymyslíš :-)   tvá mňučka se s tebou asi nenudí

Až na ten vázaný verš (asi překlep) silné a působivé

Hm, jednou jsem v práci na noční viděla "ducha". Sice periferním viděním... bylo mi hrozně divné, že jediný chodící pacient, navíc šmatlavě a těžkopádně chodící, jde najednou lehce, tiše jak stín, jakoby se ani nedotýkal podlahy... čekala jsem na zabouchnutí dveří jeho pokoje, a když pořád nic, vyhlídla jsem, jestli se něco neděje - a na chodbě nikde nikdo! Měla jsem strach to říct kolegyním, že mě budou mít za blázna, ale když jsem se přece jen odhodlala, mávly rukou: takových duchů tu už viděly...

Ale na přežití vlastní identity taky nevěřím, třeba jde jen o nějaké reziduum...

Všechny se mi dnes líbí, ale nejvíc nostalgická vzpomínka na časy, kdy se psaly klasické dopisy a dokonce inkoustem. Stejně tak nostalgická vzpomínka na časy (povinné školní) klasické ruské četby. Díkybohu za ni, i když s věkem jsem lecjaké její skvosty objevila už nepovinně.

Zbora: nerozumím, co má (původně) soukromá zpráva společného s demagogií, krátkozrakostí a vydíráním.

Pěkný závěr... jako děti se asi bojíme míň

Pokud šustí jen dětmi a tmě se dá smát, tak to je ještě dobrý :-)

Neustálé zkoušení toho, kam až je možné zajít... tak to sedí

V obrazech mnohých a mnohých životů, odžitých v čase a prostoru, v paměti, stejně jako na plátně. Aspoň takové jsem měla při čtení fantazie:)

Jestli je to k stále a stále stejné ženě, tak máš můj obdiv :-)

Silene, ta souvislost s Mechanickým pomerančem je zajímavá. Osa dobro/zlo se někdy velmi rychle přepóluje.

Tak asi se nechytám. Přijde mi to jako mrtvý nemrtvý - v kómatu. Nebo odpojený od přístrojů. Co je lidštější, těžko říct. Pokud je člověk do poslední chvíle obklopený rodinou, není mu dáváno najevo, že je přítěží, možná je pak jeho (ne cizí) rozhodování snazší. Nebo je to myšleno jinak?

Goro, díky

Karle, Vláčil je nekonvenční, nekonformní v rámci své víry, takový šťoural, až se divím, že mu to tak prochází, ani ne tak u minulého režimu, jako u církve

srozumění, mně z toho filmu taky

qíčalo, Danny, ysslandio, Evži, díky

Musaši, mluvím o kamenném srdci nejen nás - loutek, ale spíš těch různých archetypů, hierarchií (pozemských i nepozemských) a podobných "smějících se", kteří ta vlákna drží, ale nechávají nám tu iluzi svobodné vůle ega

Yane, to by mě taky zajímalo, co myslíš ty...?

Dneska hodně ořezané, ta druhá verze je sympatická hamletovská variace, ale brala bych i jako jednu báseň dohromady, i s tou kurzívou (pokud to tak nebylo rovnou myšleno:)

nebo na vlhkém patníku:)

Přemýšlím nad tou obětí a nějak se nechytám... elementární částice mi někdy přijde jako myšlenka, ale tak nějak bezbolestná, aspoň na straně původu...  jako svět obětí mi přijde spíš makrosvět, ale to už asi od tvého autorského záměru ujíždím...

Název a obsah moc ne...  ale chápu, tak to bohužel chodí...

forma ano, tip

Nebo se přitom trpět musí?    ...to by mě taky zajímalo

Ty zimy, špína a strachy k tomu ale asi patří

Teda nevím, jestli ty první dvě souvisejí, ale jsou super

Karle, naprostý souhlas, jen některé vulgarismy jsou mnohem méně perverzní, než eufemismy některých zdejších (některého zdejšího) oblíbených miniaturistů prozaických

Ty poslední dvě sloky jsou takové úlevné, z čtenáře spadne tíha těch "majestátních výšin", resp. jejich náhražky, kterým dnešní doba podléhá ne-li více, než ta minulá. To o Babišovi jsem ani nevěděla. Až u tvého komentáře mi dochází, žes to s tou průpravou myslela asi jinak. Takže jen předposlední sloka je úlevná:)

Souhlas s Gorou, jako haiku nejvíc předposlední, ostatní pěkné miniatury

Tentokrát souhlas s yss, ta část v závorce mohla být nahrazená nějakou metaforou nebo ukončená těmi devíti měsíci - dostatečně vypovídající. Bylo by to mnohem silnější, ten polopatismus to oslabuje. Ale za tip ta báseň určitě stojí. 

Hodně se mi líbí ta část psaná kurzívou, ale nemyslím, že přímka se stala úsečkou

určitě umíš pracovat s nadsázkou,ironií a dalšími prvky,které mohou odlehčit nebo jakkoli kompenzovat "velkoslovné" části básně, ale je tu jeden problém: osobní, prožitá zkušenost. Kdo ji nemá, prostě nepochopí, byť by to byl sebefundovanější kritik. Osobně se mi opakovaně stalo, že jsem se vracela k textu a pochopila dodatečně, až když jsem zažila. Zkušenost je asi fakt nepřenosná, kontext nekontext.

vtipné, jo

Moralizující určitě ne, spíš útěšné, určitě k zamyšlení, souhlas s Musašiho poznámkou o terorizování krásou, ale tohle je čistě věc přístupu, osobního nastavení, subjektivity

Nejsi patetická, je v tom ta správná dávka hravosti  

Jako miniatury moc pěkné, i ten rým v první je nápaditý, podtrhuje trochu tu jemnou ironii, i když jinak souhlas s Musašim. Ale tip za ni, blíží se haiku nejvíc ze všech 

Kdyby si to prominul (odpustil), tak by byl ztracený proďábla:)

asi bych zařadila do kategorie blbbůstky

Kdyby si to prominul, tak by byl ztracený pro ďábla:)

asi bych zařadila do kategorie blbůstky

Hm, já jsem si to asi vysvětlila trochu jinak, ty běžíš dál, nezastavíš se na zavolání, varovné signály atd., pak je člověk vtáhnutý do hlubiny nepřipravený...  ale to je asi jen moje zkušenost:)  Ta úspornost a ůdernost tomu dodává na naléhavosti, i když mi se větší košatost ve tvých textech docela zamlouvá

Volnější verš u tebe není častovidět, ale taky fajn

Mnohým se paradoxně ulevilo, když ztratili poslední naději. A otevřely se nové cesty. Tip

Tip za senrjú o pávech

Mysteriózní každodennost zní jako oxymoron, ale tady je to čistě skloubená realita

Často jsme nuceni hrát podivné role v podivných dějstvích. Do zákulisí, natož do zákulisí za zákulisím, ale nedosáhneme.

Vypadá to tak jednoduše, přitom stačí jediná chybička a rozpoutá se peklo, jaké si laik nedokáže představit. Za každodenní "rutinou" zaměstnanců jsou ovšem nedoceněné zkušenosti, předpoklady, kterými zdaleka nedisponuje každý. S autisty bych si pracovat netroufla.

Na druhé přečtení oslovilo, velmi

Líbí se mi obě, ale taky u mě vede Willy, je vidět, že klasika a zvukomalebnost se dá hravě (v obou významech) skloubit s civilností a odlehčeností

Jak utrženej řetízkáč, no to musel být záviděníhodný let:) máš fakt rozlet:)  první oslovila, možná první dojem je prostě první dojem 

Smutnopěkná báseň o zimě... já taky nedokážu zavřít oči, když nasněží, ale z optimističtějších důvodů :-)

Já v tom vidím ironii, ale takovou lehkou, s nadhledem... tedy dokud nejsou vidět následky. Jak se říká, kdyby všichni měli to, co mají různí VIP a TOP (kterými v jistém smyslu i jsme), potřebovali bychom tak čtyři planety Země...

Ať všechno dobře dopadne

Karle, buď dál svůj. Sice někdy tvým obrazům úplně neporozumím, ale navozují docela intenzivní nálady. Ovšem tvá doména je proza, kdybys tolik nemazal, třeba bys ještě nekomu vytřel zrak. Třeba zrovna Yss...:-)

Taky někdy přemítám, když vidím, jak rostou:)   studené pocity z toho mám, ale jinak studené, než (jen) ze zimy...

Nerozumím příliš poezii, nechci se vyjadřovat k formě, ale z kontextu této i některých autorových předchozích básní, který mluví (nepřímo) o pochybnostech a (přímo) o ztrátě víry, nelze uvedené „patetické“ pasáže brát tak doslova.  

Vydařené senrjú

Celé to vyznělo jako vydařená úsměvná blbůstka na S. Až závěr mě z úsměvu probral.

Hm, neopouštěj staré věci pro nové, minimálně na těch starých stavíš... ale nelpět, neustrnout, to jo, to souhlas

Tohle se ti fakt povedlo... jednou ranou devět (nejmíň)

jízda nekončí

ztrátou víry

naopak zřídlo se napájí z neuhasitelné žízně po životě

tam, kde končí věčnost a začíná

teď...

a žízeň po poznání...

Vtipné, zvlášť ta první je úsměvná

On se nad nimi někdo smiluje, i nad psem. Jednou jim paní darovala psí konzervu s dovětkem: "ne abyste mu ji sežrali!"

Pokus vidět očima někoho tolik odlišného, uvěřitelné, když jsi mu tak denně nablízku, někdy si taky říkám, jaké to musí v tom "jejich" světě být

Ta druhá se mi hodně líbí, vybavuje se mi citace "vidět Boha ve všech věcech", ale tohle je tak přesvědčivý, přitom prostý příklad takového "vidění"

Ve všech dobách a kulturách? Tak o tom jsem nic neslyšela...

Všem děkuju moc za zastavení a milá slova:)

Mně se ty zakomponované obrazy líbí. Jediné, co mě na rohu ďáblické a střelničné ruší, je kaufland.

Moc pěkné i s fotkou, milé, hravé

Průzračná báseň, oproti jiným tvým jakoby zředěná, přesto (nebo právě proto) velmi působivá

Fakt obdivuju, jak umíš odlehčeně psát o těžkých tématech

musí to zvonit jinak

než když přijde čas

Moc pěkné povídání, působivé svojí prostotou

Někdy bych to nejradši udělala úplně stejně. Ráno vstát a místo do práce jít zase zpátky do postele:) Věřím, že psaní je pro tebe důležitá součást psychohygieny a přidávám se ke Goře a ostatním s přáním pěkného zbytku svátků i dalším rodičům a pečovatelům

Docela síla, je tam toho pojmenovaného hodně, co se člověk neodváží vyslovit, ale povedlo se ti bez křeče

Tohle se mi hodně líbí, jen bych možná rozdělila do třech samostatných básní. Každá má své smutné kouzlo, druhá až hororová, nejvíc zapůsobil "žádný prst, který nenakreslí..." a samozřejmě tušený opilý námořník

Tohle úplně slyším recitovat, nevím proč, v beatnickém stylu :-)

Pátý verš bych možná rozložila do dvou, nebo bych aspoň vynechala "dobrých", význam by byl stejný. Ale jinak souzní:)

Tvůj tanec slov určitě není trapný, nýbrž vroucně hravý:)

Líbí se mi nálada básně i opakování úvodu v poslední sloce, říká se tomu tuším "rám", podtrhuje tu vzpomínkovou náladu 

Vzdychánka bez vzdechů, zato se sugestivními obrazy

Zajímavý a důvěrně blízký pohyblivý mikrosvět:)

Pro mě taky :-)

Hezky sis to v tom snu převrátila, taková poetická inverze - mama je húsenica :-) Pro mě by to tím "motýle sa rodia dospelé" taky mohlo končit, ale chápu tu myšlenku

Když už je tu odborný výklad Musašiho, přidám něco "ze života":

Zakuklila se nám doma na kytce larva slunéčka sedmitečného. Prostě se jen schoulila, ztuhla - a byla z ní kukla. Šok pro mě nastal v den "narození" brouka. Vylíhl se z kukly v opačném sledu - tam, kde byl zadeček, vylezla hlava. Příroda je fakt nevyzpytatelná.

Zvláštní ženská. Zvuky poránu vadí většinou chlapům. 

Vypracovala ses:)