Zdravím tě, Luboši, a děkuji i tobě.

Díky za vzpomínku, moje istá adoptivní Gabi, a vzácní přátelé Ireno, Přemku a dievča z lesa.

Blahopřeju.

To je dobře.

Moje doporučení, milá moje Gabiko: dotčené sousedky ať se ke čtení knížky vůbec nedostanou. Hořká zkušenost. Oba s Janou jsme chtěli sousedce Zdeničce udělat radost věnováním knížky Do hor - a dopadlo to, jak jsme měli předvídat: rozkmotřením nadosmrti.

Je mi líto, ale raději před nimi obsah tajit, jde-li to. (Stejně si myslím, že u vás je možná už pozdě.)

Ale třeba ty vaše nejsou tak úplně bez humoru.

Gabi, chválím tě, že ses odhodlala - potom už je jen krůček k vydání, při současných možnostech. Věřím, že ti ji udělali podle tvých představ a že budeš spokojená. Všichni tady víme, že sám obsah Mamovin rozhodně stojí za to, aby se stal opravdovou knížkou. A já ti převelice přeju radost z jejího zrození. Hurá!

"Chybí jenom kulomet."

Úplná španělská vesnice pro mě.

Tak buď vítán.

Vida, jak to jde.

Napsalas, a hned čtyři. Ale zadrž! Ty řádky jsou takové . . . neotřelé, skoro až odpustitelné.

Shrnutí: všechny tvé mamoviny byly potřebné pro tebe a ve své otevřenosti poučné pro nás, tvé čtenáře. Zasloužíš za ně poděkování. Děkuju.

Sympatické přání, tomu jde rozumět.

Krásné. Napsalas to myslím i za mnohé z nás, kdo si ještě vzpomínají.

To se vůbec nedivím.

Ať je pěkný i ten dnešní, milá Gabi.

Mají sílu, Tvé čekanky, i ty rozchodníky.

Tak přece se dopátrala.

Geny si často dělají, co chtějí.

Ach bože, potřebuješ sílu.

Neujíždíš a nepatetizuješ, je to originální a tvoje, stejně jako všechno tvé psaní. Klikaté zákruty duše.

Zdravím babinu.

I tady tě rád vidím.

Tajemno, jen tvoje.

Až mi přišlo pána líto. Iva je čarodějka.

Uklidnění.

Mělas asi krásný zážitek, umím si představit.

Tak to má být. Obě jste po té stránce v pořádku.

Tož nazdar, Olde. Je mi to líto. Ale...

Už je ti hlava a země lehká, odpočíváš v pokoji. A to je nakonec taky fajn, po všem tom pinožení a nepřestajném přemyšlování, bez kterého to za živa nejde.

Jak já jejímu rozloučení rozumím.

I tomu, že už je jí jen dobře.

Pěkně jste se rozloučili.

Ach jo. . .  V duchu tě objímám, Gabi. Bylo to krásné a - nebylo toho dost.

S tím zrakem asi deset let po operaci to můžu potvrdit. Brýle postupně přestávám používat, vidím líp bez nich.

Vtipný ovšem je tvůj závěr u babky: ... šak som už všetko viděla.

Za každou cenu svá.

A tak až navěky.

Děkuji za milá slova-

Děkuji za teplá slova.

Matka rodu.

Otevřel jsem dnes vložený díl a viděl, že jde o pokračování, tak se hned vrátil - a čtu. Zajímavé.

Otevřel jsem dnes vložený díl a viděl, že jde o pokračování, tak se hned vrátil - a čtu. Zajímavé.

Ještě se vracím, Haničko milá, ke tvé nádherné básni. Právě jsem si ji tenkou propiskou opsal na tuhou kartičku a budu ji nosit stále u sebe... Protože na vetchou paměť se spolehnout nemůžu - a ta báseň, při své pravdivosti, si zapomenutí nezaslouží. Tak ještě jednou - velikánské DĚKUJU!

Mrkni se. Můj dávný vzor.

Mrkni se. Můj dávný vzor.

Ano, Gabi, jsem jí vděčný za tolik krásných veršů jenom pro mě. To je skutečný Dar k narozeninám. Ještě jednou děkuji, Haničko.

Mé speciální poděkování patří i Kočkodanovi a jeho šprýmovným a zároveň citlivým veršům. Díky, Luboši.

*

Evženie, tys mi sem až teď přiskočila, tak i tobě děkuji za přání.

Jéminánku, Gabčo, dcerko moje adoptivní, co mi to děláš! Já jsem si mohl tiše chodit okolo, tu a tam se stavit na slovíčko a nikdo nemusel nic vědět a nic mi připomínat. (Tedy kromě těch telefonátů zblízka i zdaleka, co musím absolvovat od rána dofčíl.)

Ale že by mě taková přízeň všech vás známých, přátel a takřka vlastní rodiny netěšily, to zas jo, těší, a moc.

Vezmu to tedy popořádku:

Gabiko, děvče moje zlaté, tys to vystihla: ... koľko tu budeš rád, viac ani deň. Děkuju ti za porozumění a ubezpečuju tě, že doposud jsem tady rád - a dál se uvidí.

Abakusi, Norsko ti to vysvětlil a já upřesním: něco jako fořt.

Bačkovský, dievča z lesa, Blackie, vřelé díky za přání.

Haničko, tvoje "místo přání" mi připomnělo čísi loňské "místo narozenin" a asi to nebude náhoda. No a to, co čtu dál ... ne, to už nejde, vlhnou mi oči, ztrácím slova ... Tak jen: Díky! Veliké díky.

Ireno, moc mě těší tvá přízeň a tvé přání. Děkuji.

Janičko, díky za přání. Vyřiď prosím poděkování i svému tatínkovi Emilovi a že na něho taky občas vzpomínám.

aleš-novák, Jamardi, Alegna, K3, vesuvanka, Muamarek - všem děkuji za přání a přeju také hodně zdraví, lásky a pohody.

Luboši, ty si toho navymýšlíš, ale za všechno ti děkuji, myslíš to dobře, já vím.

Děkuji, jsem rád, děvče, že se ti líbilo.

*

Ireno, ještě jsem tady, musím, život je přece krásný.

A děkuji.

*

*

Děkuji, Haničko.

Andrejko, rád si počkám na tvou příští návštěvu. Tak - na shledanou.

Nic se nevrátí, jen vzpomínky a představy.

Představuji si tu jinou chůzi ulicí, s jiným človíčkem, jak ji prožíváš.

Přesné. Ve tvaru veršů ovšem pro neznalého více přijatelné a taky vstřebatelnější než suchý článek v učebnici.

Cením si, že jsi výjimečně ochotná přiznat čtenáři takovou momentální slabost, jako je nával paniky. Všechny ostatní poznatky jsou zde pro mě v obvyklém normálu - ničemu se moc nedivit.

Jejda, to musel být let!

Well done.

No jo, pohrát. Jako s kotětem.

Cvičit je potřeba, ale ne tak zhurta!

Jenže to neplatí pro Prcka.

A z celého dobrodružství zbyly už jen jizvy. A toto napínavé vyprávění. Díky.

Pěkně si v té vodě hrajete.

Toto jsou moc citlivé věci, chyba se stane lehce a náprava je pak obtížnější.

Šikulka.

Jsem rád, že jsi tu.

No a přectaftesi, kluci, že mně to ještě zas tak ukradený není, válku denně přímo žeru a začínám dokonce na starý kolena být pyšný na svou vládu a vůbec na to, že su Čech. To se mně v životě nestalo, veškeré vlastenčení mi bývalo nemilé a spíš protivné.

Tak to mám zas já, dědek před kremací.

Tak jest. Amen.

Mě se netaž, já o ní náležité povědomí nemám dosud.

To veru nie je len tak, mali ste šťastie obidve.

Kousek krásného snění. Podařilo se.

Dobrá zpráva. Blahopřeju.

Šikovná. Přeju jí vytrvalost. Talent má, a to je hlavní.

Kytičko, bavíš mě tak i tak, rozšafná příliš, i trošičku, tak jako teď.

Řeknu ti, milá vyhledávačko a vychutnávačko slov, že nebýt tvého rozboru, sotva bych dneska, na prahu devadesátky (za půl roku, dojdu-li tam) měl znovu příležitost připomenout si něco tak dávno prožitého a napsaného. Takže pěkně děkuju.

Dík taky za odkaz. Máš pravdu, hodí se sem velice, a to až tak, že se musím přiznat: když jsem tu píseň uslyšel v rádiu poprvé, tak mi ne jen nesmírně lahodila, ale přímo mě ohromila. V první chvíli jsem si dokonce (se vší svou vrozenou skromností) namluvil, že musel Milan Dufek už číst Zelenou mříž, že totiž nelze jinak, než že to ona ho inspirovala. No, co bys chtěla po nevyzrálém čtyřicátníkovi, na větvi z toho, že mu právě vyšla knížka. Já už jsem mu to dávno odpustil.

Řeknu ti, milá vyhledávačko a vychutnávačko slov, že nebýt tvého rozboru, sotva bych dneska, na prahu devadesátky (za půl roku, dojdu-li tam) měl znovu příležitost připomenout si něco tak dávno prožitého a napsaného. Takže pěkně děkuju.

Dík taky za odkaz. Máš pravdu, hodí se sem velice, a to až tak, že se musím přiznat: když jsem tu píseň uslyšel v rádiu poprvé, tak mi ne jen nesmírně lahodila, ale přímo mě ohromila. V první chvíli jsem si dokonce (se vší svou vrozenou skromností) namluvil, že musel Milan Dufek už číst Zelenou mříž, že totiž nelze jinak, než že to ona ho inspirovala. No, co bys chtěla po nevyzrálém čtyřicátníkovi, na větvi z toho, že mu právě vyšla knížka. Já už jsem mu to dávno odpustil.

Ale ne, myslím, že podobné prožívání tak ojedinělé být nemůže, jsme přece lidé . . . Za to ocenění, J. F., ti moc děkuji.

Tiež tvá slovenčina mi znie bohuľubo. Krása.

Nádhera.

Naopak, mně se zdá, že právě takových nájemníků je teď nejvíc třeba.

Já si tady jen čtu a poslouchám a znova pomalu čtu a hladově poslouchám a nemůžu se nabažit. Obdivuju nádhernou melodii češtiny v mistrovském podání.

A kruciš.

Děkuji, Silenko milá.

Za krkavci musíš trošku dál z města, do lesů.

Nezáviděníhodný příběh. Ale dobře napsaný.

Nezáviděníhodný příběh. Ale dobře napsaný.

Velká  krása.

Takové dárečky moc dobře znám, a proto chápu i tyto vítězné pocity u vás.

Zaplaťpámbu, že se jí ta pusa nakonec rozvázala, už to vypadalo bledě.

Tiše zírám.

Hezký.

Popsalas to krátce, stručně, výstižně - a jsme doma (na Mary).

Jak říkám, jsi neuvěřitelná. (Mě to ovšem těší, jak jinak.)

Už se bojím, co z toho zas bude. Radši tě mám doma, na moři a pod vodou.

Ty jsi, Silenko, neuvěřitelná, jak dokážeš prožívat text. A jak to dáváš na vědomí. Nemůžu nic namítat.

Ale srozumitelný, tentokrát.

Ach jo...

Líbí se mi, který právě kousek textu tě zaujal. V tom, co píšeš dál, jsem se sice ztratil, ale stejně ti chci poděkovat za to, že sis znovu a úplně dobrovolně celé Východisko přečetla. Tož díky, Silenko.

A kruciš!

Tip za krásu řeči.

Všem zúčastněným ještě jednou pěkně děkuji.