No, já lidem kolem vždy říkám, že mi osobně klidně mohou připomínat i věci obecně známé. I ty, ktreré už začínaly být "propírány" tisíce let před Krsitem. Ono předat něco lidem, třeba jen vlastním dětem, je jako psaní nápisu do sněhu za sněhové bouře, stále ten nápis musíte psát znova a znova. Ano i předešlé souvětí bylo už  mnohými jistě vícekrát , v různých podobách, vysloveno. 

Možná o tom je ta úvaha, proč jsou lidé pořád stejní a ctí přístupy a názory svých předků žijících skoro před 200 lety, když svět kolem nich se tak výrazně změnil.  

Pro dark matters: Tolik věcí jsem udělal v životě bez rozmyslu! Někdy vyšly někdy ne. Co z toho? Možná je někdy zbytečné ztrácet čas přemýšlením, proč věc udělat nebo ne. Někdy stačí cítit lehtání k tomu udělat první krok. Ale nechci se hádat. Někdy věci samozřejmě potřebují promyslet. Záleží na člověku, okolnostech, důležitosti té věci... 

Mě se to právě líbí kvůli toho syna. Právě proto jsem četla dále, když tam byla zmínka o něm. Proč by matka nemohla přijít z vandru na dranc, když je doma syn? Čtenář skutečně nemůže vědět, kde právě syn je nebo kolik je mu let. Třeba je mu patnáct a je samostatný. Ale to vůbec není podtatné. Podstatné je existence syna a tudíž existence způsobu, jak přijmout a vydat lásku... v té nicotě a marnosti. Mi se to moc líbí. 

Mě se to právě líbí kvůli toho syna. Právě proto jsem četla dále, když tam byla zmínka o něm. Proč by matka nemohla přijít z vandru na dranc, když je doma syn? Čtenář skutečně nemůže vědět, kde právě syn je nebo kolik je mu let. Třeba je mu patnáct a je samostatný. Ale to vůbec není podtatné. Podstatné je existence syna a tudíž existence způsobu, jak přijmout a vydat lásku... v té nicotě a marnosti. Mi se to moc líbí. 

Asi máš pravdu. Cítím z z Tvé verze opravdu sílu toho přání. :) V té moji verzi je to přeci jen trochu umírněnější. V mé verzi mi to zní jako: "kdyby se to náhodou stalo" v Tvé verzi mi to zní jako opravdu jasně dané přání, které dostává větší grády. :) :)