momoi, jo, to chápu, tu mnohovrstevnatost, která může být nabourána právě "doslovnou ilustrací". zaujal mě tvůj příklad s mapou - a to, že ta pro tebe je jakýmsi prostorem, kde si můžeš dojít k pochopení, kudy chceš... pro někoho může být takovou ilustrací právě ten náčrtek svahu, vektory, síly a tak... jasně, platí tam (stejně jako v mapě) nějaká pravidla, ale zároveň i ten "přísně technický" náčrtek skrývá další - ech, teď se budu tvářit děsně intelektuálně - potenciality (?) vnímání, chápání... (podobně jako text)... nevím, jestli je to srozumitelný

prostě - zatímco pro někoho jsou mapy právě takhle nejednoznačným prostorem, pro mě je nejednoznačným prostorem i náčrtek svahu nebo fotografie nějakýho netřesku. protože o čem vlastně opravdu vypovídá? o určitým okamžiku v čase, kterej kdosi zatavil do jantaru (abych byla náležitě dramatická)... takže i ta studie anebo fotka plavuně nebo netřesku (se v těch svých oblíbených kytkách nějak ztrácim) je pro mě svým způsobem metaforou. v tom je právě i ta svoboda vnímání - můžeš tu plavuň vnínat jen jako plavuň anebo taky jako něco dalšího, abstraktního, co shodou okolností vypadá jako plavuň. stejně tak třeba úryvek odbornýho textu - můžeš ho vnímat jako úryvek odbornýho textu anebo pro tebe může být jakousi schránkou, která nese další významy.

vlastně mi to dává smysl, i když to čtu pozpátku.

(pardon, někdy mám tendence dělat s cizími texty nehorázné věci)

ano. 

(ten konec je sice trochu useknutej, ale vlastně mi to ani nevadí)

safiáne, dvě věci:

• ty pořád žiješ ve světě, kdy básník (anebo dle tvých slov zejména básnířka) musí pokorně a bez řečí poděkovat za pochvalu, kritiku, za dobré rady, za rozbor a nevím co ještě. nemusí. klidně může reagovat, oponovat, pokusit se o dovysvětlení (ne obsahu básně, ale právě způsobu, jak je vystavěna).
• což jsem si dovolila - akorát ve své reakci nepíšu nic o obsahu, ale stejně jako ty o způsobu utváření textu, resp. o východiscích, o tom, že pro mě je samotný odborný text prostředkem k vyjádření, takže s ním pracuji (tj. využívám ho při utváření básně) jinak než píšeš ty (ono "překlopení" do lyrického/reflexivního čehosi). pokud ten rozdíl nevnímáš, tak s tím už nic nenadělám.

tvoje uražená reakce ve smyslu "omlouvám se, že jsem tě vůbec četl" už jen dokresluje bod jedna. jako bych měla být nějak extra potěšena, že někdo jako ty mě čte... 

dobrý téma.

osobně ilustrace nepotřebuju, spoléhám na sílu slova. ale vímě, jak to občas dopadá. moje vnímání textu je už tak dost doslovný a někdy i vizuální, takže často vůbec nepochopím... skoro by se chtělo říct - že by ilustrace pomohla... ale není to tak (viz dále).

dokreslení ve smyslu "kulisa" je fajn. někdy je i docela dobrý si hrát s textem v tom smyslu, že si text a obraz prohodí pozici. kulisy se stávají aktéry a naopak...

dovysvětlení prostřednictvím ilustrace už je horší. zejména v textech, který jsou jakože "jedna velká metafora" (šifra?) a ilustrace ji prozradí. to už jsem spíš nakloněna tomu, že ilustrace zobrazuje přesně to, co je v básni využito. tedy - pokud někdo píše o plavuni, nechť je vyobrazena studie plavuně. ok, i fotografie. pokud někdo píše o stabilitě svahu, tak si dovedu představit jako doprovodnou ilustraci náčrtek svahu se všemi těmi vektory sil, které působí na nezpevněnou zeminu, vnitřní tření atd. (nevím, zda je to srozumitelné)

u své vlastní sbírky si dovedu představit právě nějaký to rostlinstvo, technický náčrtky, starý geologický mapy, detaily vrás a tak. nějakej rámec "nad" by pro mě byl už příliš matoucí (a obávám se, že pro čtenáře taky...)

máš to hezky napsaný. jako vážně. ta postapo atmosféra je docela dobře vylíčená. jenže pak přijde to tvoje kázání, jak je všechno špatně. a mně se skoro chce povzdychnout si, že někdo svými schopnostmi plýtvá na psaní takových... pamfletů... 

mimochodem... opravdu bylo L.P. 2024 zakázáno slavit velikonoce? a ve školách se neučilo? kde, prosím tě? 

safiáne, moje východiska jsou úplně jiná, využití odborného textu určitě nesouvisí s tím, že bych jej nějak záměrně převracela... když to vztáhnu jen na poezii, tak odborný text je (pro mě) nositelem lyricko/reflexivního "náboje" sám o sobě. 

(plus další roviny, ale ty tady nechci rozebírat)

samozřejmě to, co vidí čtenář, už nijak neovlivním

zmínka o marhoulovi - nedokážu moc definovat, jaké postupy používá, zkoušela jsem kdysi od něj něco číst, ale jeho texty mě naprosto míjely

vlnobytie

to mi nejde z hlavy

momoi, já jen reagovala na zeandricha; jeho komentář se objevil mezi "kritikami"... a bohužel jsem měla potřebu na něja reagovat

- tento typ textu taky nejsem schopna číst...

zeandrichu, mluvíš o mé nepokoře, ale hned v úvodu sám píšeš shovívavé a povýšenecké "ale Luzz"... vlastně celý tvůj koment je komentem člověka, který sám sebe vnímá jako něco víc (v tomto případě víc než ti ostatní, kteří mají jiný postoj) jen proto, že se domnívá, že on opravdu chápe "vyšší řád věcí". a ještě k tomu to skrývá za slova jako osud, úkol a podobně.

zeandrichu, mě zaujalo (ne v úplně tom pozitivním slova smyslu) tohle: "... a my, pokud k tomu tedy nemáme nějaké zvláštní oprávnění, do toho raději moc nevrtejme; - starostí dalších máme i tak přeci dost"

- zvláštní oprávnění o něčem přemýšlet/do něčeho "vrtat"? to jako fakt? co to vlastně je? a kdo nám toto zvláštní oprávnění udělí? je vůbec udělováno? kým? na základě jakých kritérií? a kdo toto zvláštní oprávnění má? má ho vůbec někdo? a kdo ho může získat?

(nehledě na to, že "starostí dalších máme dost" je taky dost zavádějící... pro každého je "starost" něco jinýho, ne?)

bude česká verze?

bohužel do angličtiny se nedokážu vžít...

anebo to napiš španělsky, to se možná chytnu...

jsem ráda, žes tu.

(law, to slunko je vlastně úplně na místě)

teď aby se člověk bál jet do prahy...

těžko říct, která je nejoblíbenější. v březnu se mi líbí jiný básně než v listopadu.

navíc mám na verše i na básně špatnou paměť... ale třeba "vrak slunce utonul v své krvi, která dýmá" (Baudelaire) v mysli chovám díky tomu, že šlo o oblíbený verš blízkého člověka

často si vzpomenu na básně a verše Lenky Thimové:

"Kdo utek jednou, ten navždycky utíká"

anebo:

a v poslední době mi zní tato (už jsem ji onehdy někde zmínila):

A cesty jsou tu jen proto

aby nám chvíli trvalo než

pochopíme že není kam dojít

(V. Václavek a Gato: Obrazy cesty)

dík všem.

jak to jen bylo... cesty jsou tu jen proto, abychom o něco později pochopili, že není kam dojít... (v. václavek)

nějak tak.

je to nepříjemný čtení v tom dobrým slova smyslu.

ani nemám chuť se v textu nějak babrat a vypisovat, co konkrétně mi vadilo, protože toho bylo málo a jen drobnosti a jako celek je to moc fajn. 

tak zase je docela fajn, že o tom ještě dokážeš psát. člověk si to přečte a řekne si, super, někdo na tom je stejně tak blbě jako já.

i když to vůbec nemusí být pravda.

to je tak přesný - "nějakou budoucnost máš." i když tě ta budoucnost vlastně tak nezajímá... a východisko v tomto okamžiku chybí.

(kost v názvu je super, strupy se mi moc nelíbí... ale můj problém, všechno si vizualizuju, nedokážu na první čtení rozpoznat metaforu)

je to hodně doslovný a upovídaný

dovedu si to ale představit jako součást nějaké povídky.

se mi líbílo "pro sebe sebe uvidět"

protože tomu se člověk často sám brání

je to docela vtipný. ale ten závěr trochu děsivej, teda. přijde mi to jako takovej rychlej nápad, rychle ven... ale proč ne.

bez té otázky na konec bych se možná obešla... jinak docela dobrej nápad. má jed na krysy nějaký vedlejší účinky?

sluko, byly to jen výpisky. odkládám si je sem, abych je pak mohla smazat a vytvořit z nich... další výpisky.

díky, sluko. je příjemný zjistit, že někoho ještě zajímají starší texty.

po dlouhé době se tady na písmáku objevila poezie.

místy mi to přijde jako sebelítostivý fňukání

místy mi to přijde tou svou zdánlivou banálností dost děsivý

(skvělej komentář, že jo)

poslední část o dceři a otci (dobrém muži) je parádní... 

dceři už nikdy nebylo smutno... ale o pár let později zapíchla svého muže nůžkami na porcování kuřete.

pardon.

(už raději mizim).

jo, všechno už bylo napsáno

zdá se, že poslední možností je změna úhlu pohledu, resp. změna pozice, ze které lze texty číst/vnímat

philogyny, ano, přeložit si to po svém, to je ono. s díky za trpělivost a otevřenou mysl.

ostatním také děkuji. limity výpisků tkví v tom, že jde opravdu jen o výpisky.

pořád nějakej temnej les... nedělej z něj a jeho obyvatel bubáky...

ale máš to hezký. tip!!!

sice nevím, o čem to je, ale četlo se to dobře.

ctrl z

pardon, blbej komentář. 

bavil mě ten fatalismus, kterej z té básně cítím.

k3, tak jo, díky.

kdesi jsem slyšela/četla, že v nějaké středoamerické zemi kristus málokdy visí přímo na kříži... častěji je v interiérech kostelů jen jeho tělo umístěno přímo na zdi, bez kříže... to jen tak... že jdu kolem... a připomnělo se mi to... jo, není viset jako viset - a taky si na okamžik připadnu moudrá.

atmosféru vnímám, ale celkově je to pro mě už hodně fragmentované, roztříštěné...

možná by mi pomohlo si tu báseň přečíst společně s jinými texty... v rámci nějakého cyklu.

tomu moc nerozumím - jakože emoce jsou skutečné a myšlenky/témata nikoliv? a vlastně - proč to pořád oddělovat? přece v životě to ve většině případů není tak, že buď rozum/myšlenky anebo emoce... nevylučuje se to vzájemně... i když to asi docela nabourává takovou tu "posvátnost" a neposkvrněnost emocí... s tím, že jedině ony mohou být opravdové...

ale raději už mizim, v některých věcech se asi neshodnem.

je v tom klid. ne však takový, který si člověk násilně vsugerovává pomocí různých ezo pouček a náboženských systémů a podobně. ale takový, ke kterému se musí dospět, často pomalu a těžko. 

na druhou stranu - ten klid, který lyrický subjekt nachází v krajině, tedy vně, může být protiváhou neklidu vnitřního. 

doslovnost mi tady nijak nevadí. vlastně (když o tom tak přemýšlím) mi spíš vadí takový ten všeobecný "požadavek", že v poezii má být vždycky něco nedořečeného. ale to už odbočuju.

docela mě bavilo to číst, i když teda těch chyb je tam hrozně moc. ale dobře, no, to ti třeba pomůže opravit nějaká dobrá duše. ale hlavně - i když jde jen o fragment a některý obraty a formulace působí tak nějak... naivně a třeba i obehraně, už to není tak moc dosebezahleděný,, alespoň v tom vidím zárodek nějakýho konceptu, nápadu, jak téma uchopit, aby to nebylo jen vylévání si srdce. ale možná to tam jen chci vidět... a nic takovýho tam autor ve skutečnosti nevkládal.

dík všem

k3 - "zvlášť v období těhotenství" - jako jo, ale není to stejně tak těžký i poté, co se dítě narodí?

a "co se s tou ženskou stane, že to udělá" - tomu úplně nerozumím - myslíš to tak, že jak je vůbec možné, že se ta žena rozhodne pro potrat? - jen se ptám, nejsem schopna to z tebou psaného nějak dovodit.

pardon, nějak jsem nestihla reflektovat tvůj poslední příspěvek - jo, je dobrý, že se snažíš svým způsobem podpořit ty, co tím také procházejí... za mě palec nahoru. v určitých obdobích bych za to byla vděčná.

ale pořád je tu ta rovina - proč tohle všechno píšeš? jen autoterapie? anebo je to opravdu pro ty spřízněné duše, které prožívají něco podobného? anebo ty texty jsou ve tvém vnímání něčím univerzálním, o čem si myslíš, že dokážou promlouvat i k náhodným kolemjdoucím bez té "podobné zkušenosti"?

pro jistotu - nijak tvoje psaní nezpochybňuji, jen si zkouším představit, jak se třeba na svoje současné texty budeš dívat třeba za dva roky... 

jasně, není třeba psát o čemkoliv jiném, je vlastně fajn nekoukat kolem. pokud je pro tebe důležité si vylévat srdce, tak je to v pořádku. jen je potom trochu těžší ze strany čtenáře to vnímat jako literaturu. ono to vylévání si srdce je asi fáze, kterou si asi musí projít každý... ale je jen na autorovi, jestli se v ní zasekne anebo půjde někam dál.

(pardon za moralizování)

spíš jde o to dát svým prožitkům nějaký rámec - tedy - jestli autor chce. jestli je ochoten a schopen opustit takové to romantické přesvědčení, že jediná správná tvorba je ta, která vyvěrá ze "srdce". a třeba jen připustit, že tvorba může být založena i na rozumu, že může mít promyšlenou koncepci a tak. i když se to mmentálně může jevit jako zločin vůči autenticitě.

jo, jasně, "styl"... chápu, že se v něm cítíš dobře. když jde o autoterapii, je podle mě nutný si najít styl - anebo spíš polohu, kterej / která ti vyhovuje. o tom žádná.

ale jde spíš o to, co jsem psala pak - jak svoje psaní vnímáš. jestli jen jako vylití sebe sama na papír (do počítače, do písmenek) anebo jestli chceš prostřednictvím svých dejme tomu zkušeností sdělit něco víc... a jasně, jasně, možná jsou moje úvahy mimo anebo předčasné... možná nemá smysl prozatím vidět v tvým psaní nic víc než právě tu prvotní zkušenost... a touhu po sdílení (čehokoliv)

anebo ještě takhle - zatím je pro tebe hlavní ingrediencí psaní autentičnost a otevřenost... což je dobře... ale dlouhodobě... čtenáře toto časem omrzí. a z vlastní zkušenosti můžu říct, že - samotného autora taky. protože (zkratka) na světě je spousta zajímavějších lidí než je autor sám. a je mnohem zábavnější psát o nich než o sobě.

jo, hezký, takový vypsání se na první dobrou... dneska jsem zrovna měla náladu si něco podobnýho přečíst... jindy podobný texty vzdávám po prvním odstavci... no jo, nostalgie je sviňa, na čtení něčeho, co jsem si sama psala do deníčku někdy před pětadvaceti lety, nemám vždycky náladu...

každopádně... je to autentický a divoký, což je fajn... ale neměla by to být jediná hodnota textu... navíc podobný zážitky zaznamenalo už hodně lidí před tebou... ale to nevadí... piš dál... časem z toho třeba něco vykrystalizuje... najdeš nějaký svoje zásadní téma... a taky svůj styl...

ve výsledku vždycky záleží na tom, proč vlastně píšeš... a jakej to pro tebe má smysl... a taky... jestli chceš opravdu něco říci... anebo jestli si chceš jen vylít srdce.

pardon za nevyžádaný rady

už mizim

jo.

ta tovje poťouchlost. 

ale nejen ta.

připomnělo mi to -

„volně se krajinou / pohybuje už jen / suché listí / papírové krabice / a igelitové sáčky“

(L.N.)

a jestli je něco jako volná krajina

hezký. líbí se mi jak to začíná tak nějak nevinně... a postupně se to zatemňuje.

snad povzdech, status... do básně daleko.

k3, kvalitní kniha ano. a ty ilustrace. ovšem předmluva, kde se trávy dělí na hodnotné a méně hodnotné... zlé trávy, co narušují poklidný život hodných trav a nabourávají jejich hodnoty... a práci meliorátorů... taky ti to něco připomíná?

tvůj přístup k pískomilným travinám je sympatický.

norsko, kdepak. všechno je současné. viz výše.

lawenderr, díky. ráda tě tu vidím.

lehce zneklidňující. 

místy příliš doslovné, ale... nevadí mi to tak moc. 

akorát mi přijde, že se text jakoby zničehonic vynoří

a pak náhle zmizí

jo, je mi to trochu povědomý. akorát bych to nedovedla tak dobře zachytit.

výborný text. díky za něj.

a líbí se mi i ta poslední, osobní, část - pokud film, román, báseň, obraz (...) někoho přiměje, aby si rozšířil obzory, nahlédl na určité téma z jiného úhlu pohledu, nebo jak píšeš - aby se zamyslel nad některými aspekty svého života, tak ještě není vše ztraceno. ostatně - tohle (si myslím) je právě to, co odlišuje umění od zábavy; určitá dávka znepokojivosti, nedořečenosti, možná i jakési nepříjemnosti. ale to neříkám nic novýho.

jo, hezká dystopie.

je zvláštní, jiná... trochu jako by v ní chyběla tvoje... poťouchlost... jako bys v ní nebyla tak přítomna. pro mě plyne až moc hladce.

ale možná už neumím číst.

je to zvláštní. podobnej typ básní ke mně většinou nepromlouvá, ale toto má něco... něco v sobě. hlavně ta první sloka... žít = šílet... taky možnost.

věčné dobro...

to je dost děsivý.

bavilo. ale přece jen mi tam něco chybí... jako samostatná báseň to je málo, ale v rámci cyklu zapadne docela dobře.

hele, dobrý. taková píčovina a můžu tomu říkat báseň

to si taky občas o svých textech říkám

vybavily se mi vzpomínky na moje náctileté pokusy. už to neumím, něco takovýho napsat. samozřejmě tajně závidím!

mimochodem, opravdu to působí jako pětiminutovka napsaná ve vaně anebo při hodině dějepisu... ale to neznamená, že je to úplně blbý. má to hezký momenty. a ač mě schéma hádajících se "vnitřních hlasů" už moc nebere, tady mi alespoň nepřijde tak... obehraný. a vlastně se mi i líbí ten příběh, kterej může být "za".

aleno, nauč se prosím číst. anebo alespoň (opět) nepřekrucuj to, co jsem psala.

za prvé: nepokouším se s tebou diskutovat. důvody jsem už uvedla několikrát. ono "my" můžeš vnímat třeba jako plural maiestaticus, necítím se být členkou nějakého tajného společenstva anebo tebou vybájené elity. ale mysli si o mně, co chceš, mně je to ve výsledku jedno.

za druhé: na nic se tě neptám, takže mi ani nemusíš odpovídat. ten můj prní vstup nebyla pobídka k diskuzi, jeho smyslem bylo poukázat na to, jak si sama často protiřečíš - jednou napíšeš - poezie je mrtvá, na internetu nejsou žádné platformy, žádní básníci, co by měli velkou sledovanost atd., podruhé se skoro pohoršuješ nad tím, že tady onehdy "kdosi" psal, že poezie je mrtvá a přicházíš se zcela zásadním objevem, že internetoví básníci mají tisíce příznivců... 

jasně, ze mě si idiota dělat můžeš, dle libosti, nějak to přežiju, ale prosím, alespoň nedělej idioty z té hrstky lidí, co tvé verše ještě čte.

no to je hezký, tvoje básnička je o mně. díky moc.

každopádně to nic nemění na to, žes to byla ty, kdo tady ještě nedávno (někdy na jaře?) fňukal, že poezie je pro běžného člověka nedostupná.

viz tvoje výroky (zdroj zde, kdyby sis to nepamatovala: https://www.pismak.cz/dilo/540857/)

"Ty naznačuječ mezi řádky, že knižní vydání sbírek sice vycházejí jen v nízkých počtech, ale na internetu poezie jej jen kvete... Ano? A mohla bys mi uvést nějaké příklady, například básníky, kteří mají na webu sledovanost jako nějaká zcela průměrná rocková skupina?"

"Proto trvám na tom, že současná poezie je pro běžného člověka nedostupná. "Neexistuje." Asi to ale taky souvisí s tím, že dnes už "běžný občan" nestojí o žádnou poezii. Ani o tu novou, ani o tu starou (...)"

"Neznám na internetu žádnou platformu, kde by se soustřeďovaali milovníci poezie v řádu stovek nebo tisíců "fanoušků". "

a tak dál.

jo a ještě toto: píšeš, že nemám ani ponětí o tom, co se tady na Písmáku právě řeší - - -

--- tady se právě už nic neřeší.

aleno, promiň, ale nevzdychala jsi tu onehdy právě ty, že "poezie už dnes nikoho nezajímá, že se básnické sbírky neprodávají..." ?

... viz např. tvoje dílo fosilie... evoluce poezie jako ukončený proces nebo co to... myslím, že tu už několikrát (během těch několika let, cio tu jsem) padlo, že poezie se rozvíjí hlavně na soc. sítích typu instagram, není to žádný tajmeství (druhá věc je, kdo co za poezii považuje), to jen tys teď objevila ameriku.

ale v podstatě to hezky vystihuje tvůj postoj k poezii - vnímáš ji jen jako možný prostředek pomocí něhož lze získat popularitu, úspěch, nehynoucí slávu... a ostatní roviny ti trochu unikají.

dík všem. ráda, že mě čtete.

K3 - může to být jakákoliv řeka, jakýkoliv člověk, jakákoliv společnost.

v haiku se nevyznám

ale tohle bude nejspíš nějaká diverzní akce

jen mě napadá - (a možná jsem to už někde někdy říkala, psala...) -

"vystoupit lze jen na předem určených místech"

--- ještě pořád lze toho z jedoucího vlaku vyskočit

(i když teda já jsem srab a něčeho takovýho bych se asi neodvážila)

upřímně - je to hrozný. 

asi to mělo být něco vyznání anebo snad poděkování... což je jistě chvályhodné... ale... opravdu takhle mluvíš? kdybys přišel někam k řece, do lesa, budeš děkovat přírodě a obdivovat se jí právě tímto způsobem, těmito slovy?

námět na báseň dobrej, zpracování všední. 

domy jako lidé.

nádhernej obraz zkázy.

a ptačí lebky - super. už jsem si říkala, že tentokrát žádný kosti... a hele, jsou tu.

kadeřavá - odešli... možná jsem nezvolila správný slovo... spíš sem přestali chodit, literárně se třeba realizují jinde... v reálným světě anebo na sociálních sítích...

podle mě některým přestalo toto prostředí připadat atraktivní, nenacházeli tu to, co dříve (ať už jako čtenáři nebo jako autoři)... a prostě už nechtěli svůj čas trávit ve společnosti lidí (a textů), se kterými jim tak dobře není.

Janino, teď úplně nechápu - myslíš souvislost s novým vzhledem písmáka a odchod zajímavých autorů? to podle mě spolu zas tak nesouvisí, resp. to rozhodně nebude ten hlavní důvod...

ty příčiny zdejšího vylidnění jsou jinde; už před tou změnou vzhledu to tady nebyla žádná sláva...

to je tak nemístně optimistický...

mně je ve výsledku asi jedno, jaký je technický zázemí současnýho písmáku anebo co a jak funguje nebo nefunguje. podstatná je pro mě skutečnost, že tady toho už moc není ke čtení... ani k objevování... jasně, sem tam na mě něco zajímavýho vybafne... ale celkově... kde nic není...

některý pasáže okolo těch hrdinů kapitalistické práce by se hodily spíš jako úvod nějakýho toho článku na alarmu... (nic proti)...

celkově hezký. spíš příběh než báseň. ta zasraná příroda jim zničila čtyřhvězdičkovou dovolenou... dobrý... konec to háže někam jinam, ale pořád to nějak drží při sobě. anebo možná chci, aby to drželo při sobě.

pořád mě to baví... pořád se ti daří držet ten balanc na hraně sentimentality a něčeho, co zasahuje a dloube pod žebra... 

hm, hm, vskutku zajímavá metoda, jak si zameditovat... jak se zmeditovat... umeditovat...

safiáne, můžeš mi napsat, kde na tebe osobně útočím? to, že jsem napsala "nemusíš se hned urážet" - to je podle tebe osobní útok? promiň, ale když napíšeš, že "co a jak chceš psát, je tvoje věc", tak to v daném kontextu vyznívá jako reakce uraženýho dítěte anebo ješitnýho člověka, kterej neunese, že někdo jinej vnímá danou věc jinak.

argument "v česku se nedá jinak diskutovat" je už úplně mimo... ostatně jako všechny ty vzdechy typu "tohle se může stát jen v česku/ tohle je typicky český..." 

diskutovat se dá kdekoliv... dle mého... ale když jeden utne diskuzi s tím, že jde o jakýsi "osobní útok" anebo prostě nereaguje, tak to je potom těžký. viz např. situace, jak jsi někde tajuplně naznačil, že existuje něco jako "ženská poezie"... kdosi z diskutujících po tobě chtěl konkrétní příklady, aby měl jasno, v jakým referenčním rámci se pohybuješ... nenamáhal ses odpovědět... podobně jako kdysi na můj dotaz, jestli bys mohl uvést příklady "neduživé intelektuální poezie"... a klidně si napiš, že tady vytahuju cosi, co se stalo kdysi... anebo neodpovídej, mně je to jedno.

o poetice, poezii, literatuře... budu raději diskutovat s někým, kdo je tomu otevřený, ne s někým, kdo se hned urazí, když něco namítnu k jeho teoriím.

safiáne, nemusíš se hned urážet. tak jako tys chtěl poukázat na nějaký jev, tak já chtěla na to, na co poukazuješ, reagovat. nic víc, nic míň.

(a to, žes předělal báseň (byť jsi prostřednictvím toho předělání chtěl poukázat na onen jev) a pak jsi tvrdil, žes ji nechtěl předělávat... k tomu nemám co říct.)

i prázdnota může být svým způsobem naplňující...

a když už sem píšu takový oduševnělý moudra, neodpustím si citát silvie plath: "I don't know what it is like to not have deep emotions. Even when I feel nothing, I feel it completely."

safiáne, může být. ty v mých textech třeba vidíš vysvětlování, jiný čtenář spíš rozbíhavost myšlenek, vrstvení. něco jako myšlenková mapa. třeba. možná je to i otázka citlivosti, vnímavosti; ty prahy má každej jinde (a neříkám, co je lepší a co je horší, to v žádným případě).

každopádně - baví mě číst, kudy se při čtení ubíráš, co bys z textu vyhodil... vlastně to i chápu, z určitýho pohledu to má svoje opodstatnění.

jen ten závěr tebou upraveného textu - ten z toho dělá úplně jinou báseň.

co se týče diskuzí o poetice... můžeš začít. ale nevím, kdo se k diskuzi přidá... je to tady těžký, no. 

ostatním díky za návštěvu. 

název hezkej

ale hned ten první verš je rozbitej tou snídaní... druhej a třetí jsou takový vycpávky...

čtvrtej je fajn obraz, na kterým by se dalo stavět

celkově... báseň na jedno nadechnutí... škoda. v místě, kde by člověk čekal, že se to nějak a někam posune, ten text končí

je to takový upřímný

z hlavy rovnou na papír

ale to je asi tak všechno

nevím... myslím, že samotný termín "sudety" a jeho užívání nikomu neublížilo... anebo nechápu, cos chtěl říci

ten dovětek o básnících nechápu... anebo nám všem dáváš najevo, že jedině ty jsi schopen sebereflexe?

(a už raděj mizim)

janino, možná i to tam je... a možná se jen snažím podívat se na krajinu očima krajiny.

(otázka, jestli se mi to daří)

hezký.

souhlasím s gabi, tvoje próza je pro mě prostupnější...

a přitom... všichni píšeme pořád o tom stejném... koloběh. 

skvělý.

jen mi ve vyjádření grantové komise chybí poznámka k budoucí udržitelnosti projektu jakožto další důvod pro jeho zamítnutí...

(pardon, zdvojil se komentář... byla bych jeden smazala, ale nevim jak...)

kubo, nikde nepíšu o zdlouhavým nimrání, prosím buď tak laskav a nepodsouvej mi něco, co jsem nenapsala.

janino, v poezii se nevyznám... ostatně shodly jsme se, že všechno (včetně jakýchsi rad a návodů), co tu čtenář napíše, je jen jeho názor a je na autorovi, jak s tím naloží. mimochodem, ta otázka - kde zůstane autorova originalita... ono to jeho psaní právě moc originální není... v tom smyslu jsem se vyjadřovala už dříve... i když se mi některá místa líbí, tak je toho pro mě málo... nadto mi přijde, jako bych podobných textů už četla moc... což se nijak nevylučuje s tím, že třeba zrovna tento text nepostrádá autenticitu a jako záznam je to docela ucházející. to je asi tak všechno, co k tomu mám.

kubo, nikde nepíšu o zdlouhavým nimrání, prosím buď tak laskav a nepodsouvej mi něco, co jsem nenapsala.

janino, v poezii se nevyznám... ostatně shodly jsme se, že všechno (včetně jakýchsi rad a návodů), co tu čtenář napíše, je jen jeho názor a je na autorovi, jak s tím naloží. mimochodem, ta otázka - kde zůstane autorova originalita... ono to jeho psaní právě moc originální není... v tom smyslu jsem se vyjadřovala už dříve... i když se mi některá místa líbí, tak je toho pro mě málo... nadto mi přijde, jako bych podobných textů už četla moc... což se nijak nevylučuje s tím, že třeba zrovna tento text nepostrádá autenticitu a jako záznam je to docela ucházející. to je asi tak všechno, co k tomu mám.

chm... gpt chat?

(plus ten omšelý překladač...)

safiáne, jo, původně "sudetská suprovincie" v horopisném členění českých zemí byla přejmenována na "krkonošsko-jesenickou" někdy v sedmdesátých letech... ale nevim, už je to dávno, co nám to prof. Demek (anebo někdo jinej?) vysvětloval.

jako záznam - dobrý, autentický... i když celkově pořád nic novýho pod sluncem...

ale co je fajn - je tam pár míst, která mě přiměla zastavit se... a říct si - jo, to je ono, to jsou místa, na kterých lze stavět.

celkově - v tak krátkým textu je toho příliš. a protože mám zrovna náladu rozdávat nevyžádaný rady, tak jednu utrousím i tady - vyber si jeden nosnej motiv a ten rozpracuj. jen trošku, abys ho moc nezahltil. 

... protože tohle vypisování se z příběhů a pocitů časem většinu čtenářů omrzí. a co je hlavní - ono se to omrzí i tobě. (ale to je možná dobře)

jo, něco tam je... možná jakási atmosféra zmaru nebo tak... do toho špetka naděje... i když (budu se opakovat) se to všechno ztrácí pod nánosy slov a trochu neumělých metafor...

a ještě si dovolím - Lami: termín sudety... opravdu je vnímáš jen jako fašisty používaný název? není to poněkud... jednostranný pohled? historie toho slova je mnohem delší... nehledě na to, že třeba termín sudety běžně používají i poláci... sudetská pohoří je docela běžné označení horstev na severním okraji čech a moravy... a tak... ale chápu, že k té averzi asi budeš mít nějaký pádný důvod.

než se člověk ponoří, už je konec. škoda.

a asi jsem úplně mimo, ale netuším, kdo je jimmy šišo... chm... tak si ho odmyslím a podruhé si text přečtu bez té první věty.

jo, ta víceznačnost a různý možnosti interpretace mě baví... onehdy jsem byla na čtení jedné docela známé české básnířky a ta se vyjádřila v tom smyslu, že je pro ni dost důležité, když čtenář přečte text přesně tak, jak ho zamýšlela... jakože ono je to super, když se autor a čtenář setkají... ale... mně osobně mnohem víc obohatí - a potěší, když mi čtenář nabídne nějakou jinou rovinu, kterou v mým textu vystopoval... kterou jsem tam třeba vložila neúmyslně... podvědomě... anebo ji tam nevkládala vůbec... prostě dobrodružství...

(a když už tady tak sebestředně lábolím - nedávno mě překvapilo, že jeden čtenář v mých básních identifikoval ekofeministický podtext... což bylo vlastně docela zajímavý a svým způsobem logický... vědomě jsem jej do svých textů nevkládala... ale kdoví, jak zapracovalo podvědomí...)

každopádně piš dál, radost tě číst.

a už mizim.

hezký

a ty poslední dva verše... napadlo mě přečíst si je naopak:

ta otázka je trochu nešťastně položená - co je a není v tom textu špatně - pro mě je to zpracování prostě příliš obyčejné... text ke mně nepromlouvá, nedotýká se mě, i když téma je mi hodně blízké. ale že je to "špatně", to bych neřekla... nadto - jiný čtenář to bude vnímat jako syrovou výpověď... 

a jak to udělat jinak... no já ti žádnej zaručenej návod nedám... nikdo ti ho nedá... však piš a taky přemýšlej o svým psaní, časem tě třeba napadne, jak ta témata uchopit dejmetomu zajímavěji, originálněji, propojí se ti to s něčím jiným... záleží taky na tom, co od svýho psaní očekáváš... jestli jen vypisování pocitů a zážitků, tak je to takhle asi ok... jestli něco víc, zkus zauvažovat třeba o nějaké koncepci, zkus si dát sám pro sebe dohromady nějakou osnovu, něco, co by ty básně spojovalo, překlenovalo... možností je spousta... ale musíš je objevovat sám, to za tebe nikdo neudělá... a bla bla, mohla bych tady ještě sypat další moudra, ale raději toho nechám.

a k čemu vám vlastně byla ta deka?

kubo, jasně, vždycky je to "o životě" anebo o smrti, chceš-li.

ale tady nejde o témata a myšlenky, ale o zpracování

jako jo... možná to odráží to "špatné" na tomto světě... ale pro mě je to takový slaboučký, není to ani náležitě rozzlobený, spíš jaksi rezignovaný, s lehkým nádechem opovržení... spíš jen sbírka postřehů než cokoliv dalšího... nevím, no, jsem asi na podobnej typ básní, kdy se lyrickej subjekt "kriticky staví" ke způsobu života někoho jinýho, trochu alergická... taková ta jakože angažovanost...

a k té hlubší kritice - někdo ti k tomu třeba napíše více... co je a co není v textu dobře/špatně... ale vždycky to bude jen něčí názor... i když to pošleš třeba do hosta, do tvaru, do psího vína anebo kamkoliv jinam...

(a tady na písmáku to samozřejmě platí dvojnásob)

je to zatím takový vypisování se... možná autoterapie... ale to nevadí, to může být dobrej starting point...

horší je, že podobný věci už člověk četl mockrát... takže... vlastně nevím, jak s takovým textem naložit... jakože můžu si tady postěžovat, posdílet svoje zážitky z terapií anebo třeba přihodit nějakej příběh se špatným koncem, kterej se přihodil někomu z mých blízkých... ale jako poezie to (pro mě) neobstojí... pro mě je v tom textu zatím málo, i když to třeba působí upřímně a opravdově.

snad sis nemyslel, že před sebou utečeš...

(někdy mě to trochu děsí... ne, kecám... pořád mě to hrozně moc děsí)

jo, dobrej balanc mezi sentimentalitou a jakýmsi přijetím skutečnosti... a i když se můžeme utěšovat tím, že každý jednou odejde, odpoutá se a že to tak je dobré, ve skutečnosti jsme všichni vždycky ve všem sami.

trochu roztříštěný a místy trochu ohraný (ten kontrast místka, kde se "nic" neděje a místa, kde padaj bomby)

ale pořád mě to baví