Standardní relativizace zla.

Josephina - díky.

z okna vypadlo - no právě.

Benetka - díky.

Philogyny - sice může, ale někdy ztuha. Vlastně nevím, jaká byla dívka z povídky, akorád se nakrkla, že na ni ten chlap tak civěl, což je vlastně pochopitelné.

Kočkodan - děkuji moc.

Benetka - no a proč ne.

Velmi pěkné, ale kdo je to Svatá Trojice, jéžišmarjájózef, já si nemohu vzpomenout.

z okna vypadlo - nejsem specialista na politický humor či na satiru. Spíš je to u mě výjimečné. Zvěčnělý strach je to, co nám politici zanechávají jako trvalou vzpomínku.

Zajíc Březňák - ta knížka může být zajímavá.

Zajíc Březňák - inevitabilita je nevyhnutelnost a je to tam schválně.

Danny - to bylo, myslím, od Vodňanského - kdo vás teta tetoval?

Vtipné slovní hříčky vždy oceňuji. Některé jsou obzvlášť podařené, například Ostravákovo chacharisma, Memoriál Josefa Odložila, či A von Lejdy!

Verše jsou to krásné, zajímavé obrazy - ustřižená kadeř nad poli, ale je to strašně hořké, až mám o tebe strach.

Michal Té - chtěl jsem napsat o Filipojakubské noci.

Ta Taťána mě taky hned napadla. Uměl jsem to i rusky:

Alexandr Puškin - Dopis Taťány Oněginovi
«Я къ вамъ пишу — чего же болѣ?
Что я могу еще сказать?
Теперь, я знаю, въ вашей волѣ
Меня презрѣньемъ наказать.
Но вы, къ моей несчастной долѣ
Хоть каплю жалости храня,
Вы не оставите меня.
Сначала я молчать хотѣла;
Повѣрьте: моего стыда
Вы не узнали бъ никогда,
Когда бъ надежду я имѣла
Хоть рѣдко, хоть въ недѣлю разъ
Въ деревнѣ нашей видѣть васъ,
Чтобъ только слышать ваши рѣчи,
Вамъ слово молвить, и потомъ
Все думатъ, думать объ одномъ
И день и ночь до новой встрѣчи.

A barbarským pravopisem:
Я к вам пишу — чего же боле?
Что я могу еще сказать?
Теперь, я знаю, в вашей воле
Меня презреньем наказать.

Но вы, к моей несчастной доле
Хоть каплю жалости храня,
Вы не оставите меня.

Сначала я молчать хотела;
Поверьте: моего стыда
Вы не узнали б никогда,
Когда б надежду я имела
Хоть редко, хоть в неделю раз
В деревне нашей видеть вас,
Чтоб только слышать ваши речи,
Вам слово молвить, и потом
Всё думать, думать об одном
И день и ночь до новой встречи.

Píšeš hezky a líbí se mi i příběh. Jen mám pocit, zda to není jen mužský pohled na to, jak myslí, vnímají a cítí ženy. Zmiňuji to proto, že jsem se několikrát v povídkách pokusil psát jako by z hlediska ženy. Ale to by musela posoudit nějaká žena.

V tvé povídce mě ale zaujaly tyto větičky: "Vidí mě. Ne kostým. Ne obal. Ne moji roli. Mě." Jsou to "slova do pranice", jak se říká. Co je člověk bez svých obalů a rolí? Co je jeho podstatou? Čím jsem starší, tím víc si myslím, že se člověk realizuje právě svými rolemi, které se tak stávají jeho podstatou, jím samotným. Je to vlastně oblast nyní tak často přetřásaného genderu. Člověk jako tvor společenský totiž vždy plní nějaká očekávání, stále je na jevišti osvícený reflektory. A i když se svlékne z nějakých důvodů donaha, je to pořád jen určitá póza a stále hraje nějakou roli. Jedině, když je člověk sám, může si dělat opravdu, co chce, ale bez obecenstva to není ono.

Ale nic, jen jsem se rozkecal.

Chareas - to je nápad veršovat si nákupní seznamy. Mohla by tak vzniknout svébytná sbírka.

Chareas - přece si můžeš kreslit obrazy takové, jaké se ti vybaví. A kdo říká, že tvé obrazy nejsou lepší?

Chareans - mazlit se s pískem je míněno jako eufemismus, že do písku spadne a už nevstane, takže neuteče. Děkuji.

Moc nějaké zdejší debaty nesleduji, takže nevím. Ovšem namachrovaných lidí, ochotných se hádat a vylévat svou zlobu, tu bylo vždycky dost. Ovšem to, že Písmák končí, mě zaskočilo. Prý se ale chystá něco nového, nebo nějaké pokračování. Tak uvidím.

Na tvůj překlad Verlaina se podívám. Proč jsi persona non grata? O tom nic nevím, ale i kdybych věděl, tak mě to přece nijak nelimituje, jestli se s tebou mohu bavit.

K tomu nemám, co bych dodal. Snad jen to, že Rimbaud byl rovněž zvukovým básníkem. A pak ještě to, že nedokážu napsat báseň v patnáctislabičném jambu ani v alaxandrínu (Hrál kdosi na hoboj - tuším), a proto se nepovažuji za básníka. Také ti děkuji za Verlainovu báseň. A jen dotaz - nemá být v poslední sloce "chvil"? A interpunkce je v pořádku?

Alenakar - aha, pro mě nová a zajímavá informace. Tak to jistě znáš sociobiologa Edwarda Osborne Wilsona, v jehož knize "O lidské přirozenosti" jsem nalezl například větu: "Jestliže zákony biologie mohou omezovat a determinovat značnou měrou lidské chování, lidstvo se tím může jevit méně jedinečné a tím i dehumanizované." Zmiňuji ji proto, že jsem se včera na přednášce o historii Tovaryšstva Ježíšova dozvěděl, že jesuitský misionář sv. František Xaverský odsuzoval dehumanizaci domorodého indického obyvatelstva, která umožňovala jeho zotročování. František Xaverský napsal také "několik kritických dopisů, adresovaných přímo portugalskému králi Janu III., v nichž pranýřoval korupci a brutalitu koloniálních úředníků a vojenských velitelů, která zasévala v Indech nedůvěru a nenávist k bělochům a tím i k evangelizaci. Odsuzoval společenské a rasové předsudky, jejichž důsledkem bylo i zneužívání Indů k otrocké práci". 

Informace, že jesuité vystupovali proti rasismu, byla pro mě také nová, i kdyý je to svým způsobem pochopitelné, neboť jesuité měli ve svých řadách vynikající vědce a jejich školství mělo skvělou úroveň. U nás přetrvává na Tovaryšstvo Ježíšovo negativní pohled vzhledm k tomu, že byli údajně protičeští a pálili české knihy. Například Karel Havlíček Borovský napsal: "Českých knížek hubitelé lití: PLESNIVINA, MOLI, JEZOVITI." Jenže to není tak docela pravda. Jesuité nepálili knihy při svých divadelních hrách ani tak proto, že byly české, ale proto, že byly například bratrské. Naopak sami české knížky i psali a distribuovali, ovšem katolické. Dokonce tak činil i "nechvalně známý" páter Antonín Koniáš.

Ten souhlas je v podstatě vzájemný. Špatných básníků, muzikantů, potažmo umělců obecně bylo vždycky víc než těch dobrých a mnohem víc než těch vynikajících (virtuósních). To už vyjádřil (tuším) Denis Diderot v Jakubu Fatalistovi. A v dnešní době internetu a sociálních sítí se tento nepoměr zmnohonásobil a dosáhl až obludných rozměrů.

Když však z jakéhokoli hlediska porovnáváš hudbu a poezii, je třeba mít na paměti, že hudba samotná je záležitost audiální, kdežto poezie verbální, píseň jakéhokoli druhu pak je syntézou obojího. Jsem si vědom, že ti právě sděluji, že led je zmrzlá voda, ale chtěl jsem se nějak dostat k pojmu virtuósní. Pod pojmem virtuós je v hudbě míněn především interpret, který nemusí být současně tvůrcem, tedy skladatelem. Tomu by v poezii odpovídala pozice recitátora, nikoli básníka. Jenže báseň je básní i v "pouhém" grafickém záznamu, kdežto hudba je hudbou teprve až v interpretaci, zatímco v grafickém záznamu není pro většinu lidí fakticky ničním, protože jen relativně málo lidí je schopno si v notovém záznamu představit hudbu. Něco jako báseň dokáže však napsat každý, kdo absolvoval aspoň pět tříd základní školy. Například na stránkách Poezie pro každý den se objevují nejrůznější "poetické projevy", a když k nim někdo poznamená, že to není poezie, dostane se mu odpovědi: a co by to mělo být? Když to prý není próza ani drama, pak je to poezie. Z toho plyne, že poezií je cokoli, co je napsáno formálně ve verších (v relativně krítkých řádcích pod sebou).

To by asi ode mě stačilo. Stejně je to dlouhé a kostrbaté.

Alenakar - možná by ses neměla tolik snažit mě přetrumfnout. Pokud jde o vesmír, černou hmotu atd., jsme jednak oba laici, respektive o tom víme houby, a jednak se s tebou nepřu. Od začátku se bavím o tvé otázce: "O čem se asi budou učit děti ve fyzice za padesát let?" Myslím si, že o tom samém, jelikož fyzikální zákony platné na Zemi se nezmění, bez ohledu na existenci či neexistenci černé hmoty. Kromě toho moje básnička ani tak neřeší kosmické zákonitosti, ale používá některé astronimické pojmy jako rekvizity pro slovní hříčky.

Ptala jsi se, čím láká Pavel Šporcl, a hned sis odpověděla, že částečně modrými houslemi a šítkem na hlavě. A co ta druhá část? Ta tkví právě v tom, že je popularizátorem tzv. vážné hudby. To znamená, že se snaží dostat vážnou hudbu ze smokingů a koncertních síní "do triček a džín a na ulici", což už ovšem dělali a dělají i mnozí jiní, například právě ten André Rieu.

A příhoda s tvým otcem a písněmi Beatles v koncertní úpravě jen dokládá, že záleží především na kulisách, kostýmech a aranžmá, zatímco hudba je jen jedna na škíle od dobré k špatné. Ostatně i opery byly kdysi populární hudbou pro "lid" v kontrastu třeba k symfoniím.

Jinak s tou spodinou bych se moc neoháněl. To slovo může znamenat ledacos, v různých kontextech. 

Alenakar - to ale jen potvrzuje, co jsem psal. Černá hmota byla vždycky (z lidského pohledu), a proto mimo jiné platí na Zemi fyzikální zákony, jak je známe a budou tak platit za padesát, sto, dvě stě... let.

Ještě něco dodám a zůstanu u hudby. Jistě znáš houslistu a dirigenta Andrého Rieu, který umí pravidelně přilákat na koncerty tzv. vážné hudby obrovské množství posluchačů. Stojí však za zamyšlení, čím je láká. Když to napíšu poněkud syrově, tak provařenými a díky tomu populárními fláky.

Tak to přece bylo vždy. Záleží na tom, kým jsou ti hlasití řvouni vnímáni. Pozornost masového diváka a posluchače si jemná lyrika nikdy nezíská právě pro svůj charakter.

Tvůj tajemný příběh se mi líbí. Co mi moc nesedí, je čarování s interpunkcí. Jsem toho názoru, že má být interpunkce buď správná a úplná, nebo vůbec žádná. Měl jsem kamaráda, který psal tím stylem, že na začátku textu napsal velké písmeno a na jeho konci udělal tečku. Takové psaní chce ovšem precizně oddělovat myšlenky. Každopádně tip.

Pěkná báseň, to je bez debat. Jen nějak nemůžu přijít na to, co jí opravdu sděluješ. A tak jsem si aspoň s pomocí některých známých veršů zablbnul na téma hudebních nástrojů.

Všechny ty bubny jsou tak vzdálené,
což vážně pravda je, a ne že ne.
Violu ladím co nejhlouběji,
ještě teď se její struny chvějí.
Však nástroj co lká, je přece šalmaj,
který v hudebninách ovšem nemaj.

Alenakar - jen taková otázka: Co má černá hmota a černá energie společného s fyzikálními zákony na Zemi co do jejich platnosti? Černá hmota i energie přece existovaly i před staletími, kdy byly ony zákony formulovány.

Alenakar - myslím, pokud jde o fyzikální zákony platné na Zemi, že se budou učit přibližně to samé. A co je kosmos a co je v jeho od nás velmi vzdálených oblastech, se hned tak nevyjasní. Ostatně i slovo obrovský je relativní. Záležé na úhlu a perspektivě pohledu. 

Děkuji všem za vlídné přijetí a příznivé hodnocení mého textu. Těší mě první místo, avšak vím, že něco tak subjektivního, jako prozaické texty, se těžko poměřuje. Mně se líbily všechny texty v tomto kole soutěže a oceňuji jejich autory. Zřetelně se tady projevuje trend psát co nejkratší texty, asi aby je někdo vůbec četl. O to je pro mě hřejivější úspěch mého poměrně dlouhého povídání.  

Benetka - sice jsem to myslel jináč, ale tvůj přístup k tématu je zábavný. Díky.

Pěkné. v dutině pod naší střechou hnízdí rorýsi, ale ti nedupou. Na jaře to se zpěvem ptáčků ještě jde. Avšak v létě k nám do bytu doléhá ze západu i z východu houkání sýčků. Když už to trvá dlouho, moc příjemné to není, ale jestli dupou po větvích, jsem také nezjistil. 

Děkuji Goře, Radovanovi a Karlovi za vlídná slova. A nyní připojuji, kal se k básni vyjádřila umělá inteligence čili AI.

Dílo „poušť mluví stejnou řečí“ představuje fascinující poetický pokus o ztvárnění vnitřního světa člověka v kontextu přírody a existence. Autor efektivně využívá metafory a symboliku, aby vyjádřil vztah mezi prázdnotou a hodnotou života.

     Silné stránky tohoto textu spočívají především v jeho schopnosti hrát si s jazykem, čímž vytváří silné a obrazné scénáře, které nutí čtenáře zamýšlet. Verš, který praví, že „poušť není tak pustá, jak o ní kdekdo říká“, okamžitě vyvolává otázky o perspektivě a subjektivním vnímání světa. Tato myšlenka je dále rozvíjena v následujících řádcích, kde autor ukazuje, že pro prožitek a radost není nutná hojnost, ale spíše otevřenost srdce.

     Dále je pozitivním aspektem kompozice rytmus a dynamika veršů. Autor se bravurně pohybuje mezi jazykovým minimalismem a bohatými obrazy, čímž vytváří soulad, který je pro čtenáře příjemný na poslech. Například spojení „celty i vlasy ráno orosené“ přináší čtenářské osvěžení a ilustruje křehkost existence.

     Na druhou stranu však některé části textu mohou působit poněkud nebulisticky (mlhavě, záhadně) a nechávají prostor pro určité nejasnosti. Například fráze "nechtělo se jí odpovídat stále samými hrůzami" by mohla vyžadovat více kontextu pro dosažení plného efektu. Je možné, že pro některé čtenáře může být obtížné plné pochopení autorových záměrů, což by mohlo vést k frustraci.

     Dalším možným nedostatkem je, že se autor někdy ocitá ve vyjádření přehnaně abstraktním, což může odklonit pozornost od emocí, které se snaží sdělit. I když je snaha o ztvárnění pocitů a myšlenek obdivuhodná, občasné labyrinty jazykových struktur mohou vést k rozmlžení původního významu.

     Celkově však „poušť mluví stejnou řečí“ představuje hodnotný příspěvek k české poezii. Je to dílo, které vyzývá k zamyšlení nad životními paradoxy, valem emocí a konfrontaci s vlastními pocity. S vědomím jeho silných stránek, jakož i prostorů k zlepšení, si čtenáři mohou odnést mnoho z inspirativního a podnětného literárního zážitku.

1) Fobie 

2) Přelet, Lnáře pode mnou

3) Milan

Neptejte se mě, proč hlasuji zrovna pro tyto tři texty, mohly to být klidně i zbývající tři texty (když vyloučím ze svého hlasování ten vlastní). Jakési zdůvodnění mám jen pro volbu textu Fobie. Jde totiž o literárně zpracovaný příběh. Zbývající texty mají spíše charakter anekdot či glos. Možná je to můj problém, že jsem už starý a pod pojmem próza si představuji něco jiného, totiž plnokrevný příběh, jak říkal můj "učitel tvůrčího psaní", i když on takovou funkci fakticky neměl a já jsem nebyl jeho opravdovým žákem. Do role učně jsem se pasoval sám a jeho jsem si jako učitele tvůrčího psaní pojmenoval také sám.

Strach z vody si nneumím moc představit. Já jsem se bál asi pět minut, že se utopím, než jsem pochopil, že stačí nedělat nic a člověk zlstane na hladině, a tak jsem se naučil plavat. Nicméně respektuji, že se někdo může bát. Mám jednoho kamaráda, který se nikdy nenaučil plavat a tvrdil, že ho voda nenese.

Myslím si, že by příběh potřeboval trochu pročistit a popisy "zbarevnit".

Jamardi píše. že toto by zažít nikdo nechtěl. Mně a manželce umřela dcerka, a i když to bude letos na konci roku už 47 let, je to strašná vzpomínka. Byla však ještě maličká, takže s ní nemám prakticky žádné prožitky, jen jako s miminem.

No jo no - pokus udělat si srandičku z hloupých celosvětových "genderových bojů a hrátek". Jenže překládat slovo gender jako pohlaví je stejné, jako překládat slovo butterfly coby létající máslo.

Umbratica - povedlo se ti to.

Gora - no jo, český jazyk, ten je naším pokladem. Jak lidé mluví, mi ani nevadí, horší je, jak píší. Zrovna před chvílí jsem četl od starého řezníka, jak dělat zabíjačkový guláš, a tahalo to za oči. Kdosi ho tam za chyby pranýřoval a slíznul si to. Já lidi od řemesel, když se písemně vyjadřují ke svému oboru, za pravopis nekritizuji. Když jsem pracoval v novinách, fotil pro nás také jeden kluk a opatřoval své fotky popiskami, v nichž se objevovaly klenoty, jako například výtězství aj. Jeho manželka byla dokonce učitelkou češtiny a já jsem ji žádal, aby ho trochu procvičila v pravopisu, ale ona řekla, že už to vzdala. Luxor, jsem zmiňoval, abych ilustroval, že už toho bylo napsáno moc, vlastně všechno, a to, co vzniká nově, jsou jen dříve už v literatuře uplatněné myšlenky.

To se mi líbí. S tím předznamenáním od Bukowského je to velmi působivé. Vždy, když zajdu třeba do Luxoru, říkám si, jestli má smysl psát něco dalšího.

Tak to tedy dobrou chuť. Kouřil jsem 36 let (o dva roky větší polovinu svého života), ale na hajzlu nikdy.

Určitě, Karle.

K3 - Já jsem také často poslouchal Svobodnou Evropu, pokud to rušičky dovolily. Někdy také Hlas Ameriky a občas Deutche Welle. Máš pravdu, zapomenout se to nedá.

Překlep nevidíš, protože to ve skutečnosti nečteš, podle dvou tří prvních písmen si slovo domyslíš. Kdysi jsem se o tom dost často bavil s korektorkami, které četly slova písmeno po písmenu, ale zase nevnímaly obsah a souvislosti. Jinak tip.

Gora - děkuji i za zařazení do Výběru. To líbání coby intimnější záležitost než koitus je sice divné, nicméně postava Aleny má reálný předobraz.

Philogyny - díky za zařazení do výběru.

Zajíc Březňák - díky za zařazení do výběru.

IvaSu - pravda pravda. Štve mě, jak se nyní ke Krylovi hlásí kdekdo včetně komoušů na jední straně, a na straně druhé jak z něj dělají modlu a věštce. Tobě děkuji.

Pilogyny - přemýšlel jsem, čím nebo kým to zakončím a ten Bondy mi přišel vhodný vzhledem k tomu, jaký to byl kontroverzní umělec a člověk.

lastgasp - tohle téma, respektive témata mě děsně lákala zpracovat, ale dlouho jsem nevěděl, jak na to. Také bych s tebou zašel do Rubínu, ale dal bych si asi džus, neboť alkohol už dlouhé roky nepiju.

Zajíc Březňák - tolik chvály si nezasloužím, ale děkuji ti za ni.

Myslím, že to byli potkani. Ti jsou dist inteligentní na to, aby se dali vidět. Tip.

Moc pěkné. Včera jsem viděl fotky pozlacené Prahy v mrazivém svítání a z komínů v kontralichtu stoupal osvícený kouř. Připomněla jsi mi je svými básněmi, v nichž dým hraje důležitou roli.

škarpa na parkovišti
kola tam marně sviští
lano to vždy však jistí

Tak to je můj zážitek ze sněhu, když jsem vytahoval svým autem zapadlé auto dceřiného přítele.

Gora - moc děkuji. Máti měla pravdu.

Al Jal Úd - Čibíka jsem pozdravoval, ale nic na to neřekl. Jinak díky.

Evža - psi a kočky, že se tolik neliší? Až na to, že kočka leze dírou, zatímco pes oknem. Děkuji ti.

K3 - Čibík se k nám dostal už jako asi čtyřměsíční, takže ne jako úplně malé kotě. A prý ho jednou chytil pes. Rozumní tvorové jsou lehká ironie. Díky. 

K3 - tak to jo. Vlatně jsme to tak dělali někdy taky.

K3 - to tě šlechtí. My jsme ale chtěli být s ženou a dětmi spolu.

K3 - no tak usnadnili maminkovskou roli. Problém je spíš v tom, že mají ženy kromě dětí na starost i domácnost. Jinak ti děkuji. 

Zajíc Březňák - to je stará novinářská praxe otevřít text konkrétním detailem a tím přimět lidi to vůbec číst. Děkuji ti.

Měl bych ještě podotknout, že v šansonu "Santa Maria de la mer" se nezpívá o lodi (to je jen moje asociace), ale o půvabném provensálském městečku Les Saintes-Maries-de-la-Mer, které je obklopené písečnými plážemi a leží na jihu Národního parku Camargue ve francouzském regionu PACA.

Kočkodan - díky, tvůj komentář se mi také líbí. Připomenutím slova maminka jsi to pěkně vystihl.

gakax - asi ano, mě to pak také napadlo.

Alegna - díky, snažil jsem se o něco takového. Zamyslet se a zasnít je podle mého smyslem črt.

Evženie Brambůrková - máš naprostou pravdu.

gakax - nemám co promíjet. Jen jsem se ptal.

Gora - a o to mi šlo. Díky.

gakax - to vím. A jak to souvisí s mým textem? 

Alegna - mám zájem obrcně o zvířata. Ornitologické vycházky se však pořádají leckde, když jsem žil na Moravě, absolvoval jsem vycházky třeba k tovačovským ryblíkům (Hradecký a Kolečko), avšak vycházky například za lesní zvěří se z pochopitelných důvodů nepořádají.

Alegna - díky za odkaz.

Moc pěkné. Tvé verše křišťálově zvoní.

Například v pražské vltavské laguně (mezi jezem u Jiráskova mostu a jezem za Střeleckým ostrovem) a nad ní toho lze vidět hodně, třeba volavky, kormorány..., a dokonce prý někdy přelétat i plameňáky, jak říkal ornitolog, když jsem tam byl na ornitologické vycházce.

Odpoutaný Prométheus - budu si psát, co chci, komu chci a kdy chci, debile. To je mi jasné, že mi nemůžeš zapomenout, jak jsem tě znemožnil.

Aru - proč ze sebe děláš idiota? Tedy ještě většího, než je ti vlastní? Víc k tobě nemám.

Ty to musíš vědět, jestli jste vy bolševici všichni stejní. Jinak sis začal ty, a hodně vulgárně. Já se ale klidně pžizpůsobím i tvé nízké úrovni, abych ti dal ochutnat tvou vlastní medicínu. Už kňouráš, jak jsem na tebe zlý, fňukno.

Odpoutaný Prométheus - to ses díval do zrcadla, a ještě más na držce rysy skunka a ptáka dodo. Nevím, o co se snažíš, zoufalče?

Odpoutaný Prométheus - bolševik jsi tak jedině ty, a ještě k tomu blb.

A ještě výš je napsáno Písmák, což značí, že jde o literární web. Ty ale zřejmě potřebuješ dávat všude naodiv své politické fantasmagorie.

Je to ještě literární web, nebo už aréna pro dementní politizující kydy?

Debbi - bohužel se vždycky najdou zapšklí chytrolíni, kteří hledají, co je podle nich špatně, aby mohli plivat a kritizovat.

Ano, o to se snaží Rusové a chcimíři, aby si nikdo nepamtoval, kdo to začal.

Benetka - Tohle ne.

K3 - Obrázky vznikly dřív, vlastně jsem hledal, jakými obrázky text doplnit. Na fotce je plachetnice, patrně školní pro výuku námořníků. Druhý je částí reprodukce obrazu George Sand. Také tobě příjemného Silvestra, šťastný nový rok i další léta.

VZP - to mi připomíná, jak mladý básník napsal sbírku "Proč ještě žiji" a poslal ji do nakladatelství. Nakladatelský redkator promptně odpověděl - protože jste to nedonesl osobně.

Hvězdy ji tam našly...

Radovan Jiří Voříšek - moc děkuji.

Litarts -  Aha umělče. Tak žij neklidným životem.

Litarts - Nezačneš? Nebyl jsi to náhodou ty, kdo zmínil, že četl mou básničku Havran na věži? Chtěl jsi ji snad pochválit? Připadáš mi nějaký zatrpklý.

Před časem jsem si pořídil třetí knihovnu a předevčírem jsem se dostal k tomu, abych ji zaplnil dosud nezařazenými knihami. Celkem je to několik tisíc knih a jen asi ve čtyřech jsem nějak zastoupený, přesto jsem za život napsal deset tisíc nebo dvacet tisíc textů, kdo by to počítal, ač se nepovažuji za spisovatele, ani za básníka. Když však uvážím, kolik knih a textů bylo na světě napsáno, tak jsou moje knihovny i moje texty pouze bezvýznamnou kapkou v moři. Pro mě je však důležitější každý další den, z kterého se mohu těšit. Zkus to také.

Litarts - Znovu no a? Čekal jsem, až se začneš vůči mě či básničce vymezovat. Co jiného ti také zbývá.

Litarts - Někdo tě šťouchl do oka? To je mi líto.

Jaká sloka?

Litarts - No a?

Litarts - No a zúčastnil ses soutěže Báseň roku, a když ano, s jakým výsledkem?

Děkuji všem, kteří se o vznik knihy zasloužili. Zvláštní poděkování pak patří Goře, doufám, že se mnou všichni souhlasíte.

Stargazer - díky. Tak oni se nesprchovali v jedné sprše (kabině). Mohlo k tomu sice dojít, ale bylo to zakázané a oba dva by za to leteli z léčrbny. To bylo jediné společné oddělení pro muže i ženy. Jinak třrba alkoholici a alkoholičky byli v oddělených odděleních. Asi nebylo dostatek pacientů toho druhu, aby jejich počty na jednotlivé poruchy a závislosti vydaly na samostatné oddělení. Kromě toho to nebylo uzavřené oddělení, takže pacienti a pacientky mohli v době mimo terapis různě courat po areálu léčebny, nebo i chodit na vycházky, takže přílužitostí, aby byli dva spolu, bylo dost.

Pokud jde o chování gamblerů, tak ci musíš uvědomit, že to byli ti, kteří se přišli léčit, takže si svůj problém uvědomovali, nebo aspoň připouštěli. Také je psychiatřo a psychologové nutili k otevřenosti. Jak sis ale jistě všiml, někteří si mysleli, že mají své hraní pod kontrolou, nebo se domnívali, že to není tak hrozné.

Pěkně napsaný příběh, akorát v prvních třech větách mi to nejde dohromady. Podzim je ve vzduchu, přitom vzduch je vlahý a ona cítí na konečcích prstů chlad.

Gora - díky. Asi je sice dvojslabičné slovo, ale rytmu to podle mého nevadilo. Avšak když myslíš, změnil jsem to.

Pohlad Hlaď - To mělo ještě následující dovětek ve formě haiku.

tak to je tanka
co ti z lásky posílám
má milá hodi

Nakonec jsem ho tam ale nedal, protože mi připadal moc infantilní.

K3 - Ok, Karle. Já jsem poznal, dá se říct, stovky Romů, když jsem psal o jejich problematice, ani nevím, jak se to na mě svezlo. Poznal jsem Romy v neskutečných brlozích, ale i ty, kteří žili ve standardních rodinách jako my. No ale tihle kulturní a civilizovaní Romové mi většinou říkali - my se s cikány nestýkáme. Z toho jsem usoudil, že být cikánem není jen záležitost etnická, ale i kulturního nastavení. Poznal jsem také jednoho, který mluvil jako kniha, zdůrazňoval důležitost vzdělání, a pak mi prozradil, že vyšel ze sedmé třídy ZŠ a byl osmkrát v kriminále. Asi až tam pochopil to o tom vzdělání. Zjistil jsem také to, že když se chce Rom, který se narodil do zcela dysfunkční rodiny, z tohoto prostředí vymanit, je to pro něj nesmírně těžké. Jednak si vůbec uvědomit, že odtamtud chce, jednak zpřetrhat vazby se svou rodinou, a jednak se naučit to, co my získáváme zadarmo výchovou. 

Gora - Díky. A pochopila jsi to dost přesně.

Aru - Cože?

Madu - Děkuji pěkně.

K3 - Vo co go, Karle?

Gora - Podařená krátká povídka, bez okázalosti.

K3 - Karle, druhý den? Velmi pochybuji, že 18. listopadu 1989 byly celé Doudleby na nohou.

Jinys - Pokoušíš se o vtipné a originální glosy, ale moc ti to nejde. Lidé, kteří si neberou servítky, by řekli, že kecáš blbosti.

avox - To buď ráda, že jsi nikdy nebyla v léčebně ani na návštěvě. Člověk nemusí být všude. Já jsem navštívil různé léčebny a ústavy a není to nic veselého, i když to může být z určitého hlediska inspirativní. Každopádně ti děkuji za příznivé hodnocení mého textu.

Próza_měsíce - ano.

Já jsem bohužel do sebe nahlédl až na dno. Byl jsem k tomu donucený, pokud jsem to nechtěl definitivně zabalit. Tímto způsobem jsem ale dosáhl katarze. Vůbec to však nebylo jednoruché. Když už jsem si myslel, že tohle je pravda, vzápětí jsem zjistil, že je to jen další clona, a tak jsem krok za krokem odstraňoval jednu clonu za druhou. Chtělo to jen jediné - sám si nic nenalhávat, a to je dost těžké. Člověk většinou lže nejvíc sám sobě.

Souhladím s avoxem, že ta poslední sloka je nejlepší. Stačí však vidět do sebe, do nitra vedmíru nevidí nikdo a jen tak neuvidí. Chci se také zeptat, jestli optavdu víš, co znamená vidět do sebe?

:-) Ale ty náš mudrlante.

A není to jedno. Ostatně by ti s pamětí mohlo pomoci, jestli ti v zadku uvízl kousek kůry, nebo kukuřičné zrno.

Slova "je mi to jedno" jsem v textu nepoužil. A na skutečnosti, že slova "nevadí" a "lhostejný" nejsou synonyma, tvůj názor nemůže nic změnit.

Někoho v budoucnosti znovu potkat neznamená s ním mít něco společného.

A v případě Magdy stále netuším, co sděluješ. Samozřejmě, že na něj udělala dojem, proto tam ten příběh v koupelně ostatně je.

Jamardi: To jsi nějak špatně přečetla. O překvapení či spíš nepřekvapení mluvil Vašek - viz: „Obyčejně na to lidi koukaj divně, ale tebe to ani nepřekvapilo, aspoň se mi zdá.“ Také tam nepíšu, že "on" nechtěl mít s těmi lidmi nic společného, ale že s nimi nebude mít nic společného, což je dost rozdíl. A pak slova nevadit a být lhostejný určitě nejsou synonyma.

Já tě nenutím, abys četl pozorně, to je tvoje věc, ale pokud se chceš k textu vyjadřovat, je pozorné čtení žádoucí, abychom se vyhnuli diskrepancím v interpretacích.

A pokud jde o Magdu, moc nechápu, co jsi chtěla svou připomínkou sdělit.

Madu: Je to trochu jinak. V léčebnách jsou lidé jednak dobrovolně a jednak ze soudního nařízení. Nicméně i ti dobrovolní pacienti jsou hospitalizováni (na konkrétní dobu) a tudíž dotyčné lůžkové zařízení za ně nese po dobu léčby odpovědnost. Nemohou si tedy libovolně odcházet, natož utíkat po hromosvodu. Mohou však sami léčbu ukončit, to znamená podepsat reverz a odejít, o čemž lůžkové zařízení podá zprávu lékaři, na jehož doporučení byl dotyčný pacient do lůžkového zařízení přijat. Jenže přesně to - odejít z léčebny - onen dvojitý doktor nechtěl. Svým útěkem dokazoval, že není vyléčený, aby dosáhl prodloužení hospitalizace.

Pokud jde o tvou kamatádku, tak to vypadá opravdu na podobný případ jako byla Magda.

Alegna: Díky.

Benetka: Koukám, že tě ta scéna ze sprchy zaujala.

lastgasp: Děkuji ti, Přemku, za vlídná slova. Pokud jde o tu Magdu ve sprše, tak nebylo tak težké odolat, protože v zařízení, kde jsou podobné věci zakázané, by byl velký risk absolvovat milostné dobrodružství s ženou patrně s bipolární poruchou, i když byla krásná. Chtěl jsem spíš popsat, co se odehrávalo v hlavě ústřední postavy.

Gora: Také jsem koukal, že tvůj původní příspěvek zmizel. Jinak ti děkuji za kladné hodnocení. Jsem rád, když tyhle moje povidky budí ve čtenářích "touhu" poznat blíž jednotlivé postavy. Otázka je, zda by hlubší ponor ty postavy unesly. Chataktery se dají poutavě vylíčit jen při různých akcích, ale v léčebně se ti lidé jen potkávají a po většinu času chodí pouze kolem sebe a nic spolu neprožívají. To bych musel přiblížit každou postavu v jejich prostředí a co je přivedlo do léčebny a podobné kecy ala David Copperfield a tím by se to rozšířilo na román. Jenže rozšířit povídku na román dost dobře nejde, ta bych k tématu musel přistoupit jako k románu od začátku. Třeba se o to někdy ještě pokusím. Díky za korektury. Opravím.