Luzz - já právě nečekám nic.....každý si z toho, co tu je, může odnést, co chce, takže pochopený a nepochopený básník je pro mě pojem zcela mimo. Čtu si tu a vnímám světy druhých a píšu svůj. Pokud mne něčí texty neosloví, tak už je nečtu, pokud mám pocit, že je to zajímavé komentuju, pokud někdo komentuje mé, většinou se nevyjadřuju - je mi to jedno. Reagovala jsem jen na to, že s poezií to nemá nic společného a zajímala mne tvoje reakce - odhadla jsem ji přesně :-) .....co se tě dotýká - to se tě týká - díky

To je prostě civilizace - náš svět z tele - vize. To je vlastně přesný název tele - vize :-) wau

Luzz - hrajete si tu na básníky, co píší podle metodiky ? Oooo tak tady jedna je :-)....míjí mě ? No mě to prostě jedno je a tak mě prostě nečtěte :-) Poezie se od prózy liší tím, že je text psán ve verších. Nemusí být vždy pravda, že v básničkách se vlastně nic neděje, do poezie řadíme i básně epické, tedy ty, které mají nějaký děj. Pro poezii je důležitý také rytmus. Jejím úkolem je vyjadřovat především vnitřní svět autora, jeho city, pocity, dojmy a podobně. Svým jazykem se často liší od běžné mluvy například používáním různých symbolů (oči = okna do duše), rýmem nebo nevšedními obraty (luna místo měsíc).

Tak to je  obraz - jak mluví ženy.

Mnoho slov a otázky,

protože žijí bez lásky.

A mužům zdá se, že moc mluví,

nesmyslně a zbytečně

....alespoň nejsou netečné.

Báseň jak ji zapisuji já - a musím napsat zapisuji, jen zapisuji, co mi chodí, někdo mé prsty prostě vodí. Já vůbec netuším jak básně psát, chci jenom prostě předávat, co přijde někde z nekonečna. Vypínám rozum, vypínám mysl, jen zapisuji a dává to smysl. Když čtu si potom, co jsem psala, velmi se diví moje hlava. Když Elíny čtu verše tady, někdy si s nimi nevím rady, citím z nich touhu psát vřele a hravě, ale když dočtu vnímám těžkost v hlavě. 

No v tomhle případě to není o vyznání v lidech, ale o tom, jak pozorně čteš a vnímáš co je v té básni. Je o radosti z těšení a tu už pak nic nezmění. Očekávání je situace jiná, to potom každý smutek vnímá. Tak proto neočekávám a jen se těším, dál už co neděje se neřeším. Nesnaž se vyznat v lidech, ale v sobě. Nikdo nic nedá, nepřinese Tobě - jiného nežli poznání, pohled do zrcadla, aby tvá očekávání pak spadla.

Není, já se těším a když se to nerealizuje, prostě je to jinak...těšení je něco jiného než očekávání. Prostě se pak začnu těšit z toho, že je to jinak :-)

Strach tvoří skály, mordy i třesení v Tvém těle

je to jen myšlenka, co přišla navštívit Tě,

tak postav se jí, řekni směle

já svůj strach vnímám, mám ho taky ráda

jak svého důvěrného kamaráda,

co připomíná, že víc než Já tu je,

že Duše provede, když se jí důvěřuje :-) 

Porážka, výhra

a co s tím ? 

Poznal jsi,

potkal jsi

svůj stín.

A s tím se seznámil.

Vyhrál jsi sebe celého :-)

Obrušovali se, zamilovali se, rozešli se.

Vše bylo  nabroušeno a hra už na ostří nože.

My se snad někdy milovali ? Cože ?

Vymazané z map,

abys mohl objevovat sám

na vlnách ticha,

co pro tebe - já život - mám.

Nevím co napsat mám, duše se chvěje, 

děvčátko tenkrát už znalo, že zle je.

Takových děvčátek bylo i více,

tolik jich spálily žhavé hranice.

A oni přece, znovu jsou tady,

ale teď vědí si s chlapy už rady :)

Hodně souzním,krásné :-) za mě :-)

Mooc mě to oslovilo, vážně super---hlavně tohle 

A kvůli tomu malujeme tmu

bílou barvou

a tváříme se,

že je vše v pořádku.

starej Rendl - Ano, ano a mně ho tahle básnička pomohla rozklíčovat :-)

Skvělé , moc se mi to líbí :-)