Písmák Vzdušná
Do prachu kreslím ti
patvary, obrazce
těžko je zahlídneš
mezi mraky.
Skoro letní
A horku lidé utíkajía železo se horkem tavíi v železe je horko vrah
-usycháme v jemný prach.
Vzpomněnková
Ještě Tě mámna špičkách prstů - a i přes tvůj náhlý, tichý VÝSTUP-
vzpomínám.
Jarní pletení
Višňové květypěnana leknínech. vzrušení rackové
Není moc chvila moc zastaveníobilí dozrává na políchstejně jak záhybymých těl
Dva zbylíve vlázehlínynalezení
. v nás klíčí.
Smuteční průvod
Už za pár dní budu čekat
pod Tvými - našimi - okny
na procesí
smuteční
Živá žít
Horkost mi lehla do stehen
v ta místa ztichlá v sametu
popsaná nočním příběhem
zkreslená noční paletou
Horečka
Možná že jen blouzním horečkou
-náš synztracený v lese
když jsi se mu schoval
na rozcestí-
Maličká obávaná
zase jdou děti průvodem
a lámou chleba po cestách
(marná je touha zakrýt strach)
co když tu pro ně nezbydem
Předvánoční
Už zase ohýbají smrky
a krve
se v nich nedořežou
a my dva v sněhu
Lákavá
Měla jsem hlad a žízeň celá
vyznělá do ztracena
Měla jsem chuť a touhou snědá
můj klín - ta drobná nápověda
Noční rychlík do Ch.
Na nádraží
v koších na odpadky
můj život
tak směšně nepokojně krátký
K ránu třísla nehlídaná
V krvi nebe zmáčené
a touha vkradlá do šíjí
horkost v klíně zamčeném
- dnes pro tebe já zešílím -
A teď tu stojím, ramena se mi trochu třesou...
Ve Tvých pokojích
zhasnou světla
a na mě zůstanou viset
jen cáry z mých utržených
Ze stánku
Vyhlídl sis mě
ve stánku u trhovců
trošku pomačkanou
s cedulkou
Hladová
V srdci mi tloukli
blanokřídlí
a v prstech
náboj nočních sítí
Kruhy v prostěradle
Ve stěnách jsem cítila tep
a v oknech rytmus našich
nádechů zpomalených
nebyla horkost naše,ale
A přijde ráno,jako každé jiné...
. av trávě kolem tvého domu
budou ležet těla s rozpuštěnými vlasy
s pánvema propadlýma líbáním
a s nehty, ve kterých zůstaly
Probuzená
A v skuhravých ránech
v zmrzlých peřinách
na tvůj otisk. sedá prach
a moje oči
Na křižovatce mezi kontejnery
držím tě za rukávtak jdi - už utírám si nosa šminky rozuteklýzachvíli se vpijudo stínu roztlučený lampya - slyšíš mě ještě. usnu horečnatým spánkemmezi těly mrtvých můrach bože, která z vás mě lechtákřídly na jazyku. Tak běž,v ruce mi zůstal kousek tvojí látkynemůžu říct,že mi nevoní
tak běž už, nechci Tě tak roz-praskaného ve všech švech
Nevěrná
Jsou rána snědá od křídel
a noci zchladlé z bílých vín
a něhy v ránech na příděl
a v nocích fronty na tvůj klín
Básnička (milostná)
Chtěla jsem Ti koupit báseň
- milostnou-
aby ses mohl dívat
citům do řádků
Tak sucho,že Tvé doteky měnily se v poušť
Bylo moc sucho
uprostřed léta
v polibcích
usycháme
V nastavených dlaních pět jazyků
Už vím,jak se řekne
Odevzdávám Ti všechna svá nebe
v pěti jazycích
Tvé steny
Dolores
Tma a pošetilost noci
svazují mi dech
když sama sebe svádím
rukou
Skoro zimní
Je málo postelí
v nich málo růží nastlaných
a citů
jen tak pod polštářem
Egoistka
Jsem egoistickámé city narážejí do čtyř stěnhlavy srdce těla pláčea do tvých slin
Doma spím v postelis nebesy a obrázkemdvou tygřích samicjak se milujíV horkém opojení do sebe narážejía každá z nich pakzemře v orgazmu
Jsem egoistickáusínám s mátou ve vlasechcizí rukou ve svém klíněa se suchými rty
Mám svůj egoismus
Uvázáná
Voprátkách z proutíse kroutíma usychám
Hladils mnejemnými dotyky laskal. neřekli mi,že mi tím setřeš pel z křídela já už nebudu nikdy létat
Najal sis na mneposlíčkys oslíčkya ty mě vezou
Rozum mi tápe v podkrovía srdce v hladomorně
Dialog
Máš mokré dlaně
Pršelo, když jsem ti hledal
prsten v trávě
Studený úsměv
První
Na dně Tvých jezer
utonulá
v hlubinách dcera
Tvá se hnula
Zrádná
Tví mocní Židé
noc mou unáší
zaschla ti na rtech
zrádný Jidáši.
Touhy
Víš,
darmo je soudit noční touhy
že nahé jsou
a tváře že jim hoří
Nemám Tvou krev
Měla jsem
nádor v srdci
nesl jméno po slavném muži
s tvými zrádnými prsty
Ve třech slokách
a nový úsvit probuzený
a básně vtisklé na úsvit
a něžnost skryta je v těch básních
jen o tu nejde neprosit
Mezi pražci
Vlastně. teď uprostřed nočních vírů
hledám víru
pražcům napospas
poskládanou horizontálně
Uschlá
na bocích mokrý šátek uvázaný
dva kruhy
touhy bez konců
a beze dlaní
Město
V podchodu každé
třiašedesáté ulice
se krčí zatoulaný vořech
a pročurané lásky
První vyznání
Všechno je nové
jako
třešňový květ
v něm skryté políbení
zpytavá
Schovávala jsem se
v ovčí kůži v listech bavlníku
v posledním vagonu
poslanému
vzal sis víc
Vzal sis
v mých hloubkách víc
než jsem napsala
Ti do očí
Karlovarská
V podhradí stínů
Krušných hor
zašívám oka ze Tvých sítí
laně mi spějí pod oknem
Na kruzích boků
Na kruzích boků
jsem houpala celý Tvůj
sladkosladký život
stočený v šátku
Raníčko
tma do dlaní se kouše
je prošlá lhůtou - v komatu
A ráno,ještě v mléčném rouše
nechápe, žes neodešel
Poprvé...
P ropletení v jeden dech
O ba jak proutí přimknuté
P ráchníme spolu v plamenech.
R ouška - ach horkost mámivá
Ještě malý kousek nám chybí k celistvosti
Přikradl ses
podzemními chodbami
páchnoucími
kočičím milováním
My dva
. a najednou jsi tu ty
v ruce pánský klobouk
a z něj
trs jeřabin
Usínavá
vpletenáv okatvého svetru
usínám tiše - ovce jdou
dychtivá ručko časometrů
houpej mě, dokud nepřejdou.
Volná
splašení koně vytrhnutí
vznícenýmlesem volně vzpnutí
lehkose smějí opratím
My dvěma srdci obepnutí
A zase ráno
A zase ráno
čistě pravdomluvné
v liliových plenkách
se houpá
Cituprostor
A zase krev
černá a hlenovitá
zaschlá v prohlubních
prošlapaného linolea
Pruhované
Dva prudké tahy světlem
a chuť po karamelkách
- ach, to pruhované ráno
stočené v peřinách
Jsi i mým vrahem
tvé tělo-pomník-umřel v tobě svět
ztrnulá v slabinách - hořká chuť
v mrazu ti uschly zbytky vět
v rukou se třpytí - zhoubná rtuť
Sedmnáct
Bylo to tak
měla jsem čerstvých sedmnáct
a duhové barvy
na mne ještězasýchaly
Předletní
Lilo
Z mokrého culíku jí kapala voda
a černé potůčky po tváři
byly hořkosladké
Extáze
V pozdním odpoledni
vroucím klínem tisknu
tvá ústa od vína
v opilou horkost
Po ránu
Vrtkavé ráno
V trávě jiskřily
duhové krůpěje tvého potu
na zvolna se topícím pádle
Lucie
Na šedivém náhrobku
mého Strachu
se chechtá nápis
Byl jsem tu
Svítalo
Svítalo.
Dva omšelí rackové
o sebe narazili křídly
Déšť vyťukával morseovkou
Návrat
Vracela jsem se
zpod tvého dechu, vlasů, šrámů
odřeným ránem
město mělo kocovinu
Sny
Nic neříkej
poslední pěšáci se vrátili zbědovaní
a bez vzpomínek
Neváhej, že někdy vyjde slunce
Jednou
Víš, že jednou padne rudý sníh.
Bude sladký
a já
budu od něj mít studený dlaně
Malinká nemocniční
Utrhli naději
a dali jí pod polštář
prý vizita jde, tak honem honem skrýt
usneme
Měla jsem
Měla jsem radši
dál korunami stromů třást
a šeptat přání do závějí
sbírat třpytky mámě z očí
Bolavá
Pod trnovým křídlem
vězníš si myšlenky v kouři
prokletý v zrcadle křivém
schováváš srdce, co hoří.
Nic
Nad poslední kapkou řeky
měsíc opiově zhas
ztichla umořená slova
to žíly. podřezal si čas.
Předraní
A pak už nebylo nic
Jen okrové písně lodníků
a stíny planých orchidejí
které každý večer uvadaly
Nádražní
Byla jsem tenkrát
uprostřed dechu tak krotká
že i pohled zavázal mne
do spletence
Čekání
Stojím ve frontě
promrzlých návštěvníků
planetária tvého těla
Každý žmoulá svou vstupenku
Ticho
Ve zlomku ticha
padly stromy
noc rozedraná usíná
Zlomená pýcha
Prodám
Pár kroků na zápraží
dech, co usedá
a písek klesající pod těžkými stíny
V jabloňové vůni
Běž
Křehkost
osedlaná touhou rána
zpěněná a horká, vraná
vzpíná se
vzpomínková
V rohu se náhle něco mihlo
snad otisk tvého dechu
ten identifikační
Poslední prosolený námořník
Milenci
U schodů k mostům
dva sešlí milenci
lapají po dechu toho druhého
Nad nimi mhouří své zarudlé oči
Konce
Dva vagony plné hlasů
a dvě ruce
s kytarovými žílami
Dnes v noci
Mořská
Rozvlečená po dně
s prosolenými chodidly
a umazanou duší
Jen Tě naposled ochutnám
Děti
Vytrháváš
mé deštěm zmoklé děti
zpronajatých rohů
mých zákrytů
Malinká zimní
Bouchla brána
Dva poslední vojáci
sklepali z ramenou sníh
zase nás budou zebat srdce.
Jde dál
Bylo to časně ráno.
Z dechu se srážely
mé pohádkové krajiny
uprostřed lesů
Lásko,naše probuzení
Modré svítání.
Umáčené tvými dlaněmi
-pěstičkami pětiletých zločinců
A nesměle vypodobněné
Napoprvé
Zamotaná
v kruzích pod očima
otírám si pramínek krve
bolelo to. napoprvé
Až půjdeš
Až půjdeš hledat mezi stíny
dva zbloudilé drobky od svačiny
Až půjdeš zamknout větru mládě
a zrcadlu odraz až budeš svádět
Téměř nebezpečné vražedné nápady
Pár krystalků rtuti
to rané odpoledne zacinklo o talíř
Vše je zpečetěno
Příslibem,který nevnímáš
Spoutaná
Spoutaná
poledním tichem marnivost sama.
Prsty vbořené
v okoralé zbytky života
V přírodě
Uprostřed nocí
na vteřinu
schoulíš se do náruče stínů
a schováš všechny okovy
Poslední jízda
Poslední hruška na stromě
nakyslá nevděčnou vůní
slabounkého léta
. k čertu s ní.
Dnes v noci
Zase jeden den
plný okoralých slov a písmen
si nad dveře věší oprátku
Opilí kejklíři
Tvůj hlas, mami
Slabé kroky
tiše žalující na dnešní hříchy
Kdy bude konec našim slibům.
Dárky jak jehly
Mrtvé ráno
Mrtvé ráno
Ráno s mrtvýma očima
žíhané mořskou solí
Ráno,
Lolita
Stejně jako zatoulané štěně
lákáš mě k sobě
na dva prsty
sladkostí
První noc
Za tenkou zdí
propsanou našimi společnými verši
kradou mi vlaštovky
vlasy z tvé kapsy
Havrani
Za hrubou zdí
k ránu přelétají havrani
lesknou se jim křídla
a z očí jim vychází zvláštní záře
Nad ránem
Okousané zbytky mříží
a zbytečná slova
zvolna se snášející na prázdnou postel
jak stoletý prach
"Běž, vyhoď to a nedívej se dovnitř.."
Umačkaný proužek
obyčejného froté ručníku za pár haléřů
vsaje neobyčejně moc
dětské krve
Mizerné pocity ze dvou samot
V hromádce opraných košil
prudceoddychuje
zapomenuté mládí
raz dva. raz dva.
K dědovi
Do rukou
pozlacených
jak na poslední chvíli opuštěná tráva cirkusáky
opatrně bereš
Střípek
Uprostřed ovčích stád
jak v nebi co Tě kousne do lýtek
se choulí
zapomenutý střípek naděje
Dva kamínky
Dva kamínky
- jak padlý sníh
schoulily se mi ve dlaních
Dva kamínky
Že by poslední?
Vlastně
už se ani nedívám do očí
práchnivých jak poslední voják
(žoldnéř,jak jinak)
Narození
Uprostřed dětské dlaně
popel jak akvamarín
vzdychá
a šeptá tichou prosbu vějířům řas
Tak pojď
Za poslední semínka
objetí
vytrhám všechny šeříky v zahradě
a naházím je do hrobů
Bolavé (ne)haiku
Z odřeného kolene
vytéká smůla
máš nejvyšší čas odejít
Maličký
Za kouřovými skly
tvých nadějí
kníká život
Právě narozený,čerstvý jako
V zákrytu nemoci
Seděla v bílém koženkovém křesle, se kterým ostře kontrastovaly její černé šaty. Byly to její oblíbené, šaty "pro štěstí". Nosila je při významných událostech, věřila, že jí nosí štěstí. Dneska se účinek zatím nijak nedostavoval.
V ospalých vlasech
V ospalých vlasech
jak v záclonách nočního baru
kroutí a vzpíná se kouř
z pohasínajících lásek
Mráz
V uválené trávě
nad otrhanými stvoly sedmikrás
mezi prsty
mezi kůží
Příjezd
Otrhané
živočišně páchnoucí vozy
se zastavily
uprostřed polí
Z odřezlých rtů
Z odřezlých rtů
jak droboučcí skřítci kutálejí se prosby
na chodník
na nemocniční lůžko
Na rohu
Jedno ráno
opřené o medaile z předchozích bojů
sípá kdesi na rohu
a přežvykuje
Nemám náladu
Tak jsem tu zpátky
Opět s modřinami, prasklým rtem
a novou jizvou
Málokdo se zeptá
Nevím
Mezi dvěma kameny
jak úlomky
kávových zrn
Co tu zůstane.
Cosi...
V ostříhaném pocitu
ústřední osamělosti
něco vyzývavě ční,
bíle to září a přitom hraje snad všemi barvami duhy
Podzim
Jen upsaných pár řádek
vlčí krví
krouží v zabláceném podvečeru
chraplavých říjnů
Prožité
Přikryti pavoučí sítí
lehce oddechují stočení v kukaččím hnízdě
ukradení sami sobě
bijou si srdci navzájem místo trubadúrů nocí-
Večer na sídlišti
Pod záminkou výchovy
se snáší jarní podvečer na trávník pod okny
(na který už dávno nemám vzpomínkové právo)
a uplácí všechny možné rodiče
Cesta
Opři se o mě,
vílo všech hrdliček a ptáků
dovedu tě do Šamanova stanu
pojď.
Vzkaz
Pod dozorem chrápajícího
přiopilého měsíce
píšu vzkaz, který snad.
najdeš ráno v nohách postele
Výkřik do tmy
Uspaná poezie
oblétá končetiny našeho Takysvěta
máš jen několik minut na to,
abys zachánil všechna ta rorýsčí zpíváníčka
Zmatená
Ospalé krupobití
podplácí rány
utržené v poslední válce o holubí pírko
zastavila mě a prosila o kousek
Usínající
Do tikotu budíku
zaznívá třepetající se nádech
zraněného holuba
usínající
Vyznávací
Obraty darovzácných dlaní
vdechují oprýskanost jedné kůže
Jen se mě na nic prosím neptej.
Opraná ve všech možných koutech
Odmilovaná
Rozbíjím
všechny zrcadla
v bludišti Lží,Nářků a Proseb
Studený pomstychtivý
Malinká vyznávací
Nechci s Tebou pít kafe
za osmdesát sedm čtyřicet
opravdu,to ne.
snad jen. vrážet jehličky
Polib mě
Třesou se mi ruce
pod náporem zelených jisker
spalujících a rentgenujících mou tvář
jsem osypaná pupínky
Zasnění
Chrastíš zapomenutou vůní
lesa,léta,borůvek
a přemýšlíš kam s tím, když je ONA tak blízko.
nic není zadarmo
Nekonečnost
Když po ránu
vrážíš tisíce jehliček
do svých tužeb
a představ
Křídla
Marnost je snažit udržet
ptáka v kleci
dveře mají místo zámků lilie.
do krve
Lechtivá =)
Srdíčko mi rychle buší
plíce lapou po dechu
zapomínám co se sluší
lásko. pojďme dělat neplechu. =)
Bůhvíkolikáté vzpomínky
Ospalé strniště
polehává ve stínu raného jara
a na něm několik strnulých myšlenek
vražených jen tak ledabyle do kapsy
Vzpomínka
Za zvuku kroků holubů
na zábradlí
počítám kolik utonulých ptáků
ještě potkám
Pro Tebe vyběhnu
Vyběhnu doprostřed šapitó
a udělám kotrmelec
pro Tebe, má lásko
pro Tebe tu dělám šaška
Pod oblohou kradenou
Rozemleté dotyky
všech ptačích křídel, per a cest
pohladí vypelichanou lásku
jen zavřít oči
Uprosíš
Uprosíš.
Zem o pár okamžiků z Temna
až upadneš v zapomnění,
dívko má jemná
Svody
Snad Tě jednou napadne
zhoupnout se přes hradbu
mých neupřímných obětí
a slůvek
Po zhasnutí...
V pustině lidí
jen na pár vteřin
hrozně se stydím
v stínu tvých peřin
Divadlo
Vnořím sev pověst
o Tobě, můj hrdino
o tvých skutcích, dobrech,myšlenkách a láskách
Nechám se odvést
Sentiment
Pár prstů na klaviatuře
odehrává milostné melodie šedesátých let
mají černý nádech
a zoufale se snaží nebolet
Večerní
Jsem prochladlá
tvými slovy
co zanikly v tvé mysli
Propadlá
Akrostich pro Zdendu
Z posledních dní
D ívám se dál
E va už sní, že.
N e dlouho stál
Strach
Máš všechna okna na petlice
přesto jen těžko bráníš se chvění
rozsvicuješ snad všechny svíce
vnímáš, jak stíny kolem se mění.
V kláskách
Jsem smotaná
ve vlnách oříšků
tvých vlasů
jak malá myška spící
Být chvilku
Stát ještě chvilku na prahu
schovat se před deštěm
a před muži
Mít ještě chvíli na rukou křídla
Napiš...
Napiš že z hnízda
vypadlo ptáče
a teď neví jak dál
napiš že naříká,
ráno
Vložená v lístky ostružin
vnořená v následky noci
strop na mě padá. jen pozvolna
u pusy sráží se dech.
V tvojí bundě
Chtěla bych být zase
jedním Bratrem v triku
vlézt ti do bundy
mačkat si nos o tvé rameno
Divoká
Zkrotím hadí oči
uhnízděné v těch svých
chci křičet chci být něžnou princeznou
A lvi
Schovej
Schovej mě
pod křídla svých jistot
prosím tě
Je tu tak pusto
Tatínkovi
Vzpomínky na dávno
vytvořil ti kolem očí Čas
chci být tvoje holčička.
Na tvůj klínsi vylézt zas.
Skládám slib
Skládám slib
mlčení věrnosti naděje
chci být sluncem
které jen občas zahřeje
Pohozená...
Pohozená
v tvým klíně
vrážím si žiletky do myšlenek
Pohozená
Léto
Vrůstám do okvětí
šípků podél cest
a omamnou chuť prázdnin rozdávám dál.
Vrůstám do červeného objetí
Prosím...
vhozená v řeku pomalu stárnu
choulím se na gauči a vnímám tvůj stín
i když dávno vyprchal tvůj parfém
ze všech zákrutů mého těla tak ksakru dělej něco.
Puberťák mezi vločkami
Přirostlá hlavou
ke hvězdám
se vznáším
mávám rukama a lítám
Spisovatelka
Mám v duši
všechny pohledy všechny úsměvy všechny kroky
všech MÝCH lidí
cítím jejich dech
Šílenství
Dokonalá souhra ozubených kol
vše do sebe zapadá tak přesně.
Vše je tak jasné
Tak proč. Proč se tělo dá utrhnout
V ranním Já
Jedinou
krvavou
stopou zahalím své Já
do ranní identity
Nebýt
Z ase se chytnout mámina krku
cítit její prsty po zádech.
N ejvětší bolestí ať zas je
rozbité koleno.
dárky
Koupím ti jízdenku
na ranní spoj. a pak tě zdržím
Ne, nesmíš mi ujet
Už jednou jsi odjel a opravdu
Spát
Dráždivým kašlem
komolím tvé jméno
ve svých souhláskách.
Bůhví co za ten kašle může
Spojení
V pánských trenkách a tvém tričku
v tátových botech co už dávno nemaj tvar
v okamžiku kdy mám v puse zubní kartáček
si jdu pro raní poštu
Poprvé
Jsi krásná, řekl,bůhví co to znamená
třesu se. i když hážu ramena
a mám ledové prsty když mu je dávám v dlaň
poručím lepšímu Já v sobě Vstaň.
Prorůstáš mi do života
Je mi zima. uvařím si grog
a přidám do něj esenci tvých snů
Už ani krok.
Nikam tě nepusím.
První večer
Stála jsem nesměle na prahu do pokoje. Nebyl bohatě zařízený. Spíš vesnicky,skromně,ale prakticky. Bylo tu vše co člověk potřebuje k životu, ale nic navíc.
Krutá miniatura
No tak malá
nevzpouzej se.
Chtíč ten z něho přímo sálá.
Přidrž. Šáhni.
Hráběma do hlavy
Hráběma do hlavy
do srdce lžící
Už mě to nebaví
zmizte hned všici.
Jemná deprese
vnímám jak se točej lži
jak tlustý hadi kolem mozků
oni řeknou: běž a žij
a pak stačí krok a.
SMSková
Vnímám tvé kroky
prorůstají dnem pavouků
i krásných princezen
a obtáčí se kolem
Chci jen propiskou
Na bříšku mi leží
prokousnuté myšlenky na
senzoidní blázny
Taky jsem byla taková
Revoluce
Doušek koncentrátu
z psích slzí a lidské závisti
nalévám do bot příchozím
nechci trpět sama
Vzpomínky
Stíníš mě duši
jak stoletá lípa nad hřbitovem
a posíláš mi
letnou pusu po větru
Afrika
Hazardem letních nocí
tančí dva černoušci
obřadní tanec
lásky a pohřbívání
Dílo
Utopená v hlíně tvých snů
jsem tím, čím chceš mě mít
věřím jen tvým rukám
Stvořitelovým
Jsem sen
Jsem zátka uprostřed chodníku
a ty lahev, kdysi naplněná
teď schováváš svou nahotu
Tak pluj dál. Jen zpívej lodníku.
Cena...
Zmítám se v křečích
tvého vzteku
Ne, nechystám se do nebe
Chci být jen tónem
Hudba
Skládám si noty
do sezonních snů
nevnímám,necítím
hraju. A jsem to jen já.
volnost
Malá krysa hledá
únik z přecpaného kontejneru
. taky starosti
i když vzdálené jak dráha Praha-Peru
Zavolej tiše (snění)
Zavolám tiše
ostychu zmiz.
Vidím Tě a najednou jsem sám
Nechci nic slyšet
Krabice snů
Krabice snů tam kdesi
u zdi hřbitova
jak krysa pohryzává srdce
a duši. vědomí se pere s nevědomím
Úklid v sobě...
Kopu poklad
kdesi v sobě
zametám stopy ve sněhu
Účtenka,doklad
Vstoupit...
Kropíš si záhony
modrásků a baboček
svou vlastní sladkohořkou krví
Na světle slunce zaleskne se
Pod křídly...
Roztáhni křídla
a vem mě do zobáku
odnes mě prosím daleko
do světa bájných ptáků
Krátery
Krátery vnitřností
osvětlují matně tvář.
s nelidskou jemností
polykáš jarní zář
Pozdrav
Posíláš mi přes družici
políbení na čelo
vracím jej na levou líci
jsi to, co mi chybělo.
Tak jdi...
Když vyrveš vnitřek ze svých vzpomínek
co zbyde ti. Úzkost, beznaděj.
život jako kamínek
leží. A ty.
Upíří svatba
Upíří nevěsta
přestala lhát
Ticho teď. Netleskat.
MY se jdem bát.
Stopnout...?
Ted už je pozdě
zastavit závod
vytrhlá uzdě
nečtu si návod
Terezínské ráno
Už vstávají děti
celé zkřehlé zimou
pět tiskne se jich k pěti
být tak doma, doma pod peřinou.
Usínám
Chtěla jsem najít kohosi
Kdo přijde a řekne Holka, jak ti je.
Já vím, to už se nenosí
Každý lásku pohřbije
Z vojny
Mise vojáků základní služby
bolí to, když pukaj puchýře
kdeže jsou naše pradávné tužby
za oknem létají vrabci.
Křečku!
Jsi voláním dálek
a přitom blízko jak knoflíček na saku
jen stačí vztáhnout ruku
A pohladit
Večeře
Cinkot příborů
a dámských naušnic
a to věčné
HIER, BITTE, NOCH EIN MAL.
Pane Beethovene
Šlapu do louží
a zpívám si
Ódu na radost.
Odpusťte pane Beethovene
Ten DEN
A najednou je tady
v celé své tuhé skutečnosti
je tady
přišel.
Dnes
Okované špičky bot
a rozpíchané dlaně
ztrácíš se tam
a umíráš žízní
Zpověď
Sedíš v rohu
a jako popínavá rostlina
mi prorůstáš tělem
tvé oči - pevné kořeny
S Fantazií
Kroky slunce
pomalounku odeznívaj
a já obracím si jeho paprsky
v dlani
Vzpomínám
Vzpomínám.
a je mi najendou tak hebce
jako když opona v divadle
se po třinácté otvírá
Stavět.Věřit.
A tak beru. Cihlu po cihle.
Každá je těžká jak metrák kamení
pro každou musím do říše snů
Beru jednu po druhý
Noční sexualita
Krev pomalu teče
z těla naděje
a kradmé dotyky
pálí víc než ta nevyslovená
Les
Troška borůvek
zbarvila čelo
a lehký úpad do klína
a do mechu
Dnes ne
Tichounká slůvka
a fernet v trávě
podrazím nohy
králi i dámě
Nekonečný příběh jinak
Bastiane, zachraň nás.
Falco už letí.
Chvěju se
A letím s ním
V horách
Uvidíš jednou
kdesi v horách,snad
že štěstí JE
a je tu s náma
Mamce
Zas jednou slyším
"Ty děvko. "
O to víc to bolí
z tvojich úst, MAMI.
Srdce
Rozřízli tělo
a potom srdce
"Cit tu nenajdete. "
vzdychlo jim trpce.
H. ---
Jsou všichni kluci takoví.
To maj vážně všichni zájem jen o tělo.
Tys byl jediný, který první vnímal duši.
A kde jsi teď.
J.Loukotková-Medúza
Medúza
- Polož tu skleničku, poručil hlasem, který jsem dosud neznala.
Dostala jsem na něj vztek a položila jsem ji. Skutečně položila, jak to vyžadoval, nikoli postavila. Rezatý alkohol se rozlil po leštěné desce starého stolu.
Spravedlivější
Je spravedlivější
lásku nevyznat
či se dočkat zklamání.
Nebo radši navždycky
Úlet
Trošinku morfia
proti bolesti
jsem dneska kradla v lékárničce
A litr vodky
Sestra
snad řádovou sestrou
jsem měla být
to bych to oslovení snesla.
ale být sestrou pro tebe
Zvony
BIM BAM bimmmmmm bammmmmm
tak už zvoní
a holubi poplašeně lítají
kolem kostelní věžičky.
Řekni,lásko..
Řekni, lásko,
co je víc než MY.
Snad peníze mít.
či zdravý být.
Soud
Troška bolesti
když paragraf se smýká
a křečovitý smích
otázky.
Jaká?
Trošku zasněná
. když koukám na tvé ruce
které hladí jiné.
Trošku ztřeštěná
Dnes večer
Bohapusté čekanky
zvolna opadají
a já obhlížím ikonu jednoduchosti
spletenou s trochou šafránu
Den D
Tak už vám scháněj dárky
co vám daj ve váš den D,
a já tě pozoruju
jak záříš.
Bolí
Bolí to
. když píšeš jak je skvělá
a že si rozumíte víc než dřív
VÍC NEŽ DŘÍV. to je přece naše písnička.
Hrneček
Koupím si hrneček
se slony s propletenými choboty
a budu z něj pít kakao.
Jízdenka
Když si koupíš jízdenku
pořád máš ještě možnost
vrátit se zpět
prostě jen nenastoupit
snář
Vyhazuji všechny snáře
zpod deky a zpod polštáře
co tam hledám, to tam není
proč se lidé v lásce mění.
Trn
Přišels,
a totě nikdo nezval.
Přišels,
tenkrát,když tě nikdo neznal.
Třeba napíšu
Logo na tvém mobilu
se ti cynicky vysmívá
do ksichtu
měl by sis tam dát
Jen tak pro radost
Paní má krásná,
slunce v mé mysli jasná,
tak daleko
a tak blízko jste.
Sejdeme
Nač shánět člověka
co by ti alespoň TROŠKU
porozuměl.
Nač dávat inzeráty
Trošinku jiná
Být tak trošinku,
trošinku jiná
Mít cizí úsměv
a pravidla hry
Potrat
Jak málo stačilo.
Pár šustivých papírků
a klid naněkolik dní.
a jsem zase sama.
Miluje mě!
Miluje mě.
Slyšíteto lidi.
Jak skvostně to zní.
Miluje mě.
Sen o věži
Až budu velká,
zamkneš mě ve vysoké věži.
Takové,odkud lidi dole
zahlédneš jen stěží.
Plot.Zeď.
Jemná rez už poprášila
ta kolik let stará pevná oka
pletiva.
Plotu.
Semafor(života)
V tvých očích čtu jasně červenou
Ne, dnes ještě ne
Ještě nemám tolik síly vzít tě kolem ramen a říct
To je ona,mami,tati
Odchod
Ve tmě se ztrácí tvé obrysy
pomalu měknou a ztrácí tvar
nic zlého nad námi už nevisí
už z nás není krásný pár.
Bytost
Slož krychličku naděje
a hoď miji do výstřihu
Smotej kousek odvahy
a nalep mi ji jako pihu
Běžnost
Znáš to. Staré koleje.
Starý stereotyp, běžnost okamžiku.
Schováváš se pod ochranná křídla obyčejnostipořád stejných dnů
a strach z neznámého se zbrojí proti touze prorazit tu bublinu všednosti,
Příběh rtů
Do úsměvu spadla saze
a rty přes úsměv začínají klít
Tak, teď jsou city v rovnováze
Teď je svět takový, jaký má být.
Pro všechny Písmáky(čky)
Pro jedno kvítí slunko nesvítí.
Pro jedno trní srdce nebrní.
Pro jednoho vola tráva neroste.
Stará místa...
Procházím se důvěrně známými místy
a vzpomínky se hrnou jedna za druhou
a já po nich šlapu, stejně jak po loňským listí
umřely s nadějí, nikdy už nebudou.
Kousíček smíchu
Utrhnu si maličký kousek
z tvého smíchu
aby až přijdou zlý časy
a ony přijdou.
Pokud jednou přijde den
Pokud jednou přijde den
kdy Ti krása zevšední
a zšedne
Pokud jednou přijde den
Muselo
Sevři prochladlé prsty
ve své dlani
a řekni, že se to muselo stát
A já pak povím všem,
Koncert
Chtěla bych tě o něco poprosit.
Vem mě za ruku a.
doveď mě na koncert.
Na koncert orchestru
Dědo
Dědo.
Asi se divíš, že Ti píšu, psávala jsem Ti pouze z táborů. Tak vidíš, z těch táborů už tvá malá holčička vyrostla a přece ti píše. A není to jen užmoulaný lístek s leteckým pohledem Manětína.
Jsem....
Jsem
Jsem odkvetlý plevel mezi růžemi
a bílá nevěsta z krematoria
A malý satanista v kostele
Natírání
Natírání
Tenkrát bylo léto
a pařák, jak se na něj sluší.
A fůra práce.
Siluety
Maličké plamínky čajových svíček osvětlujínevelkou místnost.
Zapálena jedna od druhé tiše plápolají malým jasným světýlkem.
Takhle nějak si představuji duše.
Každý plamínek vytváří ve svém okolí mihotavé stíny, které se navzájem doplňují v různá společenstva stínů.
Nedělní ráno
Pošmourné ráno.
Nikomu se nechce ven
a taky nemusí - je tu další nudná neděle
Jen starý prašivý pes bloumá kolem popelnic.
Večer
Bouchnutí dveří.
Zatmění před očima.
Je tady. Ach bože, jsi-li, chraň
Slyším jeho kroky,
Až se mi svět přestane slaně rozpíjet
Až jednou dopláču
ty svý věčný hektolitry slz
a až přestane se mi svět
slaně rozpíjet
Vařila myšička kašičku
Když je malá
Hrají si s ní
"Vařila myšička kašičku"
Tomu dala, tomu dala.
Krádež
Až jednou ráno
zjistíš že nevyšly noviny
a že začaly z nebe padat
umělé nehty
Stříška
Stříška
Stojíš pod stříškou
Vytvořenou zjejich ňader
A máš blažený úsměv ve tváři
Ty děvko...
Sklopené oči
zarudlé od poníženého pláče
když on se beze slov otočí
a já tam stojím jako zmoklé ptáče
Má Bulimie
Proč někdy nejím celej den vůbec nic
a proč někdy láduju se jako bez hranic
Proč rychle odbíhám po každým jídle pryč
a proč po tolika čokoládách nevypadám jako míč
Tajný doteky a nenávist
Hnusí se mi to mý tělo
to velký hnusný a pošpiněný tělo
na kterých jsi tak krutě zanechal
nesmývatelný cestičky
Už nejsem malá
Vcházím a ty ohromeně koukáš na moje vlasy
A přemýšlíš jestli jsem si je nechala uměle prodloužit
A nebo mám příčesek. Nejspíš. Asi
A pak obličej, přemýšlíš co se to sním stalo
Protože by mi VÁS všichni vykoupili
Minulou noc
Jsem si koupila
Nádhernej den
Teda… vlastně půjčila
Stíny co nejsou
Jsou mezi námi
neodvratné součásti našich dnů
díky nim nikdy nejsme sami
jsou s námi všude, včetně říše snů
Ta zatracená tkanička
Tak to vidíš
umřela
a já jí ani nestihla
zavázat tu zatracenou tkaničku
Chci být jejich temným dnem
Černé duše vrahů
neklidné prsty zlodějů
ocení mou snahu
stát se součástí jejich příběhů
Gotika
Vcházím do chrámu
a ač si s historií netykám
celým tělem projde slastný pocit
že obestoupila mě gotika
Šibenice
Už mě vedou k šibenici
co stojí na kopci z tvých polibků
zavírám oči na petlici
přehoď už jednou provždy výhybkou.
Hledání
U jiných se věčně snažíš najít lásku, že až šílíš. Sám v sobě ji nenachazíš, to už by bylo těžké příliš.
Psí důvěra
Smutné slané oči
se Ti upírají do tváře
ať chceš nebo ne
A slabým zakňučením
Zastav se!
Hej ty. No, přesně ty.
Stůj. Zastav se na chvíli
Zpomal ten svůj věčný běh
Rozhlídni se dobře
Návštěva JEHO
Přicházíš
Sundaváš boty
Na věšák přibývá bunda
Snad jí nikdo v bližší době
Našeptávám.....
Máš mě v sobě
Ani nevíš jak
A já ti našeptávám
Tvým vlastním vnitřním hlasem
Podzimní hřbitov
Stojíš před zrcadlem
které se pozvolna mění
v podzimní ponurý hřbitov.
Hraje všemi barvami
Tak odpusť
Nevím jak začít
došla mi slova
jen slzy
těch mám dost a dost
Za stolem
Vcházím
jak do jiného světa
ty už čekáš
a přivítá mě věta
Maska
Nevím jak ti to říct
asi jsem vážně zbabělá
já vážím slova,
opatrně jako zlato,
Tak Ti mám takovej pocit...
Tak Ti mám takovej pocit
že jsem zůstala sama
Tak Ti mám takovej pocit
že je to tím že nejsem panna.
Snad jsem byla...
Snad jsem byla hloupá
tlustáa šeredná
možná i nudná
ale proto jsi mě nemusel
Akrostichy pro Lukáše
L áska přichází
U tonulá v tvých očích
K armínových
Á rie znějí
Akrostich pro Rincewinda
R omantická duše
I reálný úsudek
N osíš v sobě muže
C o je idolem dívek
Další z nekonečných akrostichů
H rozny hněvu
O padají. konečně.
N e, už se nebojím
Z ábrany padly
Znásilněná
Znáš to.
Noc je tak tmavá, že se v ní VŠECHNO skryje
Ámen
Slyším už na kostele půlnoc bít
Akrostich pro Carodeje
C ity
A pocity
R odí se (v Tobě. )
Opatrně.
Akrostich pro Clovrdika
C esty
L idí se
O víjejí kolem
V řídelního
Školní akrostich pro Honzu
H istorii nenávidíš
O bčanku ses nenaučil
N ezvládl jsi matiku
Z angličtiny kule míváš
Akrostich pro Honzu II.
H orké ruce hvězd
O strovy plané lásky
N ezatínej pěst.
Z ačínáš mít vrásky
O strachu II.
Bojím se bojím
ne jako jiní lidé
povodní či ohně
ne jako jiné ženy
O strachu
Bojím se bojím
ne strašidel či tmy
kterých se malé děti bojí
ani hadů či pavouků
D.Medřická o mamince
,, Říkalo se o mně, že jsem vzorná holčička - těžko soudit. Já sama musím přiznat, že to bylo trochu jinak. Že jsem velice často měla neodolatelné nutkání provést něco, nebo alespoň zúčastnit se něčeho zakázaného. Ale byla ve mně jedna zábrana, která vždycky a za všech okolností zvítězila: za nic na světě jsem nechtěla rozhněvat a zarmoutit maminku.
Středověk
Otvírám prastarou knihu
vonící minulým stoletím
Zas v jiných světech se mihnu
zas napříč časem poletím
Nůž, krev a smrt
Zas je ten den
den, na který čekám
už tolik dní.
Nůž se v ruce leskne
Komu se vypovídat...
Zírám na displey mobilu,
projíždím všechna jména v paměti
nenajdu jediné
Listuji stránkami adresáře
Naposled - BÝT MRTVÁ
Ostrá hrana se zaleskla
v podvečerním slunci
Vytryskly slzy jako ze skla
- připomínající poluci.
Myšlenky u pomníku
Posvátná nymfa starověku
tyčí se nad pustou krajinou
a statečnost odvážných reků
dokazují pomníky-
Definice přátelství
Když slova nejsou nutná
a on ví to co ty
když mu TY nejsi putna
a on by šel za tebou do nečasu,
Za hranice normálnosti s psychiatrem
Důvodů k návštěvě psychologa nebo přímo psychiatra může být několik. Třeba vlastní nevyrovnanost, nenávist ke svému tělu, pocity zbytečnosti vlastního JÁ, sebepoškozování (dnes se za něj považuje i anorexie a bulimie), nebo pokus o sebevraždu. důvodů je opravdu několik. Ale co když vás k němu donutí skutečnost, že máte tyto důvody všechny.
Opět zničující BULIMIE
Bulimie
Žádná dieta nedokáže to, abychom hubly tak rychle, jak chceme. Možná tě napadne způsob, který už hodně z nás zkusilo a který by nám mámy neschválily - bulimie. Bulimie sice nepatří mezi diety, ale bezprostředně s touhou zhubnout souvisí, proto se o ní chci zmínit. Bulimie je chybně označována jako civilizační nemoc.
Nenávist
Jak nemoc zvaná zimnice
jak pověstný sibiřský mráz
jak v divokém větru vinice
jak slabá, k ničemu hráz.
(Nejen mé) prokletí moderní doby
Celé dopoledne žaludek se mi kroutí
a hlasitě se dožaduje jídla
já však z číslovky na váze se hroutím
a vyhazuji buchty, tvaroh, povidla.
ZAPOMENU
Uchopím srdce
a jako list
spálím tu touhu, nenávist
zbyde jen pocit
"Spím" - nejbolestivější vzpomínky
Spím.
a přesto mám oči otevřené
Spím.
a straší mě dveře nedovřené.
Pocity nemocných
Ležím na posteli
oči skleněné
ležím jako v neděli
je ale čtvrtek, ne.
Úvaha - Čím je mi divadlo?
Čím je mi divadlo
Kdybych měla popravdě říct, čím je mi divadlo, musela bych říci: Divadlo je mi téměř vším. Ale právě to “téměř” naznačuje, že úplně vším mi není. Ostatně, myslím si, že nikdo nemůže sčistým svědomím tvrdit, že je mu divadlo úplně vším, ani herci nebo režiséři. Protože kam by se potom poděla například láska nebo zdraví.
NEVĚŘÍM!!!
I kdyby mučidla mi sibovali,
a trest, co je v rukou božích.
I kdyby mě ke zdi přikovali
a provázel mě jenom potupný smích.
Jak se dnes cítím???? (pro všechny nešťastné...)
Cítím se jak zmačkaná plechovka,
vhozená do vozovky.
cítím se jak špatně hraná dechovka,
přímá řeč, co nemá uvozovky.