Ten se s břízou vůbec nemůže rovnat... Ale ty nafouknuté srny u Rusů jsou vyloženě námětem na povídku.

Philogyny, NÉÉÉ, břízu nesmíš nikdy skácet... :-(

Philogyny,

asi je proti nim rezistentní, protože už jich snědla dost. :-)

K3, díky za čtení a komentář.

To "apokalyptické vidění", jak píšeš, nemá být v povídce absolutně tím hlavním ani tím důležitým. Jen to tak nějak vyplynulo a možná to tak může na někoho působit....

Díky za postřehy a připomínky, Goro.

Tak strašně rád bych psal optimisticky, jen kdyby ten náš současný svět byl aspoň trošku normální. :-)

Uvažuju nad Tvými připomínkami... Už se mi párkrát stalo, že motiv, který se mi zdál totálně obehraný, je pro někoho jiného úplně neznámý. Co když "hodinu mezi psem a vlkem" chápeme jen my v naší sociální skupině? Schválně zítra provedu průzkum mezi kolegyněmi v práci. :-)

A název? Zcela výjimečně (u mě) byl název tentokrát tím prvním, co jsem měl z povídky napsáno. Čím vadí? Zní moc romanticky podle přiblblého romantického filmu? :-) 

Díky, Zajíci.

Dost možná je naše současnost ještě mnohem horší, než se píše v povídce... 

Jasně, díky... :-)

1. Kyvadélko
2. Hlídač kostela
3. Sestra Perpetua

Zajíci, díky za konstruktivní připomínky. S tím souvětím máš samozřejmě pravdu. Četls velmi pozorně. Už jsem to lehce poopravil. :-)  

Každý příběh nemusí mít striktně šťastný konec. Nechtěl jsem, aby to skončilo happyendem.

Díky za čtení, 8hanko. Ten příběh dlouho žádný konec neměl... nakonec mi z toho vyšel tento a zatím nevím, jestli je to ten správný. :-)

Jasně, Goro...

Zvažoval jsem, jestli časové zařazení uvést už v názvu povídky - ale myslím si, že i tak postupně vyplave na povrch... Díky moc, Goro.

1. Cestou do Kalkaty
2. Sestra
3. Cesta ze školy

Jak již bylo řečeno, stylově výtečné střídání časových rovin. Hloubka, zamyšlenost. První a poslední odstavec uzavírají kruh a celé to drží při sobě.    

V povídce je v dobrém slova smyslu cítit, že autorka studuje historii. Jsou v ní přesné informace a konkrétní popisy skutečných reálií (snad jen drubná výtka: Želiezovce nejsou Želiezovice - tahle by se to na Slovensku neskloňovalo). Slohová stránka je také na velmi vysoké úrovni.

Celkově skvělý text a vesměs literatura faktu. Snad se nebudu moc rouhat, ale takovýchto tragických příběhů z 50. let už bylo popsáno tolik, že je průběh i závěr povídky dost předvídatelný a není ničím nový ani překvapivý. To je ovšem údělem těchto historických témat... Nadprůměrný text. TIP       

Zajíci, díky Ti za konstruktivní kritiku. Podobně jako Ty jsem zhnusený ze světa, který mě obklopuje, a systému, který zde vládne. Přeci jen však raději odhodím společnost, ale nenechám si vzít svět svůj vlastní. Stanu se raději poustevníkem a ty děti do něj přivedu.

Spatřit Grad Canyon je na zážitek na jeden okamžik, na pár hodin, na několik dní - ale děti, ty tě obdařují a serou zároveň celý život. Proto je to dítě mým Grand Canyonem. 

Ano, text je zřejmě víc přislazený, než by měl být. Ale tady jsem si toho patosu dovolil víc než obvykle. :-)    

Dík moc všem, kdo četli a hodnotili... :-)

Díky moc... Janino, s nominací do PM bych samozřejmě souhlasil.

Perfektní!!!

K3 a Goro, přeci jen bych rád povídku "Grand Canyon" zařadil do příštího kola Povídky měsíce - přestože byla trochu neuváženě publikována už v červenci. Je nutné ji smazat a zveřejnit znovu v měsíci srpnu, nebo se to dá nějak udělat..? :-)

3. KDYŽ DVA DĚLAJÍ TO SAMÉ A STEJNĚ JE VŠECHNO JINAK

Citlivé přírodní téma. Líbí se mi přirovnání „ticho tišší než sám les“.

Možná jsem natvrdlej, ale nějak mi nesedí předposlední odstavec. Nepřeskakují tam nějak osoby? „popošel ke mně a chtěl mi ukázat fotky v mobilu. Usmála se, ať se moc nepřibližuje, že snídám každé ráno cibuli s tuňákem (…) A pak jsem zjistila, že to byl majitel honitby, do které chodila.“

1. MILOVNÍK PŘÍBĚHŮ

Tak vtipné to bezesporu je! :-) A to i pro čtenáře, který vyhledává ta nejtemnější témata – jako jsem já. "…v té změti proplétajících se chapadel těžko určovat otcovství."

Stylisticky nadprůměrné. Super nápad s těmi ukrytými literárními příběhy. Zahrnul bych úryvek do státní maturity z ČJ: Najdi v textu odkazy na 2 slavná literární díla...

Přemýšlím, o které literární ryby příběh ještě rozšířit... o Bílou velrybu, o Pavlovy Zlaté úhoře?

2. VĚK HŘÍŠNÉ NEVINNOSTI

Říkám si, jestli delší životní zkušenost napomáhá autorům v tvorbě. Přeci jen, čím víc toho zažijeme, tím víc je o čem psát. Tvé příběhy pojímají celou druhou polovinu minulého století – až do dneška.

Tentokrát lehčí téma. Nicméně, v povídce je znát tvoje vypsaná ruka. Dobré!

P.S. 50. léta nebyla zrovna „věkem hříšné nevinnosti“

Citlivé přírodní téma. Líbí se mi přirovnání „ticho tišší než sám les“.

Možná jsem natvrdlej, ale nějak mi nesedí předposlední odstavec. Nepřeskakují tam nějak osoby? „popošel ke mně a chtěl mi ukázat fotky v mobilu. Usmála se, ať se moc nepřibližuje, že snídám každé ráno cibuli s tuňákem (…) A pak jsem zjistila, že to byl majitel honitby, do které chodila.“

Říkám si, jestli delší životní zkušenost napomáhá autorům v tvorbě. Přeci jen, čím víc toho zažijeme, tím víc je o čem psát. Tvé příběhy pojímají celou druhou polovinu minulého století – až do dneška.

Tentokrát lehčí téma. Nicméně, v povídce je znát tvoje vypsaná ruka. Dobré!

P.S. 50. léta nebyla zrovna „věkem hříšné nevinnosti“

Tak vtipné to bezesporu je! :-) A to i pro čtenáře, který vyhledává ta nejtemnější témata – jako jsem já. "…v té změti proplétajících se chapadel těžko určovat otcovství."

Stylisticky nadprůměrné. Super nápad s těmi ukrytými literárními příběhy. Zahrnul bych úryvek do státní maturity z ČJ: Najdi v textu odkazy na 2 slavná literární díla...

Přemýšlím, o které literární ryby příběh ještě rozšířit... o Bílou velrybu, o Pavlovy Zlaté úhoře?

Určitě můžeš, K3...

Díky, Goro. Na interpunkci mrknu...

K3, ani nevím... Asi se mi s tím nechtělo měsíc čekat. Myslíš kvůli soutěži povídka měsíce?

Díky za čtení, Alegno.

Aleši, Kosovo je podle mě jiné v tom, že se dělil letitý geopolitický celek. Nikomu nebylo úplně jasné, kde na Balkáně leží pravda. Ukrajina bije víc do očí, protože všichni cítí, že je napadenou obětí...  

Goro, díky... 

Témata, o něž se pravidelně otírám, pořád nemizí. Proto je třeba do nich kopat dál.

K3, srovnání s Hitlerem se sice nabízí, ale nebylo by příliš originální - a navíc trochu laciné.

Pouze přihlížející NATO je i pro mě obrovské zklamání...

Standardní kvalita od Movsara. Nenapodobitelná originalita, nápaditost, hra se slovy. Já jen doufám, že tohle někde vychází...

„…ona svítí mezi knoflíčky jako nadýchaný dort ze šlehačky, Ještě podprsenku, sahá jí za záda a vytahuje pomalu těžká ňadra, nechá je spadnout, chvíli jen užasle hledí, nevěda na které dřív, pak je bere do úst, nesnídal, ona se směje, dort se třese…“ (tahle pasáž je naprosto fenomenální :-))

1. místo EGER

Standardní kvalita od Movsara. Nenapodobitelná originalita, nápaditost, hra se slovy. Já jen doufám, že tohle někde vychází...

 „…ona svítí mezi knoflíčky jako nadýchaný dort ze šlehačky, Ještě podprsenku, sahá jí za záda a vytahuje pomalu těžká ňadra, nechá je spadnout, chvíli jen užasle hledí, nevěda na které dřív, pak je bere do úst, nesnídal, ona se směje, dort se třese…“            

Tahle pasáž je naprosto fenomenální.

2. místo TÓNY

Super nápad, takové vykousnutí zajímavého okamžiku, věci „co se tam vlastně ani nehodí, působí nepatřičně a podivně“.

Osobně bych asi uvítal ubrat na sentimentu a také na tom štěstí a lásce v závěru povídky. Mě při čtené napadla spíše otázka, co by mu stejná dívka řekla po 15 letech vztahu, kdyby chtěl jejich duet v zaplněné nádražní hale zopakovat.

3. místo SOUSEDKY

Nostalgie, pokora, plynutí času. Možná by si téma zasloužilo i delší zpracování. Poslední větou jsi to u mě vyhrál.  

„Vítr pohyboval větvemi kaštanu a ona seděla opřená o hůl, sama se svými myšlenkami. Zbyla sama. Zbyla poslední. Mluvila s Bohem.“

Standardní kvalita od Movsara. Nenapodobitelná originalita, nápaditost, hra se slovy. Já jen doufám, že tohle někde vychází...

 „…ona svítí mezi knoflíčky jako nadýchaný dort ze šlehačky, Ještě podprsenku, sahá jí za záda a vytahuje pomalu těžká ňadra, nechá je spadnout, chvíli jen užasle hledí, nevěda na které dřív, pak je bere do úst, nesnídal, ona se směje, dort se třese…“           

Tahle pasáž je naprosto fenomenální. :-)

Super nápad, takové vykousnutí zajímavého okamžiku, věci „co se tam vlastně ani nehodí, působí nepatřičně a podivně“.

Osobně bych asi uvítal ubrat na sentimentu a také na tom štěstí a lásce v závěru povídky. Mě při čtené napadla spíše otázka, co by mu stejná dívka řekla po 15 letech vztahu, kdyby chtěl jejich duet v zaplněné nádražní hale zopakovat.

Nostalgie, pokora, plynutí času. Možná by si téma zasloužilo i delší zpracování. Poslední větou jsi to u mě vyhrál.  

 „Vítr pohyboval větvemi kaštanu a ona seděla opřená o hůl, sama se svými myšlenkami. Zbyla sama. Zbyla poslední. Mluvila s Bohem.“

Kvaji, díky za podněty a upozornění na možná kliše. Pokusím se je zredukovat. 

Nejsem si jistý, jestli je v povídce třeba řešit tak dopodrobna technické věci. Konkrétně zítra budu dělat dřevo a v přírodě veliký oheň - nemyslím si, že na mě přijednou hasiči... V tvorbě je vše dovoleno. 

Janino, díky za podnětné připomínky. Budu nad nimi uvažovat...

Ano. Jistě...

...a třeba to ani není o rozchodu.

Díky moc, Bixley. Přiznám se, že prvotním záměrem byl právě důraz na nejednoznačnost příběhu (což se do jisté míry podařilo). Proto ten nejasný konec...

Vzdávám se, kurzívu dám pryč :-)

Dávám přímou řeč do kurzívy - snad pro odlišení a zdůraznění - možná zbytečně. Nenapadlo mě, že to může působit rušivě.

Ta věta o vesmíru... Nemá filozofovat. Záměrem bylo vyjádřit něco jako "ztrátu iluzí" naivního mládí.

Tak možná i ona půjde pryč :-)

Ptakopysku, díky. :-)

Super. A o co v té knize jde?

Goro, věty, které zmiňuješ, jsem do povídky opravdu doplnil až následně. Možná proto můžou působit nesourodě. Ještě si promyslím si, zda je nedat zase pryč. Díky za Tvůj vhled.

Jamardi, dá se hodiny mlčky sedět i bez šoku. Díky za zastavení.

1. "A dej o sobě vědět"

Ta holka má na svůj věk neskutečný talent popisovat všechno, co zažívá a vidí kolem sebe (a asi měla na základce i jedničku z češtiny).

2. Hračička

Stylisticky vytříbený styl Revírníka a jeho typická přírodní próza.

3. Kypa

Vzpomínkový text vyžadující dokonalou znalost místa a historických souvislostí.

1. "A dej o sobě vědět"

Ta holka má na svůj věk neskutečný talent popisovat všechno, co zažívá a vidí kolem sebe.

2. Hračička

Stylisticky vytříbený styl Revírníka a jeho typická přírodní próza.

3. Kypa

Vzpomínkový text vyžadující dokonalou znalost místa a historických souvisostí.

Přesně... Díky za podněty, K3.

Ale oni tam fakt ti psi srát chodí. Lidé je tam chodí venčit :-)

Annnie, moc díky...

Goro, co bys, prosím, ubrala na "výrazivu"? 

Co se týká kategorie, samozřejmě že to zařazení nesedí - ale nechtěl bych, aby to bylo primárně bráno jako reportáž... Je to spíše zamyšlení na pouti. A o pouti.

K3, ono to pravděpodobně v (týd)deníku vyjde, třebaže to možná bude třeba zkrátit :-) 

Díky, že čteš mé texty, zajímá mě Tvůj pohled a názor. Co je špatně na tom prvním odstavci?  

Díky všem za čtení a podnětné připomínky. EDIT. Ubral jsem na patosu a příběh lehce zcivilněl... 

Jasně, mohli.

K3, pokud uznáš za vhodné povídku nominovat, tak ano...

Obžaloba tvrdí, že Kúdela za půl vteřiny řekl dvě věty v angličtině, kterou neovládá. Kamarův právník neumí správně napsat Kúdelovo jméno. Ale co víme zcela jistě, Svět chce trestat.   

Obžalovaný tvrdí, že je nevinný. Bez důkazů nemůže být trestu.

A včera jsem si to znovu ověřil. Evropský somatotyp naprosto nestačí africkému. Nemá absolutně šanci konkurovat. NIC PROTI TOMU. Nechci žádné kvóty ve sportu. Nechci kvóty v ničem. Ať vyhrává ten nejlepší, nejsilnější, nejchtřejší.

Ale proč mě mají omezovat kvóty, které nastavují liberální aktivisté bez mandátu. Nebudu zamlčovat, že mezi původními Evropany je výrazně víc vědců, spisovatelů, hudebních skaldatelů myslitelů - nebudu se za to olouvat a zkeslovat historickou pravdu ve jménu progresivní ideologie.

To není žádný rasismus - to jsou jendoduchá fakta. Rasismus je alibi pro neúspěšné.

Logickou úvahou, protože kdyby je měli, dávno by je s velkou pompou vytroubili do světa. A co hůř, kdyby důkazy měli, dají mu 2 roky zákaz a možná civilní soud - deset je to jen pro nulový počet důkazů.

A Ty jsi úplně stejně ideologicky zmanipulovaný jako oni. Člověk se k něčemu vyjádří jinak, než si představuješ, a hned je pro Tebe rasista :-) BLM forever! 

Samozřejmě, že mu Kúdela řekl "fucking monkey" - o tom vůbec nepochybuju. Mě ale zaráží, jak je možné v roce 2021 odsoudit člověka bez důkazů. A znovu - komise žádné důkazy nemá, protože žádné neexistují. Soudíme a trestám ebez důkazů. O tom je můj text. 

Ponechávám stranou dikuze, v čem by měla být urážka "fucking monkey" horší než třeba "motherfucker". 

Pořád jsme středivěcí lidé, jen si hrajeme na něco víc.

Důkazy prokazatelně neexistují. V tom je ta zvrácenost. Neexistuje zvukový záznam vyřčeného, neexistuje ani přepis odezřený z pohybu úst. 

Aru, takže středověk vlastně neskončil, středověk trvá...

K3, nejde tu o fobal. Jde o to, že není důkaz, ale je tu trest. Není to varovné?

Někteří z nás to vnímají v širším než jen sportovním rozměru, a proto o tom píšeme. V dobré věci totiž není velkých slov nikdy dost. 

Děkuji, Revírníku. Mně právě psát úvahové monology absolutně nevadí, nebojím se jich, ale dělají mi problém popisné pasáže prostředí, které Ty máš naopak skvělé ve svých přírodních sceneriích... 

Potěšil jsi mě, Oskare, díky...

Andělko, díky z čtení.

Zdá se, že ještě žijeme...

K3, díky za tip. Ta rovina chlapce měla být celou povídku spíše skryta - ale jak píšeš, možná by neškodilo ji v závěru více rozvinout.

Goro, díky za recenzi. Přemýšlím o Tvých postřezích. Ty ideologické úvahy je možná opravdu třeba proškrtat - ale jsem toho, co se v současnosti děje kolem, plný a dere se mi to i do povídek :-) Na druhou stranu, poznal jsem "důchodkyně" s vysokoškolskými tituly, které velmi rády vyprávěly a dlouze  filozofovaly, takže mi to tak nepřirozené nepřijde.      

Lastagspe, díky za komentář. Zkusím se po těch "nepřesnostech a vadách" podívat.

Tak já to mám úplně naopak. Vím přesně, co chci říct, ale musím tomu složitě vytvářet kulisy.

Beru zpět, měl jsem na mysli tu shodu několikanásobného přísudku s podmětem. Teď koukám, že ona se tam stihla vyměnit Julie s tátou. Pak je to OK. 

Tu poslední, dovysvětlující větu dej rozhodně pryč. Tu si každý čtenář domyslí. :-)

Čtu už třetí Tvoji povídku a pořád žádný příběh ani zápletka. To myslím jako kompliment, protože na tom se dá hodně stavět. Vytvořit atmosféru, momentku, dialogy jen z jednoho obrazu. 

Děvče, znám spoustu patnáctiletých lidí, ale neznám nikoho, kdo by v tomhle věku dokázal psát jako Ty. 

Jen dávej víc pozor při češtině, jsou tam často nějaké překlepy. Ono to pak vypadá blbě a zakrývá to dojem z literatury.  

Poté, co jsme je vítězoslavně našli, jsme vyrazili  

Sem tam chybí čárka, ale to je podružné. Jestli je Ti teda patnáct, tak je třeba přiznat, že ve Tvém psaní je rozhodně cítit určitý potenciál.

Zajímalo by mě, co je to za ústav/instituci a co Tě inspirovalo k napsání povídky tímto způsobem.

A to je sakra dobře, Lucie!

Něco si od Tebe přečtu. :-)

Lucie, mít vlastní (jiný) názor není žádný útok - za to se neomlouvej. :-) 

Majaks má pravdu v tom, že soukromá škola, popř. gymnázium je úplně jiná liga než běžná základní škola. Už to, že jsi patnáctiletá holka, která publikuje texty na literárním serveru je víceméně anomálie (to myslím ve výrazně pozitivním smyslu.) 

Opravdu 90% patnáctiletých dětí ještě "nemá rozum a neumí o sobě rozhodovat". To nám dospělým s jakousi pedagogickou praxí můžeš věřit.

K těm letopočtům... zkus se poptat umělecky zaměřených spolužaček, například kdy začala a skončila 1. světová válka, kdy byl spáchán atentát na Heydricha, kdy se Američané vylodili v Normandii, kdy byla osvobozena Osvětim apod. Podle mě jsou to docela důležité informace...

Ano, ale nemůžeme si myslet, že všichni učitelé všech předmětů dávajkí každý den domácí úkol. To není ani zdaleka pravda.

Mám děti na 1. stupni a za každý jejich domácí úkol jsem rád, protože zjistím, jetsli učivo umí, nebo neumí. Zejména v češtině a matematice mají DÚ smysl...

Tak to mě mrzí, že to za nás nebylo v RVP. :-)  

Arwen,

desetimutový domácí úkol slouží jako zpětná vazba a procvičení probíraného učiva. Není to žádná buzerace, žádné vědomé učitelské zlo.

K3, oproti nám mají dnešní deváťáci spoustu možností - o to méně je však využívají. To mi věř.

Jsem první, kdo bude horovat za svobodná rozhodnutí každého o čemkoli. Želbohu dnešní deváťák chce být youtuberem nebo profesionálním hráčem počítačových her.

Ale z 25 je jeden zapálený, budoucí opravář zemědělských. Další chce být strojvůdcem. To jsou však ojedinělé případy, kterým však velmi fandím.   

Jasně. To byl jen příklad. Obecně ovšem zájem učit se "vážné" předměty chybí. A rozhodně to nejde stavět na dobrovolnosti.

Chybí domácí konstruktéři rádiových přijímačů, modeláři, sběratelé známek nebo motýlů, chybí šuplíkoví básníci. Není zájem o nic, co není virtuální.

Lucie, dítě na základní škole si rozhodně nedokáže zvolit, co by se chtělo učit. Obrovský problém je chtít od deváťáků dát si někam přohlášku na SŠ. Většinou neví kam, neví, co by chtěli v životě dělat, co je bude bavit.  

Možná Ti chybí zkušenost rodiče. Řekni doma osmákovi, ať se dnes dopoledne učí jen to, co ho baví. Nebude se učit nic, max. jeden svůj oblíbený předmět. Kdo by se dobrovolně učil chemii, fyziku, matematiku. Přesto je třeba z těchto oborů neco znát. 

Děkuji Ti za čtení a za komentář...

Díky, Květoni!

1. místo: ANDĚLÉ DRUHÉ KATEGORIE

Autor tvořivě uchopil absurditu současné globální „pseudokatastrofy“. Skvělá paralela s pocity souseda, v agónii posedávajícího pod třešní na skládacím lehátku, župan nasáklý pachem smrti. Zpěv ptáků, andělů druhé kategorie, jako předzvěst konce. Za mě moc dobré, syrové čtení!      

2. místo: ZPRAVODAJ

Všichni chceme měnit svět, ovlivňovat geopolitické záležitosti, abychom si nakonec stejně uvědomili, že nejvíc chybíme doma svým dětem. Tak na vlastní ambice rezignujeme, vrátíme se do rodinného hnízda, kde nás manželský stereotyp a pubertální záchvaty našich dětí po čase ženou zase zpět do světa. A tak se v tom plácáme, plaveme od kraje ke kraji, rozbíjíme si hlavy, nevíme si rady, ztrácíme směr, dokud si neuvědomíme, že jsme to stejně nemohli zas až tak moc ovlivnit, jelikož správné řešení nikdy neexistovalo. V povídce se všichni tak nějak nacházíme a nemusíme být ani válečnými zpravodaji.

3. místo: HOLIČ JARDA

Poklidná, příjemná povídka o pokoře, mezilidských vztazích a jednom splněném snu.  

-------------------------------------------------------------------------------------------------

4. místo: ZA RUKU

5. místo: VOJÁCI

6. místo: KLUK Z NEMOCNICE

1. místo: ANDĚLÉ DRUHÉ KATEGORIE

Autor tvořivě uchopil absurditu současné globální „pseudokatastrofy“. Skvělá paralela s pocity souseda, v agónii posedávajícího pod třešní na skládacím lehátku, župan nasáklý pachem smrti. Zpěv ptáků, andělů druhé kategorie, jako předzvěst konce. Za mě moc dobré, syrové čtení!      

2. místo: ZPRAVODAJ

Všichni chceme měnit svět, ovlivňovat geopolitické záležitosti, abychom si nakonec stejně uvědomili, že nejvíc chybíme doma svým dětem. Tak na vlastní ambice rezignujeme, vrátíme se do rodinného hnízda, kde nás manželský stereotyp a pubertální záchvaty našich dětí po čase ženou zase zpět do světa. A tak se v tom plácáme, plaveme od kraje ke kraji, rozbíjíme si hlavy, nevíme si rady, ztrácíme směr, dokud si neuvědomíme, že jsme to stejně nemohli zas až tak moc ovlivnit, jelikož správné řešení nikdy neexistovalo. V povídce se všichni tak nějak nacházíme a nemusíme být ani válečnými zpravodaji.

3. místo: HOLIČ JARDA

Poklidná, příjemná povídka o pokoře, mezilidských vztazích a jednom splněném snu.  

---------------------------------------------------------------------------------------------

4. místo: ZA RUKU

5. místo: VOJÁCI

6. místo: KLUK Z NEMOCNICE

Kvůli těm dvěma debilům, co zase a vždycky hledají chybu tam, kde není, slibuju, že přiložím ruku k dílu a určitě budu hlasovat. Akorát soutěžní povídku Vigan kvůli dodržení GDPR raději nerozkliknu...

K3, máš určitě pravdu. Nejsem básník, tohle je spíše ojedinělý pokus. Rozhodně to je próza v poezii, jak říkáš (není kam zařadit).

Díky moc za čtení, komentář a podnět. Možná by to bylo opravdu možné brát spíše jako kostru povídky...   

Majaks, každý si musí svoje sračky vyžrat sám. Jsem existencialista. Takže za svůj neúspěch si může každý sám. Třeba i tím, že se nevzepřel liberální výchově.

Můj text je reakcí na otázky společnosti, která se zase diví, hází vinu na druhé a analyzuje, proč ta moderní progresivistická metoda výchovy nenese úspěchy.      

Chtít mít úspěch (a možná i rychle) je v pořádku. Rodiče sice chtějí úspěch, ale odmítají, aby pro něj jejich děti udělaly něco navíc. Při konfrontaci pak logicky selhávají a úspěchy nepřicházejí.

Hádáš špatně. Můžou si za to ti mladí lidé sami... 

EDIT: Upozornění pro eventuální čtenáře - článek není o hokeji!

Ve výzkumu jsi opomněl (ale ostaně jako všechny současné výzkumy), že existuje i třetí skupina žáků, ta nejpočetnější, ve které nědělá nikdo nic, ani kvůli známkám, ani kvůli vědění.

A školu jsem na mnoho let opustil. A klidně zase opustím. Neboj. Nejsem deformovaný systémem.  

Jo tak takový systém jim nezávidím. V tom bych své děti vychovávat nechtěl. 

Motivace něco vědět, něco umět nebo v něčem uspět je postavená na stejných principech. Tvoje povrchní definice šprtek vlastně potvrzuje současný trend, že mít dobré známky je vlastně nežádoucí. 

Tím, že je známkováním naučím soutěžit mezi sebou. Bojovat o svůj úspěch. Mít motivaci chtít být nejlepší z 25. To se pak nepopiratelně přenáší i do sportu.

Moderní (ne)výchova ovšem tento způsob práce potírá. A je to vidět všude kolem.

Nic nepochopils. I když vlastně ani nechtěls. Výchova souvisí se školou, škola se sportem, sport s úspěchem.

Na chvíli jsem normálně propadl iluzi, že chceš plodně diskutovat. Ale jsou to zase jen Tvoje neproduktivní kecy. Ztráta času.

Samozřejmě že nebyl - já ovšem také nepíšu o Kanadě a Švédsku, ale o výchově českých dětí.

A stačí otevřít ráno Seznam a hned se dočteš, jaké jsou ty NAŠE vize, co NÁS trápí, co bychom měli, kam MY chceme směřovat. Ten plurál je vyjádření bludů, co se na nás z médií chrlí. Stargazerova realita je samozřejmě úplně někde jinde.

A Tvůj názor, proč olympijským vítězům a mistrům světa se lvíčkem na prsou ujel vlak?

Prostě vidím problém v tomhle a odlišné aplikaci liberálních názorů. Tyto liberální země aplikují liberalismus ve vztahu člověka k člověku - ale zachovali si význam pojmů jako vítězství nebo úspěch.

Jakmile jsme tuto ideologii se zpožděním převzali My - rušíme gymnázia, nepočítáme výsledky, znumky. Hlásáme, že elitářství je špatné, že nikdo nemá vyčnívat ani ve ve škole ani ve sportu.

No a vítězství prostě vždy přinášejí vyčnívající jedinci... Nikoli šedí, bezvýznamní pracanti.