Díky :-) 

Diky moc za hodnocení! Myslím, že je v něm přesně vystižena ta základní ambice, která tyhle texty  provází. Jsou to skutečně "blbiny", které mají pobavit, ovšem ne tím hrubozrnným způsobem, který je dnes tak běžný a rozšířený. Bůhvíják úspěšný tento žánr prozatím není, své čtenáře si ale najde :-) Podobná dílka, které ale napsal někdo jiný, si samozřejmě velmi rád přečtu!    

Moc k tomu nechybělo :-) 

Pro mnohé čtenáře je zmínka o Lysé hoře v básni nepostatným detailem, já si ale myslím, že byla tato hora zvolena mimořádně dobře. Chodí se na ni v létě, na podzim, v zimě i na jaře, chodí se na ni ve dne i v noci. Na vrcholu se dá celkem komfortně přenocovat, zvolit ale samozřejmě lze i túru bez noclehu. Člení se na Malchor, Lukšinec, Zimný, Kobylanku a vlastní vrchol a je přístupná mnoha různými způsoby... Tu horu lze poznávat celý život - stejně jako celý život poznáváme sebe sama :-)       

Tak to muselo být skvělé rande, obzvláště pokud jste lezli na Lysou v Beskydech :-) 

Jasně, super, díky :-) 

Tak kvality ducha jsou vždy rozhodující, co také jiného? :-) 

Jsou turisté, kteří mají své oblíbené a lety prověřené oblečení a vybavení. To ani nemusí být nijak drahé, přesto jim ale velmi dobře slouží. Pak jsou turisté, kteří rádi utrácejí za drahé outdoorové značky. Mně se více líbí první varianta, obě jsou ale v pořádku. Horší je, když se někdo vydá do hor bez vhodného oblečení, bez vybavení a bez respektu k nim. 

Tak to jsou velmi zajímavé vzpomínky :-) Pokud jde o chatu, tak v textu žádná skutečná zmíněná není, nejvíce se jí ale blíží Švýcárna, která má stále skvělou atmosféru!  

"Značkové oblečení" nebylo míněno nijak hanlivě. Spíše jsem to myslel tak, že zatímco Karolína si potrpěla na vojenské věci, tak seniorky měly na sobě značkové turistické oblečení, které se dnes do přírody běžně nosí. Z mého pohledu se do hor hodí obojí. 

Nakolik svlečen? Dle zájmu slečen! :-) 

Je tam sice použité množné číslo, to ale neznamená, že by ty slečny musely být přítomny všechny najednou :-)  

Tak ony ty slova oleje, voleje, koleje vysloveně lákají k různým říkankám :-) Za uvedení dalšího díla děkuji :-) 

Jo, přesně tak! :-) 

Díky za hodnocení a zpětnou vazbu :-) 

Jo, určitě by si téma vnitřní svobody zasloužilo více rozvést - jake se Květoslav cítil, jaké myšlenky a příběhy se mu honily v hlavě.  

Ano, jasně, souhlas, to téma vnitřní svobody by si určitě zasloužilo rozebrat více. 

Je to pel-mel témat vážných a nevážných, záleží na čtenáři, jak text uchopí. Ani závěr není jednoznačný, nevíme, zda se Bolehlava promění v milující osobu, která zcela změní své chování, nebo zda bude pokračovat v dosavadní praxi.  

Je to samozřejmě posunuté do absurdní roviny, jakési vážné prvky v tom textu ale také jsou :-) 

Co mě neposílí, to mě zabije! :-) 

Hlavním záměrem bylo popsat vztah mezi člověkem a světem za hranicí jeho chápání, vedlejším záměrem pak bylo popsat obtižnou přenositelnost individuálního prožitku - proto to končí výstavou obrazu v ZUŠ, kde naprosto propadne. Děj by ale jistě šlo ještě nějak dále rozvíjet - ještě to promyslím :-) Díky za inspiraci do další činnosti!     

Dík, vlivu Járu Cimrmama se nelze vyhnout, ten už je prostě v nás! :-)

Dík. Ano, nad Dušanem B. jsem již dlouno přemýšlel a jsem rád, že se ho konečně podařilo odeslat do Tádžikistánu. Snad je tam spokojen :-)  

Děkuji :-) 

Díky :-)

Banální to je, chtěl jsem si tu vzpomínku ale hodit na "papír" :-) 

Je to otrava :-) 

Petr Bezruč - Otrava :-) 

Je to tak, není to optimální škatulka. 

Jasně, Kaipan se toho mohl chytit :-) 

Děkuji :-) 

Ano, chápu. Termín "houslový futrál poněkud větších rozměrů" je ovšem samozřejmě součástí hry. Každopádně díky :-) 

Ano, takové nebezpečí hrozilo, k letu do Tokia ovšem tentokrát naštěstí nedošlo :-) 

Nadpřirození mají jen nadpřirozené bytosti :-) 

Děj se odehrává v nějaké blíže neurčené zemi. Kladno je ale městu, kam T. jel velmi podobné.  

Jo, není to tam moc zřejmé. Čtyři tváře jsou: ministerstvo, kulturní dům, bar Děravé sombrero a literární klub. 

Invaze do ČSSR se v roce 1968 nezúčastnilo Rumunsko (RSR). Naopak Maďarsko (MLR) se na invazi podílelo. 

Asi to tak dnes opravdu je. Mnoho potenciálních veršotepců dnes pošle video a je to :-) 

Asi to tak dnes opravdu je - mnoho potenciálních verštotepců prostě pošle video a je to :-)   

Díky za hodnocení, na zmrzlináři zapracuji :-) 

Dějiny 20. století (a nejenom ony) jsou bohužel lemovány oprátkami. V tomto případě mi byl inspirací J. P. Sartre a jeho povídka Zeď. Kromě Zdi pak ještě Solženicyn a jeho Jeden den Ivana Děnisoviče (vylíčení všudypřítomné zimy). 

Dnešně psát jistě lze, je ale otázka nakolik může člověk v sobě ovlivňovat "spodní proudy tvůrčí síly", aby to stále ještě působilo autenticky. V každém případě díky za komentáře. 

Dějiny 20. století (a nejenom ony) jsou bohužel lemovány oprátkami. V tomto případě mi byl inspirací J. P. Satre a jeho povídka Zeď. Kromě Zdi pak ještě Solženicyn a jeho Jeden den Ivana Děnisoviče (především vylíčení všudypřítomné zimy). 

Dnešně psát jistě lze, je ale otázka nakolik může člověk v sobě ovlivňovat "spodní proudy tvůrčí síly", aby to stále ještě působilo autenticky. V každém případě díky za komentáře.   

Jedná se o pokus popsat pocity odsouzence smířeného se svým koncem - který ovšem skutečným koncem vůbec nemusí být. 

Dle mého názoru se v každém muži skrývá dítě. Na každém z nás je, nakolik jsme ochotni si tuto skutečnost připustit a nakolik jsme ji ochotni odkrýt. 

Ano, určitě ano, já jsem zde nakonec však zvolil toto více patetické vyznění.

Vilém Závada je nedostižný a bohužel dle mého názoru i nedoceněný. 

Nová doba si žádá nové slabikáře! :-) 

Někdy k sobě mají tanky a básně docela blízko :-) 

Chemická munice, drony, laser - to nezní špatně! Určitě zvážím :-)