Dík, vlivu Járu Cimrmama se nelze vyhnout, ten už je prostě v nás! :-)

Dík. Ano, nad Dušanem B. jsem již dlouno přemýšlel a jsem rád, že se ho konečně podařilo odeslat do Tádžikistánu. Snad je tam spokojen :-)  

Děkuji :-) 

Díky :-)

Banální to je, chtěl jsem si tu vzpomínku ale hodit na "papír" :-) 

Je to otrava :-) 

Petr Bezruč - Otrava :-) 

Je to tak, není to optimální škatulka. 

Jasně, Kaipan se toho mohl chytit :-) 

Děkuji :-) 

Ano, chápu. Termín "houslový futrál poněkud větších rozměrů" je ovšem samozřejmě součástí hry. Každopádně díky :-) 

Ano, takové nebezpečí hrozilo, k letu do Tokia ovšem tentokrát naštěstí nedošlo :-) 

Nadpřirození mají jen nadpřirozené bytosti :-) 

Děj se odehrává v nějaké blíže neurčené zemi. Kladno je ale městu, kam T. jel velmi podobné.  

Jo, není to tam moc zřejmé. Čtyři tváře jsou: ministerstvo, kulturní dům, bar Děravé sombrero a literární klub. 

Invaze do ČSSR se v roce 1968 nezúčastnilo Rumunsko (RSR). Naopak Maďarsko (MLR) se na invazi podílelo. 

Asi to tak dnes opravdu je. Mnoho potenciálních veršotepců dnes pošle video a je to :-) 

Asi to tak dnes opravdu je - mnoho potenciálních verštotepců prostě pošle video a je to :-)   

Díky za hodnocení, na zmrzlináři zapracuji :-) 

Dějiny 20. století (a nejenom ony) jsou bohužel lemovány oprátkami. V tomto případě mi byl inspirací J. P. Sartre a jeho povídka Zeď. Kromě Zdi pak ještě Solženicyn a jeho Jeden den Ivana Děnisoviče (vylíčení všudypřítomné zimy). 

Dnešně psát jistě lze, je ale otázka nakolik může člověk v sobě ovlivňovat "spodní proudy tvůrčí síly", aby to stále ještě působilo autenticky. V každém případě díky za komentáře. 

Dějiny 20. století (a nejenom ony) jsou bohužel lemovány oprátkami. V tomto případě mi byl inspirací J. P. Satre a jeho povídka Zeď. Kromě Zdi pak ještě Solženicyn a jeho Jeden den Ivana Děnisoviče (především vylíčení všudypřítomné zimy). 

Dnešně psát jistě lze, je ale otázka nakolik může člověk v sobě ovlivňovat "spodní proudy tvůrčí síly", aby to stále ještě působilo autenticky. V každém případě díky za komentáře.   

Jedná se o pokus popsat pocity odsouzence smířeného se svým koncem - který ovšem skutečným koncem vůbec nemusí být. 

Dle mého názoru se v každém muži skrývá dítě. Na každém z nás je, nakolik jsme ochotni si tuto skutečnost připustit a nakolik jsme ji ochotni odkrýt. 

Ano, určitě ano, já jsem zde nakonec však zvolil toto více patetické vyznění.

Vilém Závada je nedostižný a bohužel dle mého názoru i nedoceněný. 

Nová doba si žádá nové slabikáře! :-) 

Někdy k sobě mají tanky a básně docela blízko :-) 

Chemická munice, drony, laser - to nezní špatně! Určitě zvážím :-)