V příštím díle se třeba dozvíme, jak to skutečně bylo. :) A nesmíme zapomínat, že přeci jen nemá Monika ten metal ráda. 

Děkuji za všechny kritiky a tipy. Moc si jich vážím. Ano, možná se může zdát být tento příběh od počátku trochu šílený, ale pevně věřím tomu, že se to postupem času všechno rozhřeší. Je to psáno z pohledu Eleny, takže máme jen její názor na věc. :)

Doufám, že si příběh udrží tvou pozornost i nadále.

Pro mě je to zpověď s duší. Vyjádření nevysloveného, co se usadilo vevnitř a jednou muselo ven.

Nevím, kde je pravda. Je to jen můj pocit z těchto řádků. A přes tu všechnu bolest je to krásné.

Děkuji za komentář. Od chlapa je to velká pochvala. :)

Ani jsem zatím nepřemýšlela, pro jakou cílovou skupinu by se moje řádky hodily. Tak nějak v tento moment píšu tak, jak se mi obrazy odvíjí před očima a nikdy nevím, jaký  naberou směr.  Příběh mi přijde jako živý. Určitou pointu a cíl mám, jenže jakým způsobem se k němu doberu... to se ještě ukáže. 

Na začátek mi to přijde jako by měla idylický život a jen mezi řádky jde cítit, že to tak úplně není. Nepočítám do toho finanční problémy a práci kolem domu. Díky popisům si dokáži vše plně představit. 

Na druhou stranu mi ta idyla přijde až moc. Marně přemýšlím, čím mě první kapitola měla navnadit číst další. Ale číst budu, protože jsem tvor zvídavý.

Na začátek mi to přijde jako by měla idylický život a jen mezi řádky jde cítit, že to tak úplně není. Nepočítám do toho finanční problémy a práci kolem domu. Díky popisům si dokáži vše plně představit. 

Na druhou stranu mi ta idyla přijde až moc. Marně přemýšlím, čím mě první kapitola měla navnadit číst další. Ale číst budu, protože jsem tvor zvídavý.

Děkuji za komentář. Tohle je přesně ten důvod, proč sem své dílo dávám, abych si vyslechla konstruktivní kritiku, jako je ta Tvoje. :)

Na Tvými řádky se rozhodně zamyslím, takže za ně upřímně děkuji.

Máš pravdu, můj příběh je asi pro mládež. Taky je to moje první dílo, na kterém se průběžně učím.

Některé pasáže byly vskutku trefné. Rozhodně to stálo za přetení. :)

Je hezké, jak člověk dokáže popsat okamžiky svého života na několik řádků. Ani si neuvědomujeme, jak rychle v ten okamžik naše mysl pracuje a co vše dokáža cítit. Dávám TP. :)

Mě se líbí všechny tři, ale poslední hra asi nejvíce... :)

supizmus, tvoje verše mě zasáhly. Já se rozhodla, že tulákem být nechci! Ponesu svoji hlavu vzhůru stále a nedovolím poraženecky se cítit nadále. Nějak bylo, nějak bude. :) Být diblíkem je větší sranda. :)

atkij moc děkuji za pozitivní komentář. Jsem vděčná za jakoukoliv reakci.

Taky jsem si tu vybrala části, které mě oslovily.

Na verše nejsem žádný odborník, ale vím, co se mi líbí a co ne. Tohle řadím k "líbí." :)

Musím říct, že je to krásné vyjádření emocí... Přestože se jedná o vyjádření smutku, jde tam krásně cítit i jiskřička naděje, a to se mi moc líbí...

Napadalo a zabodovalo...TP.

Přečetla jsem si ji několikrát, a při každém dalším čtení jsem ji vnímala jinak. Teda až na poslední sloku, která je dost jasná a akuální. :)

Silene, moc děkuji za komentář. Potěšil mě.

Opravdu si s textem hodně hraji, protože se snažím, aby si čtenář dokázal určité situace doslova přehrát před očima.

Tento příběh už píšu hodně dlouho, teda napsaný ho mám, jen pracuji na korekturách a snažím se odbourat chyby.

Z toho důvodu budu ráda i za jakoukoliv konstruktivní kritiku, která by mě posunula dál. Třeba jako nejasnosti v příběhu, případně nějaké závažné hrubky, které jsem přehlédla.

Shaki

TP

Tohle mě pobavilo: v té otylé matróně jež třepe z tepla peřin zbytky minulé noci na hlavy chodcům

Zaujal jste mě poeto...

Zdravím Petronelo,

jak jsem slíbila, čtu dál.

Až teď mě trklo do očí střídání přítomného a budoucího času.

Příběh se málokdy píše  v jednom, čase, jsou tu vzpomínky a plány do budoucna, ale při vyprávění by ten čas měl být jednotný.

Pořád mi to přijde spíš jako psaný deník, jenže konečně jsme se malinko někam posunuli...

Přečetla jsem a jsem z toho smutná. Jedná se o pesimistickou úvahu, přesto mnohdy trefnou.

Nejvíc mě rozesmála ta část: "Jaromír Jágr má Huawei" říká před výlohou otec synkovi. Přitom je to spíš k pláči.

Za mě přesto TP. :)

Zdravím Šumavko,

tak jsem právě dočetla druhou kapitolku. Rozhodně i mě jsi dokázala vtáhnout do děje, takže půjdu číst další.Tvůj styl popisů je osobitý a svým způsobem působivý, ale to už jsem psala předtím.

Jsem zvědavá, jak se bude děj dál rozvíjet.

Opět... gramatika a stylistika. Spousta opakujících se slov. Jenže tohle vše se dá odbourat a poupravit.

Jinak jsem pro, aby jsi psala dál a dál. :)

Zdravím,

přečetla jsem si první kapitolu a jsem z ní trošku rozpačitá. Přijde mi to spíš jako záznam z deníku.

Začínat první kapitolu rovnou dialogem beru jako pozitivní, ač bych přeci jen doporučila trošku více opisů. Buď emočních nebo okolního prostředí.

Pochopila jsem, že se jedná o první den na VŠ. Až na setkání s klukem, se kterým se pouze pozdravila, se v první kapitole vlastně nic zásadního nestalo.

Můj názor je, že první kapitola by měla čtenáře upoutat a donutit ho číst dál.

Určitě si přečtu i další, až ji sem dáte, už jen proto, abych se dozvěděla, jak budete s psaním pokračovat.

Mám ráda fantasy a tak mi přijde zajímavý i tento námět. Za něj dávám bod k dobru.

Co se týká gramatiky: už v prologu jsem zaznamenala gamatické a stylistické chyby, a to jsem po nich ani nepátrala. Bohužel tyto drobnosti ruší při čtení. Jenže se jedná o věci, které lze odsranit. Sama píšu hrubky a pak se jich děsím.

Vím, že každý autor má svůj osobitý styl. Přesto si neopustím poznámku, že mi přijdou některé popisy moc květnaté a svým způsobem se opakující, i když psané zas jinak.

Na druhou stanu se mi právě některá ta větná spojení líbí a přijdou mi nápaditá. Takže jsem svým způsobem zvědavá, co mě na dalších řádcích zas čeká.

Rozhodně budu ve čtení pokračovat dál.

Tvé verše mě oslovily.

V některých případech, je v jednoduchosti krása

a v některých případech, je jednoduchost spása. :)