Písmák V pohybu
Kam se všichni točíme
jenom dál dál
kdo se zhroutí v kole
v tom zaoblenému pohybu
Houpavý pocit
Lásko, laskavosti, ztracená prolhanosti,Tobě, velkým, značným obtížímrazítkem plivnem do očí.
A kdo jste, který, v proudu řeky, výčitek:kde jsi, opuštěná samoto.
Izobary přijetí
zachytí Těvrátí zpátky.
Osazuješ svou deskuchvěje se samotourozpuštěná v úzkosti
Padáš v soběrozpuštěná do dna
Vrátím Tě zpátky
Milost
Je láska důvod k touze,
a je touha důvod k Tobě.
Kruh se uzavírá
láska a sex
Jesle
Mívám chuť utéct
neútočím
jsem určená nebýt
pár mincí v kapse
Křehká představa
Jako omrzlý list v dlani
je Tvoje tvář
křehkost roků
maliny
Jarní reflexe
Prý jsou u nás nejdražší byty v Praze. No nevím. Letňanské metro, kde stojím, ústí na pole
a zdálky jsou vidět billboardy na kuří noze. Ale my jsme vedle, blíž domům a skutečnému městu.
Únik
CESTOU TAM
rozlévalo slunce chlad,
kapky popadaly stébla krajiny.
Byli jsme unavení: co po slovech mezi námi.
Sto plus tři pláče
Sto plus tři nespatří svůj podíl na zisku ztrát
Sto plus tři se bude muset dívat, jak okna splývají do vnějšího
Bude muset vstát, běžet a vřískat
nebo aspoň do buněk potichu vlézt
Sjezdovka stranou
Kudy letos v létě povede hranice smrti horkem.
A kudy příští rok, až bude Barunce pět.
Malá sjezdovka se všemi vymoženostmi,
lampy tu večer svítí zádumčivě jak na procházce Vídní
Moderní
Ledový vzduch mihotá světlem hvězd,
které by nás chtěly vést,
ale samy jsou neodvratně posouvány nenávratnem
kolem černých děr barevných jak lentilky.
Laskavost
Když už potoky hormonů zřídly
(voda nám sahá sotva po kotníky)
a ta věc uvnitř už nebobtná tak snadno,
pokládám ruku do šednoucí trávy
Ve skleněné kouli
Bolavé přízrakyčlověka, za hranicemi nemoci.
LDNky, sociální domy a špitál.
Místas člověčím pachem (a jen málem lidí).
Chodby bezmoci a nezájmu.
S časem....
Hodinky a jejich čas.
Tikají blejskavě.
Vypadá to hravě.
I lidé kolem si chtějí hrát
Kočičí rok
Kočičí krok
bláznivej skok
- šílenej rok.
Všechno je pryč
Budou prázdniny
Lednové slunce sází odlesky do února,
na školu rozblýskanou slídou.
Vzduch je ostrý, čerstvý a mrazivý,
světlo jasné
"Jakoby" mezi námi
Jakoby šlo všechno snadno,
jakobys klesnul až na dno, a pak se samozřejmě zved.
Teď, když není vítr v politickém dění
a mé průměrné denní snění přináší jen déšť.
Nemůžu
Nemůžu napsat Tvoje jméno,
i když se mi honí hlavou od stěny ke stěně.
Nemůžu snít,
když se mi někdo poryl ve snech, jako když voli táhnou vpřed.