Já ti věřím :)

Touto cestou již kráčím třicet let :)

Díky :)

Každý máme nějaký vzor, se kterým se lze porovnat. Možná je to nectnost z dávnějších vypravování v er-formě ale přechýlené do ich formy. Ale je to jako o dvou stéblech bambusu, roustoucích vedle sebe. Někdy se jejich listy dotknou a někdy zase ne... 

Zdravím,píšu dost podrobně jako bych psal vesnický román, že? :)

Ne, to je jenom legrace… já prostě tak píšu posledních třicet let a většinou ty drobné epizodky skládám do šuplíčku. A jelikož nemám žádnou redakční podporu, tak moje dílka zůstanou až do případného vydání či zveřejnění tak, jak jsem je dopsal.

Ano, je pravda, že je dneska jiná doba, akčnější, přímočařejší, šílenější a stručnější - to mi napsal i pan Marchlík z FANTOM Printu… že ty texty k vydání prostě nejsou.

Abych se přiznal, já jsem původně nechtěl jakoukoliv svou prózu na Písmáku, Literu či jiném serveru ani publikovat… To kamarádi mě přesvědčovali, že když už píšu takové texty, tak ať si své čtenáře najdou, třeba ne dnes, ale možná zítra… anebo pozítří (protože lidé jsou různí a ne všichni jsou z jednoho těsta). Jenomže to není ta správná zpětná vazba… kamarádi mě mají rádi a nejdou po stylistických chybách ale spíš po pěně příběhu…

Děkuji za zajímavou poznámku k hlavnímu hrdinovi… píšu to tak, aby se čtenář chtěl s hrdinou ztotožnit, nebo ho odmítnul, anebo se shovívavým odstupem pozoroval jeho chování plné iracionalit (= to o mých hrdinech řekl jeden kamarád) jak příběhem proplouvá v drobných epizodkách a čtenáři trochu napovídá. Bohužel, někdy se člověk jistému stupni autobiografie nevyvaruje.

Každopádně děkuji a jakoukoliv kritiku vítám !, samozřejmě i negativní, protože to přece jenom znamená, že si mé dílko někdo přečetl a podíval se na text jinýma očima. Dík. 

Já bohužel básničky nepíšu, mám tu nastrčené jen první kapitoly z připravovaných nebo vydaných knížek :) a ty úryvky jsou trošku... ehm... rozsáhlejší

:)

Já bohužel básničky nepíšu, mám tu nastrčené jen první kapitoly z připravovaných nebo vtydaných knížek :) a ty úryvky jsou trošku... ehm... rozsáhlejší

:)

No vidíte, a mě je polopatismus v textech vyčítán, že prý i čarodějnice sedí na lopatě líp než můj sdělený názor :)

Tak je asi nedostatečný...?

PS.

Ale já na básničky moc nejsem, nikdy jsem si žádnou nebyl schopen zapamatovat doslova a už ve škole docházelo k nechtěným vedlejším efektům při přednesu :)

Děkuji. Jsem rád, že to zaujalo.

Je to sice jen necelá první kapitola mé nové knihy ale věřím, že brzy dopíšu i kapitolu třetí.

To zase tak úplně neumím. Stačilo by na jednu normostranu, ne?

To bych rozhodně nechtěl :)

Ale, každí dílo lze zkrátit, ideálně do jednoho bohatšího souvětí...

No, každý můj příběh stojí zhruba na dvaceti holých větách, zhruba co věta to jedna kapitolka, která má ale dvě alternující dějové větve. Pak si hodím korunou, kterou z nich vymažu.

:)

P.S. Doplnil jsem tu druhou kapitoku, protože jsem zjistil, že jsem jí nějak při vkládání nechtíc uříznul u dentisty. On je skutečná postava, asi by mi vyrval všechny zuby, kdyby se do dozvěděl ;-)

Tomu rozumím, je to prostě špatně stravitelný text :)

Nejsem si jist, jestli bych neměl délku textu vyznačit rovnou v hlavičce, když to server jako takový neumí zobrazit :(

Faktem je, že zrovna tohle dílko má přes 30 tis. slov...

Já zase nemám zkušenost s e-knihami. :( Dostal jsem jen echo z pointa.cz

No, dělávaly mi potíže literární výcucy, to už ve škole nad nimi šílela učitelka češtiny. Dokázal jsem lehce shrnout děj tisícistránkového románu do několika holých vět. Ovšem, pak už se nedalo poznat (zvlášť, když jsem v zájmu stručnosti vyjmul všechna jména), co to bylo za román. :)

No..., nevím nevím. Jedna normostrana na díl?

Nejkratší, co jsem kdy napsal, a to nejsem žádnej poeta, je letošní Dotek smrtelnosti, a ten by jich měl skoro sto (a to jsem plánoval vložit ho do běžné knížky, jako pokračování Tima po propadu sem, takže by to bylo dost přes dvě stě ns). Ale to jsem vždycky počítal s nějakou vatou, že třeba případný korektor seškrtá nadbytečná slova či věty :)

Už z několika stran jsem dostal doporučení, pokud by mi někdo Dotek smrtelnosti (ale asi pod jiným názvem) vydal - tak samostatně jako kratší novelu.

I když - a to je asi o té víře - nemám s nakladateli úplně dobré zkušenosti.

...i když to jsou občas i noční můry :(

Tak nějak. Moje prvotina byl vlastně časový deníček jednoho týdne s příběhem nevyspalého antihrdiny, který jen nerad přeskočil v čase. A to vše stojící na zhruba osmdesáti tisících slovech a v komplikovaném jazyce. To už je dávno. Tak se snažím o charaktery plošší než můj xicht, obrazně řečeno, a vyprávím svoje sny...

:)

Děkuji za Váš pohled, vždycky mám pochybnosti, jestli to, co napíšu, bude vůbec ke čtení :) a spoustu toho pak i vyhodím.

Bohužel, žádný kratší a úplný útvar než "Dotek smrtelnosti" nemám (ten jsem se zrovna snažil vložit ve správném formátu, neb jsem si dal práci vyznačit kurzívou ona podivná jména a názvy. Bohužel nezadařilo se).

Je to jen první obraz, odhadem tak jedna dvanáctina příběhu :)

Zuby, zuby... nechal jsem mu dorůst jen jeden, to kvůli tomu můstku, zajímavější je tam ten dentista, to je naprosto reálná postavička :)

Omlouvám se, jsem poprvé na světě. Jména jsem zvolil pro odlišení světa TAM od toho TADY. Ono to bez předchozích příběhů tak nevyzní.

Příběh jsem vložil raději celý (je to zhruba třetina knihy). Teprve po seznámení se s díly ostaních autorů na tomto webu jsem zjisitl, že se to takto asi nedělá (ale viděl jsem jen krátké texty nejvýše na jednu obrazovku).

Omlouvám se, jsem poprvé na světě. Jména jsem zvolil pro odlišení světa TAM od toho TADY. Ono to bez předchozích příběhů tak nevyzní.

Příběh jsem vložil raději celý (je to zhruba třetina knihy). Teprve po seznámení se s díly ostaních autorů na tomto webu jsem zjisitl, že se to takto asi nedělá (ale viděl jsem jen krátké texty nejvýše na jednu obrazovku).