Vzpomněla jsem si, na to jak jsem jako malá chodila do folklorního kroužku a hrozně mě bavil celý ten obřad s pálení moreny, zpíváním o ní, nakonec završené hozením babizny do potoka. 

Jak se mi po tom kraji stýská... 

možná, kdyby takto vypadala většina posudků o zájmových lokalitách pro ochranu přírody, přitáhnou k  sobě širší pozornost. 

No ale oprávněně se bojím, že je to jen mé naivní zbožné přání.

Bytostně jsem přesvědčena o tomtéž. Já a mně podobní jsme se přičinili. Takový návrat k mytologickým kořenům, svět zakládáme na víře ve všemocný net. Mám z toho alespoň ten pocit...

Zajímalo by mě jestli Anna taky dokáže žárlit? 

...

den voňavý jasmínem

je co do počtu

tvůj každý

zatímco můj

každý tísícerý

je mezi

zbytkem borových

...

Přeji Anně příště větší štěstí s otevřeným chrámem páně. Mimochodem byla někdy ve Skocích u Žlutic? 

když už jste tedy řešily hudbu. Poslouchala jsi někdy něco od Jana Dismase Zelenky? Barokní hudba mi přijde jedna z nejsilnějších, tak blízko existenciálních hranic. Hudba, která dochází na samé hranice lidského vědomí a začíná hýbat mocně s nevědomím. Pro ilustraci kdyžtak posílám odkaz: https://www.youtube.com/watch?v=2olNSxDKSN0&ab_channel=CantateDomino

Jinak báseň je líbivá. Nadherný jazyk spojený s řadou velkých a silných emocí. Ale mám potřebu si ji trochu držet od těla. Je to dáno pocitem osobní křivdy ze strany příbuzných ženského pohlaví. Co to je za ctnost učit ženu popírat sama sebe a naprosto vše obětovat pro jiné? Takový přístup pak můžre vést k tomu, že si necháváme líbit nechutné ponižování od druhé osoby... Ano jsem poněkud zaujatá, ale mám k tomu dost dobré důvody odsuzovat pro někoho tak nadherný příklad lásky. 

Goro, díky. Uvažovala jsem nad tím přičleněním. Přišlo mi ale, že takto osamocena mají ta slova větší váhu co do významu. 

Jsem zase žena? Nikdy si nejsem jistá... 

Možná by to chtělo někoho fundovaného, aby to zjistil, jako se dříve podle paremetrů lebky určovala rasa.

Milovat ledové doteky vody na své kůži může přece každý i hermafrodit a androgyn.

Vzpomněla jsem na Zrní a jejich píseň Hýkal.

Incognit, je v tom vše z tebou výše jmenovaného. A upřímně jsem se bála toho, jestli na svou hlavu nepřivolám vyčítavé komentáře. Ukazuje se, že nejspíš zbytečně, což jsem ráda.

díky za návštěvu.

Ann díky za upozernění a návštěvu.

trochu jako na nějakým tripu, kámo.

Vím svý.

A vnitřní svět? tak o tom žádná, že nejvíc. Pro mě možná to jediný co fakt mám.

Jako celek je pro mě hodně bolestivá. Děkuji za možnost číst...

Jako celek je bolestivá.  

o zeď opřené máry

zarostly bezem

....

Všemocný beton! Co dodat, má svoji zvrácenou estetiku.

Mimochodem byla jsi někdy v Klokotech? 

pro mě ta neukončenost přináší bezčasí a bezprostorovost... vlci mohou přijít kdykoliv a vlčí máky zas porostou, jen budou možná trochu bledší než sukně makové panenky. Je to tak důvěrné, už jen vytrysknout potlačovaným citem, který se uzamkl do mokrých slaných slz.

Tak mám další cíl kam se chci podívat! Ostrov Kauai mě neuvěřitelně okouzlil. A s ním i celá tvoje báseň.

Tak to byl pro mě takový kopanec do zadku. Stejně ale furt věřím, i když zbytečně, že se stane ještě něco důležitýho. 

Nevím, třeba to bude tady na Písmáku.

ech líbí se mi velmi, jen mě dráždí tvrzení, že za vyhubení velkých savců stojí příliš úspěšné lovecké strategie. Ano já vím, je to svým způsobem pravda, ale stejně Amíkům nikdy tu jejich hamižnost neodpustí. Stejně jako evropskou potřebu mít vše dle představ a uspořádané. Proto mi je nejbližší Balkán. Zajímal by mě názor většiny píšících na písmáku co je vlastně ta "vyspělá civilizacia"...

Připomnělo mi to jeden song, na který jsem včera narazila: https://www.youtube.com/watch?v=u80XiRM6Jr4&ab_channel=%C4%8Ctvrtnasmrt

Myslím si, že stojí za to si jej poslechnout a zhlédnout klip.

a k tvému dílu přidávám TIP, za všechny mrtvé co se na okamžik vracejí... ke každému z nás 

Jaká je whiskey s horkým kokosovým mlékem? Stojí to za experiment? Jinak mě hrozně baví jak zasazuješ anglické výrazy. Pro mne to dodává barvu navíc. Asi jako když do flétnového sóla zasáhne cembalo. 

Mám právo vytykát něoco cizí tvorbě, když sama nepíšu kvalitně? ... Snad mohu vyslovit svůj názor a nebudu za to odsouzena... sice je to o mluvící Anně, ale na můj vkus je to prostě moc umluvenné. Spíš ve mě trochu vyvolává úzkost z pocitu, že budu těmi slovy zahlcena. 

omlouvám se za opokující se komentář, nevšimla jsem si, že se mi ho podařilo už jednou přidat. 

každopádně bych ráda přidala ještě jeden jiný...

Když jsme u těch zvířátek, moji nejlmilejší Lily, tehdy to byla asi 3 letá kočka, co se někomu ztratila, byla zanedbaná a já ji adoptovala. Mimo jiné byla taky případ zvířete, které trpělo obsedantně kompulzivní chováním. To její bylo lízání až do podráždění kůže. A její oblíbené místo na spaní bylo v noci na mém krku. 

Nikdy neapomenu na to jak odešla... byla to ta nejúžasnější kočka co byla v okolí, držela se hlavně doma, nikoho nemohla ničím provokovat a stejně ji někdo něčím přetáhl po hlavě... Starala jsem se týden o na jedno oko slepou kočku se zdrátovanou čelistí... Nedala to. Trochu si myslím, že je to má chyba. Kvůli nefunkčnímu vztahu, který mě psychicky vyčerpával, jsem ji nehlídala dostatenčně. Přestala žrát a pít... Všimla jsem si toho pořádně až pozdě... Málém mi umřela s usedavým nářkem v náruči. Je hrozné cítit utrpení milovaného tvora a nemoci mu pomoct. Nakonec umřela na veterině na selhání ledvin. 

Tehdy jsem k tomu napsala takovou básničku (je psána v 15, takže přikládám čistě kvůli tématu a né kvalitě)

Lily(ice)

...

Má milá, někdo ti hloubí krvavé zátiší.

Má drahá, počkej až střely se utiší.

Má milá, z očí ti plamen vyprchá.

Má drahá, listí už pod stromy (po dešti) vysychá .

Má milá, až ráno si budeš počítat packy…

Má drahá, vzpomeň si!.. nechytat ptáčky…

Vždyť Země je od Boha a lid zřejmě také,

proč ale proboha svět vidí očistu v klacku?

 Vždyť Země je od Boha a lid zřejmě také,

proč ale proboha musel mi usmrtit kočku?

Má milá, oko ti šilhá a visí z propasti jak zlomený maják v moři!

Má drahá, v hlavě máš hematom a čelist na sračky jak ústa kapří!

Má milá, proč pak si naději odvrhla?

Má drahá, duše mi bez otekla (země mi bez tebe utichla)...

Má milá, nesmíš se iluzí vzdát!

Má drahá, miluji tě to ti přísahám!

Ještě jsem se nedostala ani k pčetení, ale už mě zaujal Ahasver! Poměrně nedávno jsem zjistila, o co vlastně jde díky článku od časopisu HOST, který vzpomíná na básníka Zeno Kaprála. Posílám odkaz k přečtení. Myslím si, že stojí za přečtení. 

Ještě jsem se nedostala ani k pčetení, ale už mě zaujal Ahasver! Poměrně nedávno jsem zjistila, o co vlastně jde díky článku od časopisu HOST, který vzpomíná na básníka Zeno Kaprála. Posílám odkaz k přečtení. Myslím si, že stojí za přečtení. 

Ještě jsem se nedostala ani k pčetení, ale už mě zaujal Ahasver! Poměrně nedávno jsem zjistila, o co vlastně jde díky článku od časopisu HOST, který vzpomíná na básníka Zeno Kaprála. Posílám odkaz k přečtení. Myslím si, že stojí za přečtení. 

Ještě jsem se nedostala ani k pčetení, ale už mě zaujal Ahasver! Poměrně nedávno jsem zjistila, o co vlastně jde díky článku od časopisu HOST, který vzpomíná na básníka Zeno Kaprála. Posílám odkaz k přečtení. Myslím si, že stojí za přečtení. 

Ještě jsem se nedostala ani k pčetení, ale už mě zaujal Ahasver! Poměrně nedávno jsem zjistila, o co vlastně jde díky článku od časopisu HOST, který vzpomíná na básníka Zeno Kaprála. Posílám odkaz k přečtení. Myslím si, že stojí za přečtení. 

Annie, kromě táty vděčím za znalost těchto legend taky skvělému, teď už neexistující ostravskému absinthové klubu Les, kde jsem měla i možnost pár měsíců před jeho zavřením pracovat. I před tím než jsem byla s Lesem svázaná brigádně, jsem měla možnost stát se jeho součástí (nebo si to alepoň ráda myslím). Pohybovat se čtyři roky mezi lidmi všech generací, kteří milovali dobrou muziku, divadlo a literaturu. Nikdy nezapomenu na poslední koncert v Lese těsně před celou koronou. Hráli tehdy Platici v rámci výročí kapely(které sice bylo už o rok dřív, ale to nikoho neštve) a před samotným koncertem se promítal film Odborný dohled nad východem Slunce, kde exceluje Vráťa Brabenec v roli starého politického vězně, který se spolu s dalšími dvěma dědky rozhodne pomstít bývalému STBákovi, který je mučil. Roli STBáka, který se skryl za povolání hospodského, zase perfektně hraje Lábus. 

Co se týče knihovny V. Havla, tak tam jsem za první vlny byla na promítání starého nezvěřejněného klipu ke Kiliánovi Nedorym. Po promítání se vzpomínali Filipovi přátelé zejména na jeho psaní stejnojmenného románu. Pří té příležitosti totiž představili knihu, ve které jsou sebrané skoro všechny Filipovi rukopisy ke Kiliánovi. Knihu vydala ostatně sama knihovna V. Havla.

Taky moc děkuji za návštěvu. Je fajn vidět, že psát i já mohu psát různě a bude se to někomu líbit.

a oběma děkuji za TIP!

Moc si vážím takové návštěvy. Popravdě je pro mě tohle "pohádkově"stylizované psaní dost nové. 

No a ke Karáska jsem pořádně poznala (texty pro mě přetali být jenom písní) vlastně až po jeho smrti. Právě nejvíce si užívám od něj Ženský ty jsou fajn (takové povzbuzení, že nejsme jen megery a svině) a Řekni ďáblovi ne. Druhá píseň co zmiňuju mě inspirovala k napsání jedné mojí básně... ale co jsem já ve své zabezpečené dvacetileté existenci, která fňuká, když není ani pořádně nad čím, oproti němu a jeho podobným?  

Tohle jsou jedny z mála chvil, kdy lituju, že nejsem starší. Nikdy nezažiju naživo v největší slávě takové legendy... Říkám si, kdo je v dnešní generaci nahradí? A je to vůbec možné/vhodné nahradit někoho, kdo představuje tolik? Navíc v tak odlišné době. I když po stránce politické, se zas tak moc nezměnilo. A přitom mě otec dost na Psích vojácích a Filipu Topolovi odchoval. A já jej uvidím jen na záznamu. 

Tohle jsou jedny z mála chvil, kdy lituju, že nejsem starší. Nikdy nezažiju naživo v největší slávě takové legendy... Říkám si, kdo je v dnešní generaci nahradí? A je to vůbec možné/vhodné nahradit někoho, kdo představuje tolik? Navíc v tak odlišné době. I když po stránce politické, se zas tak moc nezměnilo. A přitom mě otec dost na Psích vojácích a Filipu Topolovi odchoval. A já jej uvidím jen na záznamu. 

bezděčně jsem si vzpomněla na jeden nejlepší/nejhorší film všech dob, jak jej mnozí označují. Jde o The room. Jeho fanoušci jsou pověstní například tím, že při scéně, na které se objeví obraz s příborem začne hromadné házení plastových vidliček na plátko/monitor/zeď. Záleží na čem se film zrovna promítá.

Já už jsem komentovala mimo písmák, tak dávám alespoň tip. 

A do příště slibuji se doučit co je Tatami!

P.S.: ostatně pomohlo mi vyluštit křížovku *mrk*

Nechápu, proč by mělo vadit slovo mrdat... Naopak si myslím, že v tomto kontextu vystihuje chuť zesměšnit něco bolestného. Nemyslím si, že jsem jediná, kdo v zoufalství volí tuto strategii.

A jak zrazuje žena?... A vůbec co znamená někoho zradit?... Slyšela jsem sice mockrát, že jsem zradila. Ale cožpak člověk může vytvořit něco absolutního  a neměnného? Není to tedy tak, že někoho či něco zrazujeme každou vteřinu svého života? 

Není panna jako panna. No četla jsem to třikrát, než mi to dávalo smysl. Je to skvělý pokus!

ech no, možná za to budu upálena na hranici... ale vyvolává to ve mně tak trochu pocit vzrušení... 

Díky za názor, s rytmikou mám ustavičně problém... Nemám pro ni moc cit, což je tedy hlavně viditelné pokud se snažím hrát na nějaký hudební nástroj. Otázka zní, dá se nějak natrénovat? Nebo fakt, že mi chybí dostatečný cit pro rytmus prostě nezměním?

Interpunkci rozhodně poupravím... 

Dávám Hlas. Škoda, že jich nemohu dat více. Snad někdy příště, kdy se mi nebude zvedat žaludek ve chvílích, kdy mi slova bolestně připomínají kdo ví co (protože koho není podstatné). 

Tak si to tak neber; Otče!

Jak romantická může být směna v Bille. Své ví určitě i to vyklouzlé ňadro.

Děkuji za možnost přečíst toto díllko... Jeho čtení je příjemně bolestivé jak na poprvé, tak na krerýkoliv další pokud. A také mě inspirovalo k vlastní tvorbě.

...

Budu brečet tak dlouho dokud 

deštěm budou probíhat

zamilované dvojice.

Kdyby totiž byly suché

 moje oči, sluch by

mi zalil pláč

zimního města pode mnou.

 Z něj bych nikdy neunikla

to město by mě spoutalo,

 jako poutají nemocného k lůžku.

Jeho olověná kůže, plná hranatých vředů, 

které jako gejzíry dennodenně

vychrlí hemživé stádo lidského dobytka.

Někdy toužím dotknout se vlastních okovů,

ohmatat je a přelomit,

potom se rozpomenu 

a zjistím, že

neomylné sliby ohybají páteř,

už tak dost pokroucenou...

tak, přečteno jest... jen s komentářem se vrátím ve dnech lepších nálad... momentálně trefa do černého. Až se vysoukám z pletence bludných kořenů povím vícero k textu, ale TIP    

Když jsme u těch lyží, doufám, že se podaří pustit do kin film s nově zpracovaným příběhem Hanče a Vrbaty, kde jednou z klíčových rolí bude postava Němce. Tento muž jménem Emerich Rath byl ve skutečnosti ten, co se pokusil o záchranu Hanče. Bohužel vlivem propagandy za vlády minulého režimu byl jeho příběh pozměněn do té míry, že z celého příběhu vznikl příklad nacionálního soutěžení o české hory. Přitom Emerich Rath byl celým srdcem Čech, více na odkazu zde: https://dvojka.rozhlas.cz/mytus-o-smrti-hance-a-vrbaty-i-po-105-letech-se-opomiji-pribeh-toho-tretiho-7449725...

Tak to k tomu, kam mě asociace zavedly... Jinak obdivuji ten rytmus... vypadá to na pořádný sjezd.

Když jsme u těch lyží, doufám, že se podaří pustit do kin film s nově zpracovaným příběhem Hanče a Vrbaty, kde jednou z klíčových rolí bude postava Němce. Tento muž jménem Emerich Rath byl ve skutečnosti ten, co se pokusil o záchranu Hanče. Bohužel vlivem propagandy za vlády minulého režimu byl jeho příběh pozměněn do té míry, že z celého příběhu vznikl příklad nacionálního soutěžení o české hory. Přitom Emerich Rath byl celým srdcem Čech, více na odkazu zde: https://dvojka.rozhlas.cz/mytus-o-smrti-hance-a-vrbaty-i-po-105-letech-se-opomiji-pribeh-toho-tretiho-7449725...

Tak to k tomu, kam mě asociace zavedly... Jinak obdivuji ten rytmus... vypadá to na pořádný sjezd.

vzpomněla jsem si film Sběratel Ruben Brans. Doporučuji ké zhlédnutí.

zkouším si představit srandovní soprán... nějak mi to nejde, to bude asi ta degradace poslouchánímvážné hudby... nebo posloucháním nedostatečného množství vážné hudby?... 

A k vyznání... vyznávám se Bohu že jsem čtení užívala.

porč ne? Zrovna Ginsberkovo Kvílení bylo fyzicky na místě, ale uvnitř sebe měl pohyb.

Déšť je mrcha... 

to bude tou tržnicí...

CHT polonahá je úmysl... Ale polonáhlá taky zapadá.

CHT, tady taky nasněžilo. V sobotu jedu stopovat s Václavem do Orlických hor, tak snad najdeme i nějakou vlčí stopu, když tam sníh vydrží. A jak to myslíš s tím předtihem?

Děkuji všem za komenty. Goro, u čtrtého řádku jsem si sama nebyla jistá jestli jej publikovat, uznávám, že ten může působit rušivě, ale on je to účel ta rušivost... nicméně to, že je rušivá celá první část si nemyslím. Bez té první by to nebyl ucelený obraz tak jak se jej představuji já.                                          

asi jsem se zamilovala do první sloky...

asi jsem se zamilovala do první sloky...

asi jsem se zamilovala do první sloky...

Vím, že tam není v tvorbě přílišpodobnosti... ale při čtení tvé tvorby zažívám podobný pocit (sice méně intenzivní) vytržení, jako při Šinktancově Adamovi a Evě či sbírce Nesmír... Zvláště první všem, kdo neznají doporučuji k přečtení. Alle taky jsem prostě možná jen zaujatá, tím, že mne Šiktancův Adam a Eva, naučil milovat své jméno... Přestala jsem na něj nahlížet pouze ve smyslu, že ho nosila ta, která "pokolení lidské uvrhla do neštěstí"... 

Připomíná mi to tvorbu jednoho peruánského básníka jménem Guillermo Chirinos Cúneo a jeho posmrtně vydanou sbírku Idiota del apocalipsis.... Je jeho jedinou

Ten první verš je skutečnost... o to má více hrozivý nádech, který je uhrančivý.

Děkuji za inspiraci na výlet.

Na místech odkud zmizeli, kdo každý den procházel ulici aby nezarostla, znovu si připomenu (tvé) přítomné verše.

Achjo. Cokoliv, kde se na estetice, symbolice nebo prostě navození atmosféry podílí kočka mě dostává... Možná mne dostávají více než lidští hrdinové... A kočka co s outěžkem hledá skrýš? ... Hřejivě něžný obraz v mé hlavě... Krásně se mi asociovala vzpomínka na knihu: "Zen pro kočky, učení kočičích Mistrů Zenu"

Přikládám ukázku ilustrace z knihy a doporučuji k přečtení!

kočičá hřbet a ohyb kapličky... to přirovnání je mimořádně přitažlivé.

 Mám ráda když večer

 rezavý kocour

 taktovkou vyťukává

 staccato pouličních lamp

Podzim je klín co

voní kamenem

barokních světců

 na schodech kostela

Darovat se?... Nějak se to slovo kolem mne neustále točí... a vždy si vzpomenu na citát z Racka: "Kdybyste někdy potřeboval můj život, tak přijďte a vemte si ho." ... Celý ten text je pro mne přitažlivě osobní. 

Miluju obzvášť tuto část... přeci musíme ztracené černé ovečky vracet na cestu, no ne? ... (proto jsem se raději stala toulavou šakalicí než zatoulanou černou ovcí...)

pak tě nechali zmizet

a milosrdně vykouknout v parku

nasadili do tebe jedovatý červený ryby

žlutý kosatce

aby ses líbila

Tak to mne zajímá co z toho přemýšlení vzejde! Inspirace veršem pro další verš například? ... sama nejsem geolog, jen polovykrádač názvů. Polo proto, abych náhodou podrobně neprozradila polohu aktérů.

 Tak to mne zajímá co z toho přemýšlení vzejde! Inspirace veršem pro další verš například? ... sama nejsem geolog, jen polovykrádač názvů. Polo proto, abych náhodou podrobně neprozradila polohu aktérů. 

nemohu si pomoci... ale pro mě je to hrozně nostagické. Připomíná mi to otce, který ty kulatiny zanáší do excelových tabulek