díky za přečtení a komentáře...svět dětí je pořád stabilním protipólem zvráceností tohoto světa...

díky za komentáře...vlastně to byla taková pohlednice z dovolené...

Zajímavé...můj poslední sen byl proti tomu odvar...vylezl jsem na strom za domem, kde už dávno nebydlím...trpělivě jsem vyčkával, až dozrají hrušky...po nekonečné době jsem si všiml, že je to dub...

někdy náš šepot podobá se výkřiku...

díky blackie...je to kraj nahoru, dolů...kraj oblinek a dechu s tlukoucími křídly...původní kraj ze starých obrazů...

každý si v sobě nese touhu...rozměry se liší člověk od člověka...malá může být velká...a velká zas nepatrná...

díky an., možné je úplně všechno...a pak jsme ještě navštívili Ivachnovou, kousek od termálů v Bešeňové, Jasnou pod Chopkom a Oravský Biely Potok...na každém místě tak dvě tři noci...

díky za přečtení a komentáře...týden v Moravských Kopanicích se nevejde do řádků...ani ten genius loci...knihu pí Tučkové jsem četl cca před třemi lety...a znovu ožívala...

jako vždy nabité emocemi...

velice povedené...

síla, vtip, nadhled...

krásná pocta klasikovi...

ten nestrojený způsob vyjádření se mi líbí...

do toho obrazu lze vstoupit...

a každý chlebíček se počítá...

haiku jako opsané z procházky po Moravských Kopanicích...

z těch řádků přímo čiší přílivová vlna těšení a očekávání...omýt si zaprášené tváře pramenitou vodou...vodou ve stavu tekutém i emocionálním...

jako by ses dotkla napnuté struny v hrudi...a ona zní...a prostupuje tělem...

Annnie, nevím jak v krátkosti odpovědět a nerozvádět různé konflikty v různých částech světa...třeba jen v 21. století...kumulaci příčin jako terorismus, náboženskou a etnickou nesnášenlivost, diktátorské režimy, separatismus, nacionalismus, spory o přírodní zdroje atd...každá civilizace si vytvořila svojí filozofii, chápání základních pojmů, každá bere svůj řebříček hodnot jako ten nejlepší...před sto lety byli oběti z 80% z řad vojáků, dnes je to obráceně, "vedou" civilisté...Sýrie, Jemen, Ukrajina, Izraelsko-palestinské střety, Náhorní Karabach, Lybie...

děkuji...to patří blízko...i dál...

sběr...mezi drobnými kamínky se zaleskne i český granát...

to znám...pod stromem čekal černobílý pes...na vítěze...

dík za máchání..

i z úlomků lze stvořit člověka...

setkání...aneb znovu se stáváme dětmi...(jen můj pocit z těch řádků)

paráda...!

téměř klasické

!!!

jsa dědou sbírám takové chvilky...

zvláštní...zajímavé...hutné...

díky za přečtení a komentáře

díky moc !

paráda...také jsem tam měl být...lístky odpočívaly dost dlouho na poličce...ale tím odkládáním to nakonec nevyšlo...

to co píšeš je úžasné, citlivé, křehké, burcující, protipól dnešní zvrácenosti, za který Ti patří dík od každého, kdo se cítí člověkem...!

děkuji...vážím si písmenek právě od Vás...annnie, Goro a dievča zlesa...

takové zážitky mám ukryté v paměti...už dlouho...kdysi jsme jezdívali k babičce...dnes na sídlišti jako by vznikl pocit, že šelmy jsou daleko...

Příběhy založené mezi stránkami rodinného alba nasály život, o jejich silnou vůni lze se "opřít" !

díky všem...básně by se mohly jmenovat třeba: bezpečí, ohrožení, civilizace...doufal jsem, že dvouveršové dovětky "přesněji zacílí" přecházející řádky...

já už jsem své našel...za každou nakreslit interpunkční znaménko !!!!

díky za přečtení...to "i" je teda ostuda...nebo nepozornost a tři skleničky vína...

myslím, že tenký led je to zásadní...Waldův Modrý sarafán si pamatuju...byly vánoce, rodiče přehrávali gramofonovou desku stále dokola...a my jsme nadšeně zdobili na náměstí koupený stromek...

nadmíru sugestivní "popis"...jako i jiné z tvého pera...báseň je dar, říkal pan Holan...

Pěkné..a u nás? Čtvrteční odpoledne v atriu:

děti zpěvem otevírají studánky / dospělí nožem pivo   :-)

napadají mě dvě slova: úprk a usebraní...něco přetéká a něčeho se nám nedostává...

podobné hlášení se podávalo po skončení každé služby...ovšem je pravda, že ono "díkybohu" zaznělo až po službě poslední, před odchodem do civilu...někdy i s ohledem na to, kdo sloužil "devěťáka"...

být tam místo muškátů aksamitníky, tedy afrikáni, řekl bych, že jsi byla u nás na balkoně...

díky za komentáře, po letech jako by zůstával jakýsi připálený odér...ale když vzpomínáme se "spolubojovníky", probírají se většinou takové ty vojenské výstřelky...zrovna nedávno se mě jeden ptal, zda si ještě vybavuji zkratku UPPDKV...i po více než čtyřiceti letech to naskočí...

moc pěkně vyjádřené...v souvislosti se těmito řádky si vybavuji první návštěvu v porodnici, mladej byl ve dne v noci k neutišení, manželka, první, co řekla, bylo: nechte si ho tady, já jdu domů...po několika dnech se stav manželky zlepšil...mladého až po několika letech...

poodhalené nitro jako cesta...bloudíme lesem...tady jsou borůvky, tady rulík...všude je mech, který mlčí...všude křik ptáků kousek nad zemí...

vyslovené přesně tak jako vlna a vlna, které zaplavují...jako bych to někdy dávno už četl, nebo chtěl číst...cítil nebo chtěl napsat, aby se mraky rozestoupily...

pohoda procházky a zhmotňování vůní...

z těch řádků sem zaválo několik dnů, kdy jsme putovali Islandem a vyhlíželi polární záři...tenkrát jsme, bohužel, měli smůlu...

Díky všem za přečtení, komentáře a upozornění na překlepy. Snake můj záměr vyjádřil dost přesně. Obraz je to, co Rusko "maluje" samo o sobě, odraz pak tvář v zrcadle... (Nechci být impertinentní, rozhodně necítím, že mám patent na cokoli, ale hlavně, že Safián to ví...)

Že by asociace? Jako děti jsme přijely do hor za rodičema tety Míly. Seděli na lavičce před hájovnou. On kouřil dýmku, ona ruce sepjaté v klíně. Škoda 1000 MB zastavila a těžce oddychovala. Náš pohled přes okýnko se prodlužoval o neotevření dveří...

to mi něco připomíná...wellness v Novém městě nad Metují...sedíme na terase, dole pod námi se řeka vylévá ze břehů...nikoli ve skutečnosti...a přece...chvíle spočinutí...káva už stačila vychladnout a na její hladině plují plátky květů...to ta Metuje...přivíráme víčka...

Díky za komentáře...matně si vzpomínám, v ruce jsem držel jakýsi posudek svého otce, v éře socialismu základní kámen při změně zaměstnání, bylo v něm napsáno: je zásadité povahy...autor chtěl zřejmě vyjádřit, že je zásadový...což souhlasilo...a potom mi řekl, víš, jsou okamžiky, kdy člověk, i já, podlehne postavení hvězd...

Díky Goro...

příběh zadřený v duši...i moje žena mi vyprávěla ten svůj, trochu jiný, trochu stejný, dva společné roky života s otcem, když jí bylo tak deset, chápu, že na záčátku byl také, různě dlouhé pomlky, ať byl důvod jakýkoli, takže absence citové vazby a...ostatní by musela asi ona...

každý vjem je v podstatě báseň...nebo zlomek básně...když se to umí...a ty to umíš...!

díky za přečtení a komentáře...

Zpočátku dodržuji technologický postup...a na závěr se propadám o mnoho let zpátky...rok 63, 64...ve školce, vedle lehátek, na kterých musíme po obědě spát...nebo se alespoň tak tvářit...je klavír se zlatými klávesami...stavím věž z barevných kostek...ještě není hotova, ještě kousek...tak proč na mě někdo volá...

I tak málo slov unese poselství...

podle mě paralela s válkou nutně vystupuje z pozadí a splývá, ne, přerůstá zahradní motiv naléhavostí, která se váže na hemoglobin a koluje tak navzdory perklíčům tělem...

báseň se mi líbí...řekl bych, že chápu...proč byla napsána tak jak byla...

konfese vskutku neodbytná...!

precizní zpracování...!

podobné básničky předčítám vnukovi...nevím jak moc je ve dvou letech chápe...ale líbí se mu...ani nemuká...takže vyzkouším...

naděje...(protože věřím, že to není poté, co zmizeli lidé)

děkuji všem za přečtení a komentáře

že by na počátku svatého týdne obrázky o pokušení...

podle mě není tak důležité, do kterého šuplíku to patří...ale skutečnost, že to vystihuje protknutí dvou časů...

připomíná mi to sobotní procházku s vnukem...zdi hřbitova minul sice bez povšimnutí, pochopitelně...ale pro pojímání kachniček se nemohl odtrhnout...

velice povedené !

působivé řádky v předpokoji svatého týdne...

aktuální poezie napsaná s nadhledem...

Líbí se mi ten úsporný způsob tvorby, který je zároveň nabity výjádřením. Jakoby stačilo přiblížit výraz k výrazu a vznikne cosi jako Eliášův oheň...

každá z těch větví je strom !

díky za přečtení...samomluvy...některé podněty jsou mladé padesát let...jiné stárnou pár vteřin...a přece...jeden zasahuje do druhého...jak napsala ann...ten podivně strakatý had jsem já...jedu prostý...a doufám že neškrtím...

zaječí chléb, říkala moje babička řebříčku...který jsme sbírali u hřbitova...a vždycky opakovala, abych nedělal blbosti a byl potichu...dodnes nevím proč zaječí chléb...ale blbosti už nedělám...

Drobné konkrétnosti dotažené do obrazu...tak to cítím...alespoň uvniř mě to tak je...rukávem utírám orosené sklo, abych viděl...

!!!

ještě pořád někteří nepochopili že život je dar

zajímavé čtení...haiku i komentáře...

ano, vrchol přijde na závěr...!

dostatečně dospělé...libí se mi způsob tvého uchopení tématu...

úderné, přesné...jako všechny tvé básně...!

díky za přečtení a komentáře

ohlédnutí, které se nápadně podobá každé neústupné skutečnosti...

ANO !!!!!!

To spojení slova a hudby natahuje prsty větví a dorůstá... Nádherná koruna stromu...

Ta tíha, ukrytá pod povrchem, se rozlévá jako moře... A voda stoupá... A všechny holubice se vracejí, protože není kde spočinout...

I tento způsob je možný

Díky za přečtení a komentáře.

Podle chaotického vyprávění paní K. kulminovaly její obsedantní vize po 24. únoru letošního roku. Psychická tenze, vyvolaná událostni v Evropě, strach, úzkost, které si uvědomuje, ale neumí je potlačit, překonat. Z některých jejích slov jsem cítil něco jako kategorii utonutí a zároveň obranný mechanismus...

hutný kontrast současnosti...

jakoby duševní rovnováha byla džbán rozmetaný na střepy...

někdy stačí jen odezírat ze rtů...

samolibost

je hluchá a slepá

to proto

ožíváme v klávseách

co je šeptem

to je čertem

tak křič !

výjev, krátký záběr ze života, který nás obklopuje, je naší součástí, i když by někdo chtěl mluvit o okraji...napadají mě třeba postavy pana Hrabala...

díky an, díky Goro, díky Pavle...díky všem kdo se zastavili a nezavrhli způsob vyjádření...