Děkuji za ohodnocení, psal jsem to spontánně, a tak jsem mimo zařazení tohoto textu do vázaných veršů, kam určitě nepatří, také přepsal o "a". 

Děkuji za odezvu!

Myslím si, že  v tomhle se neshodneme. Ano, je velmi těžké dostat toho člověka z ulice a většina lidí se do práce ani vrátit nechce, ale měli bychom se zamyslet nad důvodem proč? Myslím, že takhle může skončit kdokoliv. Stačí, aby se stalo pár náhod. Stačí zažít těžkou situaci, nedostat v ní žádnou solidaritu, dostat nabídku nějaké tvrdé drogy, ve které daný jedinec hledá útěchu a odpočinek a pak už to jde z kopce. Žádný zaměstnavatel nechce zaměstnávat feťáka a ty lidé většinou nechtějí chodit do žádných center, protože se sami za svoji závislost stydí. Přezíravá společnost může za nedostatek prevence těmto případům, protože někdy nemá soucit. 

Umění není lež. Umění je pravda o nás samotných, kterou zjišťujeme skrze naše vlastní lži. Jestli máte dobrý pocit když vám někdo uvěří vaši lež, tak nejste spisovatelem, ale patologickým lháře, který svoje lži schovává za rádoby umění. Tímpádem celý profil Norsko 1 je pouha pouhou lží.

Pane Norsko, pokud se spisovatel stane pozérem, protože říká věcí tak jak teď opravu jsou. Tak jsem pozérem. Nebudu další pisálek, který tady jásá nad jarem, když se nemůžu pořádně podívat ven bez kusu hadru, který mi zakrývá ústa.

"Smlčí-li pravdu kdokoliv jiný, může se jednat o taktický manévr.

Smlčí-li pravdu spisovatel, lže"

- Jaroslav Seifert (V roce 1956. V promluvě proti cenzuře literatury)

Pane Norsko, pokud se spisovatel stane pozérem, protože říká věcí tak jak teď opravu jsou. Tak jsem pozérem. Nebudu další pisálek, který tady jásá nad jarem, když se nemůžu pořádně podívat ven bez kusu hadru, který mi zakrývá ústa.

"Smlčí-li pravdu kdokoliv jiný, může se jednat o taktický manévr.

Smlčí-li pravdu spisovatel, lže"

- Jaroslav Seifert (V roce 1956. V promluvě proti cenzuře literatury)

Pane Norsko, pokud se spisovatel stane pozérem, protože říká věcí tak jak teď opravu jsou. Tak jsem pozérem. Nebudu další pisálek, který tady jásá nad jarem, když se nemůžu pořádně podívat ven bez kusu hadru, který mi zakrývá ústa.

"Smlčí-li pravdu kdokoliv jiný, může se jednat o taktický manévr.

Smlčí-li pravdu spisovatel, lže"

- Jaroslav Seifert (V roce 1956. V promluvě proti cenzuře literatury)

Nejsem cizinec. Mohl/a jste si všimnout, kdyby jste se trošku aspoň zamyslel/a, že báseň je parte starých básníků. Ano jedná se o velice neaktuální téma, které by se hodilo spíše na konec 19. století, ale proč psát aktuální poezie? Je o tom pozie? Aby jsme psali ji co nejaktuálněji? Lyrickou poezii píšeme, tak jak se cítíme. Když se budu cítít, tak že budu vychvalovat všechny krásy světa, tak si napíšu poetistickou báseň a sice už nežijeme v době Seiferta, Nezvala a raného Halase, kterým se shora nařizoval tatíček Karel Teige, jak mají psát. Ale dovedu si představit, že poetistická báseň, kdyby byla dobrá, by měla ohlasy i teď. Také jsem si dovedl představit, že když to dám na nějaký literární server, kde se píší básně, tak to někdo pochopí, ale jde vidět, že tady nikdo nechápe vůbec nic a kdybych tady napsal něco z Apollinaira, tak by mu tady polovina ''básníků'' napsala : Kde jsou čárky? Myslím si, že je tady úplně zbytečné vysvětlovat Marinettiho myšlenku osvobozených slov, protože by ji tady nikdo nepochopil a místo toho by napsal další haiku o tom, jak kocourek leží na oknu a spokojeně si pobrukuje. Do toho mu další 4 ''básníci'' napíší, jak si jejich kocourek na chalupě taky spokojeně pobrukuje. Krok kupředu zpátky k té zastaralé češtině. Lyrický subjekt v básni popisuje smrt starého básnika a jak vidíte tak v poslední větě je napsáno, že se nový básník narodil. Starý básník se bez té múzy, emocí, vázaných veršů, knižních až zastaralých výrazů, neobejde, proto v básni lyrický subjekt říká o tom jak pomalu zabijí básníka. Jestli vám nedošlo, tak lyrický subjekt je vetšinová společnost, která ve všech odvětvích určuje, co se píše a co ne. Souhrně, většinová společnost popisuje zabití starého básníka, který nepíše verše, ale už odstavce, jak můžeme vidět úplně dole. V poslední větě tak popisuje zrod nového básníka z prózy. Bez prózy by jsme neměli tady tu poezii v takové míře neměli. Lidé jsou z uzavřené prózy unavení, a proto se sklánějí k poezii. Taky nemám ještě dokončené základní vzdělání, a proto mám bordel v pravopisu, a taky se někdy přepíšu. Zkráceně neposlal jsem to tady, aby jste mi hodnotili pravopis, ale aby jste mi řekli, co třeba do básně dodat a jak rozšířit ideu, jelikož to většina z vás ''básníků'' nepochopilo, tak budu muset žádat o rozšíření myšlenky někde jinde. Jak jde podle vaší ''kritiky'' vidět, tak o historii poezie nevíte absolutně nic. To stejné o teorii literatury. Doufám, že jsem vám dobře oponoval. Jste spokojen/a? 

Zkuste to trošku více rozvést

Nevím co vám přijde jako provokace