Napadlo mě, že je to prdel, ale nechci být sprostý. 

Toť příběh hodný zaznamenání, jakožto u tebe vždy i za přečtení. Díky. 

Plytkostí bych to nezval, líbí se mi. 

Tvoje sdělení mě učinilo šťastným. 

 Cítím z toho bolest, Kéž by ta autenticita byla radostná, třeba, a nebude to trvat dlouho, bude radostná. 

Nevím, je li to báseň, ale text dává smysl, líbí se mi jeho absurdita. Díky. 

Úživný,šťavnatý, konsensuálně konzistentní, splývám s tím. Díky. 

Toot, máš pravdu a již jsi to četla, protože ten poslední odstavec rýmované části jsem uveřejnil samostatně. Jsem rád za tvůj názor a postřeh a zdravím. 

Toot, bzz a ď. 

Skvělé, dodatků netřeba! 

Mě se to prostě jenom líbí. 

Žádná slovní ekvilibristika o patosu ani nemluvě, čiré, uklidňující, světelné. Budu parafrázovat pana Bobka : že i ta smrt je méně vážná, než tyhle chvíle nedělní  .  .  . Goro, učím se, děkuju a zdravím. 

Bez pointy, krkolomný rým. Opakování " ten zloděj tajemný" ruší uši. 

Hodně patosu, málo příběhu. Pomíjí, ne pomýjí. 

Souhlasím s Radovanem. Připomíná mi to jeden webinář, kde se 2 hod mluvilo o bolestech zad, aniž by bylo zmíněno, jak je napravit. Závěrem bylo, jak jinak, odtajněno, že konkrétní cviky jsou k mání za dvanáct tisíc. Tady se sice o penězích nemluví, ale k řečené mu A chybí B. 

Jistě se dá s tím, v čem se člověk mýlí a jaké utrpení začasto způsobuje přírodě, souhlasit. Ale pak už jen tápu : Kdo je bytostný? Jak zajistit upřímnost a nadvládu ducha? 

Takže jako popis situace dobrý, ale řešení zcela odtrženo od mé reality. Jak je to s tou vaší  ? 

Jak si vysvětlit verš : podrážky lepí se a proto neví se nic.  ? ?  ? 

Přátelé, vážím si vašeho hodnocení a děkuju za něj. Zdravím

A jak k tomu přijdou ti, co neumějí plavat? 

A co emoční inteligence? 

Jak prosté, milý Watsone. 

Přijde mi to velmi něžné, muž vstupuje básní i tělem a žena uklidila prostor v sobě, aniž on to tuší, aby měl kam vstoupit. Duše se dozmítají ve stejném rytmu, je to atmosférou velmi útěšné a nevyhnutelné a zároveň plné naděje. Zvláštně poetickoprozaické čtení. Díky. 

Přátelé a kamarádi, děkuji za vaše komentáře, vážím si času, který jste nad nimi strávili, a pro Norsko 1 stále platí pozvání na skleničku. Díky. 

Objevně objemné. 

Působivé, mnohovýznamové. Kdo, či co způsobilo, že jsi toxická? Asi ten, kdo drobí, alespoň jsi zužitkovaná.

Mladá paní, líbějí se mi vaše verše. 

Pod pláštěm Ladovy poetiky dějí se věci. Okořenila jsi jeho idyličnost, zejména zbytky dětí, ač tragické, mě rozesmívají. Díky a zdravím. 

Philogyny, děkuju za zastavení . Četl jsem tě, abych věděl, kdo ke mě mluví a bylo to krásné. 

Rhodesie, ty mě dáváš, jednak nevim, co je to koleopterolog ( dosaď tajtrlik) , druhak mám zastaralý slovník cizích slov. 

Nejenže v první strofě krásná černobílá grafika, ale v závěru nevtíravý poukaz na volnost Božího tvora, tedy i naši. Jen můj ukecaný komentář tomu trochu stírá pel. 

Milé vyprávění, něžná jarní naděje pro nás pro všechny. 

Líbí se mi ten akční závěr, čistému vše čisté. 

Ač vzdálen realitě, tvému verši jsem porozuměl a uvedlo mě to do stavu mírné euforie, za což ti děkuji a zdravím. 

Na moutě kutě, v pár slovech tolik námětů, strhující. 

Možná by stě si, pane Saxána měl přečíst píše o spokojenosti

Já jen děkuju, rozumné, citlivé, pravdivé. 

Nehrála náhodou tvoje frenštátská láska závodně volleyball  ? Promiň, ale tvoje vyprávění se mi líbí. Zdravím. 

Pane Safiáne, vy jste to trefil. Zdravím. 

nevím, kde lze opravit, ale poslední verš má znít :

miluji

ji samu

v diluvii

klamů   .   .   . 

Chmýří s tvrdým y. 

Pravda je že je to špatná říkanka díky za  názor

Nádherný obraz: sen o plavkyni

, která na obranu před velkou bílou

rybou roztáhne deštnik. Díky za to. 

Nádherný obraz: sen o plavkyně, která na obranu před velkou bílou rybou roztáhne deštnik. Díky za to. 

Prosím o zaslání postupu kam vůbec psát a jak. Vždy se mi podaří napsat jen jeden verš a dal už není místo. Může mi někdo poradit? Díky Slavazaba.