Tss, jedna z nás je Klára a řekněme si, že ona je to taky někdy dost velká kráva. :p

Asi když už teda vím, kde je ta ztracená tkanička, co mi vyvlíkl z boty náš pes, před pěti lety, kdy jsem jako malé děcko hledalo voskovku, ktrerou bych mohlo pomalovat kuchyňskou zeď, je to přece dětská povinnost, tvořít, anebo ne? Ta vařečka si to asi nemyslela. No nic, díky Ti za kouzlo básně!

Luzz, nemyslím si, že v tom musíme hledat důvody, proč si to prostě jen nepředstavit, trochu se v tom umělecky pomáchat a odejít jako dítě se zmrzlinou - spokojené. Tahle báseň mně připomíná spoustu věcí, nevyřčených i naopak, skrývá se v ní všechno i nic. Nerado analizuji, nechávám to rádo proplout skrz prsty a pak je už jen procítit tu vůni, třeba jako toho zeleného čaje ve sklenici na drevěné polici. Děkuji, tvoji báseň jsem si užilo!

Lehce depresivní pro tak krásný den? Ano, to je, ovšem má to něco do sebe, přeci jenom, ta marnost sama o sobě je mrcha a tahle báseň ji skvěle vystihuje! Přijde mi, jakoby v ní zůstala jakási zapomenutá vzpomínka, nějaká zapomenutá zaprášená kniha kouzel, jsem našlo u babičky na půdě pod tím strašidelným trámem. Moc se mi líbila a navodila atrmosféru nicoty. Co Nekonečký příběh? Díky, tip.