Písmák | 03.02.2000 00:00 | K dílu: Ruce | Maldoror |
|
Pampalá Plamínku. Jsem moc rád, že si v tobě už protírá oči ta jiskra, která svůj cop v sebemenším zavanutí rozplétá v plápolání. Tedy ta Jiskra, kterou vánky mění v plamen a ne v rozhořčeného a pohoršeného Pionýra. Na louce plné rozpučelých květů sbíráte a schraňujete pouze krůpěje rosy pro nový příliv kubismu. Rozkošné... |
||
| 30.01.2000 00:00 | K dílu: Jeden se nevrátí | Maldoror |
|
SUPER , hořela jsi ve mne při přehrávání si tak mocně, že jsem tě musel TÍPNOUT a zadupat hned cos to napsala, i když hodnotím až dnes. Mnoho jsem toho promeškal a proto se mé hodnocení, že se mi tvůj krámek moc líbí, protože neukazuje konvenční poetizaci, ale opravdu libové kousky básnického myšlení, týká všech tvých příspěvků, které jsem prostudoval až dodatečně . Mimochodem, čím to pereš všechny ty deprese, které si bereš za své, že ti padnou jako ulité, jako ušité na míru a navíc slušivě? (nemáš ty v nich náhodou taky prsty?) Mně jsou třeba všechny bolesti tak hrozně velké, není to fér, protože všechny rostly déle než já a pěstění nerostoucích bolestí-bonsaí je zatím neúspěšné. :-) |
||
| 30.01.2000 00:00 | K dílu: Hodina uzavírání serailu | Maldoror |
|
Toužím jen, aby mi některý z mých přátel ( nebo z těch , kdo byly bez pochyby voláni či prošeni k bytí tím samým hlasem co já) na báseň odvětil jenom : ,, Je to pravda, “ jako se opáčí i na to nejméně elegantní kýchnutí, které navíc bývá prodchnuté hlenem , oproti ne-li něze, pak alespoň pokoře, kterou se snažím vkládat do básně (pokoření se pozorovanému je mi vlastně podmínkou otevření jakékoliv světliny). Jenom bych rád slyšel, že je v těch básních jen málo nebo nic nezamýšleného , nahodilého, dolhaného. Že někdo cítí, že se nové asociace rozkřesávají nikoli pouhými slovy, ale světonázorem a vizí. Že se při práci nemyslí na slova, ale na děje, na toho, tu či to, nebo na neodbytné TEBE na podnosech a nánosech krajin a stavů. Tím, že se to částečně stalo jste mne nevylíčitelně potěšili, a proto se teď půjdu na chvíli projít, nebo se zabořím, nejhlouběji jak to půjde, do nejtvrdší židle, kterou tu najdu, a něco vám složím a ihned odešlu. |
||
| 27.01.2000 00:00 | K dílu: Trylek provlhlé píšťaly ( Colors paid in moaney ) | Maldoror |
| Bibšo, děkuji, že jste měla trpělivost tolikrát otevírat otevřené dveře. | ||
| 27.01.2000 00:00 | K dílu: Trylek provlhlé píšťaly ( Colors paid in moaney ) | Maldoror |
|
Ramono, prosím Tě, abys mi přiblížila ten malér, který jsem Ti způsobil, abych Tě ušetřil dalších vydání. Tuším jich příliš mnoho, ale jsou kluzké a mně se obvykle nedostává lupy ani pro hněv a pro znuděnou závist ( které stejně právě nehostím ). |
||