V jednoduchosti je krása a zde je to vidět dvojnásob. Krásně pocitové.

Zajíc Březňák

skvělé a to je dobře, špatně, nebo se to nesmí? nebo co?

ty slzy do očí mi vztouply také, díky za krásnou báseň

dostal jsi mě, hodně, hodně moc toho co jsi napsal mi mluvilo z duše a vyjadřovalo to, co jsem si prožila a tak bych to říci nedokázala. máš tam lidství ve svých všech možných podobách tak, jak lidé žijí, máš v to opravdu život, dovolila jsem si některé z tvých citátů opsat, protože u nich mám pocit že jsou i o mě, díky

tak to jsem ráda

děkuji, teď jsem dva roky nic nenapsala. bojovala jsem s nemocí, ale už si mě ta mrška poezie zase našla. tvých rad si vážím a snad se mi dle nich podaří i zlepšit. hezký den

dobře napsané a to jim vadí, cítím skoro to samé a také se bojím války, abych se nezbláznila píšu romantické básně, ale ty dnes nikdo neocení a ktirici setřou. Vím, že nejsem kdo ví jaký básník, jen samouk, co prostě něco cítí a to napíše, ale tvoje básně mi pomáhají se učit i když píšu něco jiného a za to ti moc díky.

moc líbí, stejně tak jako film, s chutí jsem si početla. díky

Děkuji

tak ta se mi líbí, především proto, že z toho nečiší deprese :o)

milé, hezky se to čte a pak pohladí, díky

tak tímto jsi mě fakt rozesmál, díky

:o)

Vypadá to, že se v hospůdkách bzry sejdeme, jako dřív.

Normálně hodně dlouhé básně moc nečtu, ale touto jsi přimo připoutal a já v slzách ji musela dočíst. Pravdivé, bolestné a zároveň nádherné a pravdivé. Děkuji ti za to, že jsem ji mohla číst.

Hustý

jedním slovem, krása, dík

vtipné, líbí

pobavilo :-)

Je to čkoládový fondán s kopicí vanilkové zmrzliny a šlehačkou. Uvnitř dortíku je právě teplá tekutá tmavá čokoláda.

Máš velkou pravdu, hrdě bojujeme za cizí země, třeba za Tibet, ale že naši zem plení to nevidíme teď. Krásu země neocení, raději ji plení, jen aby měli mrzký peníz, hroby předků je nezajímají, do nich jim nic není, jen sebe vidí. Kam to jen spěje, ten národ kdysi tak hrdý.....

Ta první báseň se mi fakt hodně líbí, je to přesný odraz naší doby, ta druhá je sice smutná, ale okouzlila duši mou.

tohle se mi líbí, hezká báseň

to je přesné, moc hezky napsané,

s tou maminkou jsi mě dostal, hezká báseň

@j.f.julián

děkuji

tak to jsme dva, miluji pohled do noční oblohy plné hvězd

hodně výstižná dnešní doba, prachy na prvním místě, dobře napsané

úsměv je fajn, můžeš s ním obdarovat každého a nic tě to nestojí, naopak, zahřeje to

možná, ale samota až tak veselá není

tak doufám, že už jsi doběhla od té doby do cíle :-)

pěkně napsané, láska v mnoha podobách a přesto nejsou všechny, to snad ani nejde, láska je i když to mnohdy člověk pozná, až když odejde

krásné, prožila jsem jednu dovolenou na moři a tohle mi ji připomnělo, díky

já ji dnes také potkala, byla to restaurace :-), jinak hezké

vtipné, to se mi líbí

vtipné, mám ráda básně, které jej mají, díky

Krásná báseň

prostě se mi to líbí, co více dodat..

city jsou křehké, snadno se dají zničit, stačí jen více přitlačit, jak na ta křídla motýla, nevím jak jeho, ale duši to bolí, mám takové verše ráda, děkuji

až se moje duše zachvěla

To máš těžké, já to napsala ve chvíli, kdy jsem opravdu na někoho čekala a toto ze mě vytrysklo. Nepatřím mezi ty lidi, co si musí básničku vymyslet, pak ji pilovat, předělávat, porovnávat, zda to náhodou někde nebylo, nebo ji pracně kostrbatě sestavovat, patřím mezi pocitáře. Co cítím v duši, to píšu, na jeden zátah, na jedno napsání. Umíš to také tak?

Krásná báseň, ano není potřeba rozumět, ale cítit....

Však i díky těm rozzářeným dětským očím je tento čas nejkrásnější

Ten konec mě dostal, nečekala jsem takový, tohle mě oslovilo, hlubší kritiku neumím, jsem amaterský pocitář

Jsem holka z venkova a zpívat ptáky v zimě jsem slyšela mnohokrát, zvláště když byl sníh a svítilo slunce, ovšem člověk musel být sám v tichu přírody, což ve městě moc nejde. Ale byla bych vám moc vděčná, za ukázku, co je knižní slovosled a jak vypadá přirozený na příkladu této básně. Ze mě tyto verše vytryskly zcela přirozeně, že by tedy nějaké postižení čtenáře knih?

Jsem holka z venkova a zpávat ptáky v zimě jsem slyšela mnohokrát, zvláště když byl sníh a svítilo slunce, ovšem člověk musel být sám v tichu přírody, což ve městě moc nejde ale byla bych vám moc vděčná, za ukázku, co je knižní slovosled a jak vypadá přirozený na příkladu této básně. Ze mě tyto verše vytryskly zcela přirozeně, že by tedy nějaké postižení čtenáře knih.

Já jsem holka z venkova, a když je zima, sníh a vykoukne slunce i drobní pěvci co tu zůstávají zpávají, např. kosi, sýkorky, vrabci. Je to v tom zimním čase milé

takovéto básně oslovují mou duši

Pro mě vtipné, vyloudilo mi to příjemný úsměv na tváři