Je to hodně abstraktní dílko. Každý ho vnímá jinak.Má původní myšlenka v něm je, že na začátku chci být pánem svého světa. Pak přestávám řešit, čí to je svět, však to je jedno, jen chci být pánem světa. Pak přestávám řešit svět a jen chci být pán, však to je přece podstatné. Nakonec to redukuju na to, že chci být. V samotném bytí je síla být šťastný. A to už jsem. Mohu být to všechno najednou, stačí jen být.Ale ono to kouzlo spíš bude v tom, že si v tom každý najde své. Takové duševní cvičení.

Aaaa. Trapná chyba opravena, díky za upozornění.

Díky. Upravim.

Tak nějak to řekl.

Ne, je to o tom, že příroda chce, abychom tajemství neměli. Tím omezuje naši individualitu. Ten kdo si ho dokáže udržet, získává větší svobodu, ale je to anti-sociální.

Safián: Napadlo mě to. Ale už jsem potřeboval někam dát jídlo. Nestálo to za to.Milky Way: Text samozřejmě má obrovský vliv na naše vědomí. Všechno, co nám přijde na oči. Vulgarity používám, protože jsem vulgární člověk, snadno se naštvu, hodně nadávám, je to tak upřímné. Pokud by si stěžovalo hodně lidí, možná bych to do textu nedával. Ale jinak mi to vyhovuje. Nadávky nedávám do textů, které jsou pojaty vážněji, ale tohle je takové odlehčené, jako tok myšlenek.Fén nemám, ale příště to udělám nějak chytřeji, pokud nastane obdobná situace. Každopádně - děkuji za komentáře!

Tvůj komentář je moc dlouhý, četl jsem jen začátek. Očividně mluvíme jinou řečí a tak v tom nebudeme pokračovat. Ahoj.

Díky za komentáře. Učím se lidem nevymlouvat jejich názory na můj text, protože ani ne 10 % lidí komentář napíše. Na každý napsaný komentář je tu 10 lidí, co názor nenapíše. Cílem textu má být oslovit čtenáře, aniž bych mu musel něco dodatečně vysvětlovat. Nicméně mě udivuje, jak třeba Luzz došla k tomuto pocitu. Mám pocit, jako kdyby někteří čtenáři fungovali na úplně jiné vlně a mluvili jsme o jiných věcech, když ani nevím, jak dospěli k danému dojmu a jak jim to vysvětlit. Ale tak už to asi bude. Já když si čtu, nebo i se na něco dívám, tak také určité procento tvorby (zvláště Netflix a mainstream média) je zcela mimo můj vkus a znechuceně danou věc zahazuju jako pitomost, naivitu a degeneraci, ovšem většinou k tomu nepíšu žádný komentář. Ono obecně je dost k ničemu plýtvat energií na kritiku toho, co nemám rád, když to mohu mnohem efektivněji ignorovat. Člověk se má zabývat tím, co mu přináší potěšení, ne se ponořovat tam, kde je nespokojen.Mně osobně na psychiatrii "poslali" několikrát. Také znám tolik lidí ve svém okolí, co berou různé prášky na hlavu, že se tomu musím smát. Přece není možné, že jsme všichni (ano, všichni, už nikdo totiž podle dnešní psychovědy není normální) rozbití. Nejvíc mě prudí informace typu "každý třetí má po covidu deprese".  Copak každý třetí člověk ze všech nemá deprese už před covidem? Copak 90 % lidí ani neví, co to je deprese? Copak lidé neoznačují jako depresi špatnou náladu, únavu a stres? Všichni fňukají, jak se mají špatně, přitom většina lidí nezažila skutečně krizové situace (momenty, kdy jste velmi blízko smrti), a psychologie a dnešní média v lidech vychovávají pocit nespokojenosti, ublíženosti a potřeby "všechno řešit, něco na to brát, sebezlepšovat se". 

Patřím k těm, co nebudou bránit člověku skočit z mostu. Chtít ukončit svůj život je přirozené. Vnucovat lidem život, když nechtějí, není. Až budu chtít umřít, taky nechci, aby mi někdo bránil. Neberu to jako poruchu, ale jako chuť ukončit život. Nutit lidem být naživu, když nechtějí, je porucha společnosti.

Chápu to u lidí typu Donald Trump, který má falešné/koupené vlasy. On by jistě s holou hlavou prezidentem nikdy nebyl. To je dáno tím, když člověk potřebuje být masově akceptován (což se mu nakonec stejně moc nepodařilo). Ale i v tomto je posun, my tu máme Bartoše, který má svůj účes, a přesto bude zřejmě premiérem. Takže tolerance se prohlubuje.

Když jsem byl nejvíce nemocný, byl jsem prakticky nepohyblivý. Do toho splácím hypotéku. Žiju sám. Nemocenská to nepokryje. Nikdo se o mě nepostará. Musel jsem platit, a musel jsem si dokonce platit i velkou část léčby. Také jsem málem přišel o práci, o bydlení a musel jsem si peníze půjčovat, zatímco jsem se nemohl skoro hýbat.Dodnes jsem zadlužený, ale už se můžu hýbat. Peníze mi jsou skoro jedno.

Ty peníze mě moc netrápily. Byl jsem rád, že mi někdo půjčil, ano, ale v ten moment bych se zadlužil klidně i 10 milionů, jen abych získal zdraví zpět.Klidně bych měl exekuci, klidně byl šel na 5 let do vězení a přišel o všechen majetek, jen aby dostal druhou šanci žít.

Být dlouhodobě vážně nemocný, až umírat, je úplně jiná liga, než být zdravý a nemít peníze.Nemáš tušení, o čem mluvíš.

@Jamardi Název skutečně nic moc. Ale pokud ho vezmeme sám o sobě, tak je vtipný. Je to krásná "renta" :)  Povídka, respektive, co se stalo s losem, lze vysvětlit vícero způsoby. Dotyčný má nějaký duševní problém - byl nepozorný, měl halucinace, anebo mu ho vyměnili, anebo ten výherní je schovaný za tou kuchyňskou linkou v té tašce s penězi. Není to tu jasně vysvětleno, přiznám se, že mám rád tajemno - i když vím, že to může být zklamání, nedozvědět se přesnou odpověď. 

Souhlasím, že společnost nám své sny podsouvá. I přesto dnes máme větší možnosti, než kdykoliv předtím. Protože jsme informovaní a víme, co vše je možné. Dnes můžu chtít být astronaut, mnich, potápěč, tanečník, hasič, pes, jelen, postava ze seriálu. Možnosti se nám otevírají, jak vidíme, co vše jde. Instagram, Netflix, zaplavují nás nekonečnem možností. Společnost nás zároveň nutí si z tohoto obrovského výběru vybírat. Před milionem let tolik na výběr nebylo. Vnucování ze strany společnosti už ale jistě bylo také. Dnes se rozmanitost lidí rozhodně neustále zvětšuje, lidé jsou čím dál odlišnější a individualističtější. Dnešní svoboda byla ve středověku nemyslitelná.Námět na téma degenerace českého jazyka je dobrý, bohužel, o tom vím hodně málo. Každopádně náš jazyk jde dolů.