Píše Eva:

Dobrý večer, jmenuji se Eva Kazantzakis a Andreina byla moje teta, sestra maminky. 

Dozvěděla jsem se, že 8hanka (pro mne teta Anička z jiného webu) Vám dala vědět, že teta navždy odešla. Měla jsem to udělat já, ale zatím těch sil moc není, tak tetě děkuji a ostaním se omlouvám. 

Děkuji jménem celé rodiny za vzpomínku a krásná slova, které jste památce tety Andrejky věnovali. Moc to pro mne znamená vědět, že i zde měla přátele, kteří nezapomněli. 

Dobrou noc, Eva

Citlivě ses rozloučila.

Kočkodánku, moc děkuji za poslední várku veršíků u Tygrů, a také za další slůvka. Také doufám, že se na Písmáků ještě setkáme a nejlépe, ať pokračuje dál. Jen bych měla malou pozámku k těm vodíkovým a kyslíkovému atomu, kdyby to opravdu bylo takto, dlouho by člověk v takové koupeli nepřežil. Ona destilka působí rozkladně až toxicky, oproti jiným destilátům působícím kladně na organizmus. .

Jamardi, to by mě moc těšilo, a kde také publikuji jsem napsala u odpovědi na komentáře Avox a Lídy.

Maruško, pozdrav ráda vyřídím a děkuji za něj.

Haničko, i vy mě budete chybět a budu vzpomínat. Doufám, že mi to do léta ještě vyjde.

Romane, klec je v půdorysu  1,8 x 2,8 m a 2.8 m vysoká. Okatost mříže 25 x 30 cm a dvě řady od vrchu jsou svislé pruty vynechány pro focení a filmování. Ale často ji neužíváme, většinou i s predátory tocčíme bez klece.

Avox a Lído, děkuji oběma za hezká slůvka v komentáři a milou společnost. Pokud by Písmák zanikl, publikuji už léta na pište-povídky.cz, pod stejným nickem jako zde. Je tam mnohem víc povídek o Prckovy, jen nejsou řazeny chronologicky, ale jak se mi během času zrovna vzpomínky vracely. Také se tam dělím o nick s neteří Evou. Žije v Řecku a nikdy do české školy nechodila, i když od mala česky mluvila, naučila se v podstatě česky číst sama kolem pátého roku a psát o rok později. Má místo mozku v hlavě computer po mamince, ale i PP na tom mělo velkou zásluhu. Tak jsem ji dovolila, aby v době, kdy jsme mimo signál pod mým nickem zkoušela své výplody vkládat. Dnes jí táhne na patnáct a myslím, že má dobře našlápnuto. Holky, zatím ahoj.

To je jemňoučké, jako příslib pohlazení jarního vánku po kruté zimě.

Kočkodánku, opět trefa, jen s drobnou odchylkou. Ty dveře otevřela nahá a nejen zpola.

Ta diskuze pánů historiků je myslím naprosto výstižná. On přece jen vědecký názor je jediný správný. Nebo, že bych se mýlila?

Studio Alfa docela dost sedí.

Ta robotická logika IQ clubu dává přece jen kapku nadě, že lidstvo věk robotů přežije právě díky mnohem většímu nadhledu nad fakty.

Maruško, hlavně, že může pod vodu, do světa, kde je nejšťastnější, a kde moře smyje všechny bolístky. 

Haničko, myslím, že Wright pochopil, že peníze nejsou to nejcenější. 

Lído, tentokrát jen odpočineková činnost. 

Evžo, kdepak nezmar, jen je potřeba zaměstnat hlavu, když je v ní moc nesprávných myšlenek.

Lído, ono je to tak, že pitomostí jsem za svůj život vymyslela hodně. Protože jsem taky dost tvrdohlavá, tak se dostávám do situací, kdy nevím kudy kam, ale couvnout není kam. V takovém případě člověk musí pokračovat a snažit se přežít. 

Romane, právě život je ten nejlepší vypravěč, a s poznámkou pod čarou souhlasím. Pokud se člověk rozhodne sám pro nějakou cestu, jde o jeho volbu se všemi důsledky, ale dítě tuto možnost nemá. To jen trpí za rozhodnutí jiných.

Avox, pokud dokážeš děj vnímat jako film, jsi obdařena velkou mírou fantazie. To je něco, co mně zcela chybí, protože jinak bych asi nemohla svou práci ani dělat při představě, co vše se může stát.

Kočkodánku, i tuto část jsi pervektně zveršoval. Jsem ráda, že s nadhledem, protože tak ztratila příměs surovosti.

Chudáci na Mayotte by se měli konečně dočkat nezávislosti na Francii - trefils to přesně - v pravou chvíli.

Hrob neznámého bezdomovce - to je spíš k zamyšlení než k pobavení - opět dobrá trefa.

Haničko, bez pozorných kolegů by taková práce netrvala dlouho. Ty věci nejsou neuvěřitelné, ale hlavně nerozumné. Jenomže, co člověk může čekat od potrefené ženské.

Evžo, ten trest by byl naprosto zasloužený, ne za odvahu, ale za blbost.

Lído, když jsem tuto povídku psala, sama jsem se divila, jak takovou pitomost může někdo udělat.

Evžo, už je tam.

Maruško, jsou věci, které člověk prostě jinak nedokáže.

Kočkodánku, čekala jsem, jak si tentokrát poradíš a vystihl jsi děj opět přesně.

Maruško, když je holce 24, myslí si, že zvládne všechno. 

Lído, ani Prcek si tehdy neuměla představit, do čeho vlastně jde. Ale jak jednou skočíš do vody, musíš plavat, abys přežila.

Evžo, odvaha nebo nerozum k sobě mají hodně blízko.

Phil, myslím, že každý by měl něčemu nebo někomu věřit, protože bez jakékoliv víry je život úplně prázdný. Nemusí to být nutně víra v Boha, ale záleží na tom jak v té naší víře žijeme. A že člověk narazí i na svině, to bohužel není nic neobvyklého. Od toho jsme však dostali do vínku rozum a cit. Rozum, abychom dokázali rozlišit, co je správné a co ne. Cit, abychom pomáhali ostatním.

Nedělí je v týdnu přesně tolik, kolik si jich dokážeme udělat. Potom je jedno, jak ji strávíme. Radostným hopsáním, až si ostatní klepou na čelo, nebo sněním v lepším světě a okolí si opět klepe na čelo, co to s námi je. Důležité je si to všechno pořádně užít.

Haničko, člověk mnohdy neodhadne své síly. V tomto případě nešlo o fyzické, ale duševní, protože každá zbytečná smrt je špatná a v případě dítěte dokáže otřást i trénovanou psychikou.

Možná připomínka jara, které přijde a vyžene paní, která mívala přízvisko bílá. Ale kdo ví, třeba ještě ten svůj plášť vypere a opět zajiskří bělostí. Potom se iliška scholí v pelíšku a vtaní pírko s pavím okem zmizí pod její peřinou.

Kočkodánku, to je taková škoda, že je kapitán už v důchodu. Druhou půlku básničky bych mu totiž přeložila, vytiskla a lípla na dveře, aby věděl, co si o něm myslí na souši - "jak opilec v šalině", to prostě nemá nejmenší chybičku.

Lído, myslím, že Tvou obavu další část nezklame.

Haničko, je to tak, jak jsi vypíchla z povídky. V takových přípaech nerozhoduje, kdo je kdo, ale aby případná ztráta byla co nejmenší. A je to tak správně.

Maruško, tentokrát z neposlušnosti žádný zarach nebude, protože se Prcek vytrestá sama.

Slzy sněhu v krátkých zimních dneck a dlouhých nocích. Jaké jsou lednové dny? Takové jako kdysi s modou oblohou a sluncem, které jen malilinko zahřeje a mrazivé noci rozprostřou nad krajem tu nejhlubší černou oblohu s miliardami svítích očí? Takové pamatuji ještě z dětství. Nebo je dusí peřina mraků a mlžného závoje?

Kočkodánku, tak dneska jsi se propracoval přes děj až k možnosti rizika duševní poruchy. No je fakt, že s šéfem to tenkrát skoro seklo, když mu došlo, co ta bláznivá holka zase vymyslela.

I pohled za oponu je dobrý, aby člověk mohl objektivně posuzovat. Ale přece jen, právě pro tu objektivitu, neměl by být ten pohled vždy z obou stran?

Však ona s jarem zase ožije.

Maruško, je třeba mít na zřeteli, že Prcek se zbláznit nemůže, protože je střelená a ujetá odjakživa. Již 23 let to funguje tak, že když řekne mám nápad, kolegům naskočí husí kůže.

Avox, myslím, že to zajímavé se začne teprve odehrávat. I prckovi dojde, že to tentokrát přepískla.

Evžo, vše záleží na tom, z jakého úhlu na tygra koukáme. Co se týká velikosti, tak to určitě velká potvora být může. Nelze mu však vyčítat jednání, jde o přirozenost, k níž ho dovedla evoluce.

Čau Aru, jsem ráda, že ses také objevil. Já alkaholovýmu opojení vůbec nfandím, ale Jelínka pochopitelně znám, jen jsem nevěděla, že začínal u Amíků, fuj.

Lído, tady stahuju krovky a veřejně přiznávám, že blbější nápad mě snad nikdy nenapadl.

Evžo, jsou věci, které by se stávat prostě neměly. Zbytečně zmařený život, to je vždy smutné, ale když jde ještě k tomu o dítě...

Evžo, jsem ráda, protože zvědavost láká k dalšímu čtení.

Evžo, díky za přečtení. Já mám teplo ráda, ale je fakt, že někdy je ho moc.

Mně nezbývá, než splynout s názorem děvčat, co komentovaly přede mnou, ale zaujala i druhá, kde v posledním verši "... finální mini v cirkusu nejistot." vidím obraz současného světa.

Kočkodánku, dneska ses úplně překonal, jak ses rozjel do délky.  Ty nikdy nezklameš a posílám slaďoučkou pusinku na čelíčko. Děkuju.

Ještě bych měla jednu poznámku. Žádný literární web není a neměl by být klasickou sociální sítí. Přesto i v tomto směru určitou funkci plní. Umožňuje setkávání lidí s podobnými zájmy, kteří by se jinak často ani neměli možnost setkat. (Trávím 11 měsíců z roku na moři a toto je např. jedna z mála příležitostí se setkávat s češtinou). Samozřejmě, že kromě probírání vložených děl tutam dojde i k nesouvisejícímu "pokecu" na jiné téma. A není to na škodu, vždyť ani Ti naši slavní buditelé se nescházeli pouze za účelem probuzení národa ze spánku. 

To je jeden pohled. Dalším je vzdělávání. Když jsem začínala psát, dostávalo se mi zároveň školení v záludnostech gramatiky a vyjadřování. Když mám možnost, sleduji na internetu zprávy, abych věděla, co se v naší zemičce děje. Vyjadřování moderátorů a vůbec lidí, jež by v něm měli být školeni,  občas staví do pozoru i vlasy, které mám normálně někam k pasu. Je to hrůza, jak upadá kultura jazyka. Vždycky jsem kroutila hlavou nad Amiky, jimž stačí k vyjadřování velice ubohá slovní zásoba. U mladých to u nás jde stejným směrem. 

Že lidé méně čtou je poslední dobou známá věc a s tím upadá i jazyková kultura. Proto bychom měli být vděčni za každý web, ať je víc nebo míň nacpaný pisálky nebo jen čtenáři, že existuje. Oldo, i toto bys měl vzít v potaz a najít nástupce, pokud sám již nechceš pokračovat.

Pokud mohu také přiložit polínko, tak budu reagovat na pár zmínek v komentářích o pište-povídky. Začínala jsem tam před jedenácti roky, kdy to ještě celkem žilo, a mohla sledovat postupný úpadek. Chodím tam stále, i když také zřídka.

Před pár lety jsem nakoukla na Písmák a zjistila, že tu mám pár známých z PP a založila účet. Zdálo se mi, že to tady opravdu žije mnohem víc. Že lidé mizí, když se vypíší nebo změní priority je zcela normální. Někteří se někdy vrátí, jiní už ne. Stejné je to s novými autory, přijdou ti, co zazáří jako kometa a už o nich nikdo dál neví, a potom pracanti, kteří drží web při životě. 

Nevím, jakými duševními pochody Olda dospěl k závěru, že Písmák uvadá. Zaměstnání mi neumožňuje pravidelné návštěvy, a tak se vracím v delších intervalech. Dává mi to možnost lepšího pohledu na aktivitu webu a podle mého určitě nestagnuje. Jestli Oldovi došli síli, což je možné, ať nabídne Písmáka k prodeji. Jestli jde o nějaký kapric, měl by se probudit. V každém případě by si však měl uvědomit, že pouhým zavřením hodně lidí zklame a třeba někomu i ublíží.

Něco podobného jsem již někde četla, ale nevadí. Je milé, když i pejskovi splní hvězda přání a nemuselo by to být jen o Vánocích.

Tak dýško zklamalo? Slyšela jsem od sestry Míši, že kadeřnice u vás nejsou z nejlevnějších a ještě mají nataženou ruku. Nejhorší je, že je k tomu vychovávají zákaznice . Já mám vlasy do pasu a konce si zastřihuji sama, tak se takového přešlapu naštěstí dopustit nemůžu.

Romane, děkuji za odkaz, prostuduji připomínky.

Maruško, je to tak, moře ví, co je správné.

Lído, je fakt, že tentokrát to procházka růžovou zahradou nebude a Prcek kapku přecení své síly.

Lído, dáky za info.

Kočkodánku, děkuji za další překlad z prózy do poezie. Je to stejně zvláštní, že verše dokáží vystihnout děj stejně a stačí jim k tomu mnohem méně slov. 

divoké husy - to je volnost

labutě - zas čistota

bílá tichost - klid a mír

(někdy i ten věčný)

... není tu totiž východ jen nahoru a dolů svah kopec stráň zvrh  jek no člověk...    cesta člověka životem do samého konce 

Haničko, všechno bude, ale chce to čas a určitě si nějaké napjetí nepřipouštěj.

Lído, vydrž, bude to ještě mnohem zajímavější.

Maruško, jak bývá mým zvykem, ono se to nakonec zvrtne úplně jiným směrem.

Vánek ten to možná ví, ale nikomu nepoví.

Mysl, vědomí, svědomí - v mnoha případech naprosto nesourodé pojmy.

Opět výborné vtípky, i když si nejsem jistá, zda ty, kde porovnáváš šíři softwaru a hardwaru nejsou spíš v zamyšlení při myšlence na kvality politiků.

Lído, ono to asi jinak se mnou být nemůže. Jsem průšvihářka už od narození, ale vždycky to myslím dobře.

Kočkodánku, opět trefně vyjádřený obsah povídky ve verších. Děkuji.

Romane, žraloci jsou obdivodní a dokonalí a stojí za to je poznat blíž. Člověk se k nim sice musí chovat s respektem, ale strach není na místě. Jestli je přitahuju nevím, ale je fakt, že se nějak vždycky objeví, když jsem ve vodě.

Romane nestraš, kde to najdu?

Maruško, svoboda vždy něco stojí, ale Prcek má mocného spojence - moře, které ji ve štychu nenechá. Ta perla je opravdu vzácnost a doputovala kam měla. Jako cennost je prodejná jen na černém trhu, oficiálně prodejná není, neboť nemá certifikát. 

Haničko, myslím, že perla udělala Eve opravdu radost. Je sice bez certifikátu oficiálně bezcenná, ale pochybuji, že by ji chtěla sestra prodat. Kromě ní vozím od jejího narození k narozkám a Vánocům perličku neteři Evě. Kdysi je jakoby dostávala od své babičky Evy, která je nechávala v lastuře na ostrůvku. Teď už samozřejmě ví, že jsou ode mne, ale počítám, že letos v létě to skončí. Slíbila jsem, že perly budou, dokud nepřijde o panenství. V létě jí bude 15, má kluka a je zvědavá.

Romane, naopak, právě jsem se po dlouhé době zase vrátila a chvíli pobudu.

Modrojasné ráno, krásné spojení, a čím dál méně okažiků, kdy ho lze zažít. Kam se poděla mrazivá bělostná atmosféra prosvěcovaná lednovým sluncem, kdy pod nohama křupe do ticha jen sníh? Místo toho z šedé opony padá led.  Ne, zatím většinu lidí nic neděsí, to teprve přijde, a brzy.

Kočkodánku, jen aby, co když nabral takové otáčky, že začíná vrtat ze hrobu metro?

Lído, skromně přiznávám, že toho štěstíčka mám opravdu hodně, protože jinak bych již dávno byla potravou pro rybičky. I když, to je možná člověk nejužitečnější, ku prospěchu jiným.

Avox, díky, jsem ráda, že se příběh líbil, ale obdivovat není co, jen kus obyčejné práce.

Maruško, víš co mě nejvíc trápí? Za 23 let jsem viděla a poznala pod hladinou moří a oceánů  neuvěřitelné a mnohdy až pohádkové tvory, ale do konce života je nepoznám všechny. Hlubiny oceánů jsou stále tajemnější než svět hvězd nad námi. 

Kočkodánku, opět smekám před Tvou schopností tvořit verše a ukládám je k povídce.  Začínám mít podezření, že jsi k nám přicestoval ze světa, kde se mluví ve verších nebo jsi blízký příbuzný paní múzi.

Opera o třech zlejstvích Z mrtvého lomu, fakt nemá chybu. Chudák Janáček.

Haničko, to by tak hrálo, aby mě nemělo rádo. Když pominu svého přítele Jean-Clauda, tak jsem za moře vdaná již 23 let.

Ahoj Ireno, žes mě zahlédla na PP nevím, ale vím, žes tam byla. Většinou začínám vkládat tady na Písmáku, ale tentokrát to je obráceně. Nebyla jsem tady ani tam půl roku a povídka, kterou tam vkládám se nějak natáhla. Pro Písmák jich mám v zásobě víc, ale jsou kratší, i když ne tak krátké, jako právě tato.

Narození Spasitele a zářivá hvězda, je jeden z velkých paradoxů do nichž se katolická církev zabředla.  Ač se snaží od počátku středověku vymazat z mysli lidí obraz hvězdy jako komety, je to marné. Dodnes zůstala symbolem zrození Krista a od již zmiňovaného středověku synonymem pro zkázu, nemoci a pohromy vůbec. Dohromady to nejde, ale nikdo neví, jak rozpor vysvětlit, čehož hojně využívají zapřísáhlí nepřátelé církví řídících se Novým zákonem.

Nejvíc mne zaujal poslední verš. Je to vyznání všech rozumných lidí, co vědí, že "dobře", nebo také "v pokoji" odchází jen ti, o nichž se moc neví a nepíše.

Maruško,  ono se nakonec ukáže, že tak úplně neznámý není, ale je vzácnost ho potkat. Bez štěstí to prostě nejde.

Kočkodánku, děkuji za uvítání a veršíky. Ty prostě nezklameš a moc se mi po Tvém poetickém komentování povídek stýskalo..

Haničko a Lído, děkuji za přání, a také přeji do tohoto roku všechno nejlepší, ať se Vám podaří vše, co si přejete a hlavně, ať jste zdravé.

Tento žralok by neměl být čistě teoreticky nebezpečný, ale věřte žralokům.

Jamardi, děkuji za přivítání. Tentokrát jde o povídku jen o dvou částech, tak pokračování a zároveň její konec bude zítra. Potom přijde něco zajímavějšího.

Druhá mi připomíná, jak odchází. Třetí je prima, klásky i vrabčáci jsou život.

Romane, díky za zastavení, ale souhlasím jen s příběhem o perle a poli. Ta byla vstkutku jedinečná a  nenahraditelná, což se o žádném člověku říct nedá. Jen někteří stojí za to, abychom se na ně nevykašlali.

Moudrý člověk hledá v bibli pravdu, hlupák ji zavrhuje.

Je dost lidí, kteří s tímto rčením nesouhlasí, přitom většina z nich nikdy do ruky bibli nevzali. Možná se bojí poznat, že obsahuje myšlenky stojící za pozornost i v dnešním světě.

Já si myslím, že rtuť za to až tak nemůže. Spíš bych chytila pod krkem pány Celsia, Reomíra nebo Fahrenhaita, který maj ty stupně na svědomí. Maruško, ale Tvé představy se upírají správným směrem.

Mirku, na to mám jen jednu radu, co takhle orosený pulitr s pěnou? Ale díky.

Dobrý Law. A halíř s puncem? Kdo ví ještě dneska, co je halíř?

Natisíckrát stejná, ale pokaždé jiná, protože jinak to ani nejde.

Tentokrát nemám favorita, líbí se mi všechny nápady.

Aničko, jen s takovou partou lidí se dá vydržet 22 let. Občas se spíš divím, že to oni vydrželi se mnou. A vzpomínky je to největší bohatství, které člověk má. Někdy bolí, jindy přináší potěšení, ale vždy si z nich lze vzít nějaké ponaučení do dalšího života. Co se týká Luz, zasloužila si trochu ulehčit podmínky, aby mohla úspěšně dostuvat. Možná ani ne tak kvůli ní osobně, ale pro moře, protože v téhle potřeštěné holce získalo další opatrovnici, která zasvětila život jeho ochraně. A výjimečná určitě nejsem. Teprve, když se člověk začne motat mezi lidmi, pro něž není ochrana přírody jen prací, tak pozná kolik takových se snaží napravovat zlo, způsobené zbytkem populace. Jinak přeji, aby sis vnoučka užila. Ono to s těmi caparty není vždy jednoduché, jsou jako pytel blech, ale krásné určitě.

Kočkodánku, tak jsi dokázal shrnout do veršů i tuto závěrečnou část. Je to super a moc díky.

Maruško, rozloučení s Buckem bolele, ale jnak to nešlo. Nebylo možné ytrhnout tu dobrou dušičku ze známého prostředí a přesadit. Byl by nešťastný. Pravdu máš v tom, že je to vlastně úplně obyčejný život, který není ničím výjimečný. Liší se jen prostředím a jinými tvory, než na které jsme zvyklí ze souše.

Romane, pokud máš na mysli představování chování různých podmořkých potvor studentíkůma na Raratonga, tak to nikdo nenatáčel. A jinak nemám koho učit, kolegové ví stejně tolik, co já. Jediný rozdíje je, že je mohu v předstihu varovat před nebezpečím. A jak jsem již psala, sama nic netočím, pokud nejde o práci.

Letmé letní pohledy. Co všechno je možné zahlédnout v jediném okamžiku.

I ty maličkosti, co kdysi měly význam, někam mnohým zmizely.

Chudák kluk, boty koupené off-line, taková potupa.

Díky Bohu, že stále musíme jíst a nestačí nám spolknout nějaký prášek, vždyť o jaké potěšení bychom přišli.

Maruško, také takové věci nedělám ráda, ale on na to naštěstí brzy zapomněl, nemají dlouhou paměť.

Romane, nevím konkrétně, ze které části ti je nevolno - ze žraloka, murény nebo KKK? Jinak mi dej pokoj s nějakým videem (podrobně jsem Ti odpověděla u části IX) a celosvětovou dírou. Mně naskakují pupínky už při představě, že bych někde musela odpovídat na připitomnělé otázky novinářů nebo stát v přednáškovém sále před neomylnými vědátory a studentíky, které zajímá všechno jiné, jen ne podstatné věci. Měla jsem už nabídky na přednáškové turné. Na firmě mají zakázáno dávat na mě spojení a na lodi mě kolegové zapírají. Neumím mluvit s lidmi, a také to nechci.

Kočkodánku, opět super shrnutý obsah. Díky moc a ukládám.

Mirku, je to čest pro mě i Evu.

Romane, tady to snad prozradit mohu. Nepředpokládám, že by někdo uprostřed Evropy spustil humbuk kvůli chňapalovi viděnému na druhé půlce zeměkoule u nějakého atolu, a to ještě před 13 roky. Kdo také opravdu ví, kde leží třeba Rarotonga? Tak jsem si to riskla prásknout.

Mirku, na Tulákovu píseň si pamatuji, moc se Ti povedla.

Romane, já žádná svá videa nemám. Ono je to ve firmě hodně přísné a za porušení pravidel je vyhazov. Veškerá dokumentace týkající se práce je majetkem zákazníka a my ji nesmíme nikde o své vůli zveřejnit. V praxi to funguje tak, že si klient často přebírá dokumentaci hned po ukončení akce a veškeré naše záznamy se mažou. Co zůstává až do návratu je ztaženo na disky a celníci v Marseille kontrolují vymazání lodního serveru. Práce pro různé vědecké instituty, IUCN nebo složky OSN končí v téměř sto procentech v trezorech a trvá často léta nebo i desetiletí než jsou uvolněny pro veřejnost. Naše práce je dost drahá, tak si výsledky chrání. xxx Jediné, kde nás můžeš zahlédnout jsou publikované dokumenty natáčené ve spolupráci s Mission Blue, National Geographic, Time Magazin, Publishing Extra nebo dalšími podmořskými blázny, jako je v povídce zmiňovaná Nan Hauser nebo legendární Sylvia Earle. Tam to funguje tak, že si nás objednají na doprovod a my jim předáme natočený materiál včetně autorských práv (kde je podle zákona nepřevoditelnost autorského práva?), který si sestříhají a upraví před zveřejněním podle své potřeby. Ale kdy a kde jsou potom záběry zveřejňovány jde již mimo nás. xxx Potom jsou tu ještě dokumenty natočené mimo objednávky. Prostě náhodná setkání, které nabídne moře a je škoda takovou příležitost nevyužít. Nejsme příspěvková organizace, kterou někdo platí bez ohledu na výsledek. Jsme žoldáci moře pracující za peníze. Proto takovou dokumentaci nabídneme pod rukou tomu, kdo dá nejvíc, a firma nám tento přivýdělek toleruje, i když jsme placeni dobře, pokud jí vyděláme dost. Podmínky jsou stejné jako v předcházejících případech - skončí v trezoru nebo někdy je uveřejní jako kuriozitu. xxx Takže, pokud sleduješ některé přírodopisné pořady z moře, mohou tam být naše záběry nebo třeba je vidět i potápěč a může to být někdo z naší posádky. Víc Ti k tomu napsat asi nemohu.

Maruško, čím dál víc informací si necháváme pro sebe a nezveřejňujeme je. Občas něco zamlčíme dokonce i zákazníkovi. Není to správné, ale často jde o jedinou možnou cestu, jak některému druhu prodloužit možnost další existenci.

Je fakt, že stylisticky by dílo zasloužilo trochu poupravit, ale jinak dobrý, fakt dobrý. Kromě vtipné pointy je mi obsah blízký i vztahem k milým zvířátkům. Je jedno, o jakého tvora jde, každý má právo na existenci, i když nám nemusí být sympatický. A proč ne třeba cockroach, když je vlhko a teplo?

Jamardi, je to tak, že lidé ničí kam šlápnou. Někdy z lenosti nebo pohodlnosti, jindy z nějakého pochybného pocity radosti a nebo prostě jen z neznalosti. 

Kočkodánku, jak bych mohla přijímat Tvé veršované komentáře ve vzteku? Právě naopak, přijímám je s radostí a láskou ke krásně poskládaným písmenkům do slov a slov do veršíků. Také děkuji za trpělivost, že ses dokázal prokousat až sem, aniž Tě to nějak poznamenalo (alespoň doufám), to bych si neodpustila. Povedené a výstižné verše opět přikládám k tomuto pokračování. 

Mirku, docela si vzpomínám na první reakce, je to už dávno, nebo mi to tak alespoň připadá. Jsem ráda, že jsi zůstal mým věrným čtenářem i po těch létech.

Mirku, teta Eva kdysi napsala, že domov nemusí mít stěny a strop, ale je to náruč milujícího člověka. Každý to má podle sebe nastaveno trochu jinak.

Evžo, tak to je. Jsou povolání, kde musí láska být mnohdy silnější i než rozumný úsudek. Jinak nemá cenu ho dělat.

Ireno, díky. Občas člověk zažije něco, co chvíli v sobě dusí, ale nakonec to stejně musí ven. To je i tento případ.

Ireno, díky za návrat.

Miska chladné vody, rozdíl mezi životem a smrtí. Kolik nebohých tvorů se jí v pekelné výhni nedočká?

Maruško, je to sice oceán jako pro jiné země, ale domovem je také loď, kde se ukládám ke spánku.

Evžo, myslím, že jsi to vystihla přesně. Bez lásky k moři a těm drobečkům v něm tahle práce dělat nejde.

Evžo, díky, ale je to všechno o odhadu a trošce zkušeností. Nic moc k obdivování.

Duchařský orázek nemá chybu.

A na fotky koukám jako rodilá pražanda s povzdechem, dlouho, moc dlouho jsem tam už nebyla.

Romane, podle všeho byla pořádná.

Maruško, pokud má člověk před sebou nějaký úkol, je lepší o ničem moc nepřemýšlet a vrhnout se do toho. Vypadá sice přitom trochu jako cvok, ale co na tom.

Jamardi, dopadnout to špatně, už byste o tom nečetli. Ale jo, bylo to trochu divoké, ono co také čekat od dlouhoploutvákové madam.

Rozumím Ti, znám dny, kdy by rtuť nejraději opustila trubičku teploměru, kam ji kdosi uvěznil a na střeše můstku lze smažit vajíčka nebo palačinky. Ke všemu vzduch nerozčeří jediný závan větru a klimoška si vzala volno. Mám štěstí, protože všude koem je spousta vody, kde s hloubkou klesá teplota, ráj na zemi. 

Rozumím Ti, a lituji v takových dnech všechny suchozemce, odkázané jen na stíny hlubokého lesa, ale díky i za ně.

Maruško, hodně lidí by se divilo, jaký pořádek pod hladinou panuje mezi tvory, u nichž by to nepředpokládali.

Výborné a výstižné. Dostal mě pták, co hlásí zpoždění.

Aničko, je nádherný a může člověku učarovat, ale jako každá jiná krása i tento svět dokáže ublížit, vzít život. Proto je lepší, aby se mu vyhnuli ti, kdo z něho mají již předem obavu.