Ireno, do hadů, zvlášť těch prudce jedovatých, kopat zásadně nedoporučuji a nikdy to nedělám. Místo toho se snažím je ukecat k rozumné koexistenci.

Romane, dobrý, jen u toho sněhu bych měla opravu. V Praze jsem se narodila a žila do necelých devatenácti a pokud vím, tak ke kalamitě stačila mnohem menší vrstva sněhu než 15 cm. Např. autobusy často přestávaly jezdit už kolem 5 centimetrové vrstvy.

Vulkánová Jano, prohloupí ten, kdo neuposlechne a na odkaz neklikne. Já za upozornění děkuji.

Maruško, máš výbornou paměť, trefila jsi první povídku z moře úplně přesně. V této chatě došlo ke změně, co dala mému životu smysl a cíl. Děkuji.

Lili, já děkuji, že máš trpělivost číst.

Kočkodánku, Tvoje verše nejsou nikdy "...stručně bídný", jak píšeš a já za ně moc děkuji. Vždy mě potěší, když zahlédnu Tvé jméno v odkazu na povídku, protože vím, že se pobavím. Díky.

Co je šedokrásnost, o tom bude mít asi každý jinou představu, ale jinak dobrý.

Lili, promiň, ale podle mého by tohle chtělo škrtnout. Může to být však pouze můj názor.

Čekala jsem, co se z toho vyvine, a ono takhle: I ty... ? Ať jsi kdo jsi.

Lili, tentokrát to nějak není moje parketa, jdu dál.

Tak básnické střevo mě nikdy nenarostlo, ale výplody jiných čtu ráda.

Lili, Norskoa neber vážně, oni ti seveřané hůř chápou a ještě těžší je pochopit je.

Lili, ne že bych s komentářem Arua úplně souhlasila, protože autor by měl napsanou myšlenkou něco sdělit ostatním (na psaní pro sebe jsou deníčky), ale jinak se Tě zastal oprávněně. Ty sdělíš myšlenku a ostatní ji pochopí nebo ne. Pokud ne, mouhou sdělit výhradu, ale ne ji hned shodit.

Bohyně ulice - i mne to zaujalo, tihle věčné neřestnice, co opovrhují světem světla.

Jsou to podle mě blázni, co zbytečně riskují. 

Aru, ten český překlad není to pravé. Zůstala bych u frániny, i když výhrady bych měla, ale tčeba je to tím, že znám novější pojetí jazyka. Dobré.

Lído, známost jen ma dva dny, protože zítra letadélko po malých komplikacích odstartuje k domovu.

Maruško, tohle je ten případ, kdy je vítr i užitečný a bude se hodit. 

Stanislave, chyba bude ve výběru, ještě taková místa jsou. Amalagan je příkladem ještě i dnes.

Stanislave, Číňané jsou v tom případě cynici. Nemám je ráda.

Trefa Lili.

Romane, no fuj, grilovací směs na pečené brambory? Čistá sůl s trocha papriky, víc nic!!!

Lili, ale plány jsou přece od toho, aby bylo, co měnit. Jinak by bylo zbytečné plánovat. Ne?

Romane, jsem ráda, že alespoň Tebe ty popisy baví. Někdy mi jsou vyčítány, že supluji wikipedii. Jsem však názoru, že takto si to čtenář přečte a něco mu třeba v hlavě uvízne, ale kdybych se na wikipedii odkázala, stejně by to nikdo nehledal, tak děkuji, že neplácám zbytečně písmenka.

Lili, takových luučení při mém způsobu života zažívám dost.

Lído, bát se máme jen toho, co neznáme, a když něco takového potkáme, máme se snažit to poznat a většinou zjistíme, že strach není na místě. Ale děkuji, nechci poučovat, jsem ráda, že čteš mé příběhy.

Stanislave, kokos v případě nouze udrží člověka i při životě, ale dlouho se s ním vydržet nedá. Tak moc dobrý zase není.

Stanislave, vyjednávání ve většině případů nezáleží ani tak na verbálních schopnostech (těch se mi opravdu nedostává), jako na argumentech vyjádřených těmi malými papírky. Nikdy jsem nepochopila, proč po nich něteří lidé tolik touží, ale v případě potřeby lze tuto sběratelskou vášeň celkem slušně využít.

Stanislave, v tak pohodovém prostředí je přežití brnkačka. Myslím, že by sis také dal říct a pár dnů na Amalaganu rád strávil v klidu a o samotě. 

Stanislave, teď nevím, co si mám myslet. Ty bys opravdu toho drobka slupnul? Ještě tak slepici, pštrosa nebo podobný kus poživatiny, ale slavíka?

Stanislave, až z takové dálky jsi docestoval. Ale co je dnes vlastně daleko? Jen ty letadla by mohly být pohodlnější.

Díky, za návštěvu.

Překvapení ve schránce a odesilatel je jasný. Milý kamínkový dopis.

To neklamou oči, jen fantazie dodává to, po čem člověk ve skrytu duše touží.

Kočkodánku, rozesmál jsi mě a děkuji za to. Jen to bolení hlavy nebylo, ale je fakt, že kravál dělají hrozný.

Aničko, děkuji. Ono soužití s takovým tvorem má ještě jednu výhodu - nikdy neodporuje.

Romane, jsem naštěstí zvyklá vstávat brzy a pokud práček trylkuje většinou se mi to líbí. Jenomže všeho moc škodí.

Je hodně lidí, kteří by se měli s významem různých evangelií seznámit. Není nutné být k tomu věřící, ale vybrat si z nich moudroust za dlouhé věky nashromážděnou. 

Ireno, já děkuji za trpělivost a hezké hodnocení. Ono je těch zvířecích přátel kolem nás hodně. Když je k nim člověk trochu vstřícný, oplácí mu stejně.

Maruško, i ztroskotat se musí umět, tedy přesněji řečeno, vybrat si to správné místo, kde se bude dobře robinsonovat. Když se to stane v místech, kde je kolem jen led a sníh, je to odost horší.

Lído, myslím, že bys to hororově také neprožívala. Možná v první chvíli, ale až bys zjistila, že Ti vlastně nic nehrozí, nikdo neotravuje a máš kamaráda, s kterým si lze popovídat a on mu neskáče do řeči, tak by sis užívala prima dovolenou.

Jamardi, děkuji, jsem moc ráda, že se Ti vypravování líbilo. Jinak, kdyby ses někdy dostala do podobé situace platí to, co jsem napsala o kousíček výš Lídě. Co se týká kamarádů, všude se nějaký najde, jen k některým člověk musí přistupovat s větším respektem (o jednom takovém bude povídka, kterou začnu zítra vkládat).

Lído, děkuji, že ses jí dokázala prokousat.

Vítr moc nemusím, protože nemá dost rozumu, aby foukal akorát. Buďto se někam schová nebo je ho moc. V Tvém podání je však dobrý.

Mně se líbí, ale musela jsem dost přemýšlet, protože v první chvíli mi připadala první věta druhé části nelogická v návaznosti na celek. Když holub letěl od okna ke krmítku, proč je prázdno pod stromem. Potom mi to došlo. Kde by se vzali ti dva další holubi. Takže za mě dobré.

Maruško, deset metrů není tase tak moc, pokud je dole ve vodě dostatečná hloubka. Nebylo by nad čím přemýšlet.

Ireno, obávám se, že by byl veliký problém nají dost střelenou herečku, která by byla ochotná Prcka zahrát. Otázkou ještě je, jestli by jich bylo dost, aby bylo čím nahrazovat ztráty.

Ireno, jsou na moři místa, kterým je dobré se v určitých situacích vyhnout. Pokud není kolem hodně volné vody, je i ta souš bezpečnější.

Kočkodánku, s tím uřvancem to fakt nebylo po ránu jednoduché. Byl sice věrným společníkem, vždy se vrátil, ale někdy ho bylo fakt dost.

Roman, to víš, jsem nevyzpytatelná ve svých návratech.

Je vidět, že Petr měl přehled o druzích chlebíčku, ale vybrat si, to je problém. Myslím, že Bohunka to vyřešila naprosto správně, aby nebyl zklamaný, že mu přinesla jiný, než na který měl chuť.

Hele, ale ani na těch výkresech nejsou jen rovné čáry a pravé úhly. Ty si ty obloučky prostě odpustit nemůžeš.

Lili, opravdu nepřišlo. Za prvé, nebylo to první takové vynucené robinsonování, a za druhé, když už k tomu dojde, člověk si to má užít. Psala jsem to hlavně kvůli rákosníčkovi, abych se podělila o to podivné kamarádství.

Lili, tak tentokrát Tě zklamu, žádný adrenalin nebude. Napraví to až další povídka.

Doma jsem nebyla již od roku 2016. Rodiče prodali náš dům, protože byl pro ně již příliš velký a postavili si na důchod nový. A já jsem přišla o kořeny, o pokoj v podkroví s kresbou koně na zdi ve skutečné velikosti, o místo, kde jsem žila se sestrami. Již nemám důvod se vracet. Teď je můj domov ze železa, plave na vodě a trávím v něm 11 měsíců z roky. Vracím se na pevninu jen na Krétu za sestrou, kde se vídám s rodiči.

Bývalas Ágnes, jak mladý víno, při prvním polibku se každý zpil...

Znáš tu píseň, Lili?

Je jedno, kdy zasednou, co hodlal, jaké jsou komplikace, vstřelení gólu nebo odvaha modelky. Na ničem z too po překročení Rubikonu již nezálež a život lepší nebude. Už nikdy.

Lído, proč se tak rákosníček choval byla záhada. Je fakt, že zřejmě celá populace byla až neskutečně krotká a možná měli ptáčkové ve svých hlavičkách velkou porci zvědavosti. Jiné vysvětlení jeho příchylnosti nemám. Poradit si v takových situacích není problém, pokud člověk příliš nelpí na pohodlí, které poskytuje civilizace, je ochoten si leccos odříst a trochu přemýšlí. V podmínkách, jaké byla na Amalaganu by to musel zvládnout každý.

Kočkodánku, opět jsi shrnul vše do milých veršíků. Díky.

A člověk si možná o trochu víc váží té trávy, která ještě něpodlehla žáru a doufá.

Lído, díky za pochvalu, ono je to spíš takové oddechové čtení. Rákosníček je věrný společník, ten by jen tak kamaráda neopustil.

Maruško, je to tak. K naprosté spokojenosti nechybí nic - jídlo je, voda také, uřvaný společník na pokec, nikde ani človíček. Krásná dovolená.

Kapku depresivní představa, jak se podívám po opuštění postele hned do zrcadla. Tedy ne, tak špatné to se mnou ještě není, ale znám mnohem lepší pohledy.

Aru, řekla bych, že spíš takové úsměvné a trochu objevitelské. Nakonec, s jakou jinou činností se může člověk na opuštěném ostrově potkat, že?

Ireno, díky, to potěší, ale do jakékoliv skvělosti mám hóóódně daleko. Nejlépe mne znají asi kolegové a jejich názor si umím domyslet, i když ze slušnosti a služební subordinace si ho dnes již raději nechávají pro sebe.

Aru, tak,tak.

Ireno, co bychom dělali? Přece budeme s rákosníčkem budovat vztah. 

Lili, bingo, a největším potěšením při robinsonování je právě ta absence lidského druhu.

Danny, promiň, ale podle mého je jakékoliv obhajování existence nebo tvorby soukromých slov zbytečné, protože je mají a používají úplně všichni, a to od útlého věku žvatlání až po kmetský přemýšlivý věk. Držím palce, tvoř si slova podle libosti, nikdy nevíš, jestli za pá nebo víc let nebudou běžnou součástí češtiny. 

No, dobrý, jen si neumím představit, proč bys chutnala slaně posypaná kmínem. Myslím, že i nadsázka chce trochu logiky.

Hele, Janina má pravdu, a podle mého není úprava názvu složitá, protože každému musí být jasné, že ty kapky provádí REJDY.

Pracujeme jako námezdní síly hlavně pro různé vědecké instituce, ale máme i své programy v oblasti mořské biologie.

Tak Riverka a tichá? Myslím, že by mohla být i pěkně divoká, ale napsala jsi to hezky.

Lído, kamarádi jsou všude, jen se musí člověk trochu rozhlédnout, vždy je na blízku nějaký, s kterým se nechá pokecat.

Já hned věděla, Clairvoyante, že jsem na tuto povídku již někde narazila a nekomentovala.

Je dobře napsaná a asi bych nesouhlasila s některými názory, že těch pesimistických předpovědí je tam moc. Je bez diskuze, že nám pramáti Gaia již účet vystavila, a teď již záleží pouze na tom, jak tvrdě bude vymáhat platbu.

Maruško, a hned je ve dvou veseleji. Jen nechápu, jak rákosníčka napadlo, že vlasy jsou stehně vhodné k zachumlání, jako ozdobnice.

Aru, v jednom bych Tě opravila. Něco změnit ve společnosti a postavit se vrchnosti není vůbec o odvaze, ale o míře nasra... Když stoupne na výbušnou hustotu stačí jiskra, protože lidem již začínají být důsledky lhostejné. Potom již touží jen po "krvi" za jakoukoliv cenu.

Aru, myslíš, že za všechno může jen ten bordel nazývaný poněkud směšně demokracie? Použil jsi úsloví, tak bych také jedno přidala: Každý národ má takovou vládu, jakou si zaslouží. 

Aru, myslím, že kupovat dřevo a uhlí je v podstatě k ničemu, protože střední Evropa nevymře na zimu, ale na hlad. Je potřeba hledat plodiny, které snesou sucho, ale i to bude k ničemu, pokud se lidé nenaučí pracovat. On totiž za chvilku nebude, kdy by obdělával pole. Nejsem proti vzdělání, ale už by mělo odpovědným dojít, že z mobilu nebo počítače nevykřeše chleba ani UI a do robotizace nebo hydroponie ve velkém je ještě daleko.

Irčo, to je mi psíka líto. Lidi, co takto zachází se zvířaty bych netrestala vězením nebo pokutami, ale dělala jim to samé, čím se sami provinili. Nic jiného si nezaslouží. 

Aru, to myslíš jako poslední probuzení, protože další už bude zbytečné?

Aru, jsou to celkem zajímavé potvory, které lze v oceánech celé planety potkat. A nejlepší je, že je většinou nelze předpovědět.  Věřím, že Ti jejich výčet udělal radost. Co se týká AMOC (Atlantická meridionální cirkulace), kam spadá i Golfský proud, tak vědci jsou zajedno - k průseru dojde. Jen se nemohou shodnout kdy, a z jakého důvodu. Ti umírněnější jsou zdrojem informací, že se vlastně nic moc neděje, protože máme ještě tém století čas se přpřipravit. Ti radikální tvrdí, že je již pozdě a dokládají to změnami počasí po celém světě. Fakt je, že severní polární čepička mizí, což znamená oteplování Severního ledového oceánu a úbytek paliva pro motor pohánející Golfský proud. Také se mění sanilita vody v Atlantiku a tím i její hustota. To vše poměrně rychle. Vloni jsme měli zakázku na měření středního meridianu od Grónského po Weddellovo moře. Výsledky podléhají utajení, takže ty statisíce čísel shrnu do jednoduché věty - průser je větší, než se říká. 

Ireno, i já ráda vidím Tvůj nick. Co se týká sledování opeřenců, tak i já je radši sleduji za jiných okolností, ale na druhou stranu jen extrémní podmínky dokáží dva rozdílné živočišné druhy sblížit. Ještě k těm strakám, na které ses dívala společně s psíkem, jsou u vás také tak drzé? Pamatuji na dětství, kdy se usadily na vysokém stromě v jedné zahradě a terorizovaly potvory všechny menší ptáčky. Vyháněly je dokonce z krmítek a z hnízd. Od té doby nemám straky moc ráda.

Lili, každá dálava je dosažitelná, jen mít odvahu nebo být dostatečně velký blázen a zkusit to.

Aru, díky, že nevymizela. Na moři se u bouře lze nudit, protože je to pořád stejné houpání. Jsou ale jevy, u nichž se člověk fakt nenudí. Obří vlny, kdy máš před přídí třicetimetrovou horu. Čtvercové vlny, kdy přežije jen ten, kdo zdrhne. Výron plynů sopky, kdy máš pod kýlem pokličku, která může každou chvíli prasknout a pokud Tě nespolkne muře, otrávíš se. To všechno už znám, ale potom existuje jev, s kterým už taková sranda není. Mořská černá díra, obrovský vír o průměru i několika stovek kilometrů, který pohltí všechno a moře to nikdy již nevydá. Tam na nudu čas není.

... možná už navždy.

A nedala, vždyť to byla gejša.

Květiny mají vlastní tanec a každá jiný podle druhu, to stojí za pozorování, ale možná jen to slunce má k tomu dost trpělivosti.

Maruško, i bouřka má svou krásu, když se člověk umí dívat a vnímat elektrizující napětí ve vzduchu. Myslím, že bát se jí netřeba, jen se uklidit na bezpečné místo.

Lili, tato povídka přímo o moři nebude, i když bez moře by nevznikla. Ale máš pravdu, pro hodně lidí je moře symbolem života.

Jamardi, napětí není třeba, bude i legrace. 

Ba ne hvězdy nemají své své sny, to jen vrací naše sny, za kterými jsme ve své hlouposti nedokázali jít, protože to dokáží jen blázni, praví vyslanci hvězd.

Maruško, jestlipak jsi někdy již slyšela rčení, co řekl někdo moudrý, jejohož jméno jsem už zapomněla, že nejnebezpečnější na světě je právě vzpomínka? Taková, z níž se nikdy nestane mýtus a z jejího působení člověka nevymaní žádný psycholog. Je tu a bude navždy, dokud bude síla si vzpomenout.

Aničko, tak si užíváš pohodové odpoledne a to je dobře. Užívat si člověk má pohodu, když to jde, kdo ví, jak bude zítra. Je fakt, že meteorologové dokáží celkem přesně uhádnout, jak bylo, ale v tom výhledu mívají často poněkud chaos. Pokud jde o tu bouři, tak ona nebyla zlá, taková obyčejná tropická buřina, kterých člověk zažije hodně a na moři asi nikoho již nepřekvapí. Horší to již bývá, když si najde cestu na souš. 

Kočkodánku, moc si vážím toho, jsem Ti uvízla v paměti. Také díky za veršíky, opět skvěle vystihují atmosféru celé části. 

Lído, děkuji za přivítání. Snad Tě i zbytek trochu zaujme. Povídka není dlouhá a myslím, že v příštích částech občas takové soužití s malým opeřeným uřvancem i pobaví.

Srozumitelné, výstižné a podle toho, jak jsem koukala na netu na počasí tam u vás, tak třetí i velice aktuální. Ale co dělat, apríl je apríl (blbec jeden). 

J.Rose, (či růže prosím uřesnit jaká), děkuji moc za zastavení u povídky a hezký komentář. Jinak je to tak, jak Ti napsala Gora, můj domov courá po mořských pláních celé zeměkouličky, podle toho, kam nás zavede práce. Proto jsem na Písmáku, pouze když delší dobu pobýváme na jednom místě, kde mám přístup na net. Také jsem jukla na Tvůj profil, abych věděla, kdo si ke mně našel cestu, ale zatím nic nečetla. K tomu dojdu časem. Jen s těmi filmy bude trochu problém, v kině jsem nebyla asi dvacet let a na DVD fimy nebo na TV nekoukám, radši sáhnu po knížce. Uvidíme.

Ireno, děkuji za vysvětlení J.Rosemu.

Romane, díky za přání a je celkem dobré si ho přečíst až po návratu. Víme, že bylo od srdce a splnilo se. 

Ireno, díky, že jsi u mého vypravování vydržela a pokud pobavilo nebo zaujalo, jsem moc ráda.

Stanislave, 550 NM, M, nm nebo nmi, podle toho, co komu zrovna vyhovuje, protože oficiální jednotka námořní míle neexistuje. Ale máš pravdu, že je to jen, co by kamennem dohodil a zbytek doplaval, ale rozumější by bylo doplout. Tak zatím ahoj.

Romane, povídky nemažu, ale už se loučím, protože zvedáme kotvy. Tak se zatím měj. Ahoj, Andrea

Aničko, je to už dávno a od té doby se stalo hodně událostí, z nichž mnohé jsou o moc bolavější a za některé se hodně stydím. Útěk byla až na ten závěr při zpětném pohledu spíš taková úsměvná záležitost.

Evžo, když ty dobré výsledky převáží i jako autorka mám z vypravování lepší pocit.

Kočkodánku, děkuji za poslední várku veršíků, přání na konci a vůbec pozornost, kterou jsi v básničkách povídce věnoval. Vždycky říkám, že pokud moře dovolí, za nějaký čas bych se mohla snad zase objevit. Je to tak i tentokrát a budu se na Tvé komenty opět těšit.

Mirku, jsi si jistý, že Ty by sis ten rozdíl pamatoval po 18 letech, což je teď, nebo po 11 letech, kdy jsem povídku napsala a četl jsi ji poprvé? Jestli ano, smekám a můžeš konkurovat pamatovákem Evě nebo Eve. 

Marušo, jak dopadla Krys nevím, již jsem ji nikdy nepotkala. Pozdravy vyřídím.

Tak já bych měla výhradu k té první sloce. Můj táta totiž tvrdí, že tak dlouhlo se chodí se džbánem pro vodu, až se jde pro pivo. A on je hned ten druhý v naší rodině, který má vždycky pravdu, samozřejmě po mámě.

Mirku, to je možná osud jediné ženské v posádce, že jsou k její osobě ostatní otevřenější. Psycholog by to asi uměl i pojmenovat a zdůvodnit. Co se týká šťouchnutí a podražení, je to pochopitelné. Čteš s dlouhým časovým odstupem a je mnoho detailů, které si pamatuji mlhavě nebo je prostě musím domýšlet. Někdy po létech se mi vybaví, že ono to bylo trochu jinak, tak při novém vložení text upravím. Ale jde jen o prkotiny.

Jamardi, já musím poděkovat, že jsi četla.

Lído, setkání Lintang s rodinou i kapitánův příběh mají jedno společné, dokáží vehnat slzy do očí.

Jsou to výstižné verše pro chování, které nemusí mít s autismem nic společného. Kdo z nás nepočítal dlaždice při čekání, vyhýbal se kanálům nebo sčítal šprinclíky na zábradlí? V takovém případě jsem autista jak vyšitý, i když z jiného důvodu, cíleně se vyhýbám lidem, když to jde.

Evžo, po světě jsou stovky tisíc takových dětí a nemjí šanci teď ani do budoucna. Lidský chtíč podpořený penězi má vždycky navrch.

Maruško, říká se můj dům můj hrad. Trochu bych to parafrázovala na moje loď moje bezpečí. 

Lili, po světě se takových zvěrstev na dětech děje spousta. Podporuji finančně několik dětských útulků, a když plujeme někde poblíž, vždycky se stavím. Také vždycky vidím nové a nové přírůstky. 

Lído, je to vždycky úleva, protože to již má člověk svůj život ve vlastních rukách.

Mirku, zbývá. Kousek štěstí, ale také kousek bolesti.

Mirku, tohle se moc nepovedlo, já a drsná vlčice? Víš přece, že jsem milá a něžná.

Ahoj Aru, už dlouho jsem Tě neviděla. Mně žádný z mých mořských lásek k valentýnskému svátku nepřeje ani nedává dárek, a tak na něj pravidelně zapomínám. Je zajímavé, že mi to vůbec nevadí.

Pády z oblačné výše jsou vždycky bolestné, jen by neměly končit nenávistí. Dobré.

Ani ne tak kadlub, jako neznalost.

Taktizovat v posteli? Cesta do pekel.