Písmák Činžáky
Duše uvězněná v ulicích,
nebo kdesi na schodištích
starých činžáků,
vyprávějících ještě větší příběhy
Podobojník
Připadá mi,
že jsem tak trochu Dorian Gray
a čím starší, tím víc se podobám svýmu otci.
A mý zvyky.
První sníh
tak sem se těšil,
až přijde podzim
a teď sněží
a já pořád čekám.
Edison a tma
mám rád tmu
protože - když
rozbiješ žárovku
tak je jedinej rozdíl
Trápení
trápí mě noci,
kdy ti - ve čtyři ráno,
totálně zpitej volám
sem vždycky stejně překvapej,
Podzim
Chci už můj podzim.
Podzim sako.
Podzim svetry.
Podzim čepice.
Sudettská
Jak vesmír nad poli,
Jak louka bez žence,
Domy jak mrtvoly,
Sčítají růžence.
Omezení
Omezení
Jak lehký musí být život omezených lidí. Jak bezbolestný, jak trapně jednoduchý to musí být svět, když nemusím řešit všechny ty nákupy, všechno to oblečení, všechnu tu práci, všechny myšlenky, nápady, plány a bum. Jeden by se z toho zbláznil, kolik toho je k řešení. Dva taky.
Opět znova
Nové ráno, nový strach
Nové srdce nový prach
Nové slunce nový pot
Nová duše nový vchod
(Po)zimní
(Po)zimní večery, tajemné noci,
Hledáme oblohy genius loci.
Měsíc se vyhoupnul na dlouhou dráhu,
Začíná, končí u světa prahu.
Plavci
Plavci
Já coby mořeplavec hnaný touhou,
Mé oči plny temných děr,
Již zapomněl jsem, jak pouštět loďky strouhou,
Brány
Brány
Otvírám moravskou bránu jak knihu,
jako klíč mám starý těžký zvon,
slunce se utopilo, tak utápím se v lihu,