Písmák Dál
Protože je to daleko,
někdy se nám nedostane lásky.
Protože jak pěst na oko
sami si nandaváme pásky
Bouře
Za zády o dub se opírám,
prorůstám trávou a kouřem;
projdi kůrou a nejsi sám,
uvnitř sbírá se bouře.
Vločka přání
Do ticha spadaných slov
spouští se pavoučí smích;
nejistě zapraská krov,
prach sedá do starých knih.
Stýskání
Světlo se schovalo ve větvích,
což nevidíš.
Proteklo skrz a oslnilo
hrudky hlíny.
Živá voda
Země ztvrdla, prach je na kámen
až praská jako paty do krve
a stejně chceš rukama hrabat
dokud nenajdeš jedinou kapku;
Kudykam
Už jsem přešla mnoho divných dní,
kdy rány zrána zní jak poslední.
Skřeti z lesů loví na šňůrách
kousky mojí duše - já mám strach,
Pokušení
Měli křídla,
jen aby mohli vypelichat
prachový sníh na zem
a vypálit ti svou záři jak cejch do očí.
Sněhová pole
Světla se rozpila na skle;
slzy nekonečného deště mého smutku
tvoří zvláštní vzory a tapetují mi ruce.
Vychladla jsem
Tonoucí se....
Chyťte se.
Já zůstávám.
Já patřím sem.
Dřív, než vám vlak ujede
Morálka
Trávu sekej
až není vlhká
a vybírej si dobrou louku.
V pátek napeč
JINÁ
Slunce se dere skrze plastiku mraků
a prsty šmátrá po zemi;
svět uniká mému zraku,
ticho marně hledá zázemí.
The Fountain
Kolik lidí přešlo přes můj stín,
když v záři slunce zůstala jsem stát;
do víru myšlenek se vrazil klín
a řvoucím tichem osud na zem spad.
Zraněná
Za večerního šera upadla
chvíli v snění.
Nehybně stála na ráně všem.
Beze strachu se zastavila,
Ztrácím
Ztrácím klíče, svazky;
ztrácím myšlenky i slova.
Ztrácím věci,
čas život pod peřinu schoval.
Mramorová
Stmívá se a křik ptáků
najednou ztich;
louka vlhne jak můj klín,
když myslím na náš hřích.
Ticho
Přes všechno hřmění moří
zní ticho v hlubinách;
přes hukot, když hoří
z ticha spálenišť jde strach.
Svazky
Svázaná jsem se narodila
kdysi
příslib svobody, nakrátko, vykoupený pláčem.
Svázané měla jsem vlasy
The meaning of life
Zakřič a vítej mezi hluché
zmačkaní jsme a zahození
sotva nás city počmárají
čekáme na vhodnou recyklaci
Vzpomínka
Hlavou mi bubny víří
jak srdce před útokem
myšlenky - netopýři
živí se míšním mokem.
Vlci
Kolikrát ještě přijdou
vlci do mých snů,
tmu potrhají
a snědí Lunu zaživa.
Kosení
Čekám jak tráva na kosu
tak dlouho vzpříma,
pak s hlavou svěšenou
a tíhou za očima.
Jiskrně
Medovou jiskrou vzdáleného světa
skrze sklénku réva do srdce se vplétá
a kořeny vpíjí, co tu ještě zbylo,
aby mi v sklénce neubylo.
Nepohnutě
Jen ještě docela
malou chvíli
nechej mě vdechovat
tvé vlásky
Už brzy...
V té podvečerní chvíli
je krajina na druhém břehu
jak divadelní kulisy.
Myšlenky tísní se za oponou,
Domů
Znám ticho, tmu
i ohňostroje barev
prvního třesku
a koloběhy snů
Pokora
Prázdnotou dutou volala jsi,
střídavě tichem pokořená.
Až příliš dlouho beze spásy,
původem stejná, jen střídají se jména.
Branou
Až projdu branousnad poznám jev mém těle vyřezanoudo kraje. Prohlédni nocíza hvězdou svouvesmír je jen pocitže tě zvou. Až projdu branouz dálky domůdám věčnost potrhanoudo stromů.
Víra
Po kolenou špínu stírám,tak dávno neznám nebe. Jen v křeči slámu svírám,když noci zaprodal jsem sebe. Nevím už jméno svéa listí voní strachem. Oknem mě vítr zvea nakrmí mě prachem.
Pršení
Prší mi do očí smích;znovu se volně nadýchnout;slzy mi stékají z nich;chci celá s chodníkem plout. Lákám vodu od pramene;studánky tajné tryskají;smýt rány ještě nezhojené;noty po kapkách pleskají. Zabalím se do vůně blesků,než sny se v popel rozpadnoua žáry dávných steskůnechám pomalu vychladnout.
Zvonkohra tání
Z ticha zvonkohranových dětívyrušila zimuz keřů změtijako chrám. Zapomněla prstyna římsách;řinčí a lámou se. Odlesky v duháchprobouzí listy -- pomalé tóny;křehce vlhnou;vsáknou sedo barev; měkcepohoupají zvony.
Abakukova vinice
11. dubna t. r. od půl osmé večer se v Bódě koná ochutnávka vín z produkce Vinařství Vaněk Vrbovec.
Odejít
Z prstů mi odkapává čas
a klid i strach jsou se mnou sami,
vnímám smrt svou jako sráz
a reznu mezi ručičkami.
Pochod
Chůze je monotónní tepání,
kroky jsou roky a hodiny
odbijí myšlenky trvání.
Všechno se zpomalí
Zatichlo
Vím, že mě vidíš
skrze zavřená víčka;
a zase je mezi námi
kol krku časová smyčka.
Kudykam
Ve spícím davu bdím
a hledám v očích klam
co zbyl po dávných nočních můrách.
V duchu promlouvám
Puklo
Pod tenkým ledem
zdánlivého klidu
prosvítá puklinami
jako v hadí kůži
Tma
Tma stoupá z vody
a čeká na žíznivou laň;
ostrým tichem uťala nohy mostům
a zaplavila brody;
Rusavky
Snad hladoví i ptáci
kroužící nad kostrami stromů.
Žíznivou cestu ztrácím
a vracím se řekou písku domů.
Ovládání
Jak věčnost dlouhá
ve zlobě poválená
sametová touha
kol krku utažená.
Prameny
Zapadlo slunečko
a sněhoví koně utíkají;
bojíš se za slzy
a s krví na rukou
Koloběh
Jsi tak krásná
na starých fotkách, mami.
Všechny tvé úsměvy i vrásky
zvou mě do hledání
Pouť
Z přediva vzpomínek
batoh spletený
pečlivě chrání
můj dávný domov.
Stroměnka
Jsem stará,
když tě slyším
rukama skrze kůru
a oheň cítím za očima.
Probouzení
Jenom zaťukám lehce
na zavřená víčka
a na ruce sidýchnu -
- budu čekat dlouho.
Zářící
Hledám tě
v opuštěných koutech
snad každé černé díry.
Vymetám prach
Ulita
Kdybych byla šnek
směla bych po spirále
odejít nenadále
do jiné dimenze.
OKO
Svět přeplácaných barev
s unavenou hlavou
zas vidím černobíle
a vnímám malou výseč
Hřebíčková noc
Schovávám před zimou ve světle žárovky osudy ukradené ležícím na ulici. V hmoždíři stloukám jejich tváře v jednu a touhy věším na udici za ploutvičku. Vzhůru mlčím do polštáře, sny voní po hřebíčku a rána nedohlédnu. Tak přemýšlím, jak rozdělit tu trochu lásky k prosebníčkům.
Trn
Voní mi tělo obnažené
obtažené tuží,
roztančená
o trn zaseknutý
Skorozima
Až ledové krystaly zamknou zemi
a osvobodí její duši
v nekonečném tichu nitra,
počkám si na tón
Dávné sněhy
Úderem draků o prokřehlou zem
vyvstaly v mé mysli dávné děti,
na hnědých hroudách tolik obuté
čekaly, zda Martin nepoletí.
Reinkarnace
Zírám do světla žárovky - tupě.
Na rukou zaschlou krev,
vypadám jako porodník,
co kdysi oddělil mě tupým nožem od matky.
Čisto
Čistá je nahota,
jako se čeká na smrt, na zimu a na klid.
Zahodit i s listy všechen zmar,
pak do jednoho shrabat je a zaklít
Světlo
Zebe mě tma
a sníh se černě leskne.
Zas čekám dlouho,
čekám, zda se nerozbřeskne.
Prostá
Stromy se rozmazaly v čáry,
jen cesta přede mnou je pevná linka.
Zavřu myšlenkám oči,
hlavu svěřím oblaku páry,
Květy Ticha
Na hladině mlčení
vykvetla slova jak lekníny.
Svou křehkostí silná,
kořeny spojená s hlubinou pod nimi.
Za hranicemi
Mé oči vidí mnoho věcí,
mé uši slyší mnoho věcí,
mé ruce se mohou dotýkat.
Svět se smysly byl ježek v kleci.
Sova
Poškrábaná, pocuchaná
a slepá jsou rána.
Je ráno rána otevřená
vždy znova.
Půlnoční
Půlnoční tma mi voní
vlhkými kameny
a potem zdivočelých koní.
Žíznivá hledám prameny
Válka
Až nebude už pláčea vyschnou slzy na prach,odnesu mrtvé práčedaleko z bitevního pole,kde ticho náruče rozlehne se kolem. Chtěla jsem položitvítězům na práhto nezlomené dítě,však sedím tu s ním skrytěa zlobu smetám s kolen. Jen s tíhou zvedám hlavunad větvoví stromu. Již nevrátí se domů,je jedno, kdo byl v právu.
Loučení
Jednou nastane čas,
kdy nutkání jít
přetrhne bolestnou oprátku stesku.
(. a nakolik nemožné by bylo neposlechnout. )
Zaseknutá
Zas hledáš pravdu ve smyčkách koberce
a kolik je v jedné vláken.
Bláznivou spirálou proletět vesmír
mohla bych - být ptákem.
Odpověď
Tolikrát jsem již našla svou útěchu na sametu oblohy a pohlazení, ne dnes.
Nad obzorem se vznáší bělavá pára a podobna je tolik výtrysku krvez velké sraženiny nebo snad prstu ze zaťaté pěsti, co ukazuje právě na Tebe. Cítím, jako nikdy, přesné cvaknutí strojku z ozubených kol a v páteři mrazí mě jistota, že i kdybych vzteky a bezmocí tisíckrát umocněnou silou vlastní hlavou zastavila osud a zlomila mu prst, zůstane čas zaseknutý v kolesu dění o jeden zoubek dál, než mohu unést.
Tolikrát jsem již psala svá proč na samet oblohy a hledala pochopení, ne dnes.
Óda Luně
Za nocí dlouhých, že někdo nedočká se rána
a chladných tak, až zamrzají myšlenky
většinou objeví se uprostřed černého sametu úplněk,
jako host u čistého stolu.
Dítě
Znáš dotykem podívání
zastavit šedivý vlas v pádu.
Ne, nejde ho vrátit,
čas nade vším má vládu.
Rozjímání
Palcem rozmazávám vlhkou hlínu
po kostnatém úbočí skály.
Sedím uhranutá v myšlenkovém stínu,
přeji si, aby i city spaly.
Teorie superstrun
Co vidíš,
když na noční obloze lovíš odpovědi.
Jak rybář hledíš do temného jezera,
jehož neznáš hloubku.
Paměť
Ta půda stále voněla senem,ač léta zavřela se jako hladinaa já mlčky padám ke dnu. Ke dnu jezeraa slabě doléhá sem dunění o koleje. V mém srdci teď propastná díra zeje,ve vzpomínkách mezera. Pod tíhou let a vody blednu.
Beze spěchu
Nepospíchejs tím, co teď uděláš. Radši myšlenku smaža písmenka smíchej. Pak v dešti stůj sám,prstem otři si tvář,mezi stromy jsi lhářa tvůj bol je klam. Až objevíš smíchdrát se do slzí,tak co tě mrzínech na kolejích.
Zajatec
Ukaž mi Svatá
rány na tvém těle,
kde podpatky nocí ryly.
Těch nocí, co slzy tvoje pily
Kaštánky
Nosím si lásku
tvou a mojí
aby mi nescházela síla
kaštánky dals mi
Chuť rozkoše
Voníš mi jako rozemnutá réva
z vinice Svaté Kláry -
- to je tam za tou starou zídkou
vzpomínka do krve mi vlévá
TOUHY
Láskou hýbe tma,
když pod peřinou
hledám ta ztracená místa
pak křeč udusím
Antikvariát Podzim
Cestou u řeky
brodím se listy
starých knih.
Jsou to ty zažloutlé
Co Tě znám
Co Tě znám, lásko
miluju Pink Floyd
nesnáším bezmoc a zradu
žijeme všichni ve velkoskladu
Můj sen
Poslepu tužka kopíruje čáry
v jednom místě už se protrh papír
pod návalem mé touhy
(jako já kdysi)
V Aleji
V aleji cestou k zastavení
kde u rodičky boží
nechají poutníci odpočinout
nohám i duším
Zabití
Meč, jako chladný kov zezadu vjíždí do těla a zvláštně studí.
A špinavé ruce od hlíny pomalu roztírají po oděvu krev.
Mnišská kápě a v ní zahalená tvář.
Nikdo nezná, kdo se za tím skrývá.
Prokletý dům
Prokletý dům,
kde čas i ticho stojí.
Ležím mrtvá
v cizím pokoji.
Smutek
Tak, jako odchází noc,
tak slova mění se v prach.
A smutek brázdí ti tvář,
do očí vtiskl se strach.
Míša (věnováno O. Neffovi)
V ranní rose slzy mé se skryly
hladí mě slunce tvýma rukama
Vím, neodešlas
tvé vrásky do kůry se vryly
Zcizení
Co říkáváš ráno,
po noci strávené v cizím těle.
Řekni, kde je či není psáno,
že snad máš zůstávat déle.
Zpověď Svobody
Na mne nečeká odpuštění.
Nikde a nikdy za moje viny.
Dávno pro mě místa není
za tisíc let staré, zavržené činy.
Večer
Láska mi přišla říct,
jak něha voní.
Tvé oči pálí
a mé se zapichují do nich.
Raději
Kdo chtěl by mi říct,
proč za dlouhých nocí
oči se lesknou
a nechce se spát .
Zdáš se mi
Zdáš se mi,
když v noci
nejde spát
a na pláč je moc brzo ráno.
Tichá chvíle
Zvuky
vzdálených měst
nesou se nocí bez měsíce.
Jen jít
Konečky prstů
Sedím tiše s podepřenou hlavou
a studí mne konečky prstů.
Jsem zase studená a chladná
jako tiše vyčkávající Smrt.
Střet opaků
Byla jsem volná jako pták
a radost ze závratě nutila mne létat.
A celý svět byl můj a v hrdle zpíval za mě kdosi
píseň života.
Záchrana
Snad jako bych prominout chtěla
vzpomínám na tu noc,
kdy Země se zázrakem chvěla
a bouře měla tu moc,
Co znamená
Co znamená,
když na chodníku potkám sedět kosa.
Seděl a nehýbal se.
Z očí jeho byla vidět smrt a strach;
Planina Murgal
Ve větru hledám stezku,
kterou prach a písek překryly
již tak dávno i před chvílí.
Tvrdý kus kamene
Noc
Létám.
Jako orel vysoko vhorách.
Cválám.
Jako hřebec vlukách.
Smím, přísahám
Jen jednou
vidím slunce zář
tak snadnou,
jako tvoji tvář.
Život
Mládí není zlé,
jen občas sype jiskry koním do žlabů a kopyta jim kove démanty.
Pak z běhu naskakuje na nesedlaný hřbet
a cválá krajinou života až se unaví.
Návraty III.
Ta tíha v srdci schoulená
jak táhne dolů ramena
a hlavu sklání ke hrudi,
tak usnout, chtít se nevzbudit.
Abych
To abych se naučila bát,
aby pokora mi sílu ukázala,
měla jsem poznat a pochopit,
co znamená mít rád.
Návraty I.
Jak stouhou na místa ta se vracíš,
probouzíš zaprášené sny,
a pak se vminulosti ztrácíš,
kde rychle plynou dny.
Mrholí
Ráno, když jemně mrholí,
jen zůstat chvíli mimo čas.
Vzdálené zvuky okolí
zachumlat ksobě, vnímat je jen málo.
Tak znova na Tebe
Tak znova na Tebe
obracím se sotázkou,
kam za světlem jít,
když prodírám se tmou.
Zákon snů
Sněhem, jak tajemná hudba,
hlas Ticha a Noci zní.
A v matných, blikavých odlescích
plují tisíce nadějí.
Návraty
Kolik známých míst člověk v paměti má
a chvíle s nimi svázané.
Jak je procházím, tak se rozpomínám
na věci dávno smazané.
Úkol
Jako spát v bouři,
jako sopka, když kouří,
svět do mlhy se noří
skály se boří.