Přes deset let nás reprezenoval kašpárek, deset let kapesní čorkař. Deset let alkoholik, a teď... Tak přinejmenším je to furt stejně blbý, uklidňujme se.

Řekla: To proto, že je u nás moc rozmanitě a krásně, to proto nemůžeme být nikdy bohatí jak Švýcarsko."

Řekla: To proto, že je u nás moc rozmanitě a krásně, to proto nemůžeme být nikdy bohatí jak Švýcarsko."

E. Ale co si jednou - pokud vědomě - neulevit racionalizací: dopadlo to dobře. Neb nejpozdějc za tři roky by jsme Andyho měli blokovanýho a nemohl by se stát předsedou vlády. TAM PŘEDEVŠÍM potřebujeme vrcholového manažera. E.

Stejně bude líp, tak proč s tím čekat na zítřek?

Řekla: Neboj se toho. To se zas tak nenadřeš, plnit manželský povinnosti.

"Žiješ li o generaci napřed, dnešní svět se ti nemůže líbit v ničem." 

I když, já nevim. Nepřehánim to s těma projevama sebekontroly? Místo toho bych mohl zajít do Dumpfu nebo tam někam, vyhlídnout si nějakýho blba, přimět ho k neuváženýmu slovu a pak si na něm fyzicky ulevit. To je furt zmrzlina zmrzlina a řezničit bude gdo?

Je jedno co je za den nebo do který patříš generace. Aj tak chceš být co nejpodobnější Bartoškovi, TO je prostě jistota.

29:40 až zejma

Stateční lidé se v okamžicích Studu vystavují utrpení ještě většímu, aby situace co nejvíc využili. Stateční lidé, tedy lidé jako já nebo ty, se tak k životu staví. Dáš to celý?

https://youtu.be/ucMK_ywNJ04

Tak tak Klárko, tak tak. 

Na to největší Proč nebudou znát lidi nikdy odpověď. Tak aspoň co nejvíc podnětů k tomu, abychom se mohli zabávať úvahami. A že se nám jich v posledních týdnech dostalo! Diskuze, rozumný pře, úvahy o maličkostech i abstraktáliích... A vůbec, existuje nějaká jiná vyšší zábava pro lidi jako jsme my? Co? Domlsej Tribitku, nasedat a - razíme se dál! 

Víš co? Stav se dneska, utřu ti zmrzlinu.

Kdysi bych si stěžoval na Českou povahu. Nedávno ještě na lidskou pitomost, pak na biologický zákony. Teď už ani chemie nestačí. Tohle je prostě fyzika. Tak dlouho kamenem do hlavy, až jim holt nezbude jinak, než to příště udělat správně. Pořád jsou to dva kroky dopředu, jeden zpět. I když se lidem jako já – tragédům – zdá, že těch regresivních je víc. Ale neni. Mlčme a pracujme, na tom se stejně nic nezmění.

Čím jsem starší... Ty vole to je snad nejblbější možnej úvod ze všech! Ale dobře. Čím jsem starší, tím víc sleduju, jak se snadněji vyrovnávám s vývojem světa mně ne vždy příjemným způsobem. Tolerance, nevíra v důležitost jednotlivce, realita zvládaná bez zbytečných emocí, spoustu důvodů to mám. Ale možná že především potvrzení, že jsem se od posledka z nových zkušeností zase výrazně změnil. A to je dobře. Ono to tady budu ještě dlouhý, tak... ať to snášim nejen líp, ale i zdůvodnitelně líp. No, a svým oponentům, spojené závistivé většině, vzkazuju: Dneškem nic nokončí, naopak. Největší Andyho příběh vlastně TEPRVE TEĎ doopravdy začíná.

Táák a teď nám to spočítaj. Kerá půlka národa

bude skřípat zubama tentokrát? Pojďme na to!

Infantilní dospělé nenaučíš nic po dobrém.

Je samé požírající závisti nejmíň. Tedy?

Kéž by je dnešek co nejvíc bolel.

Estli vyhraje Andy, bude to práce Zuny:). Juj!

Estli vyhraje Andy, bude to práce Zuny:). Juj!

Chci vidět lidi nešťastný aru. Jsem už takový. Svěráka, Holubovou, všechny ty Zounary a Dejdary, celou přažsko-kavárensko-kulturní, bleskově hvězdnou ligu hodných, lepších lidí. CHCI TO!

"Takže jestli chcete, klidně nám to napište do komentářů."

"No já bych rád, ale umim to jen neklidně. Můžu?"

a trochu agitace:

https://youtu.be/Irspu0aTivo

píp

A ryby Dášo, ryby! Moje objevy posledních týdnů: kranas žlutopásý a nakládaná makrela. Od Rusáků, samozřejmě. Tedy, jen se jim tak řiká, ve skutečnosti jsou to Arméni, co zaměstnávaj Ukrajinky. Prostě Juj! A s Andym na hradě... já bych si snad začal Čechů a Moravanů i trochu vážit. Tak uvidíme:). Měj se. 

Takhle se nemá, lepší bejt němá. Manželka Zdena. A Vondráčková Helena. Stačilo. Zavřít sklenice a spát.

Číslo mýho volebního okrsku je 35004. Jim to tam zejtra vysvětlim. 

Pak soused a jeho pes Vilém, společně maj jeden harém. Já jim jen přispívám na krém. Aby jim to všem klouzalo.

Zase ta teta Helena, vzteky se kunda zelená. Ten její, strejda Emil, hodně se napil. Jujky.

Ve školce malý Pepíček, rozkopal kámošu kyblíček. Jen těsně minul pytlíček. Na klíček. Idioti.

Teta Helena se ráda směje, hloupý jsou rýmy o prdele.

Než se to odvětrá, dáme pár debilních rýmů. Moje cesta za slávou na písmáku pokračuje! 

Tak lehounce zašpásujem, že?

E. Vlastně mě to vždycky překvapí. Že sem přijdu a ještě tu jsem. E.

Jo, ale ještě tohle musim: redaktorský panstvo mně v poslední době nemaže účet, ale zablokuje mi k němu přístup. Takže doporučuju, žádný vzkazy do zpráv, děvčata;).

Hezky si se smála, ale oběd končí. Vzrušuje mě, jak mě honíš do práce. Dík Lásko 

Přikázání č 11: Neuvěříš

Je ostudný psát. Ale jít zas ven hrát nadšenýho všemrda... to radši takhle.

Uchrání zdravej rozum, nepotřeba psát svuj životopis (Béda Nýčů měl svuj první hotovej už ve 14l). Já si to všechno rozložim do postav. Prostřídám s vymyšlenym... Mně seprostě bude druhá půlka života snášet dobře.

(Odpovědět ti upřimně, bez vulgarit na tvou osobu by to nešlo.

Ale ty jsi mi lhala, proto teď můžu i já. Tedy? Řikej si co chceš,

mně to nevadí)

Zbiju tě za to řádkování dobrospolku, zbiju.

Lze to uzavřít bez toho, abych jednoznačně hlavní postavu Syfila vysvětlil.

Ale rozlišení do dvou základních otázek, je li zlý a může li si za to sám,

musí být jasno. Jdu to zase přepisovat. Trvá to. Bolí to. Ale jinak to nejde.

Za to všechno, co tu v rámci ostudnosti posmák předvádíme, nebudou se nám jednou děti smát. Protože - smějou se nám dnes už i mladí dospělí. Tak je správně.

Ta písnička je o tom, jak nějakej pásek, co si právě nabouchl čtyřicetiletou ženskou, oznamuje jejímu osmiletýmu synovi, že je jeho novej, jen trochu starší brácha. Yeah!

Na každýho, kdo si to dělá moc po svym, ostatní čuměj. A čekaj, až přijde jejich chvíle. Kdy beztrestně, jako součást davu, si na něm budou moct ulevit.

Než se dům prohřál, bylo po dovolený. Tak zas příště, kámo!

Šance přežít život neni zas tak velká. Červená či černá? Z Olympiku Berka.

Kdo zažil Teplickou hlavní poštu ještě tam dole, u lázní, vždycky tý nový bude řikat nová. Čtyřicet let sem, čtyřicet let tam... zkoušet žít mimo čas není plochá volba. Tak jako tak, nakonec se to budeme muset naučit všichni.

Podus tu hlívu. Pak kámoši jak hrom. Tvá Jiřina i Tomka

Jednou tomu nebudou naši potomci věřit. Že mnozí z nás pracovali a přitom je to vůbec nebavilo. 

Řekla: "Čim dýl se dívám Arturovi do obličej, tím víc vidím jeho tátu, Jirku Bartošku." Pak asi hodinu nepadlo ani slovo. Nebylo třeba, s ní. I smát jsme se uměli společně každý sám. 

Když budu čekat, co mi sami povíte, nikdy se nic nedovím. Klackem na vás. Ku prospěchu všem.

a

neboli: Láme se chleba, ať to dopadne jakkoliv. Tak to mám rád

Velká ani Malá Hrabovka už nikdy nebudou zpívat písně o vlacích. Ale Pusík ještě párkrát posnídá, to zase jo.

A nakonec vidíš, že celá historie je opakování třech čtyř příběhů ve stále se jen trochu lišících variacích. Pořád dokola, pořád dokola. Prostě Andy je vychcanej hajzl, ale jen pomocí takovejch přišel svět k dnešní podobě. Sociálnímu zabezpečení neprivilegovaných, plnejm ledničkám a furt dokola novejm a novejm filmům o Šípkový Růžence a statečnym Honzovi. A žili pak zadarmo a spokojeně až do smrti, že?

Takže konec řečí brouku! Vobčanku do kapsy a hajdy k volbám. Otázka stojí jen tak, jestli se už naše generace odhodlá k překousnutí nejhorší naší vlastnosti, ubohé závistivosti. Nebo to stejně jako neposraný ulice přenecháme potomkům? No já ne!

(Andy je takovej novej Žižka, že)

Nikdo normální nemám zabíjení rád, ani já ne. Ale když k tomu přijde, někdo to musí dělat. Až nastane doba, kdy si lidi budou ujasňovat hyrerarchický vzájemnosti jinak než válkama, dobře. Ale taková je zatim v nedohlednu. Mluvme o válkách, mluvme o válečnících. Kdyby jen proto, aby jsme se z minulosti poučili pro zítřek. Který se zas tak moc rychle od včerejšku lišit nebude.“

Petra řekla: „Souhlasim. A co dál?“

• „Pořád to samý. Nic neni jednoznačný, ani moje obhajoba vojáků.“

• „Ale jsme na Žižkově, tak snad... Místňáci ho spíš odsuzujou, to asi víte.“

• „Jistě.“

• „A když neni nic jednoznačnýho, v čem prospěl on?“

• „Jasně ukázal, že ještě nedozrála doba světů bez válek. Kdykoliv ho někdo spojuje se sněnou sociálností husitství, zaklínám ho mantrou Boží románová, romanticko-románská prostoto, táhni ode mě!“

Při všem štěstí, co jsme jako Češi měli, myslim výhodný postavení ve středu Evropy, mělo to zas i svý nevýhody. Na revanž se to tady pořád tlouklo. Z východu lidská ukrutnost, ze západu nelidská ukrutnost strojová. Všude se válčí, ale na obvodě jádra vždycky nejvíc. Češi byli vždycky dobří bojovníci, protože k tomu byly donucený soustavnym tlakem. Po tolika generacích, to už se zažere. Blbý je, že aby se to usadilo, potřeba je těch generací hodně. Ale aby se podobná dobrá vlastnost ztratila, na to stačí jen jednu z nich pokazit a - je to všechno pryč. A tohle se nám, Čechům, často stávalo, v dvacátym století hned několikrát.“

Trochu obezřetně řekla: „Tak snad to neni tak zlé. A i vy, kdyby jste to viděli pouze tragicky, k vojákům by jste se nedali.“ Fík zasalutoval: „Někdo musí armádě tu ztracenou důstojnost vrátit.

Proto jen my, co jsme se snažili, si můžem dovolit tohle říkat.“ Pak zase mluvil muž na vozíku: „Český vojáci, to bejvávalo slávy. Kdysi. Záviš, Valdštejn, Windischgrätz, Radecký. Ale nejlepší byl asi Prokop Holý. Ten vyhrál pokaždý. Dokonce i v poslední bitvě, kterou zdánlivě prohrál a padnul, i tu vyhrál. Jemu nešlo o osobní úspěch, ale o ukončení nejzbytečnějšího krveprolití v našich dějinách. Takže vyhrál i když prohrál a padnul. A on možná ani nepadnul. Nic jsem neřekl.

Ale ne, byl ještě jeden lepší. Naprostej vrchol - Jiřík z Poděbrad. Jo, určitě ten. Sice to byl nakonec i král, takže politik, ale jemu to musíme odpustit. Ostatně, nebyl to ani politik z dnešního hlediska. Spíš geniální manažer, člověk na svym místě. To musí uznat každej. Všichni naši králové byli jima předevšim proto, že se narodili svejm korunovanejm tátum. Ale Jiřík se jako jedinej vyšplhal až nahoru od malýho šlechtice. A to co pro zemi udělal, to nemá obdoby. Kdyby jen jednoznačný vytyčení hranic na západě a severu. Jó se sousedama se musí člověk dohodnout, tady Bavor, tady Sas, dobrá tedy. Ale s Duryňkem společnýho nic, když ani kilometr hranice. Duryňk jeden, nejzlejší Němec z českýho pohledu, hehe. Ale o Jiříka se bavíme, o Jiříkovi dokonalym. Klidně si s nim pokazim i celou hru na nejednoznačnost.“

Neubránila se vyslovení pochybnosti: „To se nezlob, ale víš přece, že i Jiřík měl k dokonalosti daleko. Dokážu si představit, že ty by jsi mu byl schopen odpustit i účelové travičství. Ale jak mu jako voják odpouštíš ústupnictví? A ještě takové, který se celé zemi mnohokrát nevyplatilo? Kolikrát propustil zajatce, kteří jen co se vrátili domu, hned proti nám chystali novou válku. Král Matyáš. Kolikrát ten naši zemi vyplenil a usoužil takřka k smrti. A Jiřík mu odpouštěl opakovaně.“

Invalida se vážně zasmál: „Správně mluvíš, o tomhle jsem s klukama z práce taky přemejšleli. A jeden přišel s hlediskem, který mě dostalo. Řikal, že nejspíš i tohle měl Poděbradskej z Moravy promyšlený. Že to mělo tak dalekosáhlej přesah, že ho dodnes nikdo nepochopil. Nerozumíme tomu prej proto, protože pořád uvažujeme v rozsahu našich životů. A genialita Jiříka byla v tom, že obětoval i části svýho osobního úspěchu pro přínos národu v budoucích generacích.

Kolega to vysvětloval tak, že tenkrát měly Čechy po husitskejch válkách příšernou pověst, která byla největší překážku pro další rozvoj země. To je fakt. Si představme jen, kolik peněz bylo vybráno na čtyři neúspěšný křížový výpravy. Jak nás musela celá Evropě nenávidět. Takže nikdo u nás neinvestoval, nikdo s náma neobchodoval. Země se začala opožďovat ve vývoji.

A s timhle se rozhodl Jiřík něco udělat. Jo, vrátit nám důvěryhodnost. A to třeba i za cenu dost velkejch materiálních ztrát ve válkách. Proto možná odpouštěl. Aby světu ukázal, jaký jsou Češi nejen rváči, ale i zbožní a rozumní lidé. Možná proto i často ustoupil od boje, ve kterym by měl jasnou převahu. Jestli je tohle pravda, a jako že je to hodně pravděpodobný, tak to byl naprosto geniální politik a skvělej člověk. Srovnatelnej v dějinách celýho světa snad jen s Churchillem.“

Musela tomu přiznat chytrý a pravděpodobný základ. Řekla proto: „Uznávám, takhle jsem o tom nepřemýšlela. Líbí se mi na tom... Já jsem vždycky pro rozumná a jednotnější vedení. Proto jsem měla vždy nejblíž ke katolíkům, nikoliv experimentům vzešlých z lidu. Následky z nich, i přes tuhle jiříkovu snahu, jsme si pak nesli přinejmenším dalších dvě stě let.“

Fík se už tolik nesnažil předvádět svou zdánlivou jednoduchost a říkal: „Tak, Bílá hora nás zachránila. Prohraná bitva na Bílý hoře a dočasná rekatolizace. Protože ještě víc odnoží křesťanství, v době, kdy na to nebyly podmínky, to akorát nahrávalo syčákum skrejvat se za otázky náboženství. Nebejt Bílý Hory, možná by zaniknul i českej jazyk, tak byla tehdejší šlechta lhostejná k ryze českejm zájmum.“

Proč si takovej, ptali se mě už jako dítěte moji vychovatelé.

Hospic (náhle) odmítl přijmout pravidelnou dotaci od Agrofertu ve výši 200tisíc. Prostý lid jim za to hned poslal 3,5mega. TO BYL MARKETINGOVEJ TAH, všechna čest.

Tonda Blaník radí Babišovi, Písmačanům zase Pusík. Tak je láska a obětavost, tak.

Verze pro vzdělané, talentované a podobné redaktory:

Cožpak bychom se snažili, byl li by byl svět spravedlivý?

Ano ano, pěkně to vzdát, hezky romanticky, s pocitem rozhodnosti a důstojnosti. Tak se to má, nesvěřovat vlastní devastaci jiným, tak.

No, a to je přesně to aru, proč se na tebe usmívám je z (dobrovolný) povinnosti. Zdravý myšlenky jsou vázaný na zdravý tělo. Žijem tu jak prasata, neposloucháme se v ničem, přežíráme se. A podle toho to i vypadá. I já byl po většinu života takovej, dnes už ne. Tedy? Tedy na rozdíl od tebe znám oba stavy a mohu je objektivně srovnat. Ty ne.

Ale o to nejde, jde o písmák a o lidi, kteří ho opravdu potřebují. Já tu po sobě nenechávám ani bobky, ale chápu, že pro mnohé jiné je místem, na které v okamžiku skonu budou spoléhat. Neodcházím zcela, něco jsem udělal, něco tu po mně zůstává. Přeju vám to, byť chápu, že na první pohled musím být podezřelý z opaku. Ale vysere se na vás, dobráček. Ani změnit tři čtyři řádky programu, aby jste si mohli svý dílka bez deformací stáhnout, ani to pro vás neudělá. Kdo sám sebe označuje Dobrým a ještě v množném čísle... Ale jestlis ani tohle doposud nepřijal a věříš na spokojenost ze svobody bez sebeposlušnosti, tobě se nebude odcházet příjemně. Už jen z tvoje potřeba to rozmáchle zdůvodňovat tě prozrazuje. Tak co? Tak ať se nad tebou smiluje osud, když sám to neuděláš. Sbohem

Mýlíš se Aru a ahoj Klárko.

Nebojme se nic. I kdyby nám Old Dobrý písmák zrušil, pořád jsou tu kaloricketabulky.cz.

Ano, to jsem. Ale to je málo, když nejsem písmácký redaktor. Přimluv se za mě aru, prosím. Aspoň letos po vánocích, na poslední týden existence písmáku, přimluv se za mě.

Podporujme trvalé vztahy mezi našimi celebritami. Jdou nám příkladem, pak tací budeme i my. TAK SE TO MUSÍ!

píp

No s časopisem Televize, to jsem si dal. Vlastně to byly skoro noviny, ale ten dizajn! Nikdy mi nezmizí, bude tu se mnou nadosmrti. Nebo tehdejší filmový plakáty. Co kus, to mistrovský dílo. Nebo tvary některých průmyslových výrobků. Eťácký mixery, vysavače. Fén na vlasy. Uprostřed všech těch velkolží, malý perly. Byl jsem malej, nerozuměl jsem tomu, ale... Byly v tom určitá naděje, no.

Zničit texty, poškodit lidi, TO JE POSMÁK.

Záchod byl v mezischodí. Nádoba s vodou na spláchnutí visela u stropu, od ní řetízek, na jeho konci porcelánový madlo. Rosvěcelo se točivým vypínačem z téhož materiálu. Malý okýnko do světlíku, na zemi čerstvě prošlý časopisy Naše rodina, Haló na sobotu a Televize. ... Přijde mi zvláštní, že ten dům tam skoro jistě stojí dodnes. A neni divný, že kvalitní detaily nás přežívají všechny.

https://magazin.aktualne.cz/kultura/umeni/jde-se-za-holkama-sestry-valovy-gask-vystava/r~65b8d1349c9611ed82b7ac1f6b220ee8/?utm_source=centrumHP&utm_medium=newsbox&utm_term=position-0&utm_campaign=Aktualne

O jejich srdcích, to je skoro až tajná písnička.

"Stáli jsme nedaleko ganderově neutrálního kadeřnictví, cedule jak svině Vstup jen po předběžné objednání. Snažili jsme se tím směrem nedívat, ale stejně si mi vyprávěla, jak se dnes na VŠE neučí už ani Hayek. Pak nevim jak se to stalo, ale začli jsme vzpomínat na dětství v totalitě. Nostalgicky ne, ale s jistým pochopením. Byly to smutný chvíle." 

Já vím, proč půllitr tekutiny vypadá v pivní sklenici vždycky větší. 

"Když se její bejvalej dozvěděl, že by se mohla nastěhovat ke mně, vzal ji na milost a na byt zpět. Nejdřív mě to trochu mrzelo, ale dopadlo to jako obvykle, pravým opakem. Kdyby skončila u mě, chodila by na tajný návštěvy k němu. Takhle ji živí on v Dejvicích a na tajný návštěvy chodí sem na Žižkov. A JÁ OPĚT(!) ZA NIC NEMŮŽU:)."

A JE TO TU! Jágrmajstr šarf je zpět. Dvěstěpáďo za sedmičku, to je zadarmo. A alkáč Pusík má zas dva měsíce co cucat.

Neočekávám racionální rozhodnutí od těch, kteří jich nejsou schopni. Dav k jejich dobru lze jen donutit násilím. Mám vás rád a proto i já tímto způsobem přispěju. 

https://youtu.be/LXUcwuRvC5o

"Neodvedli, neodvedli. Potkal jsem poseláka, odvedli všeho všudy devět, ale Števu ne." Tak tedy hrajte, vy hladoví zajíci, hladoví zajíci!

Ještě nikdo mi to nevyvrátil: dobrý skutky lze nejlíp činit tak,

když se co nejvíc vyserem na emoce.

Moje tužba tady je jen jedna: získat velikonoční šunku. Zkouším to už roky a zatím ani náznak. JE TO VŮBEC MOŽNÉ MEZI TĚMI, KTEŘÍ SE HLÁSÍ K LITERATUŘE? Ajvaj!

(Kristepane. A ještě se u tak hlubokýho nepochopení chechtá)

Byla jiná doba Waltře. Ale oba jsme měli vyleštěný boty vždycky. A možná že v kriminále nejdůslednějc. 

Když už se moc dlouho trápíš, dlouho a moc, nedá se nic dělat. Přijde Bezmoc. Ale až to přejde (a ono to přejde), lze na sobě změnit mnohé, aby se už nevrátila.

Norsko: Ubližuješ si mnou sám, já s tim nemám vůlí co společnýho. 

Ještě nikdo mi to nevyvrátil: dobrý skutky lze nejlíp činit tak,

když co nejvíc vyserem se na emoce.

(Jednou tě potkám a za to řádkování, hajzle, ti na místě si rozmáčnu koule. Prisahám!)

Nezná pocit bezpečí. Celym životem jde s přesvědčením,

že má li se o sebe nejlíp postarat, je třeba nikomu nevěřit

a nedodžovat pravidla. Podle toho to taky vypadá.

Nezná pocit bezpečí. Celym životem jde s přesvědčením, že má li se o sebe nejlíp postarat,

je třeba nikomu nevěřit a nedodžovat pravidla. A podle toho to taky vypadá.

Je to normální: když jsem byl mladej, chtěl jsem bejt mediálně známej. Aby peníze a holky, vždyť to znáš. Dneska jsem šťastnej. Šťastnej a šťastnej, že se to nestalo. Jedu tramvají, skoro o mě nevíš, a já si tě můžu prohlížet z mektů, který vedeš do mobilu. // Čim jsem starší, stále líp se mi dejchá. A teď tu o tvym domácim mazlíčkovi.

Do arény lze vložit maximálně 1 dílo měsíčně (vykřičník)

A kde je moje velikonoční šunka, co?!

Džendrově nautrální prezident, to by bylo něco. A zas ten Mirek (by mu vařil lečo).

Manželku Helenu tlačí pud ing. A já jsem taky inžinýr.

Mirek má kalhoty s dírou, proto se s ním kamarádím. S Mírou.

Taky bych chtěl jednou uspět. Na písmáku. A zde v posledních měsících vítězí díla s názvy, která jsou co nejpitomější. Zabere to? Já mám tričko s koněm, bavme se teď o něm.

Budeme se brát, řekla Regina Rázlová. A Brzobohatý i Lukavský čuměli jak střízlivej Menšík. Dobrý časy to tehdá byly, baba. Zavzpomínejme naposled a - vzhůru zpět na Tiktok!

Ten seriál byl jeden z nejlepších, lepší než Novákovi. Dnes v jednom domě. Abrhám tam hrál mladého vědce, já jeho staršího bratra. Dobrý seriál to byl, výborný. Dnes v jednom domě. A zítra zase v jinym.

Přejmenujou hříchy na nich páchaný a pášou je ještě přísněji dál.