Jo, luzz, asi nevidím, kde bych nesouhlasila. Jsem ráda, když mi někdo zprostředkuje svůj náhled. 
Jen pár postřehů (za sebe):
- nemyslela jsem jen narušení vnímání textu ilustrací. Měla jsem na mysli i nějakej vztah ke čtenáři...obrázek s vektory může už bejt dost specifickej, běžnej člověk se s tím nesetkává a je otázka, jestli by byl schopen vidět "za". Je to z mojí strany spekulace, popravdě nevím, jak by to fungovalo. Asi by šlo o konkrétní text, jeho vyznění. 
Sama u sebe bych si třeba dokázala představit obrázek kostry ryby i s popisem... taky nevznikl pro účely poetickýho textu.

- nemám problém s mnohovrstevným vnímáním plavuně, ano, může to být něco abstraktního, co shodou okolností jako plavuň vypadá. Tam vidím jen riziko v tom, že tímhle pohledem by už bylo vlastně jedno, co k textu nakreslíš. Možná je za tím  moje korporátní zkušenost, kdy přítomnost čehokoliv (i naprosto nesmyslného), je obhajitelná  způsobem náhledu. V principu lze interpretaci kdykoliv změnit podle toho, jak se to zrovna hodí. Jestli jsem srozumitelná. Jako by v tom byla nějaká... účelovost. Asi tím chci říct, že by pak bylo hrozně lehký hodit jakejkoliv nesoulad mezi čtenářem a autorem na čtenáře. Ale možná to dotahuju do zbytečnýho extrému. 

štěňátka větru

nojo, misionář...

neurazí

nenadchne

John Blackthorne...

Takže to saké musí být hot.

Ta báseň je opravdu vydařená. 

U přednesu mi ta snaha o procítěnost přijde trochu přehnaná. Nějak jsem doufala, že se to takhle už nedělá.

Ohó. Hrozně dobrá ta první půlka (asi menší půlka), prostě do tý smrti dne. Četla jsem si to nahlas a má to náboj. To, že se dokáže zlomyslně protáhnout navzdory svěrací kazajce, to že se narodil nemocnej.. to sou skvělý místa. I způsob, jakým to říkáš je tak krásně bezohlednej. Všechno ti věřim. Úplně by to stačilo tak, škoda, žes to potřeboval doříct.

Mně se to docela líbí... ten závěr mi připomněl Ronju dceru loupežníka.

tyvoe, chci se odhlásit a dám si tip.. nevim už jako

Díky za pohled, Luzz. 
Podle mě poezie není nikdy jednoznačná. Ani ta, která se jednoznačně tváří, vždycky má víc rovin...asi bych mohla říct, že si myslím, že každá báseň je metaforická už z principu, protože kdybych chtěla být pochopena přesně, použiju jinej prostředek. Takže ilustrace u poetickýho textu bude vždycky zdůrazňovat jen jeden aspekt... když použiju tvůj příklad... píšeš o svahu... pro mě svah není nikdy jenom svah. Je to něco, co můžu pozorovat, něco, z čeho můžu spadnout, když se na to pokusím vylézt. Může být různě příkrej. A už mi skáčou jiný věci... svah - neutěšenost, příkrost - chlad, ach ta marná snaha, to nepochopení... Takže zatímco autor píše o svahu, můj čtenář otvírá flašku vodky, aby ten emocionální výkyv vůbec přežil. V momentě, kdy u toho budu mít náčrt s vektory, mohla bych mít dojem, že to čtu špatně. Brala bych to jako potvrzení autorské vize, něco o čem už nemůžu diskutovat. Asi. 
Mapy jsou naopak skvělej nápad. Mapa je prostor. Tam si k pochopení můžu jít kudy chci. 

Jinak se mi nedávno stalo, že jsem se v telefonu vracela k jednomu textu...občas si fotím úryvky, básně, prostě co mě zaujme... byla tam ilustrace kamene. Hrozně se mi to líbilo, ale už jsem nevěděla z čeho to bylo... později jsem se ptala člověka, který mi sbírku půjčil, jenže jak to přiblížit? Odkázala jsem se právě na ty kresby. Nic... úplně mimo. Takovou sbírku nemá, to by si pamatoval... kameny u básní... později se ukázalo, že jsem ten kámen použila já, abych si stránku pro účely focení zatížila. Ten dojem, že to k textu patří byl naprosto dokonalej, navzdory tomu, že se tam o kamenech vůbec nemluvilo. Byla jsem z toho zjištění rozmrzelá...bez toho šutru to prostě nebylo ono. 

Emme, to, že jako zakaznik preferuješ jiná nakladatelství, s tím problém nemám. To je tvoje právo. Ohradila jsem se vůči nepřesnostem, které jsi ve svém příspevku uvedl. Jako bys tím řekl, že není jiná cesta ke kvalitní knize, než cesta klasického nakladatelství a to proste není pravda. Hezká věc může vzniknout jakkoliv. Znám lidi, co si zarputile vydávají vlastním nákladem, protoze maj třeba jaskou vizi a nechtěj, aby jim do toho někdo krafal, případně se nechtěj nikde nikoho doprosovat, čekat na odpověď a podobný sračky.

Emme, ano, hořce se pleteš. Pointa je nakladatelství, kdy nově vzniklé knihy jsou financovány formou předprodeje. I kdyby nakrásně šlo o verše pro známé, musíš získat konkrétní obnos, aby sbírka vyšla a ten není nízký. Není pravda ani to, že tam vycházejí knihy bez redakční práce. Jistě, riziko crowdfundingu je v tom, že může vyjít kdejaká píčovina jen proto, že si autor umí udělat reklamu. A co jako? Píčoviny vycházej i v běžných nakladatelstvích, nehledě na to, že v dnešní době není problém vydat si sbírku i ve vlastním nákladu. Myslíš si, že vlastní náklad nebo crowdfunding je něco méněcenného? Proč?

Pod svojí diskuzí jsem zmínila sbírku Na hraně, vyšla právě u Pointy. S autorkou jsem zaznamenala rozhovor na DVTV, což je místo, kam se většina současných, standardní cestou publikujích autorů, rozhodně nepodívá. Když něco vystavuješ takový porci kritiky a pohrdání, je lepší o tom něco vědět. 

K3... ilustrace jako doprovodný hlas, tos řekl hezky. I k Zaenddrichovi: v situaci, kdy by autor do kreseb mluvil, nebo si je dělal sám, určitě by tím bral svobodu čtenáři.je to asi na zvážení, do jaké míry to chceš jako autor mít pod kontrolou. Těžko říct... je to asi o preferenci autora, čtenáře. Já sama preferuju konkrétní obrázky... abstraktní kresby u textu na mě působí trochu alibisticky. 

Ještě mě napadá... četla jsem rozhovor s tím Borisem Jirků. Řekl, že ilustrátor by knihu ani neměl číst... on to ovšem minimálně u Mistra a Markétky nedodržel... pro mě je ta představa, že by ilustrátor knihu nečetl vůbec dost obtížně představitelná. 

Děkuju za vaše pohledy. 

J.Rose - podle mě dobře mířená ilustrace dokáže hodně. Havran je fajn příklad.

Janino -  U tý poezie je vlastně zajímavý, co zmiňuješ, že to vnímáš odděleně, možná je to právě tím, že kresby nekorespondují s textem, nevystihují báseň. Přečteš text... nějakej obrázek.. řekneš si hm... Možná je v tom záměr, aby právě kresby nevytvářely nějaký vodítko. 

dadadik, dievče - Podle mě kresby v básnickejch sbírkách můžou dotvořit celkovej dojem, podpořit vnímání díla. Je to takový nadechnutí než přejdeš na další báseň. Nedávno jsem procházela sbírku od M'Badjaly Diaby (Na hraně), která mě zaujala spíš obsahově, než způsobem, tam ty ilustrace působí naprosto nenásilně, spíš jako něco, co tě provází, zároveň se k tématu hodí. Nevím, možná to by měl být cíl, něco vizuálně dotvořit. Mně osobně se kombinace slovo-obraz líbí.

Emme - nemyslim, že to musí být špatně, když kresba vznikne jako součást textu.

Nojo, ráda bych, nahatej háku, já tu totiž ještě nikdy nediskutovala... ale možná to prostě ani nejde. Tak mám asi smůlu...

Ale můžeme se klidně bavit o počasí... 

Omlouvám se za zařazení... nenašla jsem kategorii "diskuze". 

To jo, jen se skleničkou vypadá člověk aspoň chvíli nějak... kultivovaně... možná je to ale celé přetvářka. 

Mně přijde, ale možná je to jen můj dojem, že máš dobrý oko, hezký postřehy, jen mi ty texty občas trochu jdou od nikud do nikam... Třeba tady mám pocit takový neucelenosti, jako by to byla součást něčeho delšího. 

Nejsem žádný velký herní fanoušek, ale Fallout jsem kdysi hrála. Skvělá hra. 

Ta pasáž, co už vyzdvihla janina... 

co zauzlíš to buď rozčešeš 
nebo nikdy nezapomeneš

mám ráda tahle tvrzení... jak si jako autor můžeš dovolit něco, o čem z tvého pohledu není sporu. Hezká báseň. 

Vy ste to přečetli? Máte můj neskonalý obdiv. 

Mně to zkolabovalo po první větě.

možná někdy člověk chce něco ochránit na úkor světu... třeba zranitelnost v první strofě. 

Se závěrem nesouhlasím... 

...vnímáš

Taky doufám, že lepící páska nevydrží. 

Fajn text.

Škoda toho trochu upachtěného závěru.

skvělá první strofa... 

hm..

to je hezký, takový nesobecký, ale nedomyšlený (z hlediska té ženy)

To s tou cigaretou mi připomělo jeden prolog, kterej sem viděla jako dítě... chlápek tam šel hrát ruletu, vsadil všechno na červenou, kouřil cigaretu. Pořád vyhrával, ale nějak přestal potahovat, cigareta dál hořela a vytvářel se na ní sloupek z popela. Pak zjistitili, že v průběhu tý hry umřel, že tam prostě seděl, vyhrával a byl mrtvej. To mi přišlo kouzelný. 

Opium není hezká vůně, moc těžká na mladé děvče. Hezká báseň. 

...I mloci jsou tady bílí, ti svatí Josífkové.

A ryby, zdejší ryby - panebože!

To jsou tabulky ledu...

To mi asi připomněla ta druhá strofa... Plathová... Nick a svícen, myslím. 

Trochu hůř to chytám... možná problém mého nechápavého čtenáře.  

Kromě soli snad kolem všechno

Kromě dobrých snad kolem leckdo

Zítra bez krajek, řasenek
Vyber si aspoň kruhy pod očima

Všechno je hned lepší, když si člověk trochu přihne. 

Nesouhlasím se vstupem do básně. Podle mě je rozlité víno jediný opravdový důvod k pláči. Jak to můžeš takhle bagatelizovat?

Mně se líbí ten název. 

Do dobré noci té nekráčej ve fraku/ Dylan Thomas.

Má rád někdo, koho mám ráda já...

A kdybych měla za sebe, pak si vybavuju hodně úryvků... třeba tenhle od jedný slečny,  která píše pod pseudonymem Luisa. Snad by se nezlobila... 

Splývání

je pitomost začínat báseň 

slovem "sedim"

zaprvé

protože se to nevztahuje ke kontextu

zadruhé 

protože si spousta lidí představí záchod

místo vězení

a za třetí protože

když člověk píše 

většinou sedí

nechtěj slyšet

že je jen jedno místo

na kterým básník sedí

že je jenom jeden svět 

já vím 

sedim

...

A je tam toi toi a taky hromady hlíny a šminky a další věci, který by mě do básně nikdy nenapadlo dát. 

Luzz: já se o metafory vůbec nepokouším, takže myslím, že tam žádné nejsou. Strupy jsou strupy, kosti jsou kosti... tedy minimálně v tom smylu, jak strupy a kosti vnímám já, což samozřejmě někdo může chápat jako metaforu... Teď jsem se do toho trochu zapletla.

Trochu jsem se prala se zpíváním nektaru... ale pak jsi mě vzala tam kam chodíš jen ty. Díky.

Sluka už to řekla.

Mám v sobě prudké nebo nedokonale zpevněné cesty...

Zájem je oukej, janino, výběry mě pravda trochu vystrašily... ale asi bych je časem rozchodila.. prostě úklik. Nekterý věci tu jdou hrozně snadno a některý vůbec.

Workoholik ve skleněném výtahu/ polyká prášek proti únavě proti strachu proti nejistotě

...

Je čas vstávat čas křičet do telefonu čas rozhazovat kameny/ čas kameny sbírat čas objímat čas mizet jako přízrak/ čas vědět kdy skončit čas nezačínat čas jako odlamovací nůž/ jsi Clint Eastwood středního menežmentu/ a melodie hracích hodinek právě skončila takže tasíš/ kreditní kartu a stáváš se/ jednou z hlavních postav povstání proti pondělí a úterý/ proti únavě proti strachu proti nejistotě...

Tos mi jen tak připomněl.. Jan Škrob, Reál.. asi že sem taky korporátní. 

Spíš omylem jsem ji dneska smázla, pro velký neúspěch (a Janinu) přidávám ještě jednou. 

Omlouvám se, zkusím tyhle taškařice pro příště eliminovat. 

No to jo, janino, situace musi byt zoufala, kdyz jsem zrovna ja byla obdarena tremi vybery, to je myslim moje premiera. Ale vis jak je to s tou pismackou slavou...

Goro, Phil, Rhodesie... diky za slova, popravde... vybery moc ocenit neumim. Nechodim sem pro ne. 

Diky, Norsko a nepolapitelna sluko... 

Díky, Janino,  píšu spíš poezii (da-li se to tak nazvat). Asi jsem si to tak nějak chtěla spíš zkusit... něco delšího rozsahu a zajímal mě názor. Možná sem časem dám i ty další části. 

Ten tip jsem si teda dala omylem... nevím jak to vzít zpátky. 

Sex jako destruktivní báseň. 

Je to jako dívat se na nejakej artovej film. Přemýšlím čím to je... myslím, že umíš zachytit nějakou vnitřní křehkost.. vztahovou křehkost. To že je strašně snadný všechno zničit. 

Zajímavý. 

U většiny autorů, který dyl čtu mi to časem pripada na jedno brdo. U tebe je pořád co hledat. 

Dekuju. 

Ta poslední strofa.

Je to báseň, můžeš si říkat, co chceš. Taky mám v puse divnou pachuť dospělosti. 

Aha

Jinys: pokud ti to stačí, je to v pořádku. Pro mě jako čtenáře to není nic víc než náčrt, vzpomínka. Tahle díla tu v rámci všeobecné laskavosti bývají velmi úspěšná. Nerozporuju to. Jen mi to  přijde málo. Že to nechápeš mi je v zásadě jedno. 

Mám černou kočku. Je skvělá. Jenže to nestačí. Prostě to takhle nejde. Sepsat konkrétní vzpomínku a čekat, že to čtenář pochopí jako báseň.

To veršování je děsivé.

Díky za info, smaži maze, ty prsa sou tvoje?

Asi mají nějakou slevovou akci, soudě podle těch letáků. 

Líbí se mi to s tim těžítkem. Jinak je to dlouhé. Ale ta fotka taky dobrá. Je mi jedno kam se uchýlíme. Co třeba do elektra.

Zaujalo mě:

Napsat dobrou, obsažnou báseň ve vázaném, rýmovaném verši je nesrovnatelně náročnější, než napsat takto text, byť také poeticky vyjadřující obsah, v tzv. volném verši... 

Nesmysl. Obojí má svoje nástrahy. Ve vázáním verši jsou to limity. Volný je třeba kočírovat. To ne každý autor unese. Tady se zdá, že autor ukočíroval. Obsahově mě to nezaujalo. 

Dekuju za náhled, a2.. on už na to květoň upozornil. Na ty mé chybky... já se nějak nedostala k tomu to přečíst znovu a upravit. Ano, je to součást delšího textu, chtěla jsem vědět, jestli by to obstála i samostatně. Časem přidám i další části. Vím, že se tu próza moc nečte, zvlášť ne takhle obsáhlá... to už je riziko geniality :) 

aha, tak děkuju za odpověď. Já s tím v principu souhlasím... Určitě není smysl komentářem někoho odradit, ale kritika nemusí být nutně destruktivní. Ono na druhou stranu je dost snadné v někom vyvolat dojem, že je geniální... třeba u mě je to hodně snadné. Já mám pocit, že jsem geniální skoro pořád. 

Můžu se zeptat, proč by Gora musela být vystavena náročnějšímu měřítku? to je nesmysl ne? To by měli být všichni vystavení náročnějšímu měřítku. Nebo, že někdo píše blbě, tak na něj je potřeba být hodnejší?.. jako zpětná vazba třeba: jako je to nesmysl, ale na tebe dobrý, blbečku... nesmažou mě, když to takhle někomu řeknu?

K textu moc nemám. Je o kotěti.

Já vůbec nechápu to TD. 

A vlastně to vůbec nechápu. 

Je to hezký napsaný... čtu jako momentku... jdeš a díváš se. Je to dobrý... jen jestli to stačí.

Fimfárum. 

Teda jinou vazbu, než v názvu nevidím. Hezká místa jako lascivní pohyb bříz... lascivní... to je hrozně hezké slovo, evokuje lasičku a ta rozhodně je lascivní. Tedy. Saké pekla. 

Akorát tomu moc nerozumím, takže se vrátím.  

Děkuju.

Docela příjemný text.

Mně stačí ta bílkovina člověka. 

Četla jsem na začátku v tkáni zarostlá jeřabina. Přišlo mi to dobrý a děsivý zároveň. Je to jinak, jsem v klidu. Malvička je pěkný slovo, ještě jsem ho v básni nečetla, možná jen v učebnici přírodopisu. Je to hezký svazaný. Dávám lajk. 

Já vím právě. 

Obdivuji tvoji odolnost vůči názorům ostatních. Mě vždycky všechno hned rozhodí...ale tebe ne. 

Když ono to u tebe nemá moc smysl. 

Ale tak, když jinak nedáš.

Rizika vázanýho verše vnímám hlavně v tom, že málokdo ho umí nechat přirozeně plynout. Necpat se do rýmů a rytmu na úkor smyslu. Myslím, že bys to mohl umět... jednou. Obsahově za sebe vnímám jakousi nenaplněnost nebo nenaplnitelnost, což je mi hodně blízké. Možná neumíme zachytit podstatné věci, pokud nás přímo nekopou do holeně... vědci v klecích vlastní optiky. To jsme všichni, nebo ne? Snažíme se to rozlousknout, ale máme svoje limity dané... nevím... zkušeností, intelektem... pokud je to obžaloba, pak bys touhle optikou nemohl věřit nikomu.

Celkově to má nápad, ale působí to nepřístupně... prostě to není druh básně, kterej by mě nějak usadil. 

Merlot za 40 káčé?

Kde?

Jeden můj znamej, když fakt nevěděl, co na text říct, psával: má to začátek, prostředek a konec... což je univerzální zpětná vazba. Tedy, doposud jsem si to myslela. Protože u tohohle textu nevidím ani jedno... je to skvělý. Dávám like. 

Mně se nejvíc líbí ta tím prostředním písmem. 

Tolika... to je děsný slovo

Ten závěr je dobrej. Fakt dobrej. 

Třeba se to dalo udělat tak, aby to nebylo klišé. 

Nejhorší sou děti se slizem. Strašnej humus.

Mně se líbí nápad..  jen pak to spadlo do jmenování a vlastně se trochu ztratil důvod... 

To mi nedošlo. Dekuju

Moc se mi líbí začátek. Jen pak moc nevím, co si myslet, mám pocit, že se neděje nic konkrétního... nějakej silnej moment... to nic nemění na tom, že je to velmi zručný. 

A co když hodně přibere? 

Třeba sto kilo?

Moc děkuju za čtení a hlavně za zpětnou vazbu. 

Myslím, že se kane, urážíš zbytečně. Tvoje poezie se mi líbí. Nic po svém nechci, piš jak ti libo. Možná by ses mohl naučit rozeznat otázku od útoku.

Ok...

S 2. pádem se pojí předložka z (ze). Té je možno užít ve spojení s 2. pádem vždy. Např. setřít pot z čela, stáhnout prsten z prstu, sundat klobouk z hlavy, spadnout ze stromu, stékat ze střechy, skočit z můstku, (spadnout) z měsíce, (sejít) z cesty, z mysli, z očí, (vzít) vítr z plachet; ze strany, z hlediska, ze stanoviska, ze zřetele atd.

Pozn. Jen v případě, kdy píšící považuje za potřebné naznačit předložkou východisko pohybu z povrchu pryč, popř. po povrchu dolů, může zvolit předložku s, např. (vzít) se stolu, se skříně, jet s kopce.

Upřímně... když teče něco z věží, z kopce... přijde mi jasné, že to stéká směrem dolů, nikoli, že to vychází z věže/ kopce... to už si raději představím, že v případě použití "s věží" stéká i věž. 

Děkuju za kritiku, vážím si. Na chyby kouknu, člověk opravuje a opravuje, až ty chyby nevidí. 

Vypadá to, že budeš asi jediný, kdo se textem prokousal.

Víš, safíčku, mě v podstatě jen zajímalo, jak to autor myslí, což mi tedy neřekl... jestli něco stéká z věží nebo s věží mi přijde významově dost jinde. Podle mě by autor měl vědět, co píše. Ano básnička se mi taky líbí... líbí se mi obě verze,  což už v komentáři mám. Chápu, že to nechápeš.  Je to proste složitá úvaha.

Chci safiána za manželku!

děti prý vnímají čas podobně jako starší lidé. Proto si tak rozumí. Nevím. Každopádně napsané je to pěkně. 

chladný déšť stéká s věží? 

(7.pád)

...z věží?

(2. pád)

mám přítelkyni, která bezdomovcům vždycky dávala peníze za příběh. Nikdy jen tak. 

je to hezky, laskavě napsaná vzpomínka. 

škoda, že je to tak krátký, klidně bych četl dál.

tekoucí věže

možná mělo být z věží, ale tohle je taky hezký

chvíli mi připadalo, jako by to napsal Jaroslav Dušek, pak mi došlo, že tohle je next level... nedočetla jsem to. To se nedá.

krásnej závěr

hezkej název

to dýchání do copánků je hezké. 

ke třem ženám. 

Taky bych chtěla s někým tancovat, ale nikdo mě nechce. Líbíse mi ten kontrast chtíče a jídla, nebo možná to, že chtíč byl naplněn jídlem. Podle mě to tak má hodně lidí. 

jsou tam slova, který mají asi za úkol jen vyrovnat rytmus: v hlavě at to hlavně žije. Pak mám dojem, že tam kvůli rytmu naopak jiná slova chybí: co budou hrát jsem netušil. Nepůsobí to úplně zručně. 

chtěla jsem ti dát tip a dala ho sobě.

super

-skryj tvoje kročeje-

neni to divný? svoje třeba? 

ale jinak -odpudivý lidský rod-

to je krásný.

děsně cool text

miluju

pěkný místa jako to s chcípáním slov a sraní do kalhot. poslední sloku moc nechápu... 

asi taky nevíš, jak to udělat, aby to na hlavní straně v nabídce - nová díla - vypadalo jako básnička, viď?

Díky janino za milá slova. Jen by mi mohl někdo vysvětlit, jak to vložit, aby se to v nových dílech nezobrazovalo nerozčleněné... to je totiž největší záhada.