Souhlasím s tím, že sem přicházíme s určitými předpoklady a prožitky z minulosti uloženými v podvědomí a nevědomí. Ale to, s kým a čím se stotožním, čemu se podvolím a čemu ne, co si pustím do své mysli, co přijmu za své a co ne o tom rozhoduje každý sám v každodenním životě. Vždycky máme volbu. Možná něe jako děti, ale jako dospělí určitě.

Křídu vždycky držíme my. My se rozhodujeme, přikláníme se k tomu, či onomu, dáváme a přijímáme to, či ono. Nepopsaná tabule je naše duše. A na ní se vše zapisuje.

O knize života

 Člověk narodí se jako bílý, nepopsaný list.

Až svou knihu napíše, co asi bude se v ní číst?

Záleží na tom, jak kdo žije.

Možná horror, možná drama, možná poezie.

Hezké. Z textu je cítit, že je to prožité. 

Kdo viděl film Madisonské mosty, ten nádherný film o lidské touze, tomu ho verše připomenou. 

A tomu, kdo prožívá stejné, nebo podobné dilema, tomu třeba pomohou se rozhodnout. 

Máš pravdu, že lepší by bylo volit chlapa :-). Ale to bohužel/ bohudík není moje orientace. Asi jediná pomoc - najít nějakou třetí :-).

Krásné verše a krásně zhudebněno. Ten první odkaz přímo pod verši je nejlepší.  Hudba stačí úplně jednoduchá bez příkras. To důležité je myšlenka, kterou říká text.

Paráda!. Hezké hříčky se slovy.Super.