zahálčivý měsíc

Zahálčivý měsíc

Hlavně to zdraví

Pane bože, jestli mi tohle míníš vážně udělat, tak nejsi dobrotivý bůh. Jsi zlý bůh. Jsi zlý bůh a já tě nebudu mít rád, protože mě teď také nemáš rád. “ To jsou slova, která jsem si říkal každý den.

dokonalý pocit

Jsou vánoce. Krásný čas. Nejkrásnější na tomto měsíci je ta vůně. Vánoce vdnešní době začínají už někdy vzáří, ale vánoce jako takové, začínají každý rok vjinou dobu.

Ztráta

Hlas který mě volá

Den býval krásný,
bylas krásná taky.
I noc byla krásná,
bylas krásná taky.

Člověk

Klečí .
Hledí .
Nic nevidí .
Nic neslyší .

Hlad a žízeň

Žízním. Ne po vodě,ale po životě. Hladovím. Ne po chlebě,ale po slově.

Přání

Chodíval kdysi
po večeru,
chodíval k jezeru.
Často sedával v trávě,

...

Pochybovat můžu, ale slepě věřit odmítám.

Nešťastný věk

V nešťastném věku šesti let mi odešel tatínek, prý do nebe, řekla mi maminka.
V nešťastném věku třinácti let jsem květinku položil na maminčin hrob, prý odešla do nebe.
V nešťastném věku osmnácti let jsem hlínou pokřtil svého bratra, prý odešel do nebe.
V nešťastném věku dvaceti let jsem vytesal kámen na hrob své sestry, prý odešla do nebe.

Papež postrádá péro

Při přitepleném, připařeném počasí projížděl papež první přepychovým parníkem překrásnou Prahou. Požehnával pražskou půdu, poté proklínal prudký proud, protože pérující péro patřící pod přízemní patro parníku, přesněji pověděno: Patřící přívodu parníku, povolilo, posléze prolétlo přívodem, poté prvním patrem parníku, posledně proletělo papežovi před pohledem. Pérující péro padlo pod papežův přepychový požehnaný parník. Převystrašený papež procházel politý potem po přepychovém požehnaném parníku.

Gabriel

klečí,
hledí,
Do tmy pro něj průzračné,
na jejímž konci jiskra plála.

Rusalka

Po tajných večerech,
po špičkách tancují
tenounce utkaná
i do různých jiných