Písmák Chvění
KlínemTiPomalu jaroPropukáVLétoSténej miDo uchaŠeptemKdyžZbývá už jenChvění
větvičky, lístky a ta její ničivá síla
pár dní v životě
větve a lístky v metru
cyniku, řekneš si
zjevení tváří
o básnících a kultuře
v perutích najdeš jehlu dřív
než sníh za oknem
bez křídel a věhlasu
svlečený
sním o babylonu, polobotkách, křídlech a víně
snímo mrazu v podpalubío tisíci a jedné noci v babyloně
pod věží
o smutku v polobotkách
na dně rybníka
Amor a Morana
Amor a Morana,kráčí, drží se za ruce,každý ve světětoho druhého
stereotyp na jantarových stezkách
stereotyp na jantarových stezkáchvracíme do kopcůokrajovým miskám vahmizíme z dohledu
i slovním hříčkám a odkazům
tu a tam(s)vážíme vzájemně svá slovanejistotou"sezame, otevři se"blíží se.
Kultura noci
kultura noci začíná,když mraky vrostou dooblohy, mezi zastřešenýmibřehy a domy našich světůpaksoumrak očí v pavučinětrápí nás nespavostía z vyschlé kůže skládá střípky
květů (a pro další generace)
možnávrozených vad člověka.
ruším svoje války
ruším svoje válkys hlasy v hlavě a lidmikteří tu nejsounebylimořské víly už nebuduzvát na kafe a naléhataby-a stejně tak i štěrk házetna práhruším všechny svoje válkyvždyť už ani nevímneslyšímrád bych jednou koukalna-je to limuzínanebo sanitka.
intimní lechtivost
po duši hladím
nebo po stehnech
s něžností
blíž ke smělosti
co je to telepatie a jak to funguje
tak ta telepatie jako funguje,
je to spojení dvou vodovodů,
zimní šály a růžového slona,
jak to přesně funguje nevím,
má drobná fobie světa
nebojím se tmy
když bloumám
nocí
nebojím se
brouzdání nocí
pláčeš a já ti nevidím do tváře
z uhlíků a mědi odlité
když jsme se loučili na prahu
a možná i dál, za obratníkem
kroky
havraní moc a v ní
tři růže ticha, kde
na dně kapky spojily
ústřižky měsíce
tůůůůůůůůůňka!
pruhovaný delfín
v rybníce
pár člunů na řece
a výletní parník
bloumaní po zatoulaných
prohraný boj o další ulici
co bránilo slunce
teď ovládá noc
spolu s vadnoucími odlesky
pojmenovaná po slunci pro rozostření fantazie
schovám se
do skulinky času, protože
tonutí
je nejlepší lék
hlídám oblohu
valí se modrá
stezkou kolem stehen
převázaná zásnubami
paprsků měsíce
sbírka malého štěstí
zlámané v kole - toči
štěstí jsem zapomněl
nechat poslepovat
pro barevnost mraků
chmuromluva
^^^^
nocí a sněhem zabloudím
na konec ulice, kde lampa
svítí - la
letopočty
do tmy vplétají se pohledy
netušených stínů tuláka
přehlédnutých přání
bloumá po polích
sněhem brodit se neumí (životem snad o trochu víc, ale pšššt)
po jalovci voní, když taje
v nastálých zakoutích barevného ledu
jejím táním procitne
havran v bílém a pak
Jedna jednoduchá na klasické téma
Kapka vína steče po sklenici
rozzáří ubrus, červeným sluncem
políbil bych tě, ale pohled na tebe
mě teď těší víc,
proč, když sny obrací se k raku
proč, když sny obrací se k raku,
končí u kozoroha.
Sny toulavé, v mezích zákona
pijí svou krev a lpí na tradicích,
pláč černého moře
zatažené večerní nebe -
pak
hvězdy nesvítí -
ani jinosvit nepláče
Povodeň (anebo taky ne)
Kousla Tě Moje poslední slova A rozryla Tvou krasnou tvářVráskami
Tisíce mimosmyslů
zachmuřené nebe před soumrakemstíní tvář svého snu náhlým příměříms nachovou tanečnicí prázdných stínůavelkého staletého kmene lípy
v tonoucím světle hledá zvadlé touhya jejich stínové hry kolem petrklíčůnedbá stísněnosti krátkých tónůpak voní nádherně barevně přes duhu
rákosové rohože na částech podlahykadidlo a vonné tyčinkytisíce mimosmyslůtonoucích hvězdrychlých pohybůdaných jizevplachou Tebeseschlé utpenízkrouhlé tvaryadlaň svírajicí(něco málo)
V rozbořeném snu
vrozbořeném snu usínám
touhou
zmaten ve velkém světě - domů
neopětovaných neopotřebovaných
Příběhy do písku
Příběhy do písku psané
stéblem trávy a pak i
vyryté stínem
do kamene
Jen tak pro * radost
Strčil jsem nos
na nebe mezi hvězdy
abych s nimi mohl
ráno posnídat
Chodník
Dnešní den dopadá na
štíty střech starých domů
poněkud unaveně
s úšklebkem ve tváři
Vypustil jsem
Vypustil jsem
všechny myšlenky
do akvárka
se slanou vodou
Barvy květin
Pěšinkou ve sněhu
kterou jsem nikdy nešel
opět kráčím
vstříc krápníkům
Šlápota
šlápota
poblíž bazénu se
krásně rozpíjí do noci
přes trny prostírá nové
Polštář
zjizvený polštář,
co přebíral
všechny Tvoje utržené
rány
Potulní básníci
. my starý jsme neklidný jak půlnoční vítrpulnoční vítr plazící se mezi komíny, hledaje živou vodu pro své tělo
a lásku pro svou duši.
ne, půlnoční vítr běsní na pasekách a mezi listím stromů,jak psal Taiko. obrací hnijící barvy, zůstane sámv polích a lesích slovi nevyřčených lžítrhá mlhu na kusy a její děti po kopcích honítouhy dávno zapomenuté, ztracené v mořích dlouhých letvynáší na hladinu a sluncem prosvětlujepeří tažných ptáků, smutných a přesto šťastnýchzlehka sesnáší do dlaní hor.
Pujč mi...
Pujč mi myšlenku.
Pomaluji s ní hedvábí,
napíši báseň
a usnu.
Prosím vánici...
Sněží
a já si přeji,
aby se všechny
Tvoje špatné myšlenky
Okamžitá I.
Tady je.
Okno.
Myšlenky.
Odbíhají, protože nemůžou jít spát.
Vyzujte se venku
Dobrý den,
vyzujte se, prosím, venku,
ať mi nepošlapete to,
co ještě nemám.
A písmenka jako ty lístky...
Lístky padají ze stromu
a cestou k zemi
pohybují větrem.
Někam.
Život pletený v síť Pavoukem
Poblikávajicí lampa na kraji ulice.
(Můra poletujicí vesele kolem. )
Život pletený v síť Pavoukem,
jemuž schází smutná přísada vlákna.
Otevřené Dveře
Seděl přede dveřmi a přemýšlel. Přemýšlel o svém vlastním živote. O tom dosavadním životě. Nebylo to nicmoc, ale už něco málo dokázal.
Chytni mě za ruku
Chytni mě za ruku, prosím,
chytni a drž tak dlouho,
jak to jenom půjde.
Uplynulý týden byl nekonečně dlouhý,
Špatní lháři
Potkal jsem anděla
v prázdné uličce plné špíny.
On pozdravil,
ja ani neodpověděl.
Ztrácím se...
Ztrácím se v životě a nevidím cestu. Hledám ji.
Ztrácím se v temnotě a neznám hvězdy. Nejsem námořník.