Písmák jako stín jednorožce
Jsem plachá
jak stín jednorožce
ztrácím se v přítmí krajny
Zapomněla jsem
dlouhé cesty domů
Mám ráda ty chvíle,
kdy zrcadlíš se na hladině
vzpomínko mlhavá.
Chvíle - kdy zmizí
nůž v zádech
Bojím se doteků
přinášející blízkost
nože v zádech
Ostražitě tě sleduji
Kapka
Ukryj bolest do sklenky,
dávkuj po kapkách.
Příkrov šílenství
vydrží tak dýl.
Matko bolesti
Matko Bolesti,
mé srdce krvácí
vidoucí oči si ne-pamatují,
vztahuji ruce do prázdna
Linie hmatu
Linie hmatu
ztrácí se mi
v myšlenkách mých
niť
Otázka
S nápisem
"Nehlaďte Bestii - kouše . "
placatím se světem
"Nehlaďte Bestii - kouše. . "
Jaro?
Juj, lýtka se zapalují
kabáty stále zimě vzdorují.
Že by jaro za dveřmi.
Ale kdeže, stará kolena
Netýkavka
Netýkavko netýkavá
Stojíš vpoli
nesvlíkaná.
Na ocet si zůstala,
Pfůů
Dýchni mi na krk
a zašeptej
Stůj.
(Jak splašené stádo
Tma
A noc přikryla vše.
Miluji tmu.
Bývám tak temná jako ona
ale někdy,
bylo tu není tu
Stával tu kdysi dům,
malýa nevzhledný.
Stávala tu kdysi studna,
hluboká a plná vody,
Chtěla jsem
Chtěla jsem být ve tvém světě. A zatím pozoruji, jak se mu vzdaluji. Snad tě najdu podle cestičky z drobečků
Šum reality
Šumí mi tu voda,
neslyším co říkáš.
Sny, kdysi tak hýčkané
mizí pod tíhou dnešní reality.
Knihy
Kostěné listy nového světa
a těžká vůně zeleného čaje
mísí se vnepřítomné budoucnosti.
Zavřete oči, už přicházejí.
Prcháme?
Zástupy davů mizí ve vytyčeném minovém pásmuNovodobí krysaři směnili píšťaly za bomby
Tok myšlenek ustal někde v půli a pak zmizelTu a tam se zjeví zrnko možné pravdy
Nikdo neslyší nářek srdcích uvězněných v klecích lidských tělA ti kdož slyší, prchají
Pojď a prchneme taky
Změny
Letní potěcha svůní spadaného listí
Mísení životů vrukou sevřených
Litinové kamna spí, letní spánek ještě neskončil
Čas mění své nohsledy
Jako lední medvěd
Shodila jsem háv pestrobarevných iluzí
a jako lední medvěd toulám se po ledových pustinách.
Tvář za tváří, potápí se hluboko pod kry.
Půlroční slunce vystřídala noc
Iluze
Oděná viluzích
se Sluncem za zády
ahlavou voblacích
zmizím ti vnáznacích
Neplakala jsem
Neplakala jsem, když se vdávala.
Neplakala jsme, když se mi narodila dcera . byla jsem vnarkóze.
Neplakala jsem, když mi umřelo druhé dítě, to nenarozené a já přišla o možnost mít další .
Zítřek
Letní potěcha s vůní spadaného listí. Mísení životů v rukou sevřených. Litinové kamna spí,ale letní spánek ještě neskončil.
Čas mění své nohsledy.
V každé jeskyni něco žije
„Halóóó“ zaznělo tmou a zpětně se odráželo od stěn vozvěnách.
Velké žluté oči zamrkaly. Tvor se neslyšně protáhl, přesunul se dál do svého doupátka a pozoroval dva malé vetřelce.
„Říkal jsem ti, že tu žádný nejsou, kdyby byly, tak už dávno nás nějaký sežral.
V travnaté změti betonu
Proudy slov
valí se jako krokodýlí slzy
po šupinaté tváři.
Dětství už odešlo,
Poušť
Pouštní vítr
umlčuje vše
i sluneční svit skrze palmové listy.
Vyprahlost a horko
Hvězdy
Krok za krokem
přistupuji stále blíže.
Udivena,
hledím na spadlou hvězdu.
Etuda
Gabore, Gabore.
. „Adlár“ řekl Gabor, „mám bolest“.
„Kdo nemá bolest“ řekl Adlár.
Skřítek a Země
Malý skřítek u bran stojí,
zvědavost mu nedá.
kořeny stromů prý studí
větve chtěl by znát.
Dotyk
Letmý dotyk
zítřejšího úsvitu.
Skrze otevřené okenice
křik racků
Ještě jednou uchopit vítr
Temné lesy nic nepoví.
Zběsilý trysk koní a jezdců.
Zbrklé klopýtání přes pařezy.
Stále se blíží.
Lampy
Rozviťte lampy,
je tu tma a zima.
Zapalte svíce a ohně
je zde tma.
Moře
Letmý dotyk
zítřejšího úsvitu.
Skrze otevřené okenice
dolétá křik racků
Drápky.
Moje drápky na Tvém krku.
Ale kde že, to se Ti jen zdálo.
Jak bych mohla.
Já.
Iluze
Ahoj moje velká Iluze.
Iluze života na tomto světě.
Drobná starosti všedního druhu,
i nevšedního.
Vyhoštění
Nevidoucí pohledy
a soustrastný odstup.
Řady se semknuly
ani pírko neprojde.
Dotek červnového rána kdesi v Praze
Světlo
Bleděmodré světlo z po za mříží
Choulí se listí na stromech
Tmavé omítky zdí mlčí o minulosti
Děti
Tak tady zůstávám,
vsrdci země
ukrytá.
Sedíc, mé vlasy
Neotvírám
Otevřela jsem oči,oslepila mně Smrt. S cejchem na čele chodím jako ostatní.
Motýlí křídlaa střevíčky vil,zůstaly kdesi v zapomnění. Tu a tam zaťukají na dveře.
Zamotané
Staletá únava
podvodních stromů
zamotala hlavu
i himalajským jakům.
Neboj..
Podivuhodné okolnosti všedního dne
připomíná mi pramalá událost
méhoživota.
Stojím na prahu světla,
Vzkaz
Haló, je tam někdo
na druhé straně.
Slyšíte mně.
Někdo asi přestřihl spojení.
Lety mimo
Stála jsem nahoře v 12. poschodí jednoho ostravskýho paneláku a koukala dolů. Tak moc mně lákalo skočit dolů. Ne proto abych ukončila svůj život.
Let
Roztáhnout křídla
a zapomenout na svět.
Tak, takhle se lítá,
když není cesty zpět.
Přání
Slova jak pírka bílá
houpají se ve větru
omšelých dnů.
Přání pírky tištěná
Tkanička
Hej, stůj.
Chtěla bychTi něco říci.
Neboj,
nejsem tak děsivá jak se zdá.
Oceán
Jako kapka
v oceánu věčnosti,
stojím tu na stráži tvých dnů.
Až překlene se bouře
Skřítek
Jednou,
až své tělo
propůjčím novému životu,
(možná že budeš otcem ty
Kamínky
Házím kamínky
do studánek tvých očí.
Nežse zakalí,
zmizím Ti ve vlnách.
V rukou..
Jsem vítr
v rukou čaroděje.
Kdo z nás,
není svázán se Zemí.
Znavená Housenková dráha
Jsem jako kapka vody
ve sklenici od oleje.
Jsem jako kus tebe,
zapomenutý svršek u postele.
Tuhle větu
Asi bych měla přestat mluvit se svým šílenějším Já.
tuhle větu jsem chtěla napsat na jeden web. ani nevím proč. Ale já vím.
Dým
Přidržujíc se zábradlí,
nebe v odrazu kaluže,
točí se rychlostí nekonečnou.
Plamínky životů
Duhové kuličky
Čas se zastavil.
Kam se schovaly duhové kuličky.
Do koutů Země.
Dětský hlas nabral kurz dospělosti.
Říkáš..
Říkáš že rozumíš
tomu co říkám.
Říkáš že víš,
co jsem tím chtěla říci.
Jméno mé
Někdo velkými písmeny
vyškrábal na zeď
jméno mé.
Jako poslední záblesk světla,
Do ulic
Sedící domy
na okrajích loužích,
bezduše hledí
skrze vybité okenice
Miluji..
Miluji tvé dotyky,temnoto bezednýchjezer duše.
Miluji tvé pohyby,stékající kapko krvepo stěnách mého srdce.
Miluji tvá slova,zlověstný šepoteve stínech koutů.
Miluji tvé tělo,rychle tlející životev hlubinách propastích.
Nebe v rose
Lehké dotyky
jen letmo zachycené,
unavenými oky
smotaných drátů
Světlo
Noci se krátí, nebo prodlužují.
Nevím.
Tma s mlhou se snoubí, halí vše co jim přijde do cesty.
A svit pouličních lamp pomalu pohlcují.
Stíny
Stíny zčernalé světlem
a otisky stop v písku
mizí tak rychle
jak sněhová vločka
Snítka
Snítka věčnosti
ulpěla Ti na řasách.
Čas se zastavil.
Přišla jsema očistila Tvé oči
Ostrůvek naděje
Moře světel svítí do tmy.
Jako ostrůvek naděje
v srdci hniloby.
Nespočetní letí tichem
Nespočetní letí tichem,veliké společenství mlčenlivýchpozvolna mizí ve světle hvězd.
Z útesu line se smutná píseň volající mé jméno,zapletena vbarvách tónu
podlehla jsem kouzlu.
Letím sama s kýmsi na hřbetěač můj rod už je dávno pryča nic nesvědčí o jejich letu.
Rybáři
Rybáři své sítě rozhazují,ryby chytají. Malé proklouznou,velké zůstanoua střední. Záležíí na Rybáři,zda učaruje ryběsvými dlaněmi.
I ty jsi mně lovil,rybku střední délky.
Nejsou ..
Kapka krvestéká po meči. Červení došli,zbyliuž jen Modří.
Zastavení II.
Lehkostí jarních dotekůslunce laskátěla zmožená zdlouhavostí časů.
Tvář větrem ošlehaná,oči jak hvězdy zářícíz pod řas měří si svět.
Zastavení
V tichosti klidu,v okamžiku letustojí tu zasnáš malý stínsoudnosti.
Těžko najdeme hlavu či patu..
Vtemných paprscích minulých dnůschoval se mi úsvit jasné (nejasné)budoucnosti.
Řeky času odnaší střípkymoudrosti výměnou za baho věkůnečitelnosti.
V nánosech zkreslených skutečnostízklíčené přítomné dny
utichnou.
Ve spěchu
Kroky vášnídoznívají v tichosti ložnice.
Láska sbírá své šaty,ve spěchu peníze bere.
A pach cizoty usídlil sena polštáři.
Akt
Načichlý touhou,s předzvěstí co se večer stane.
Ze zákopové válkystal se akt lásky.
Nachvíli zasopuštěné hradní tvrzev klidu spočinou.
Skrz soucit k porozumění
snítka Jasu
odělují Tmu do Světla
a Světlo bylo živé.
Jeden ve Třech a Tři v Jednom.
Snové vize
Po stříbrných měsíčních paprscích, jako po schodech, schází se na zem bytosti. Stříbrné a zlaté, plné snů. Snítka čarovného bejlí snaší se v obloučcích k zemi. Opojná vůně stoupá do hlavy a dál ku hvězdám.
Otisk
Světlo pouličních lamp
kreslí do vlhké dlažby stín bytosti.
Sněhová pírka Ti tají na čenichu
v lese doznívá šustění křídel.
Mezník
Uplynulo pár dní,
ale zdá se to být rok.
Mezník.
Co bylo před ním
Padám..
Padám.
Dolů až na dno.
Letím letem bez návratu.
Padám, a svět je malý.
***
Světla očí v temnotě prozrazují co víš.
Čas se zastavil v okamžiku a čeká na povel.
Chvíle ticha pro proudy slov bez významu.
Naslouchajíc písni,
Hledání?
Čas ten
neúprosný zabiják,
drtí všechny slabé,
co hledí do minulých dnů.