Písmák Ledničkový trauma
Erární lednice. Na patře, na koleji. Všechno v sáčkách. Přeplněná.
podzimní báseň
kolem tebe listíkolem tebe spadlýnořej do nich červenýnež jim zmodraj prsty
nořej do nich víno
co je samej mech
tráva saje horkost
Fáo
Fáo půdou se díváš
už ti zasychá ne rtech dým
na okně černou hlídáš
když dalekou túrou
Hlídám těkavou
Výlet pro dnes končítvůj výlet pro dnes končítámhle vidíš dřevo a místo,já pálím po večerech rámyty spíš skládáš z ramene hůl.
Hlídejmám tu v džbánu látku těkavouhlídejteď těká už jen do nás.
Spoustu starých těžkých zvykůspoustu starých těžkých zvykůzrušíme párem vlahých herv nočních stromech vodu spouštíšzelená chystá dvojí stín.
Hé ná hunaou áhaiá leiou ladn ath chejmladá v kouři zatím neznám houštíco ti půda v srdci vynáší.
Jabloň
Snaží se a pořád by chtěla žít. já nevim. já myslela , že uschne sama , aby mi jí nemuselo bejt líto. Kdyby aspoň chtěla umřít, ale vona skoro uschne a pak dá větve.
to sn frncsk
stříhám nebe, dělám místo
hodně seteď nadechnu
čekám jen naposledního pána v košilce, až na zimu vletí do zastřenýho slunce
i když slabý
kouty
v nepřehledné místnosti, kde ze stropu visí světlá látka
jsi zatahal za jeden její dolní roh
neni důležitý, na který straně
sesula se na nás
Panenky
Nehybné, nabité hračky. Většinou jich několik roztomilých i hrubýchstojí v poli. Sáhneš na jednuz nich. ne, stačí se jenom dotknouttenké součástky stočené do pružiny a tělem ti projdou vlny mravečení, který vhánějslzy do očí azvyšujou touhu po něčí blízkosti.
Mám tu pár starších rohlíků, schováváte je na strouhanku?
Ráda bych vás pozvalado
kina Oko ( Fr. Křížka 15, Holešovice)
na jednu výstavu.
20. 2.
Nedorozumění
Těšila se. Právě se do něho zamilovala. Povolila nataženou nohu a rychle jí vystřídala za druhou. Zasmála se té krátké hře, když si uvědomila, že si jí všimnul kluk, jdoucís deskami v podpaží, v kterých nosí studenti svoje práce, po protějším chodníku.
Ať nikoho neruší
Zachytávám se na kovových střechách
poledne je zpraží
až mám křeče ve víčkách
lesklá plocha mě ale v klidu rozpouští
bio2
1.
myslela jsem,že ti taky zkapes nasypu čerstvý uhlíky do vlasů,
ale neudělám to
takhle to stačí, jak to je
Asi Očistec
Rozhodla se překonat spolucestující, rudé natěšené výrazy do lesa, stékající kapičky, které měla chutě setřít, a huňaté pejsky. Košile, puntikatý šátky. Súsměvem skončila vmaskovaném stisku pána skloboukem a šňůrkou pod krkem zabržděnou teď na jeho ohryzku, která se ještě před chvílí houpala lehce mimo rytmus pražců. Nebo spojů mezi kolejema, možná to se rovná pražce.
Mírek
Je ze tří. Jiří a Hynek bydlí na Moravě a oba mají po dvou dětech. On sám má jen jednoho mýho tátu. Jeden bratr je vědecký pracovník, profesor chemie.
TEĎ
TEĎ
Sedím na nábřeží. Na Eliščině nábřeží vHradci. Na lavičce. A chtěla bych si docela číst, jenže teď přišla a přede mnou o zábradlí nad řekou se opřela pani svelkým levým uchem a ruší mě to.
CYKLUS
Jenom po povrchu
život stíráš
zdálky vbezpečí se dotýkáš
Jenom po povrchu