Písmák | 23.06.2003 00:00 | K dílu: Někdy bolí i to, co oči nevidí | moroň |
| Proč tedy ta bolavá autobiografie ? | ||
| 23.06.2003 00:00 | K dílu: Někdy bolí i to, co oči nevidí | moroň |
| Necítím to jako problém. Je nám moc fajn. Co je to prosímtě společenská norma? Předpis na jediný předepsaný způsob existence? Děkuji - není třeba. :) Víš jistě, že jsi byla kráva když jsi byla svobodná (free)? Nebo jsi teď, když sis vzala někoho omylem a svobody se tak zbavila? | ||
| 23.06.2003 00:00 | K dílu: Někdy bolí i to, co oči nevidí | moroň |
| To je omyl: to není tvá potřeba, ale pouhá dětská představa o světě, která se spolupodílí na vytváření partnerského vězení. Vzpomeň si, že cesta do pekel je dlážděna dobrými úmysly. Já miluju kohosi, kdo mi věrný není - a nemiluju ho o nic méně. :) | ||
| 23.06.2003 00:00 | K dílu: Někdy bolí i to, co oči nevidí | moroň |
| - nemyslím, že je fajn když tě miluje kdosi komu jsou tvé potřeby ukradené .... svým způsobem to připomíná citové vězení - myslím, že jsi hodna toho, aby tě miloval někdo, komu tvé potřeby a přání bude radostí vyplnit | ||
| 23.06.2003 00:00 | K dílu: Někdy bolí i to, co oči nevidí | moroň |
| Čekanko:... kdopak napsal... "...A tak si řikám, jestli by nebylo lepší, kdybych já to uměla. Kdybych si šla jednou za tejden prostě někam zapíchat. A pak bych fungovala veselá a v pohodě...." (?) - obhajuješ věrnost opravdu zvláštním způsobem .... - nemáš pravdu, že základem zdravého vztahu je věrnost - tedy jistota, že partner mi navždy patří. To potom žena o sebe často přestane dbát, muž necítí potřebu jí imponovat svou galantností a citlivostí ... a všechno končí prděním v teplákách před televizí ... - mnohem lepší je nastavení vztahu ve smyslu: - vážím si, že s tebou mohu žít - a dělám něco pro to, aby to trvalo co nejdéle --- nemylíš ? | ||
| 23.06.2003 00:00 | K dílu: Někdy bolí i to, co oči nevidí | moroň |
| Čekanko -tos mě ovšem dostala :) ! Nejprve tu obhajuješ věrnost až za hrob - a nakonec z tebe vyleze, žes měla v posledním roce dva vztahy a nějradši bys se dvakrát týdně chodila kamkoli pomilovat ...... probůh děvče ! Vždyť jako dospělý člověk máš veškěrá lidská práva ! Nikdo po tobě nemůže vyžadovat žít v celibátu, pokud ty sama nechceš. Mám pocit, že svého manžela máš trochu jako děcko-panenku - na hraní a citové vyžití. Rozumíš ale opravdu dobře o čem všem je vztah muže a ženy ? Kde jsem vyjádřil názor, že ženy mají méně práv, než muži ? Myslím si, že tě nikdo rozumný nemůže odsoudit, pokud svému muži věrná nebudeš - ba pokud se s ním rozvedeš. Myslím, že se s Wopim v mnohém shodneme - až na jeden detail: má zkušenost je taková, že ženy - coby citovější bytosti - vlastní nevěru "snáší" mnohem hůře, než muži, kteří jsou více racionální. Nespoléhal bych příliš na to, že se nevěrná manželka nabaží milence a vrátí se k choti. Spíš bych čekal, že v pobláznění rozbije svým dětem domov, což muži dělají spíše vyjímečně. Vkaždém případě - myslím si, že žena nevěrou riskuje více, než muž (už z biologického hlediska - může otěhotnět) - ale jsem dalek jakéhokoli moralizování. Ještě jeden drobný pohled z hlediska muže: Čekanko - snad ti ta drobnost ušla, ale muži nemohou vůlí ovlivňovat erekci. V tomto smyslu jsou jaksi mimo svoji vůli přírodou směřováni k oběktům, kde "fungují" jako muži. Pokud těmito oběkty nejsou jejich vlastní manželky (ať už z jakýchkoli důvodů) mají jedinou aleternativu nevěry - a sice impotenci. Máš pocit, že je to spravedlivé ? | ||
| 23.06.2003 00:00 | K dílu: Někdy bolí i to, co oči nevidí | moroň |
| Promiň, že ještě napíšu: Víš - to ti NENÍ zle ze mě ... má bytost je nepodstatná. Zle je Ti pro to o čem píšeš následně: asice: cit.: " ...já vím že to tak je ! Jenže se s tím nebudu smiřovat ...." V těchto dvou větách je zdroj Tvého trápení Čekanko .... Opravdu a ze srdce ti přeju, abys se netrápila a cítila se psychicky v pohodě. Jestli máš OPRAVDU ráda muže - jak píšeš - měla bys je mít ráda takové, jací jsou. Ale já se obávám, že miluješ svoji iluzi, jak by muž vypadat MĚL. Podívej se: já bych taky byl radši, kdyby monogamní vztah každému a navždy vyhovoval. Ušetřilo by se mnoho trápení a lidé by svojí energií neplýtvali v neproduktivních sporech. I já jsem se v jedné fázi cítil "podveden" a "okraden" přírodou, že to zařídila jinak, než jsem si představoval, že by to MĚLO FUNGOVAT. Jenomže mnohem moudřejší je pokorně pozorovat JAK TO SKUTEČNĚ FUNGUJE - než překrucovat realitu k obrazu svému. To je bez jakéhokoli morálního znaménka - jediná zásada, kterou se dobereš skutečnosti. A dětmi neoperuj. Děti jsou vyděšené a vyjukané vždycky, když se vztah mezi rodiči rozpadá. Prozradím ti, že většina tatínků nemá sebemenší zájem, aby se rozpadal vztah s matkou jejich dětí. Tím, kdo vztah rozbíjí je nezralá matka, která pro svoji neukázněnost a narcistickou ublíženost páchá cosi, jako kolektivní rodinnou sebevraždu. Muž se totiž nevěrou dotkl její egoistické sebelásky. Prozrazuje to na ní, že není osobností s vyzrálou sebeúctou a že své sebehodnocení odvíjí z pohledu jejího manžela. Je to troska, která se zhroutí, není - li podepírána. Muž si jí pak často neváží právě z tohohle důvodu. Já vím: zvolil jsem trochu drsnou léčebnou metodu ...prostě jsem tě tam hodil ... plavat se ale nenaučíš, budeš - li se bát vody! A je tady spousta lidí, kteří ti dávají záchranu ... včetně mě... :) - tak se už na mě nezlob - jo ? :) | ||
| 23.06.2003 00:00 | K dílu: Někdy bolí i to, co oči nevidí | moroň |
| Čekanka: - Proč bych se stěhoval do Emirátů ? Mě je dobře doma. :) - Znáš chlapy, kteří jsou věrní a potentní ? To já jsem taky. - Otázka je vždycky jak dlouho (a to závisí hodně na partnerce). :) - Mužská a ženská role v oblasti sexuálního instinktu je ODLIŠNÁ. - Děti jistě potřebujou tatínka a maminku, kteří je milují. Jsou – li vychovány v monogamním bludu, mohou v případě nevěry některého z rodičů mít citové trauma. Jsou-li rodiče decentní a rozumní - a děti chápavé, může se společenský život všech zúčastněných obohatit. Tak to má například Landovský. Většinou ale partnerka, která ztratila monogamní iluzi dělá hysterické scény, má pocit, že partnera ztrácí (ve skutečnosti ho vyhání těmi scénami) a není schopna k nové partnerce nalézt lidsky slušný, lidský a tolerantní postoj. Zároveň se dosud milovaný muž v jejích očích proměňuje ve zplozence pekel – což je trošku legrační, protože on je stále týž. TÍM trpí děti především ! Stávají se jejími rukojmí ! - Prof. Matějček řekl: „milovat jejich matku“– nikoli „nemilovat nikoho kromě jejich matky“ ! A to je SAKRA rozdíl ! - Píšeš: když miluju, věřím. Čemu věříš ? Že ten člověk, se kterým spíš je tvůj majetek na věky věků ? Nebo že když s ním splodíš dítě, postará se o vás ekonomicky, pomůže ti s domácností a citově tě zabezpěčí po dobu jeho výchovy ? Že je to slušnej člověk, který tě má rád? Nebo že nemůže už mít rád nikoho kromě tebe ? To jsi jediný člověk na světě ? Ostatní si lásku nezaslouží ? Nechápeš, že na něm záleží, aby zhodnotil na co má sílu a co utáhne ? A pokud utáhne – proč mu v tom bránit ? Kdo a proč má právo mu bránit ? Zejména pokud se zaklíná tím, jak ho miluje …. PRDLAJS miluje! Sobecky ho využívá a cpe do formy podle svých vlastních představ ! Jak může někdo milovat někoho, koho NEZNÁ a neví tedy co potřebuje ? - Píšeš: „Cílem je manžel, kterej nikdy nedopustí, aby jeho žena a matka jeho dětí stála před problémem, jak řešit takovou situaci.“ Pochopitelně tvým cílem to asi je. Je to ale také cílem tvého partnera, kterého – jak píšeš - miluješ ? Na téhle otázce se totiž odhaluje omezenost tvé lásky k němu. Myslím si, že pokud je manžel nevěrný a NEOBTĚŽUJE tím tebe ani děti, je to čistě jeho záležitost. A ty – pokud něco takového zjistíš – budeš rozbíjet rodinu jen pokud jsi naprosto neodpovědná a nezralá ženská. Pokud jsi dospělá, pochopíš, že jsi se zbavila nepravdivé iluze o světě a stala se tím pádem svobodnější – a to je dobře ne ? :) - O moudrých ženách a roli manželky píšu proto, že signalizuješ, že se něčím trápíš – a tak se ti po svém pokouším pomoci. (tolik ke tvému poslednímu řádku) Andulka: ano – to je nesmírně jednoduché – Je tady problém, se kterým se neumím vyrovnat. Jak ho tedy vyřeším ? Prohlásím jeho nositele za mentálně či eticky narušenou osobu. Nejlépe ještě onálepkuji politicky, nebo sexisticky. Kdy už dámy pochopíte, že problém je na VAŠÍ straně ? Vy něco nějak CHCETE mít – a nutíte tedy okolí aby vám lhalo. A tam, kde vyhřezne skutečnost a pravda na povrch věci, sekáte kolem sebe jako šílené, hroutíte se a nejste schopny racionální úvahy !!!!! | ||
| 20.06.2003 00:00 | K dílu: Někdy bolí i to, co oči nevidí | moroň |
| Čekanko: ~ to ti má partner říct, že máš povislá ňadra, veliké pozadí a že ho po patnácti letech manželství nepřitahuješ jako ženská ? To by podle mne byl HAJZL, který by zasloužil sejmout sekerou. ~ jestli tě irituje mužská nevěra, zároveň ti jistě neimponuje mužská impotence. Co tedy vlastně chceš ? Cosi, co NEEXISTUJE ! A čím dřív na to příjdeš, tím kratší dobu se budeš trápit. ~ je možné, že muže prostě nemáš ráda. V takovém případě zůstaň sama. Nechceš - li, nezbývá než přijmout FAKTA. ~ Věř mi, že i z nevěry si jde dělat legraci. Znal jsem jednu moudrou paní, která říkala dětem s úsměvem: tatínek se nám zase zamiloval - všimli jste si, jak začal cvičit a bere si denně čistou košili ? ~ pochop, že žárlivost je ve svém důsledku sobecká, kontraproduktivní a vposled i trapná ~ cílem je manželka, která poblahopřeje milence k dobrému vkusu - zároveň však dá JEDNOZNAČNĚ najevo, že rodinu si rozvracet nedá. A pokud TOTO muž nepřijme a nepochopí, není o co stát, protože to je neodpovědnej blbec. | ||
| 20.06.2003 00:00 | K dílu: Někdy bolí i to, co oči nevidí | moroň |
| čekanko: jseš rozčílená - a překoukáváš .... dobrá: nebudeme říkat hysterie ... řekneme citové pohnutí .... Poslyš ... zkus přijít na to, CO tě na postoji, který jsem zaujal tolik rozrušilo ? Víš - přestože to možná na první pohled vidět není, v tom postoji je strašně moc veliký prostor pro OPRAVDOVOU lásku. Jde o to nezahánět svými očekáváními partnera do kouta ... on pak přilne o to pevněji ..... zkus prosím porozumět - je to důležité (a náročné - přiznávám) | ||
| 20.06.2003 00:00 | K dílu: Někdy bolí i to, co oči nevidí | moroň |
| čekanka: slušnost je (KURVA) potřebná - viz můj bod 2 předchozího mého vyjádření . . . ;) ~ o tom žádná - proti slušnosti jsem neřekl jediného slova. Je ale někdy těžké, aby muž ale zůstal slušný, když žena, která ztratila SVÉ iluze se začne chovat hystericky. | ||
| 20.06.2003 00:00 | K dílu: Někdy bolí i to, co oči nevidí | moroň |
| Čekanko: nepochopila jsi pár základních věcí 1) V Holywoodských (i Francouzských :) filmech a ve špatných časopisech, které propagují krémy na obličej a celulitidu se navozuje iluze, že ideálem je romantická láska na celý život - a že stárnutí lze zabránit. (Ty krémy se pak lépe prodávají) 2) mnohem lépe je oželet iluzi romantické lásky a spokojit se se slušností, odpovědností a velkorysostí. TO NENÍ VŮBEC MÁLO !!!! Vyžadovat, aby Tě někdo miloval, protože na to máš papír je trapné. 2) Muž má rád ženu JINAK než žena muže. ON pozná, kde se pro něj nachází zdroj energie - a to nezbývá, než respektovat. Z této energie pak čerpá případně i jeho rodina a tedy i manželka - to si prosím uvědom. Pokud manželka tento zdroj energie "podvazuje" - je sama proti sobě. Získá impotentního nasraného strejdu, který ji nevezme k moři, nekoupí šaty a se kterým není ve společnosti sranda. Rowena - nic proti - chápu tě | ||
| 20.06.2003 00:00 | K dílu: Někdy bolí i to, co oči nevidí | moroň |
| Literární úroveň hodnotit nebudu. Spíš mne zajíma sociologická stránka věci. Proč je nevěra vlastně tak živý problém pro dnešního člověka? Jak čtu v příspěvcích - většina komentátorů přijímá názor, pohled a pravdu manželky. Ona vzbuzuje soucit, protože výsledkem vztahu se trápí - stejně, jako mnoho dnešních žen. Proč se však trápí? Protože ztratila iluzi o realitě. Kdyby realitu vnímala pozorněji, nemohlo by uniknout její pozornosti, že romantická láska na celý život je méně pravděpodobná, než potkat na Václavském náměstí žirafu. Nemohlo by jí uniknout, že mezi vnímáním muže a vnímáním ženy je zásadní rozdíl. Ona se dokonce vdala za svoji iluzi. Svého času partnera donutila "uvěřit" a "lhát" že ať se stane cokoli, bude ji nadevše milovat a bude jí věrný (cožpak takové věci může dospělý rozumný člověk uvěřit?). V čem tato iluze spočívá ? V neochotě si připustit, že časem a věkem nutně ztratí pro svého muže část své přitažlivosti - a tedy moci nad jeho city. V představě, že muže vlastní. Ve skrývané a neuvědomované nenávisti, která vyplývá z faktu, že muže kontroluje stále méně a méně. V nepochopení faktu, že pokud svému partnerovi není schopna dát to, co dříve, je nanejvýš sobecké bránit mu ve vztahu s ženou mladší a podlamovat mu tak životní energii ze které ona také čerpá. Muž má povinnost manželku ekonomicky a citově zabezpečit, vychovávat své děti a dopřát jim vzdělání. Pokud muž tuto roli plní, měla by mu být manželka vděčná. Pokud jej navíc dokáže intelektuálně a eroticky zaujmout a naplnit (což je po letech manželství nadlidský úkol) - tím lépe. Pokud manžel zpohodlní a lehce zimpotentní - může být panička klidnější. Pokud ale narůstá na straně muže neukojenost, kterou manželka není schopna naplnit - a leckdy ani rozpoznat (protože podívat se do očí pravdě, že stárne je bolestné) - a pokud rozpozná, pak ignoruje, nemá si nač naříkat když se ocitne v situaci tvé hlavní hrdinky. Měla by se přestat litovat a situaci využít k tomu, aby se (pozdě- ale přeci) poučila o reálnémsoužití muže a ženy, naučila tolerantci, oplakala iluze a na tomto základě pročistila vztah ke svému partnerovi, který pak bez pout bude jistě radostnější a vřelejší pro obě strany. | ||