Písmák Je to jako
Provést tisíce nití tisíci oky jehel
a prošít každičký pór křízkovým stehem
v tom všem se zakrýt, zašít, schovat
pocítit a milovat
...
Nemusel jsem tě prosit
Dřív jsem o tobě sníval,o tvých nepolapitelných křídlech,opíral jsem se o tvou moca věřil, že na mě nikdo nemůže,protože jsi mým spojencem,jsi mým štítem, jsi trpitelem a nositelem vší bolesti světa,všeho zklamání, které jako plíseň hnije a hnije.
Snaží se prožratjako popínavé víno do mé duše,vysušit mě zevnitř,donutit mě lapat po dechua prahnout krvácejícími rtypo posledních kapkách chladné vody.
Ty jsi mě ale chytila,vždy jsi vystoupila zjezera mých nočních můr,prozářila jsi každý list papíru,věnovala jsi mi pramen svých vlasů, které se délkou vyrovnaly blýskajícímjizvám na nebesích.
Nemusel jsem tě prosit,na kolena jsem před tebou poklekal sám,dobrovolně jsem se topil vbahně,jen abych opět naivně doufal,že přijdeš.
...
prekvapenie
Nemám žiadne povinnostia nemám anižiadne právavšetky chyby, ktoré urobímsú výbuchom svetlazastanem apozerámaž kým nemám pocitže aj posledný kúsok sietniceje definitívne spálený
Ato je koniecMyslela som, žesom väčšiaa širšiaje príjemnérozbiť šálku atanierzabudnúť zamknúťstratiťzlomiťvyschnúť až na dnonerátať sjadromako sniečím,čo určite musí existovať.
...
Saulův syn
odříkám modlitbuza nás bez jménabez zítřkuza naše otce a matky
když jsem uviděl Miriam dceru Mordechajovuplameny se dotýkaly jejich nohou
modlitbu odříkám i za vás živé
...
Skoro Haiku 23.4.2024
Je sklizeno
Dříve než by
To narostlo
Svět tančí
...
Plameny nezachvátily
Procházím kolem výkladní skříně,
cit, který Tě mine,
jdu dál, vidím ho jasněji.
Zakopnu o patník v trávě,
...
vubecnevymecny
nechci ty jednotvárný
jenom bosý
ty jsou díounliríl
v doteku
...
Kdekoli cokoli
kdekoli zavoníšeříkcítíš lásku s velkými brýlemiaby tě vidělaaby tě pro žádný budoucí či loňský sníhnikdy nezazdila
kdekoli klopýtnešzmodrášrozbiješ se polopatě aby tě kus ještě zbylbabička říkalas bolestí nedojdeš nikdy nikamnebo doskočíš co nejdál
kdekoli pláčeštam teče víno ráno ze sudůvyplavíš ráda sklepy těsně v předjaříkde kdo byrád vrazil korek přímo do srdceať si v tom plave ale netopíplíceani pod kotly
kdekoli se opiještam ztratíš obraz z hlavytam projdeš prsty tisíců replik -malíři těl občas zasviní podlahunejedné sošeukousli hlavu když sahali chtíčem k nebinebo do rezavých dívčích vlasů
...
Má čára štěstí
Slunce se zhlíží v leštěném komíně
Promítá stromy na fasády a lístky
Vší zeleně třesou se mrazem
Já ve své bublince letím skrz čas
...
zatiaľ je slnko všade tak ako tma
nesmie si sadnúť
trikrát dva
späť a tam
posteľ deka
...
Představte si
Představte si,jaký by byl soubojmezi železnou vůlí nebesa ryzím citem člověka.
Kolik vesmírů by muselo explodovatdo všech stran bohulibé víry,aby se i on, samozvaný pán ničeho,cítil lépe.
Aby cítil špinavou hlínu,která se sbílým sněhemmění vráj na zemi,v odlesk,na který nestačí žádné ze slov.
...
Bambulko bez hlasu
Vidím tě, bambulko bez hlasu,měkce ležíš ve vybledlé peřině,čníš nad žmolkovým mořem.
Vlna za vlnou,červeně a zelenětě obklopují,dodávají jistotu tvému majestátu.
Na čí hlavě se tyčíš. Patříš starci, který odráží živly,ale zároveň bojujeo poslední lžíci medu zkontejneru.
...
Krajina výzev
Svěží
mladá bučina
nehotová
připravená
...
VERŠOTIKUM
MikrožilkyChlemtají své miligramy čehosiZ lahvičky co nemá ani trochu soudnostA mlčí nápisem Důstojnost. Jen póza zašlapaná do koberceV nestřeženou chvilkuNedělní poezie.
...
VERŠOKVĚTÁ ( NA ÚZEMÍ ZRCADEL )
Dýchej krásu. Prstem namalovaná na zamlžené zrcadloOdnášíš se mezi kachlíčky. Osiřím koupelnou v poutechKdo šeptá v pěně. Čekám na dva malé zázrakyKolik tikotů ještě vysypou hodiny.
...
Dopřeji si
Dopřeji si,ale ano, dopřeji,takhle při pondělním večeru,slastný pohled přes krígl.
Zastavím se včerných,lehce až nahnědlých dveřích,které ale zcela jistěpáchnou studentským dechem.
Zapadnu dovnitř,uctím tak pondělní večernávštěvou hospody spanákem ve jméně,se znakem cizím, vzdáleným,a přece mně vlastním.
Co bych to byl za hlupáka,kdybych nevyužil brzce vyprchaného dne,předčasně a hrubě opuštěné snahy,o které zapáleně mluvila profesorka etiky.
...
Jsme sami, má drahá
Jsme sami, má drahá. Slyšíš, jak volají poskřípané tabulky výloh,jak se smějí našim přáním.
Neviním je zblahosklonnosti,nechci nikomu křivdit,ani svému odrazu v zrcadle.
Očima kloužu jak tužka po papíře,také kreslíma vytvářím si tvůj obraz.
...
Mraky(zase ze dvorku)
Na střechu protějšího domku
přilétl ptáček,protřepal křidélka
zatočil se jak panenka
Mhouří oči
...
Pachuť kovu
Míhají se
temné stíny
všechny stejné
každý jiný
...