Bůh

Stál jsem tam naprosto promočen a neschopen pohybu. Stesk mi stékal po tváři, smutek čepýřil vlasy. Obloha byla zcela zatažená, pokrytá černými bouřkovým mraky, které nedovolovaly proniknout slunečnímu světlu, takže jsem ani nemohl stanout před zrcadlem a spatřit vlastní podobu. Zatím nepršelo, ale každým okamžikem pršet začít mohlo.

            Tu se na obzoru objevilo jasné světlo a dal předmětům kolem mě stíny. Žasl jsem nad tou krásou. Nikdy jsem nic takového neviděl. Jakýsi hlas mě volal vydat se za tím – dotknout se toho, pohladit ti, či tomu alespoň poděkovat, projevit náklonnost. Nejdříve jsem se obával, že je to zlý duch – světluška co svádí do bažin z pohádek mé matky, ale ani toho jsem se neobával – nenašel jsem nic, co bych opouštěl, co bych svou smrtí mohl ztratit. Vyšel jsem.

            A šel jsem tou smutnou, zpola osvětlenou krajinou dlouho. Mnoho kopců, řek a lesů jsem zdolal aniž by se světlo stalo intenzivnějším či větším – byl přede mnou nad obzorem stále stejný svítící bod. Zatím jsem mu věřil a přisuzoval ty největší vlastnosti. Učinil jsem ho nejvyšší bytostí a svým cílem – nazval jsem ho cestou a mým smyslem jít tu cestu. Občas jsem volal a ptal se, co je zač, modlil se, aby mi odpověděl, ale to byla jen hra (přiznávám: zkoušeni, zkoušení jeho) a byl jsem rád, že neodpovídá, protože můj Bůh nikdy neodpovídá! Kdyby odpověděl, dost možná bych se i zalekl a ze své cesty sešel, protože bych ho pokládal za zlého ducha.

            Víra však vyprchala. Za všechny ty dlouhé roky chůze se ani trochu nezvětšil, ani trochu se nepřiblížil. Přestával jsem věřit jeho skutečnosti. A když jsem zvolal: „Běž pryč! Kdo žádal cestu? Kdo chtěl jít od nikud nikam? Já ne! Zmiz““, zmizel. Trochu jsem se otřásl chladem a hlavně strachem, ale pak jsem si uvědomil, že zmizel už dávno (a snad i proto jsem ho zapudil)! Jaké však bylo mé překvapení, když jsem oči spustil z toho jediného drobného bodu, který se za ta léta naučily přeměnit ve své zorné pole? Já stál v krajině světla! Na louce se zelenou trávou, poblíž šumícího potoka a zpívajících ptáků.

            Poděkoval jsem tomu podivnému poutníkovi.