Na jeviště se náhle objeví muž, který je slepý – zakopává, mává před sebou rukama, natahuje krk ve směru chůze. Na levém kraji jeviště je stůl a na něm váza.

MUŽ

No tak! Pravdo, ozvi se bloudícímu, ukaž se!

(na scénu přichází postava oblečená celá v bílém, přičemž na krku má ceduli s nápisem PRAVDA)

PRAVDA

(chaoticky chodí okolo slepého muže – nestřetne se s ním, ale nevyhýbá se mu)

MUŽ

Tak pravdo! (křičí:) Jsem zoufalý!

(na scénu přichází postava celá v černém, kolem krku má také ceduli, ale s nápisem LEŽ)

LEŽ

(chodí chaoticky okolo muže, nabíhá mu, ale ten se ji zatím vždy náhodou vyhne)

MUŽ

Pravdo!

LEŽ

(konečně se jí podaří srazit se s mužem, oba upadnou)

MUŽ

Ach, ach, ach! Ublížil jsem si! (šahá si na hlavu, jako by se do ní uhodil. V tu chvíli dostane nápad – nasadí si brýle; ve stejný okamžik, zcela paralelně, si LEŽ otočí ceduli na druhou stranu, kde je napsáno PRAVDA. Oba vstanou.)

MUŽ

(Rozhlédne se kolem. Vyjeveně čte nápisy) Pravda! A tady? Taky pravda! Sakra, co s tím? Pravda j jenom jedna (mlčí) – to vím určitě, ale která z nic to je? Kdo z vás je lží?

LEŽ

(ukáže na pravdu)

PRAVDA

(ukáže na lež)

MUŽ

Aha! Tak takhle si nepomohu, ale to nevadí – mám jiný plán. (chytne za ruku nejdříve PRAVDU, pak LEŽ a postaví je čelem k sobě). Nebojte se, já jsem na vás připraven!

(mlčí)

MUŽ

Mám tu pár otázek, podle kterých spolehlivě poznám, co jste zač. Tak třeba tebe (ukáže na PRAVDU). Kolik je na nebi hvězd?

PRAVDA

Dva a půl miliónu čtyřista padesát tisíc osum set dva.

MUŽ

A ty? (ukáže na převlečenou LEŽ)

LEŽ

Dva a půl miliónu osum set dvacet tisíc pět set tři.

MUŽ

(přemýšlí, potom znalecky:) Aha! Tak takto si nepomohu! Položím vám však jinou otázku. Kolik je v hledišti žen?

LEŽ

Čtyři sta devadesát pět.

PRAVDA

Čtyřista devadesát pět.

MUŽ

(začne počítat ženy v hledišti) Čtyři sta devadesát čtyři, čtyři sta devadesát (zvýšená intonace) pět, čtyři sta devadesát (ještě více zvýšená intonace) šest, (zlomený hlas) čtyři sta devadesát sedm… Och! Tak znovu – 490, 491, 492, 493, 494 a … a nic to jsou všechny!

(ticho, pauza)

MUŽ

(přemýšlí; spatří vázu)

Mám to! (otočí se k PRAVDĚ a LŽI, ukáže na PRAVDU, vázu má za zády). Je tam ta váza?

PRAVDA

Ano

LEŽ

Ne.

MUŽ

(otočí se a spatří vázu)

(vítězně) Ha je tam, je tam!

LEŽ

Ale nebyla.

MUŽ

Co?

LEŽ

No když jsi byl otočen, tak tam nebyla.

MUŽ

Ale to by se…

LEŽ

Musela zmizet a znovu objevit. Vždyť to právě udělala.

MUŽ

Ale to vázy většinou nedělají.

LEŽ

Tahle ano.

MUŽ

Nu což, i s tím si poradím. (otočí se zády k PRAVDĚ a LŽI směrem k váze) Tak teď! Je tam ta váza nebo není?

LEŽ

Není.

PRAVDA

Je.

MUŽ

Ještě jednou, prosím.

PRAVDA

Je.

LEŽ

Není.

MUŽ

(vzteká se)

Když tu vázu upustím, rozbije se či nerozbije?

PRAVDA

Rozbije.

LEŽ

Nerozbije

MUŽ

(už drží v ruce vázu)

Teď je myslím rozhodnuto.

(Praští s vázou o zem, ale ta zapadne někam za jeviště, není nic slyšet.)

MUŽ

(rozpačitě se podívá směrem, kterým váza zmizela). NE! Co si teď počnu? (přemýšlí) Stačila by mi koruna, drobná mince.

(na jeviště vstoupí herec, který žadonocímu přinese minci; pak odejde)

MUŽ

Děkuji! Tak (směrem ke LŽI a PRAVDĚ, rozzlobeně). Vy si myslíte, že se budu ptát? Nebudu! Ne – bu – du! (ukáže na PRAVDU) pana, (ukáže na lež) orel.

(hodí mincí). Pana!

(vydá se směrem k PRAVDĚ. Cestou však zakopne, rozbije si brýle a šlápne na ně. V tu chvíli, opět paralelně, LEŽ obrátí ceduli, kde má napsáno pravda, nyní na „lež“. Muž doklopýtá k PRAVDĚ, vztahuje po ní ruku, ale do cesty mu skočí LEŽ. Chytne ji za ruku a odvádí si ji ze scény.)