Beze

Stiny vetru...sumi mi do tvare...
Sedim po slunku ..
u hrnku caje..
v destivem ranu..
zastinena zatisim..
Neserte me..lide vsech ras..
protoze zivot je kratky
ve svem dlouhem trvani...
nemam duvod odpovidat
na tve otazky...
Budu jen doufat,
ze se v tve tvari objevi
smutek...
nad mym stastnym ranem..
Nechci te...videt..
ani se te dotknout..
Zapomenu..kdyz vzpominat budu na tvuj hlas...
a ve snu zmizis..
rychle, jak oblak pary nad sklenici vychlazene vody....
To me tesi...a to je muj zivot..

---