Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePro mrtvého básníka...
Autor
Sophia_
Neumím psát básně, ani jsem se o to nikdy nepokoušela, až dnes...Není to zázrak, spíš dost podprůměr, ale přesto to zveřejňuji a jsem si vědoma, že si právě ničím pověst:-) Kolego, snad pochopíš, proč jsem psala...Vždyť to ty jsi mi kdysi řekl, že poezie je všude okolo nás a i ta bílá růže, co mě hladila po tváři byla poezií...Věnováno človíčku, co už není mezi námi, ale přesto pro mě stále moc znamená.
Odešel jsi za křídly padlých andělů,
Nechal mě stát za půlkou cesty.
Ukázal jsi mi umírání, věčné přemáhání
...a lásku
Dal jsi mi pláč hořkých chvílí,
Mlčenlivou touhu starých svůdců,
Minuty ticha a dny ve znamení měsíců
...a tu bílou růži
Hladil jsi mě a nedotknul ses,
Líbal jsi a tvé rty se semkly,
Z prazvláštních pohledů čišel oheň
...a spálil mě
Na hrob ti položím květiny z povzdechů,
políbím mnohokrát stopy tvého jména,
odpustím strach a přetvářku
...a přesto nenajdu tebe