Dávno to nic neznamená...

U pomníku kamenného srdce

Pár minut po ranní půlnoci,

Snad tři kroky za Velkým vozem

Jsi na mě čekal a já nepřišla.

Nebylo to ze strachu, z nepochopení.

Jen jsem si chtěla strhnout pavučinu z očí,

Uvidět svět a všechnu tu lež kolem,

Jenže tys mě zastavil…

Honíš mě uličkami vlastního svědomí,

Nehty zatínáš do mých šatů

a v očích ti září divokost poznání,

teď už víš a přesto mlčíš dál…

Halím se do úsměvů,

To abys nic nepoznal.

Hledím ti zpříma do očí,

To abys nezahlédl střípek pochybnosti.

Pevným hlasem říkám-

tu frázi frází –Miluju tě-

a přesto oba víme,

že to dávno nic neznamená…