Potkala jsem Tebe...

Unikáš mi

Po vodě, zemi i vzduchem,

Plachtíš…

Elegantně se mi ztrácíš.

A já s vyplazeným jazykem

Spěchám za svým ideálem

Dosáhnu ho? Čert to vem!

Už byl tady, skoro jsem ho měla…

Dotyk letmý…a přece uskočil

Kolik kilometrů jsem se nahonila

Za stínem skvělým, vysněným…

A přece nezískala jsem jej,

Ani záchvěv, přesné nic…

Musíme z požadavků ustoupit,

Chcem-li z lásky pravé žít…

Našla jsem Tebe a Tys skutečný,

Nejsi jen ideálem, Ty jsi muž,

Opravdový muž, mé srdce vyslyšíš

Do dlaní bereš mě, smýváš růž,

Jsi živlem a já ti podléhám,

Jsi povodeň a já nestavím hráz,

Jsi ohněm, vítr tě rozfoukal

Já stojím Tobě napospas…

Neberu nohy na ramena,

Před ideály se neutíká,

Ty nejsi plodem představy,

Jsi výkvět kouzel čarovníka

Jsi stvořen z lesních bylinek,

A nočního zpěvu ptáků,

Jsi hořkosladký kořínek

S účinkem nedozrálých máků.

Není tu možnost obrany,

Zažehls mě jak pochodeň,

Kdo ví, zda mě cit nespálí,

Zda shořím/neshořím na uhel

Já plápolám a doufám v záchranu,

Která od Tebe snad přijde, nevím,

Budeš-li hořet ve stejném tempu,