Křehkosti II.

Tuhle si beru do nej... jsem poměrně překvapen, že tahle nádhernej text nedostal žádný výběr.... V dálce proplétáme ruce a na prstech uzly s mašlí hodiny a hodiny ničíme formální okraje jak tě najít bez mapy? pořád dál po cestě a pak zaklepat možná tajuplně otevřu ***************************************************************************

drfaust: to je vývoj, během jedenácti měsíců... :)

Nechápu, o čem mluvíš? Mateš mě. :)

o kritice z 28. 3. 2004, tolik nadšený jsi tehdy nebyl, ne? (aspoň že teď :) )

zcela jistě dnes mluvím jiným jazykem... ale myslím, že je z té předchozí kritiky vidět, že jsem tu básničku přijal... nebo se ti to nezdá?

tehdy přijal s výhradami, zatímco dnes to vypadá, že přijal bez výhrad nebo je to jinak?

už jsi mi tu chyběla...ráda čtu znovu...ale to už jsem psala.:-)

o hrubou kůru odírám slabá místa slov -----Tohle mi příjde dobré... i ta nečesané jabloň... moc mě asi neberou ty jiskry z dlaní... na prstech uzly* Ale ten konec... to je celý jasný... navíc tajuplné otevření mi příjde jajo vata... vždy když otevírám dveře, jsem v očekávání, kdo je za nimi..

jsem ráda, že ti to jasné je - - - a vata z tvého pohledu - možná; chápej, že ke konci je v toma alespoň nějaký čin - rozhodnutí, ne strnulost dík

Všechno se nemusí chápat ... dík za čtení

Já to prostě nechápu. To se mi u tvých děl stává docela často, ale přesto je rád čtu.

... * ... * ... * ...

Samotné se mi analytická pitva příčí, ale když už, proč na ni neodpovědět sic pozdě - jsem si toho vědoma Grafická úprava se dá vysvětlit tím, jak je to všechno lehké, a pokud by se chtěla slova zarovnat - utečou. Kurzívá je proto, že se mi k tomu líbí - intimnější, naklánějí se písmena; výběr Times New Roman snad vysvětlovat nemusím ... Ptáš se na okraj čeho? Okraj sebe, svého tajemství (možno plurál), do kterých ti nikdo nikdy nevleze, nebudeš - li chtít. Pokladna, která je uzamčená. Něco, co má každý někde uvnitř a jsou to věci pro sebe ... Jabloň je uprostřed - mohla by být zeď, ale přes zeď nelze vést hovor, zeď nelze obejít, najít si cestu ... z dlaní létají jiskry / rozpálení část těla, kde se hromadí touha, vášeň ..., a proto jiskry - rozpálení - fakt Je to hovor v okouzlení, bojí se a uhýbají, i když na druhou stranu hodně touží o hrubou kůru / odírám slábá místa / slov to, co se neříká - máš pravdu - i své špatnosti, ve smyslu je odrolit; zbavit se jich na druhé straně jabloně, aby dotyčný neviděl, že vůbec takové věci - slabiny - mám V dálce proplétáme ruce symbol blízkosti; jak někdo trefně podotkl - v dálce proplétat ruce nejdou; jde o znamení, jak oba dva lidé napínají ruce k nebi - a někde v dálce se spojí, pouze jako obraz, který není reálný a na prstech uzly / s mašlí ještě větší blízkost, souznění - být spolu; nerozděleni mašli jsi rozuzlil velice dobře ničíme formální okraje vracím se na začátek, kde se i o ty studny nás (poklady) dělíme, ale pořád je každý na svém místě; jabloň mezi námi a hovor v okouzlení se dostává do jiných rovin - osobnějších. Hodiny a hodiny ničíme formální okraje tím, že si povídáme ... Když z toho chce vzniknout poznání celkové postavy, duševno je známé, fyzično kryje jabloň - nastává otázka - jak tě najít bez mapy? stačí jít dál pořád dál po cestě, která už je načatá, ale neznamá, když není mapa - není vyšlapaná, je to první cesta a může se klidně i zabloudit ... možná tajuplně otevřu možná nezabloudí, věčná nejistota; kontrast fyzična a duše - Jako oxymorón jsem to nezamýšlela - tajuplně - opozice - tajuplně x otevřu Jistě, že otevřu, ale bude to velká neznámá, i když už bez okrajů nebo společných okrajů, bude to setkání „neznámých“ lidí. Vyjádřila jsem se jen k malé části a tímto jsem chtěla poslat velký dík, ty bys podle takového rozboru napsal bezesporu lepší věc. Při vysvětlování jsem kreslila, ale to se moc nezamlouvalo a ani neosvědčilo - mrhání obrazů - málo konkrétní atd. Takže děkuju v některých místech za pochopení a někde za lepší vidění ... Sama nevím, jak působí moje věc, tak alespoň někdy jsou ty výklady stejné; nelišící se.

Za chyby se omlouvám, psala jsem z fleku, co mě napadlo ...

děkuju / ani nevíš, co to pro mě / teď / končím

autorka čumí ještě nějak dočtu, zorientuju se v tom a pak možná budu reagovat, jestli tak či onak, každopádně dík čekanko, mě to neruší, proto nic nebudu dělat

no já taky nechci, abys něco dělala! :-)

to poskládání řádků mě trošku ruší, no, co naděláš .-)))

samotnému se mi většinou analytická pitva příčí, ale proč někdy v aréně nezkusit... tedy takhle to být může a nemusí... aneb někdy udělá slon v porcelánu ten nejlepší pořádek - a někdy ne :) grafickou podobu si dokážu vysvětlit jedině jako neustálé drobné přesahování okrajů a po jejich zničení návrat na začátek... Dva kroky na okraje / a mezi námi nesčesaná jabloň - dva kroky působí spíš jako jeden krok dvou lidí, ale na okraj čeho? Snad okraj propasti, něčeho dosud nedosaženého, odkud není návratu - nebo okraj, kde člověk balancuje v nejistotě... Ty kroky směřují k sobě, až na samý okraj - a v meziprostoru zbývá jen strom - jabloň jako klasický, lehce erotický, rajský symbol, nesčesaná - vyzývavě čekající poznání... pro hovor v okouzlení kdy uhýbáme - tedy byly ony kroky k hovoru? Ale "hovor v okouzlení" nemusí znamenat slova. Proč uhýbání, před čím? Před něčím, co by zničilo okouzlení? "uhýbáme z dlaní" je graficky potlačené spojení, a tak si ho nebudu všímat křehká miniatura! - když se jí člověk snaží uchopit, začne se rozpadat... jiskry a rozpálení vnímám jen jako obrazy dokreslující okouzlení a blízkost, když přijmu předchozí verše až jako metaforu tělesné blízkosti, pak se dají vnímat popisně o hrubou kůru / odírám slabá místa / slov mě stejně jako předchozí čtenáře zaujalo... odírání slabin (! že by autorka zacházela - třeba nevědomky - až s takovými rébusy?) slov o kůru jabloně, když se na ní někdo pokouší šplhat za poznáním... a slova se implicitně stávají silnějšími, nebo se odřou až na dřeň, k mlčení. Ale odírám já, ne my... že by tedy slabá místa slov nahrazovala, omlouvala, zastiňovala přítomnost jabloně? Odírání zároveň kontrastuje s létáním jisker a působí tak syrověji; létají z dlaní kvůli vzájemnosti postav na opačných stranách jabloně, nebo (i) kvůli horečnému odírání o kůru? (!) V dálce proplétáme ruce - přijde mi, že je to až někde, kam zrak nedohlédne... jako by ruce směřovaly rovnoběžně a oba věděli, že se v dálce propletou, ale oba té skutečnosti uhýbali okouzleným vědomím (v ne/souladu první strofou) a na prstech uzly / s mašlí - kde si nevím rady s mašlí a uzly chápu jako neodlučitelnost... proč mašle? Dárkové balení? Požehnané spojení? Nebo jen šperk uzlů? ničíme formální okraje / jak tě najít bez mapy - okraje chtě nechtě odkazují na začátek, kde se na okraje dělají kroky - tedy ničení okrajů (třeba očesáním jabloně?), které rozdělovaly? Formální může znamenat "někdejší, zbytečné"... a snad proto, že chybí mapa či návod to trvá hodiny a hodiny pořád dál po cestě a pak zaklepat - vytrvalost (načatá dvěma kroky) a odvaha. ...možná tajuplně otevřu - spojení "tajuplně" a "otevřu" tady vyznívá téměř jako oxymorón a nedivím se protestům... proč tedy tajuplně? Ač svádí k striktnímu spojování se "zaklepat", chápu poslední verš spíše jako vyjádření celé básně, ve které je celé otevírání bezesporu tajuplným. Fantazii je lepší nepokoušet... někdy moc se mi to líbilo před zoráním i po *

ehm, vidím, že jsem ve snaze po stručnosti místy neprůhledný... ale jinak by to bylo třikrát delší

t!

rozpaleni nesedi kdyz se na podivam z grafickeho hlediska, pripadne mi ten text (vzhledove) jako rozevlata tanecnice... coz me dostalo, vlastni fantazie :), diky *

Kdybych měla citovat, co se mi líbí nejvíc, musela bych to opsat celé! Jsou to křehkosti a fantazie*************

Přečetl jsem, dík za avi a jestli něco víc budeš chtít říct, tak z očí do očí nebo přes zprávy, at Ti tady neděláme zbytečnej nepořádek - jak tak koukám, nevím o co Ti jde, ale věř, že říkám, co si myslím a nehledej v tom něco poschovávanýho - jako celek to klišé není - neboj (ani pro mě :-)) ***/***** :-/

zlato slovy díky moc nechci s tebou rozjíždět diskuzi, jestli to tak má být nebo ne - pokud to tak vidíš, v ničem ti nebráním - počkej, až se uvidíme. To, že je to někomu věnované jsem sice napsala, ale ani zbla nemusím říkat komu, jaký mám k tomu dotyčnému vztah a jaké jsou okolnosti, proto to nechám takto zabalané. Třeba i ten člověk je tak zabalený. A nebo ne. Chápeš? Pravda a upřímnost - co to je? Pak se budu snažit tyto pomůcky používat. Mi to příjde jako slova, která jsou už teď pro mne těžká, že je nehodlám používat. Nejhorší je, že se mi to ani nechce hájit. Ale až dostanu chuť. Možná ti odepíšu - jednou, jak jsem to myslela s tím řečením s první a druhou strofou. A tak. A ještě něco - sic tu nějaký čas píšu, ale pokud se chci dostat dál, napiš, co klišé. Není to jen pro tebe vyznění! celé té báfničky? Jen spekuluju, samozřejmě. *****/***** to jde, ne? Ne, teď jen lezu tam, kam nemám. Posílám avi, aby sis mě mohl přečíst.

První strofa: Nalezení "toho pravého", symbolika Adama a Evy, pak pár slov o tom, jak Tě přitahuje a náznak toho, že někdy jsou slova zbytečná (nebo aspoň jak to vidím já). Nezdá se mi vhodné, ať je to cokoliv, balit to do tak vyšperkovaného papíru - člověk by pak mohl být dárkem zklamán, nebo zhnusen už tím, jaký to má darující vkus, když to balí do tohohle čehosi. Líbí se mi na tom to s těmi slovi - jinak - ne, ne a ne. druhá: Uzly na prstech, tajuplné otevření, hledání s mapou,... Zdá se mi, že to trochu protiřečí strofě první, která je ve srovnání s ní o hodně na výši - jediné co mě trochu zaujalo je ničení formálních okrajů, což je pěkný obrat, který se dal "promrhat" v mnohem lepším dílku. Jako celek mi to připadá prázdné - všední příběh bez zajímavého děje - klisé, klišé. Když už chceš někomu říct, co pro Tebe znamená, proč nesáhneš po pravdě a upřímnosti ? Shovávání se za tohle je opravdu (výraz, který nerad používám - je urážlivý a to já nechci :-))... Volala's mě zpátky, tak tady mě máš - stačí :-) ...Doufám, že teď už se mi tohle dílko může nelíbit ? :-)

o hrubou kůru odírám slabá místa slov síla... tohle se mi moc líbí...myšlenka ladí s použitými metaforami... ****t

Crearassy, prý ano a jak to dopadlo 815_0: nezbývá mi bohužel nic jiného, i když to byla zásahová pravda - ale nelíbí se ti to jen kvůli jednomu slůvku, viď? ashentree, nevím, jestli je tam myšlenka, a proto nevím, jak to spolu ladí vlastně děkuju

To víš, že je...Já si ji našel...Dost silnou...Je mi to tak nějak blízký, tak asi proto...A nemáš zač ;) Vlastně já děkuju :-)

ashentree, mohl bys šeptem - do zprávy? Trošku naťuknout? Neděkovat, rozepsat se ...víš? Aby to bylo blízký i mně.

Fajn:)

Tak toto sa mi páči veľmi (a teším sa, že aj úplne rozumiem - síce je možné, že rozumiem niečomu inému, ako si do toho dávala, ale aj tak jasám!) Super!!!

křehké*

Ano, pěkné ... Tipipit

krásně použité obraty

zvědavče, myslím si, že jsi pochopila. A proto děkuju. Opravdu. Jásám s tebou. DNA, už ani ne... Lilie, děkuji Lydie, směju se s tebou Leya, že je to někdy to nejhorší? Najít někoho, najít se? Lukri, hmm, ale musí v tom být něco víc...třeba smysl krásně použitých obrazů...díky

Na začátku byl prý Adam a Eva...a jejich jabloň...:-) Tip

Ou - jsem rád, že za to děkuješ - dík :-))

Hezky... Pěkně použité obraty, dobře vystižená atmosféra... líbí...

hmmm, něco jo a něco ne...konec mi přijde tak trochu mimo...mám na mysli ve stylu básničky moc jednoduchý...patetický... ale jinak pěkný

Seregile, díky. Dirty, konec je návrat k začátku. V jednoduchosti je krása ... Tak ne. A dík za názor. Snad to nebude moc jednoduché pro toho, komu je to věnované.

nemyslela jsem to zle...

Já zase zle neodpovídám. Víš, jsem ráda, že jsi mi sem něco napsala a je to ještě výtka. Ta mě umí zastavit. Otočit se. A teď si za tím výtvorem stojím - zítra třeba uznám tvou pravdu - Dík. Nezlobím se, naopak. Ahoj.

Ty umíš! Prostě a jednoduše umíš. ****

"     o hrubou kůru
                   odírám slabá místa
                             slov      "

Dero, dík. Na tohle nemám možnost jinak zareagovat.

:-) hodně věcí jsem tam našel ... T. a avi

Já vím ... tohle je zcela adekvátní reakce. Nemáš vůbec zač.

..jak tě najít bez mapy...??? to je krááááááááásný!!!!!! =)

Delahaye, to jsem ráda...* Meggie, a co to ostatní? Hm? Dík. :)

Ťuk, ťuk KDO TAM? Pan Kolega PAN KOLEGA? JO, KOLEGA, AHA... TO JSTE VY, TEN LEVÝ BÁSNÍK? Ano, tak nějak už to vypadá... TAK TEDY VYPADNĚTE!!! No, tak teda padám, ale ten tip vám tu nechám, ju? !!! Už du..

skoro tragedie... dik

teda...:-)

No nevím - na jednu stranu je to moc pěkný, ale zároveň je tam pár slov "navíc", co to kazej - fantazie je zvláštní a já sám z toho nejsem moudrej...:-)

Ano, Tragedie s tipem... sím

komedie - no teda 815_0: jaké navíc? a díky, samozřejmě

to teda:-)))))))))

Třeba "tajuplně" v posledním řádku se mi tam ani maličko nelíbí...:-)

jakoby i ty řádky něha roztančila ve větru ... TIP ****

815_0 a mně zas jo čo s tým? :) Elmiia, hmm, ale někde se ta něha zasekla na nejvyšší větvi a větr se možná snaží, aby se dostala k nám ... nejde to - nepříjde ti to trhané? Věnovanému se nelíbila, škoda.

Upřímně - nedivím se (reakce na slova, která nepatřila mě)... Ale - nechci bejt protivnej - každýmu se líbí něco jiného - navíc - prolog to všechno omlouvá, takže se vzdálím - a... Ty jseš autorkou, takže tam to slovíčko nech a na "čo s tým" - nejspíš nic ;-)

815_0: to jsem potřebovalu, pravdu dík

Je to působivé..Vážně bezva věc.A ještě,že člověk tu fantazii má:)