Nicneříkající

Svět se mi točí před očima.
Obousměrně.
Houpačka a řetízkáč, znáte to.
Přemýšlím, že asi začnu brát drogy,
abych měl aspoň nějaké vysvětlení
pro nové halucinace.

...trnité rty...

Nějak mě posledních pár chvil
zas nebaví žít.
Ani kvůli těm věcem, které se svíjejí uvnitř.
Někdejší nadšení přešlo v apatii.
i krédo "žiju abych žil" pozbylo svůj smysl.

...oči plné zubů...

Tam, zpátky
zpátky, tam.
Příliv ošklivých pocitů omívající břeh duše.
Blesky z prstů už dávno nejsou v módě.
Hlasitá hudba se pomalu vytrácí do dálky.

...dvě malá ňadra...

Poslední zbytky snu pomalu mizí
v dýmu vonné tyčinky
stinný obličej a slabý stisk
spánek je jen slabou náhražkou kofeinu
zaříkání nefungují a zdi jsou dávno zbořeny

..příliš mnoho chapadel...

Zpomaluju, cítím to,
zapleten do hada,
poslední modlitba k existujícím bohům.
Čest odpolouvá s ústřižky vlasů,
a čistota s kousky srdce.

...přenádherný, nevinný úsměv...

Rytíř v domění, že zabíjí draka,
zabil sám sebe.
Čajovou lžičkou
namočenou v chmýří polyominů.
Oponu někdo ukradl.

... a chladivé, nekonečné obětí.