Divná

“Jsi nějaká divná.” povídá mi synek.

Jen tak.

Jako že mezi řečí.

Hned běžím k zrcadlu,

zkoumám tahy svých linek

znejistím... přemýšlím...

Co je to “divná”? Křičím naň z koupelny.

Mám se snad líčit zase?

        Pak ztiším hlas a pozorně dívám se,

        na linky kterých snad není až tisíce...

Slyším pak odpověď co smíchem se zalyká:

“Jsi prostě dnes divně jinačí...!”

šibalský pohled mi teď cosi odhalil:

To co se změnilo - to nejsem já

synek si všiml jen, co s ženou zamává.

Co že ji rozruší, z klidu vytrhne...

A je mu to nad míru zábavné.

Rošťák synek.

Tak ze synka stává se syn.