Slza v oku hada

Líbej mě a provokuj tiše,

jak had, když leze ze své skrýše

a loví svoje oběti

na oltář vlastní ješitnosti,

pro hromadění dalších kostí.

Neboť ty nikdy nemáš dosti.

A ještě stále chce se ti?

Pak zmateně si hlavu lámeš,

kdo že ty jsi,

co vlastně chceš.

Ničeho ale nedosáhneš

 a jen se pořád lituješ.

Lásky si v duši hromadíš a

ten tvůj zmatek roste výš.

Jak můžu všechno věděti?

Jsem jednou ze tvých obětí.

A nad okenní troškou prachu,

cítila jsem něhu tvého strachu.