Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seUmučení Krista
Autor
Pure
Kamarád, který se před nedávnem vrátil z Londýna, mi popsal, jak elegantně a jednoduše v Muzeu Madame Tussaund, v expozici, věnované zkáze Titaniku, vyřešili otázku autentického prožitku. Návštěvník, procházející postupně kajutami čtvrté třídy, slyší po celou dobu tlumené zvuky strojních mechanismů, nárazy pístů a hukot lodních kotlů někde hluboko pod sebou, vnímá jak se kabiny i celá chodba mírně otřásají a snadno nosem nahmatá přes tenkou stěnu kajuty slaný pot mořské hladiny. Když se dostane o patro výš, octne se v části, věnované okamžiku, kdy se loď potopila a kdy se v ledové vodě zmítalo přes sedm stovek zoufalých lidí. Pocit autentického prožitku chladu a pobytu v ledové vodě je návštěvníkům inscenován jednoduchým, ale účinným způsobem. V místnosti jsou dva stupně nad nulou a je v ní instalována stěna, která svým tvarem připomíná kus ledovce. Ve skutečnosti jde o plastikovou stěnu, na kterou jsou rozprašovány drobné kapky vody, které klimatizační souprava ochlazuje na mínus čtyři stupně Celsia. Návštěvník si tak v chladné místnosti může sáhnout na studenou, modrobíle nasvícenou ledovou plochu a chlad, tma a zvuky výkřiků a pláče z reproduktorů v něm uspíší hrůzu a utrpení lidí, kteří se v ledové vodě utopili. Možná přesně tohle měl Mel Gibson, režisér filmu Umučení Krista na mysli. Autentický, nekašírovaný prožitek. Kristův život, jeho smrt, proroctví, činy a poselství, se staly předmětem zpodobnění snad ve všech formách kultury. Nezřídka na sebe vzaly podobu kýčovitých pestrobarevných obrázků, na kterých je Ježíš vypodobněn jako podivný vlasatý strejda se srdcem, poněkud vystupujícím mimo hruď. Ježíšova postava se stala nesčetněkrát hlavní postavou zábavných feérií, muzikálů, vtipů.. či se jí dostalo ztvárnění v podobě nepovedených patetizujících pokusů o filmové vyprávěnky, kde je divák nabádán, aby se na konci představení modlil. Naše doba především díky médiím přináší neuvěřitelné množství obrazů, které silou zběsilých výjevů snadno přehluší dojem a emoci, kterou jsme žili ještě před okamžikem. Je to neštěstí. Každý den média servírují obrázky zdevastovaných těl někde v kolejišti, umučené a podřezávané lidi v přímém přenosu, stovky mrtvých, kteří umírají v troskách bortících se výškových budov. V tomto světle se může násilný a nespravedlivý akt ukřižování Krista, starý více než dva tisíce let, jevit jako pouhá epizoda v sérii násilí, se kterým se naše mysl každodenně potýká. Gibson tohle řeší. Naši kulturu Kristus ovlivnil jako nikdo jiný. Našel východisko pro novou civilizaci, pro společnost, která se učí nalézat cestu pro život ve smíru, v osobním pokání, ve statečnosti, v odhodlání být spravedlivý, v sebeobětování pro druhé. Podle mne Gibsonův příspěvek spočívá v připomenutí skutečné podstaty aktu sebeobětování v intencích vizuální komunikace dnešní doby. Pravidlo zní: jdi po podstatě. Na ostatní nikdo nemá čas. Gibson jako schopný řemeslník a zkušený harcovník showbyznysu tomuhle rozumí. Rozvláčně pojatý epos by se nejspíše dočkal relativizace, ne-li výsměchu. Gibson zvolil zásadní okamžik Kristova života, vybral nejexponovanější výseč a na ploše osmi hodin, začínající motlitbou po Poslední večeři Páně představuje vizuální upoutávku na dva tisíce let starý příběh o muži, jehož myšlenky daly základ naší civilizaci. Pomocí téhle výseče dokáže režisér upozornit na Ježíšův život a umožnit tak řadě lidí nalézt cestu k biblickému textu. To se cení.
Umučení Krista
The Passion of The Christ
127 min, režie Mel Gibson
S textem evangelia, se patrně setkal každý. Postavy a obsazení jsou zřejmé. Ježíš Nazaretský jako prorok, přicházející s novou verzí víry, Kaifáš, velekněz, žádající Ježíšovu hlavu, Herodes, chorobně podezřívavý judský král, který nechal povraždit novorozeňata mužského pohlaví, když mu bylo zvěstován příchod nového mesiáše, Pilát Pontský, římský velitel v židovském státě, porobeném mocnou římskou říší, Marie, matka Ježíšova, Máří z Magdaly, nevěstka, kterou Ježíš zachránil před ukamenováním a členové jeho družiny, příští apoštolové a v osobě nešťastného Jidáše také zrádci.
Film je namluven v aramejštině, původním a dnes již zaniklém jazyku.
Ježíše film nazélá v Gestemanské zahradě, kam se uchýlil k poslední motlitbě po Poslední večeři Páně. Film vzápětí sleduje rozpravu velekněze Kaifáše s Jidášem, který slíbí prozrazení Ježíšova pobytu za třináct stříbrných. Ježíš je nalezen v zahradách se svými učedníky a Jidáš jej prozrazuje polibkem na tvář.
Prorok, odvlečený vojáky je postaven před náhlý noční soud, vedený Kaifášem. Postava Kaifáše je ve filmu zásadní. A velmi životná. Je třeba si uvědomit, že v historii židovského národa se v každé generaci zjevil jeden z proroků. Každá významnější epocha dějin židovského národa sebou přinesla výrazného vůdce, mesiáše, spasitel, zachránce. Mojžíš odvedl lid z Egypta, David zvítězil nad Filištýny, Šalamoun dal postavit Chrám. Pro židy, stejně jako pro řadu dalších učení je postava mesiáše ústředním bodem dějin, hybatelem a stvořitelem světů. Kaifáš je v příběhu především politikem, který dobře zná svůj lid. Lídrem, který musí vybalancovat mezi dotěrnou mocí Říma a podivným správcovstvím duševně chorého a nebezpečně podezřívavého Herodese, který se ve starosti o chrám drží zavedených obyčejů a řádů. Když k němu dolehnou zvěsti o neznámém muži, který uzdravuje na smrt nemocné, krmí zástupy, rozmetá kupecké stolky uvnitř chrámu, učí lid neznámé víře a prohlašuje se za židovského krále, nutně se cítí ohrožen.
Když pak před něj přivedou Ježíše, je nutně na pochybách. Toto je příští král Judey? Tento vlasatý mladík s mírným pohledem?
Podle obyčejů a práva se jej zeptá na to, jestli se prohlašuje za krále Židů. Když Ježíš odpoví, že ano, nejen Kaifáš, ale celé společenstvo farizejů, ctihodných úředníků chrámu, je navýsost pobouřeno. Podle zákona si takový muž zaslouží jedině smrt.
Protože však židovská víra zakazuje justiční vraždu, odvlečou Ježíše před římského protektora. Ten je o situaci zpraven. Ale sám je v nelehké situaci. Má dát popravit muže, který se ničím neprovinil, leda židovským zákonům, které mu činí jen samé potíže. To učinit nechce. Rozbouřený dav se mu z duše protiví. Ale zná svou situaci. Ví, že když se bude plést do židovských záležitostí a tak či onak židům nevyhoví, rozpoutá povstání, v provincii tak časté. Pohovoří s mužem a na jeho názorech nic pobuřujícího nenajde. Pilát popravu odmítne. Ježíše tedy odvlečou před Herodese.
Ani Herodes v Ježíšovi proroka nepozná. Vysměje se mu leda, že je blázen. A propustí jej.
Ježíš se tedy znovu ocitne před Pilátem, tentokráte už zmlácený a zbitý, s tělem pokrytým ranami a krví.
Pilátova žena varuje svého muže, aby Ježíše osvobodil. Ale Pilát ví, že rozbouřený, krvežíznivý dav, vydrážděný na nejvyšší míru si bude žádat smrt. Rozhodne se tedy sám Ježíše potrestat, aby ukonejšil dav. Nechá Ježíše strašlivým způsobem zbičovat a pak jej předvede, pokořeného a ztýraného, davu. Nabídne davu volbu: Barnabáše, vraha a zločince, postaví vedle Ježíše, tak aby židé sami mohli rozhodnout, komu dát milost. Jestli nevinnému člověkovi, který hlásá v míru své názory, zbitému dostatečně pro své přesvědčení a nebo těžkému zločinci. Židé, vydráždění krví a povzbuzení Kaifášem si zvolí raději vraha, než člověka s odlišnou vírou. Pilát si nad osudem proroka symbolicky umyje ruce.
Ježíš je odvlečen s křížem na zádech na Golgotu, kde je ukřižován.
Film je plný nezvykle otevřených scén násilí. Biřicové se ve svých úkolech doslova vyžívají. Činí jim potěšení zajaté vězně mučit a týrat. Ježíš si prožije osmihodinovou torturu, než umře na kříži. Pro civilizovanější končiny může být tento film nepřijatelný pro svou syrovost. Na druhou stranu, jsme v roce nula našeho letopočtu, k běžné praxi patří usmrcování lidí uvláčením za vozem, čtvrcení lidí, kamenování, vytrhávání střev. Zajatcům ve válkách jsou uřezávány údy, ženy jsou znásilňovány a zabíjeny.
Lidský život zde nemá valnou cenu.
Ježíš o utrpení, která jej čekají, věděl a sám je předpověděl.
Jeho rozhodnutí poddat se a přinést oběť, která bude svítit světlem příkladu napříč věky je vyváženo strachem a bolestí člověka, který ví, co jej asi čeká.
Režiséru Gibsonovi patří dík, že tuto skutečnost připoměl způsobem, který mi přijde pravdivý.
THE PASSION OF THE CHRIST, v aramejštině s anglickými/ českými titulky
Hrají: James Caviezel, Maia Morgenstern, Monuca Bellucci, Hristo Jivkov
Film má 127 min, Dolby Surround
WeB: http://www.umucenikrista.cz/splash.htm
P.s. Jako obvykle se český distributor rozhodl nabídnout divákům sadisticky vyhlížející název „umučení“ Krista, namísto „utrpení“, jak je tomu v originále. Kristova noho, chtělo by se říct, jakoby všichni lidé z Planety Nova opět zaúřadovali svými peoplemetry a na tachometru si vymínili kolonku Víc krve, žádné útrpné dojmy. Proč to pořád dělají?
P.s.2 Jen tak na okraj, legrácka ve výše zmíněném stylu, pro příznivce peoplemetrů. Praktický návod na zvýšení autentického prožitku bolesti s hlavním hrdinou. Vezměte si špenlík z nástěnky v kanceláři a vší silou si jej zasuňte pod nehet prostředníčku. Potom tím samým prstem poklepávejte po stole, kdykoliv hlavní postava utrží nějaký ten kopanec, či úder J