Zapomnění

Vše je tak pro mě vzdálené,

otevřít oči nechci,

viděl bych jen země spálené,

plné bídy bezmoci.

Utíkám sám před sebou,

nohy težknou,

myšlenky jsou námahou,

vtírají se ,

zpívají smutnou píseň tesknou.

Země tvárná leží v dáli,

zapomněním laská mysl,

poprvé jste se smáli,

dnes postrádá to smysl.

Zde tok bďení přetrhán byl,

hlava bolí prázdnotou,

myšlenek není více,

a tys zvítězil!

Tiše mlčíš,

víš, že věky plynou,

ty však sníš,

miluješ se s kopretinou.

Kdybys věděl, že už svítá,

mráz by uťal květu hlavu,

praská dřevo prkna zbitá,

hráz....už není...

...rozbita vrahem z davu.

Je to prokletí,

i když nechci vše se mění,

Bůh přikázal mi jako dítěti,

rozfoukat mrak zapomnění.

Nadějí vítán procitám dlouze,

ach, bdění bolí!

Poddám se rychle zabité touze,

dřív než-li osud za mne zvolí...