Střet civilizací

Dostal jsem dnes záchvat psavosti a tak mě napadlo, že se vypíšu ještě z jednoho tématu. Předem podotýkám, že tato úvaha se někomu může zdát natolik kontroverzní nakolik není mnou míněna. Je to jen a jen můj názor, do jisté míry nadhled, v kterém se nesnažím stranit ani jedné straně, pouze říkat věci tak jak je cítím a dávat to dohromady s tím, co jsem se dozvěděl a naučil z historie. Tato úvaha je do značné míry odpovědí na některé, pro mě zvláštně napsané komentáře k situaci v Iráku a vůbec na blízkém východě. Pokusím se ji v pojmout v širších souvislotech, aby nevyvolávala nechtěnou kontroverzi, ale spíš Vám, případným čtenářům a kritikům, pomohla pochopit můj náhled na toto téma.

Jsem člověk, homo sapiens, jsem muž, jsem Slovan, jsem věřící bezvěrec (snad se to i tak dá nazvat, nejsem li organizován v žádné církvi), jsem středoevropan, jsem Čech. Do tohoto popisu pouze se změnami určitých parametrů jako jsou pohlaví a víra, by se mělo bez problémů napasovat dalších takových 85% populace Česka. Potud jsme stejní, vyrostli jsme ve stejném prostředí, máme víceméně podobné vzdělání jenom se třeba lišíme v jeho stupni, máme stejné tradice, zvyky a ať chceme nebo nechceme, protože v tom nemáme možnost výběru, jsme součástí západní civilizace a zároveň i slovanstva, tedy myšleno západní civilizace v širším kontextu.
V širším kontextu je myšleno, že sice mluvíme jinými jazyky a jsme trochu jiní co se některých tradic a kultury týče, nicméně, a možná i "díky" globalizaci rozdíly nejsou natolik podstatné, aby byly, řečeno slovy statistika, významné.
A samozřejmě máme plné právo tvářit se jako bychom členy této již převážně konzumní civilizace nebyly - hodně lidí se snaží nějak proti tomuto danému stereotypu revoltovat, každý dle chuti - někdo poslouchá postpunk a má punk na hlavě, někdo bydlí v týpí nebo v jeskyni kdesi v lese a prohlašuje, že je absolutně svobodný, další hledají únik v experimentech s pro nás netradičními náboženstvími - islám, judaismus, buddhismus atd atd, každý si prostě pod tou revoltou představí něco jiného. Spousta lidí, včetně mě, nemá ráda quintessenci konzumní kultury - USA, napadá ať už slovně (třeba můj případ) nebo fyzicky ("antiglobalisté")symboly této kultury, tj. donekonečna provařené MCDonaldy, "KFcéčka", filmografii, Microsoft atd., ale jen málokdo z nás si uvědomuje, že jsme součástí této kultury. Je dobře, že si to uvědomujeme a snažíme se s tím něco udělat, ale ať tak nebo tak nic s tím neuděláme.
A pak je tu ještě jiná civilizace, dejme si jí pod zkratku třetí svět, kam kromě některých států blízkého východu patří třeba také Afghánistán, Pákistán, Indie... Civilizace do které prostě nepatříme, nenarodili jsme se tam, nemáme tam kořeny, a proto jí ani nejsme schopni porozumět, jako ona není schopná porozumět nám. Můžeme se jen domnívat co to znamená kmenové právo, náboženský fanatismus, náboženské právo, skutečná bída, nevzdělanost mnohdy analfabetismus, nedostatek jídla a vody, bydlení mnohdy bez elektřiny, ženské obřízky. Můžeme jen v televizi sledovat, nebo na internetu číst kusé informace o síle tradic a zvyků v tomto "jiném" světě, to všechno můžeme, ale jedno nemůžeme, skutečně to chápat a řídit se tím.
V dějinách Česka bylo vždycky z nějakého důvodu obtížné determinovat, kdo je vlastně náš spojenec. Protože jsme nejzápadnější cíp slovanstva v Evropě, byl od konce 19. století trochu problém s identitou, a totiž jestli s Němci, nebo s Rusy, nejdřív jsme nesnášeli Němce, pak jsem si jako spojence radši vybrali západní státy a Mnichov ukázal do jaké míry se na ně můžeme spolehnout, a pak jsme zase příliš drželi se slovany, čti Rusy, až nás pro změnu ovládal tento národ. Pravda je taková, že pořád lepší okupace Rusem než Němcem, a proto mám li vybrat ze dvou zel, volím Slovana už proto, že k němu etnicky patřím.
Je li ovšem střet postaven jako západní civilizace versus třetí svět, záměrně neříkám islámský svět, protože to je zjednodušující a zavádějící termín, pak je opět nasnadě na čí straně musíme stát. Jsme součástí západní civilizace, bez možnosti výběru jsme na straně naší civilizace.
Proč tento obsáhlý úvod? Protože spousta Čechů, i vlivných politických komentátorů reagovala/uje zvláštně např. na útoky z 11. září 2001, kdy bylo zabito obrovské množství civilistů, Američanů, členů západní civilizace, kterými jsme také. Protože spousta Čechů ve svých reakcích fandí Iráčanům, kteří se po svém pomstili dalším 4 členům naší západní civilizace, tím, že je vyvrhli jako prasata, jejich těla zapálili a pověsili je na sloupy veřejného osvětlení v jakémsi Iráckém městě a s jejich hlavami si zahráli fotbal, pomstili se Američanům, ale potažmo členům západní civilizace, kam patříme. Protože spousta Čechů neodsoudila Bin Ládina a jeho fanatickou četu přisluhovačů a teroristických buněk pohybujících se po celém světě, které jsou zodpovědné za další vraždy členů NAŠÍ západní civilizace. Pod rouškou pseudohumanismu a hledání příčiny, která vyvolala tyto vražedné následky, spousta Čechů tyto skutky omlouvá a brání vrahy, nepřátele naší civilizace (promiňte prosím toto zjednodušení, ale je to jen pointa toho co chci vyjádřit)tím, že jim sami, aniž by to Iráčani, či teroristé chtěli, podsouvají omluvné důvody pro jejich činy.
Jako řadovým členům této civilizace nám však nepřísluší zkoumat důvody, které jsou stejně pro nás, jako pro kohokoli jiného nevyzkoumatelné, ale bránit se proti nepříteli, který tím, že šíří strach a paniku podkopává základy této civilizace.
Co tím vším chci sdělit. Jakkoli sám považuji Spojené Státy v Iráku za spíše agresora než mírotvorce, jakkoli sám odsuzuji kroky prezidenta Bushe a mám ho za jednoho z nejhorších prezidentů USA v posledních 20-30letech, myslím, že je nutné si uvědomit prapodstatu toho na čí straně jsem.
Není to naše "válka", nevybrali jsme si jí, ale přesto v ní jsme, a bohužel/dík máme již od okamžiku, kdy jsme opustili matčino lůno determinováno na čí straně stojíme.
Proto vískám li radostí nad každým zabitým Američanem v Iráku, nebo Španělem v Madridu, nebo Židem v Izraeli, s tím, že dobrá věc se podařila, pominu li absenci elementární slušnosti u takového jedince, aniž bych trochu chápal mentalitu, zásady a principy lidí, kteří je zabili, pak jsem dle mého skromného názoru ubožák a slaboch, který v krizovém momentu kolaboruje s nepřítelem.
Velmi obtížně (naštěstí) se tyto věci hodnotí, dokud se nějaký teroristický čin nebude týkat právě vás osobně nebo vaší rodiny. Litovali a omlouvali jste nepřítele a on se odvděčil kudlou do zad. Lítost je totiž pro Araby jen projevem slabosti, ale to jen na okraj. (viz o tomto Spielbergův film, Zachraňte vojína Ryana).
Je to velmi komplikované téma do značné míry spojené s náhledy na svět právě naší civilizované společnosti jako jsou etika, humanismus atd. To však nebylo předmětem této úvahy, ani nejsem schopen se zaměřit v tomto prostoru na problémy třetího světa, neuvěřitelné bídu, na program USA z osmdesátých let "ozbroj a vytvoř si svého teroristu".
To není a ani by nemohlo být předmětem této úvahy, která se zamýšlí nad tím kam jako Češi patříme, kam patří všichni Evropané. Závěrem bych chtěl jenom připomenout, kam vedla úžasná metoda tzv. appeacementu v roce 1939.

---