A éle nos.......

Je ticho. Slabě šeptá šelest listí.
Ve vzorném zákrytu tu všechny leží,
však k vzletu táhne je pár chrámních věží
a dětská křídla – z lilie květ čistý.

Vstříc rukou, malá, pojí všechny světy,
políbenými ústy dýchá lásku
jak oči jež má Mauglí na obrázku.
Zde lidský život vymezen je květy.

Jak jejich víčka hasnou reflektory,
noc leze přes bránu, vstřebána póry,
a chladem tuhne svíčka v datum rozteklá.

Větrný rytíř vonnou růži tasí;
Je slyšet trávu, již vodotrysk hasí.
Proč nepřišla zas ta, jež pro tu krásu plá?