Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Zase barevné pozastavení se nad tím, jak si asi představuju úvahu nad smyslem života

11. 05. 2004
10
0
8836
Autor
Arien

Chodím pořád dokola, zdá se mi, možná proto, abych mohla sama sebe obhajovat a přesvědčovat, že si nic nenalhávám.

Jaký je vlastně smysl života?

Jistě, na tuto otázku se ne jednoznačně odpovědět, ale stejně, jaký by asi tak mohl být, hm… kdybych to vzala čistě biologicky, život, který má smysl, by měl či mohl vypadat asi takhle: človíček se narodí, zplodí potomky (musí existovat nadprodukce, to už říkal pan Darwin) a zemře. Ti potomci se narodí, zase zplodí další potomky a zemřou.

Takhle to je u všech živočichů a vlastně i u rostlin a hub a bakterií a virů (i když tam je to plození trošinku jiné, žejo, ale já nejsem biolog, takže tohlerozebírat nebudu), tak to musí platit i u lidí, protože my nejsme o nic lepší, v l a s t n ě jsme horší. O nějakou nadprodukci se v globálu nestaráme (kolik rodinvíce než dvě děti…) a navíc nám nestačí jen být součástí věčného koloběhu života (když jsme si vydobyli, že nejsme sou částí nižších pater potrav pyramidy, ale stojíme si přímo na vršku), té úžasné věci Přírody, jsme roze žraní.

Narodíme se, než zplodíme potomky říkáme si „no jo a co teda teď?“ a ty potomky, tedy uděláme to, co nás, jednotlivce, činí tolik důležitými, konečně zplodíme, ptáme se „no jo, to je hezký, ale co sakra teďka?!“

Právě ta nuda či tedy ztráta smyslu života nás dělá slabými a my jsme natolik nabubřelí a ješitní, abysme si to přetvořili na ctnost, proto pak fušujem do věcí, po kterým nám ani zbla nic neníkdo nám třeba dal právo uměle upravovat rovnováhu Přírody?

Ona si to ta Příroda (dosaďte si cokoliv jiného, já ale nechci řešit náboženskou otázku – proto budu říkat Příroda) asi představovala moc jednoduše: prostě si stvořím m o ř e a h r o m y a l e y, vynaleznu život, vymyslím Evoluci a pak se budu jenom koukat, kam to mí hošíci dotáhnou, a nebudu vůbec zasahovat. I když tohle asi nebude pravda. Když se podívám, jaké různé složité věci existují, jak vypa list muškátu pod mikroskopem, kolik svalů se pohne, když zatnu rukupěst… ne, ona to má asi docela složitě promyšlené.

Takhle nějak nás někteří obhajují, všechny ty lety do kosmu, hrátky s genetikou a podobné srandičky sci-fi, že vlastně všechno, co děláme, je v pořádku, protože jsme k tomu dostali dispozice, že na tom není nic protizákonného (teď to nemá nic společnéhožádným lidským právním systémem).

Jenomže to je stejné jako obhajoba malého Pepíčka, který zpřeláme Aničce ruku, a říká, že přece neudělal nic špatného – když on je tak silný, že to dokáže, tak proč by to nedělal? Když nám nějaká vyšší moc (nevím jak vy, ale mi se o tom líp povídá, když to budu brát jako že jsme byli někým obdarováni – nevadí že ne) dala rozum, tak asi předpokládala, že ho budem i používat!

Ono to s tím přemýšlením asi není tak jednoduché, protože za každým rozhodnutím se musíme ptát, jestli tím někoho neohrožujeme, což moc dobře nejde, protože jsme zlomyslní a někdy chceme někomu ublížit

O tom všem musíme přemýšlet, nad tím vším musíme uvažovat, ale přece se nudíme.

Nestačí nám, že někdo (něco) dal(a) lidstvu tak velkou moc rozhodovat o celé planetě, že umíme tolik věcí, které by naši předci ve středověku považovali za Satanovy vynálezy, ne. My se prostě nudíme a pořád chceme, aby něco dalo „smyslživota i nám, jednotlivcům.

Chceme být šťastní.

To by nám měly ty slečny, které se hlásí na soutěž Miss World, přát. Ne, aby byl světový mír, ale aby byli všichni šťastní. Není to tak špatné přání: je stejně možné a pravděpodobné jako světový mír, ale je to obecnější, protože to v sobě zahrnuje i ten mír.

To je ale jen úsměv teorie, takže raději zpátky k tomu smyslu života.

Smyslů života je mnoho a mnoho. Takovým tím nejvíce opěvovaným je samozřejmě láska, láska a její miliony podob, potom tady máme práci pro lidstvo, nebo třeba nenávistjedinci a tedy smyslem života by bylo systematické ničení toho jedince, samozřejmě i to může přinést uspokojení a pocit

ano, pocit štěstí. Protože nalezení smyslu našeho života by nám mělo přinést ten opravdový triumfál a ohromný pocit štěstí, tak se všichni plazíme k tomu, po čem všichni toužíme, proto by nám měl být i nedostupný (ono co dělat potom, to ty filmy a knížkyobrovským happyendem neřeší), takže jediné, co zbývá, jsou malé radosti.


Zbyhoň
13. 07. 2004
Dát tip
Ouvej, smysl života…se divím, že máš odvahu to řešit :-))) Protože tohle by prostě nevyřešil ani Beda Ctihodný… Jinak se mi líbí barevné a tvarové ztvárnění, hezké nápady…

Filfree
30. 06. 2004
Dát tip
odpověd na smysl života. Vážená Arien a ostatní, jaký je smysl života? Také jsem dlouho pátral a věřte, nevěřte došel jsem k poznání. Trvalo mi to pěknou řádku let. Nevím jestli se Vám to bude líbit, ale jestli dovolíte můj názor je zde: Ano, všichni máte pravdu, smyslem života je štěstí, láska i pomsta, nenávist, práce, potomstvo-zachování rodu, prostě to co chceme. Proč tedy žijeme? Všichni hledáme něco vznešeného, ale to my chceme, aby to bylo vznešené. Ale ono není. Souhrně tedy: Smyslem života je snaha o uspokojování svých emocí v dané situaci. Což v podstatě potvrzuje tvou teorii o malých radostech. Emoce nám vytvářejí jednotlivé možnosti rozhodnutí a nutí nás k životu. To platí jak pro lidi, tak i pro ostatní živé tvory. Všichni děláme to co nám podvědomě přikazuje mozek. Ten vytváří mou emoci, že Vám chci odpovědět a v daných podmínkách i můžu, proto tak činím. Kdyby mě Vaše skvělé úvahy nezaujaly, nic bych nenapsal a uspokojoval bych jinou potřebu hlásící se v mém mozku jako emoce-chtěl bych spát, nebo jíst nebo něco jiného. Otazka je, proč to chci a jak to chtění, rozhodování toho co chci a nechci vzniká. Je to chcemická otázka. Já vím všichcni bychom chtěli mít něco jako duši, ve které je skryta naše neměnná osobnost, ve skutečnosti, ale naší osobnost tvoří jednotlivé chemické látky (zjednodušeně) v mozku. Potvrzuje to ten fakt, že jsme schopni ovlivnit vlastnosti i náladu člověka z vnějšku dodávanými látkami. Např. serotonin ovlivnuje náladu, adrenalin vzrušení, melatonin chut na spánek atd. (Doufám, že to nezní smutně.) Takže i Tvé přání, aby byli všichni štastní se dá uskutečnit celkem snadno (aspon na chvíli), rozdej všem dost marijánky a uvidíš...jako v americe ve Woodstocku v 60-tých letech:-) Takže máš se svou strašidelnou scifiteorií pravdu. Jen to v reálu bude vypadat asi jinak. Stejně jako dnes je možné mnoho léčit, v praxi se to z různých především finančních důvodů neděje. Já myslím, že na to budou mít jen bohatí, ti se vylepší a ostatní prostě vyhynou. To je taky evoluce :-). Všechny naše schopnosti se vyvynuly v evoluci a evoluce stále pokračuje, proto (i když se to nezdá) používáme rozum, k dobrým i špatným skutkům, protože my lidi jsme jen výsledkem, my nevíme co bude v konečném důsledku dobré a co je špatné. Proto musí Pepíček lámat Aničče ručičku, a bude to dělat do té doby, dokud "nebude vědět" že to nemá dělat. To znamená, do té doby, dokud mu emoce-strach v mozku neřekne: chci jí zlomit ruku, ale víc se bojím výprasku a tedy uspokojím svou nejsilnější emoci-strach. My lidé si vůbec osobujeme přemýšlet tak jako, že my jsme ti správní a správné je abychom přežili. Možná z pohledu přírody by bylo lepší, aby jsme vyhynuli. (ale to je samodestrukční myšlenka). Vše to co tu píši potvrzuje pozorování psychických poruch, např. depresí. Člověk s klinickou depresí ztrácí smysl života, přestává cokoli dělat (i důležité věci), už ho nic nebaví (ani radost) a jeho mozek zcela logicky vyvozuje, že řešením je smrt. To je totální vyrovnání se smrtí, on se jí nebojí, naopak není přece proč žít. Pak dochází k sebevraždě. Jediným řešením je nasazení léků (žádné duševní vschopení), které zvýší hladinu serotoninu a tím zlepší náladu. Uvědomme si, že tato nálada jen částečně závisí na okolnostech, zda se nám něco daří či nikoliv, jde jen o to jak to vnímáme. Proto jsou také lidé kteří se cítí štastněji než jiní a naopak ti co se cítí neštastně, to vše bez ohledu na jejich životní situaci. Největší problém je v tom, že se mužeš snažit o to co chceš, když chceš, ale nemůžeš chtít. Ale to už jsme u jiné otázky. Jinak tvá úvaha se mi líbila, jinak bych ani nereagoval a i barevně a poskakování písmenek (třeba úsměv) je fajn! Myslím, že to má formu i obsah. Gratuluju! Přemýšlej dál.

Kimísek
04. 06. 2004
Dát tip
Tohle je docela složitá úvaha nad kterou by se dalo najít spoustu konců, ale asi žádný pořádně správný... Je to asi ten typ úvahy "co člověk, to názor". :o) Musím ale říct, že mě se to velice líbilo, ačkoli jsem to louskala trošku déle... Taky si ráda hraji s barvičkami :o) Takže velký tiiiiiiiiiip ***

Aleya
23. 05. 2004
Dát tip
tohle jsme se taky kdysi pokouša psát, jmenovalo se to prostě "Život". Možná to někde vyhrabu a od srdce se zasměju:)). Máš pravdu, smyslů života je mnoho a mnoho, každý má ten svůj. Jinak by to ani nešlo. A ano, drobné radosti jsou ty nejlepší, protože na rozdíl od těch velkých nikdy nezklamou naše očekávání. Dávám tip, nějak jsem si tuhle tvou "milou filosofii pro prosté lidi" oblíbila :o) *

maia
22. 05. 2004
Dát tip
Uzasny napad s tou farebnostou. Za to mas tip. Paradoxom je, ze prave pre tu farebnost nemam silu to citat.

Nechci vypadat jako šťoural, Arien, ale píšeš: Já bych spíš řekla, že mizí v okamžiku, kdy ztratíš důvod se za něčím pídit, ty překážky s tím souvisí až v druhé řadě (i když mnohem příměji než ten cíl). Ale to je v podstatě totéž, jako překonávání překážek...jinak se k cíli nedostaneš; cíle asi dosáhneš tehdy, kdy si (ve vytčeném směru) řekneš, že už nemůžeš být lepší (že jsi nejlepší)......:-))) Shrnul bych to asi tak - smyslem mého života je prožít ho tak, aby ti, kteří mne znají, nechodili plivat na můj hrob.....a to je asi všechno....podruhé už dílo tipovat nelze, takže je to jen připomínka.... P.S.: Prosímtě, žádnou úvahu Ti nevnucuji, zejména moji...:-)))

pupitooo
13. 05. 2004
Dát tip
Zdravím... Vážně pjekný... máš můj obdiv, ale zdá se mi (asi můj osobní názor), že to všechno odsuzuješ jenom z jedný strany. Nejdříve odsoudíš(je to možná špatně zvolené slovo ale mě odpovídá) megalomanské snažení jako jsou cesty do vesmíru a na druhý straně sama píšeš, že by měli MISSky přát něco většího co zahrnuje i ten mír...Nezdá se ti to taky z části megalomanské smýšlení???...Snad na žádnou věc na světě se nedá najít jeden pohled (a to ani na vraždu, či na špatné smýšlení)...a to asi bude ten cíl oné cesty...najít na všechno jediný náhled a HLAVNĚ o tom přesvědčit sebe sama... Promiň jestli to vyznělo (a to i sebemenším významem) jako kritika. Hnusí se mi kritika od lidí co nic nedokázali a tak píši místo kritiky jen připomínku.... Jinak fonty sou dobrý, ale světlý barvy sem si musel označit(můj problém:-) ) Si dobrá a tohle ber jako povzbuzení do další činosti.... Se srdečným pozdrafem ...Pupiutooo

komedie
13. 05. 2004
Dát tip
ty barvy mně praštily do očíček...:-)))stojí za zamyšlení...tip*

Arien
12. 05. 2004
Dát tip
Rezavej_řetěz: No co říct? Ano, samozřejmě, já jen zrozpačitěla nad tím, PROČ se o to ty všechny organismy vlastně snaží? Papoušci asi nepřijdou do žádnýho papouščího nebe za to, že tak hezky a rozmanitě rozšířili svůj druh. Ne, prostě chcípnou a jejich mršina dá potravu pro saprofytické organismy a zbytek se vstřebá do půdy, aby sloužil jako živiny pro rostliny, které zas sežere jiný papoušek... asi se s tím budu muset smířit. Dobře, ale co až děti vyrostou, až se odstěhují a rodiče opět osamní? Dobře, pak tu jsou vnoučata, jenomže o ty se už nestaráš tolik co o své děti, sloužíš jim jen jako úschovna na prázdniny. To tvoří tak dva tři týdny z celého roku. Docela málo, ne? Musíš si najít něco jiného, zahrádku, četbu, koukání na televizi... to je ten smysl života? Úvahu si přečtu. Já bych spíš řekla, že mizí v okamžiku, kdy ztratíš důvod se za něčím pídit, ty překážky s tím souvisí až v druhé řadě (i kkdyž mnohem příměji než ten cíl). Děkuji za vyčerpávající kritiku, dokonale mne vyčerpala.

Arien
12. 05. 2004
Dát tip
Alenka_Nibiru: Děkuji, člověka potěší, že někomu se mé tříhodinové snažení i líbí (a že na to má žaludek)

Arien
12. 05. 2004
Dát tip
Kandelabr: Je to možné, asi se pokouším o test odolnosti.

Arien
12. 05. 2004
Dát tip
Lasy: Je strašidelná, ale představ si celosvětový mír. Taky nemožné. Já to do určité míry taky podporuju. Ale představ si utopii, kdy bys šel za doktorem a vadilo by ti, že máš dlouhý nos. On by tě zavedl k počítači, ty by sis vybral, jaký nos chceš, a on by ti ho jen geneticky změnil. Představ si, že ke stejnému doktorovi jde žena, kterou štve, že se její manžel pořád tak vzteká. Doktor by jí vyhověl. A teď si představ, že jedné mamince před pěti lety umřelo děťáko. Má u sebe jeho vlasy - vzorek DNA - pro doktora to není problém. A ještě jednou si představ, že chce být někdo - třeba já - mnohem chytřejší, než jak ve skutečnosti je. Lidem by se mohlo naočkovat štěstí - kdyby byli všichni stejní, všichni stejně hodní, nebyl by to vůbec problém. Páni doktoři by vytvořili ideální společnost ideálních lidí, kteří by žili věčně a žili by věčně ve štěstí. Neexistovala by závist, neexistovaly by žádné špatné vlastnosti, protože i náš charakter je zakódován v DNA. Mi to nahání hrůzu.

Arien
12. 05. 2004
Dát tip
cmukina: :)děkuju:)

Arien
12. 05. 2004
Dát tip
guy: radši ty... malé radosti

guy
12. 05. 2004
Dát tip
já si myslel, že pro tebe la petite mort je taky malá radost ... :-))

Z čistě biologického hlediska je život pouze snahou organismů zachovat svou genetickou informaci v aktivní podobě a v populaci natolik velké, aby variabilita genových kombinací byla co největší. Ke Tvé poznámce o dětech - kolik rodin chce děti, kolik rodin může mít děti přirozenou cestou, kolik rodin své děti dokáže řádně vychovat a postarat se o ně? Navíc, ti, kteří mají děti, přece (mimo jiné) naleznou smysl života právě v jejich výchově a péči o ně, nebo se pletu? :-))) Druhá část Tvé úvahy nad smyslem života je spíše úvahou nad morální stránkou aplikace vědy a techniky v praxi (možná, ve vší skromnosti, bych Tě odkázal na mou úvahu "Bylo nám odhaleno příliš mnoho?"). Smyslem života ale není pouhá existence či snaha o zachování jakéhosi rodu - pro zvídavé, inteligentní a dostatečně morální jedince je tu dost překážek, které vybízejí k překonání - a ty, byvše překonány, pouze otevírají cestu ke zdolání překážek dalších. Smysl života podle mne mizí v okamžiku, kdy člověk získá dojem, že již není co překonávat (nebo že k překonávání existujících překážek již není důvod)......

fajnový leporelo, líbilo :o))) není smysl života ptát se po smyslu života ?

Kandelabr
11. 05. 2004
Dát tip
tohle ani nezvládnu přečíst, ta barevnost je hrozná.

Beepee
11. 05. 2004
Dát tip
Rezavej... jop, dobry komentar :)

Lasy
11. 05. 2004
Dát tip
Pravda, je to trochu přebarvené a kostrbaté, ale přečetl jsem to. Co na to říct? Částečně souhlasím s Tebou, ale představa, že by měli být všichni lidé sťastní je skoro stejně strašidelná, jako, že by měli být všichni lidé nešťastní. Ve většině případů je totiž štěstí někoho způsobeno právě utrapami druhého. A to nezměníme už asi nikdy. Další věc - já nemám pocit, že by genetika, nanotechnologie, či biologické inženýrství bylo něco špatného - spoustě lidí to dává naději, že by jejch život mohl být lepší a jednodušší a nepřímo tak vlastně v očekávání a naději získávají i ten smysl života (I cesta může být cíl) a na druhou stranu i tato cesat je vykoupena (spíše zaprodána) spoustou krutostí a bolesti třeba právě pokusných zvířat . . . Takže závěr zní - nevybereš si . . . Lasy

cmukina
11. 05. 2004
Dát tip
velmi sa mi paci aj ako dielko aj ako je to napisane....ozaj by som dala 100 tipov.. :-)) ***************************************

guy
11. 05. 2004
Dát tip
... malé radosti ... a taky "malé smrti" nám ještě zbývají :-)*

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru